Minirecenze

  • Goats of Doom – Ashes from the Past

    2.7.2014

    H.

    Goats of Doom - Ashes from the Past

    Přijde mi, že to poslední dobou píšu nějak moc často, ale i Goats of Doom z Finska jsou další kapelou, o níž musím prohlásit, že se její muzika poslouchá úplně v pohodě a vlastně proti ní vůbec nic nemám, ale nic víc než ono “poslouchá se v pohodě” nedokáže nabídnout a patří tedy do solidního a poslouchatelného průměru, případně lehounkého nadprůměru. Než ale přistoupíme k letošnímu EP “Ashes from the Past”, dejme si nejdřív trochu formálního balastu… Goats of Doom nejsou žádní veteráni, tu svou black metalovou káru táhnou od roku… no, vlastně ani nevím odkdy, ale jisté je, že svůj první nosič (split s Dødkvlt), vypustili v roce 2011, o rok později přišla první řadovka “Lost in Time and Void” a pak až právě aktuální “ípíčko” “Ashes from the Past”, které je ...

  • Haeres – Trom

    1.7.2014

    H.

    Haeres - Trom

    Kanadští black metalisté Haeres se letos vytasili se svou druhou dlouhohrající deskou “Trom”, na níž člověka hned na první pohled zaujme poměrně povedený obal, díky němu jsem si z nějakého důvodu ihned vzpomněl na norské Helheim (nejspíš kvůli přebalu k desce “Kaoskult” z roku 2008). Aby bylo formální úvodní omáčce učiněno zadost, dodejme ještě, že novinka navazuje na tři roky starý počin “Héritiers du sang noir”. Teď už ovšem ke stručnému povídání k “Trom”… Haeres ve své podstatě nepředvádějí žádné výjimečnosti. Jejich black metal je (na poměry svého žánru, v němž se dají nalézt i pořádná pekla a ani to nedá moc práce) poměrně přívětivý, dost melodický a čitelný, sound je rovněž v pohodě poslouchatelný i pro ty, kdo nejsou zrovna fanoušci chrastivých kanálních výblitků. Jak už ovšem bylo zmíněno, samotná kompoziční stránka není nic zvláštního – “Trom” se hezky ...

  • Harakiri for the Sky – Aokigahara

    30.6.2014

    H.

    Harakiri for the Sky - Aokigahara

    Eponymní debutové album rakouských Harakiri for the Sky z roku 2012 sice neznám, ale tak nějak jsem měl z kapely vždy pocit, že jde o dobrou záležitost. Jestli tomu tak doopravdy je, to jsem se pokusil zjistit s aktuální druhou deskou “Aokigahara”. A hned na začátek klidně můžu předeslat, že to rozhodně nedopadlo špatně… Harakiri for the Sky se pustili do jakéhosi post-black metalu, možná z jistého úhlu pohledu i atmosférického black metalu kombinovaného s post-rockem. Ve finále je to sice víceméně jedno a jde o to samé, nicméně jestli nás čtete pravidelně, možná jste si už všimli, že jsem tu tuto žánrovou kombinaci nejednou poměrně stíral. Harakiri for the Sky jsou naštěstí ten případ, kdy k tomu není důvod, protože zde je tahle záležitost provedena velice umně. Není to ani z toho důvodu, že ...

  • Nebelung – Palingenesis

    29.6.2014

    Skvrn

    Nebelung - Palingenesis

    Neofolk je žánr, který se mi zatoulává do přehrávače čím dál víc. Nejenže tvoří jakousi opozici proti tomu burácení kytar (které je v mém přehrávači stále ve většině), ale sem tam člověk natrefí na muziku, jež je víc než “jen” uklidňující. A právě za hledáním odpočinkových poslechů jsem se vydal po stopě Nebelung, respektive jejich “Palingenesis”, nové desce tohoto dua. Vlastně tria… I když jsou Nebelung všude představováni jako duo muzikantů z německého Bonnu, na promo fotkách i sestavě “Palingenesis” se objevilo jméno jisté Katharina Hoffmann, nové violoncellistky kapely. To jen aby bylo ohledně oslovování Nebelung jasno. Zapátral-li jsem do diskografie Nebelung, vykoukly na mě ještě dva starší dlouhohrající počiny, které se však tváří mnohem undergroundověji než novinka “Palingenesis”, o které by se dalo říct, že aspoň po stránce propagace znamená takový nový začátek kapely.

  • We All Die (Laughing) – Thoughtscanning

    28.6.2014

    Skvrn

    We All Die (Laughing) - Thoughtscanning

    Jestli vám bylo jméno projektu We All Die (Laughing) doposud utajeno, ničemu se nemusíte podivovat. “Thoughtscanning” je totiž deskou debutovou, ale že by se za jejím zvukem schovávala nějaká ořezávátka, to také ne. Jde o pozoruhodné belgicko-francouzské duo extrémně potentních muzikantů, kteří nyní spojili síly a přišli právě s We All Die (Laughing). Belgického instrumentalistu skrývajícího se pod přezdívkou Déhà a francouzského Arnauda Strobla spojuje hlavně tvrdá hudba. Na druhou stranu má třeba Déhà na svědomí účast v projektech čistě ambientních, grindcorových, ale i v projektech hrající reggae (!). Oba zmíněné však nejvíce spojuje metal a právě tuhle vášeň demonstrují “Thoughtscanning”. Tracklist “Thoughtscanning” není (alespoň pro digitální verzi) žádná věda, album se totiž skládá z jediné skladby “Thoughtscan”.

  • Árstíðir Lífsins – Þættir úr sǫgu norðrs

    25.6.2014

    H.

    Árstíðir Lífsins - Þættir úr sǫgu norðrs

    Na jméno mezinárodního projektu Árstíðir Lífsins, v němž se potkávají muzikanti z Islandu a Německa (například členové Helrunar, Carpe Noctem, Dämmerfarben, v sestavě se ale vyskytuje i majitel Ván Records), jsem poprvé narazil s vydáním debutové desky “Jötunheima dolgferð” v roce 2010, ale tak nějak jsem tomu sotva věnoval letmý poslech a z nedostatku času jsem se do nahrávky úplně neponořil, až jsem na ni postupně zapomněl. Podobná situace se ovšem opakovala i v případě druhého alba “Vápna lækjar eldr” (2012) a splitu “Fragments – A Mythological Excavation” (2013) s Helrunar – i když jsem to vždy plánoval, protože jsem cítil, že mě hudba Árstíðir Lífsins bude bavit, nějak jsem si k poslechu nenašel čas. Tím pádem je to až aktuální letošní EP “Þættir úr sǫgu norðrs”, u něhož jsem se konečně dokázal hecnout a vyhradil si na jeho poslech čas, ...

  • Brutal Blues – Brutal Blues

    24.6.2014

    H.

    Brutal Blues - Brutal Blues

    Ačkoliv mají tito Norové v názvu slovíčko “Blues”, příliš bluesu od jejich tvorby nečekejte. Naopak to druhé slovo v jejich jméně – tedy “Brutal” – je pro tuhle muziku víc než příznačné. Brutal Blues totiž na své bezejmenném debutovém minialbu opravdu předvádí neřízenou brutalitu. Brutal Blues prostě a jednoduše hrají grindcore… samozřejmě, není úplně grind jako grind, takže hned jedním dechem musím dodat, že od téhle norské sebranky v žádném případě nečekejte nějakou chytlavou tupa-tupa tancovačku, právě naopak. Brutal Blues drtí opravdu nezřízené agresivní zvěrstvo, které si ani na vteřinu nebere sebemenší servítky. Debutové EP má šest songů a 15 minut, z čehož jasně vyplývá, že nepůjde o nějaké hluboké přemítání a půjde se pěkně zostra na věc – a opravdu tomu tak je.

  • Fire! Orchestra – Enter!

    23.6.2014

    Zajus

    Fire! Orchestra - Enter!

    Pamatuji si jako by to bylo včera, když před rokem vyšel debut “Exit!” projektu Fire! Orchestra. Dvě rozsáhlé skladby mučící posluchače nekonečným jazzovým experimentem mě ve své době hodně chytily, o čemž svědčí i vysoké hodnocení (9/10), které jsem tenkrát kapele udělil. Rok po “Exit!” vychází jeho nástupce “Enter!”, který jen s malými změnami jde ve šlépějích svého předchůdce. Funguje recept Fire! Orchestra i podruhé? Podobně jako na “Exit!” se zde skrývají jen dvě skladby a první z nich opět sahá po dvaceti minutách hrací doby. Po pomalém rozjedu a krátkém ambientním hlučení se skladba dostane do své střední části s jednoduchým rytmem a hlubokým ženským vokálem, za kterým se pomalu, ale jistě probouzí celý mnohačlenný orchestr, dokud nepřebere vůdčí roli a skladbu naprosto rozloží do spleti disharmonických tónů.

  • Khaøs – After the Silence

    22.6.2014

    Ježura

    Khaøs - After the Silence

    Khaøs nejsou žádní veteráni. Jedná se o partu čtyř chlapů, kteří pocházejí z Curychu a New Yorku a dva roky nazpět se rozhodli, že spolu chtějí hrát rock. Jejich diskografie od té doby stihla nabobtnat na velikost celé jedné položky, kterou je EP “Rising” z podzimu téhož roku, a singl “After the Silence” je příslibem řadového debutu, který si najde cestu k lidem snad někdy v dohledné době. Máme se na co těšit? Upřímně, poté, co jsem ve společnosti skladby “After the Silence” strávil nějaký čas, asi nepoběžím do obchodu hned, co plánovaná řadovka vyjde. Bude to ale spíš tím, že co se vesměs klasického rocku týče, raději vsadím na osvědčená jména, a ani ne tak vlastní kvalitou songu, protože ta rozhodně není nijak zavrženíhodná.

  • Slagbjørn – Mørkt og jævlig

    21.6.2014

    H.

    Slagbjørn - Mørkt og jævlig

    V minirecenzích není moc místa, takže je lepší ho neztrácet historií kapely, ale u Slagbjørn udělám výjimku. Norové vydali svůj první nosič (split s Forhatt) v únoru 2012, ale v červnu začal být jejich hlavní skladatel Vanskjebne nezvěstný, načež v září zbytek kapely ukončil činnost. V listopadu téhož roku pak bylo nalezeno Vanskjebneho mrtvé tělo (příčina smrti je veřejnosti neznámá, podle všeho však bez cizího přičinění) a o měsíc později Slagbjørn odehráli svůj první a také poslední koncert jako vzpomínku na bývalého spoluhráče. Někdy v mezičase pak také byla ohlášena posmrtná debutová deska “Mørkt og Jævlig”… “Mørkt og Jævlig” nakonec vyšlo v březnu letošního roku a nachází se zde kompletní strana Slagbjørn z výše zmiňovaného splitu a další dvě skladby (jmenovitě “Slagbjørn” a “Vanskjebne”). Hudebně se nejedná o nic špatného, ale ani extrémně výjimečného – ...

  • Lethe – When Dreams Become Nightmares

    16.6.2014

    H.

    Lethe - When Dreams Become Nightmares

    Lethe je dost zajímavý projekt. Jednak už jen svou sestavou, v níž se potkávají Tor-Helge Skei z Manes a Anna Murphy z Eluveitie, především však svou hudbou. Debutová deska “When Dreams Become Nightmares” totiž nabízí takový koktejl lehčí elektroniky, především trip-hopu a místy ambientu, sem tam lehounce líznutý až nádechem popu a občas se závanem metalu. Jenže ačkoliv sestavu Lethe tvoří hudebníci, kteří se jinak pohybují v metalových vodách, tvrdé kytary hrají na “When Dreams Become Nightmares” spíše minoritní roli. To mně osobně ale v žádném případě nevadí, svým způsobem vlastně možná naopak, protože díky tomu se může hlavního slova ujmout nádherná a podmanivá atmosféra, v níž metal funguje pouze jako koření a podpora gradace a vývoje skladeb. Největší roli má asi onen trip-hop, což je pro mě super a asi i přesně ...

  • BadBadNotGood – III

    16.6.2014

    Zajus

    BadBadNotGood - III

    Jsou tomu již dva roky, kdy BadBadNotGood poprvé výrazně rozčeřili vody široce vymezeného žánru zvaného jazz fusion. Na svém druhém počinu “BBNG2” si totiž Kanaďané vzali na paškál momentálně populární hip-hopové a popové umělce a přetvořili jejich hudbu do barvitých a instrumentálně zdařilých kompozic postavených jen na souhře kláves, basy a bicích. Vdechli tak skladbám život, jaký pro ně jejich autoři ani v nejdivočejších snech nezamýšleli a po právu si získali značnou pozornost ze strany fanoušků. “BBNG2” však nebylo jen albem coverů, značná část hudby na něm byla originální tvorbou kapely a právě zde byli Kanaďané úspěšní méně. V kontextu toho se tak nabízí otázka, jak dobré je “III”, letošní album kapely, které se skládá výhradně z vlastních skladeb? Nebojím se říci, že “III” je prvním opravdu dospělým albem kapely. Nejistý rukopis “BBNG2” je ...

  • Malhkebre – Revelation

    16.6.2014

    H.

    Malhkebre - Revelation

    “Revelation” je sice debutovým dlouhohrajícím počinem francouzské black metalové sebranky Malhkebre, předcházející neřadové nahrávky rovněž neznám, ale přesto jsem se z nějakého důvodu na poslech téhle desky dost těšil. Něco mi totiž napovídalo, že by se mohlo jednat o setsakra zajímavou záležitost. Očekával jsem skvělý misantropický a extrémní hnus s patřičně nemocnou atmosférou, což je přesně ten druh black metalu, který mám vážně rád (já mám tedy rád skoro všechny black metaly, ale to už je jiná věc)… jak to dopadlo? Což o to, “Revelation” ve své podstatě to, co jsem očekával, do puntíku splňuje – samotná hudební náplň debutu Malhkebre by se zcela jistě dala popsat jako hnusný black metal s nepříjemnou a odpornou aurou. Technicky vzato. Realita je ovšem taková, že mě “Revelation” jednak vůbec nebaví, jednak si občas ...

  • St. Vincent – St. Vincent

    15.6.2014

    Zajus

    St. Vincent - St. Vincent

    O Annie Clark, známé spíše pod pseudonymem St. Vincent, bylo v posledních letech čím dál více slyšet. Talentovaná multiinstrumentalistka vydala několik pozitivně přijatých alb, z nichž jsem však vyjma několika skladeb neslyšel žádné, a eponymní novinka je tak mým prvním plnohodnotným setkáním s její hudbou. Motivací k poslechu “St. Vincent” však nebyla starší tvorba umělkyně, jako spíše její hostování na letošním “To Be Kind” kapely Swans. Jaké je tedy dílo zpěvačky, kterou si oblíbil legendární Michael Gira? “St. Vincent” je v principu typické popové album se vším, co k tomu patří, a jako takové by jen těžko něčím zaujalo, má však několik zajímavých trumfů v rukávu. St. Vincent si na nic nehraje a album je tak od prvních tónů hodně odlehčené a pozitivní naladěné, alespoň hudebně. Místo tepající elektroniky v pozadí číhají ...

  • Utopium – Utopium

    15.6.2014

    H.

    Utopium - Utopium

    Post-rock popravdě řečeno není zrovna záležitost, kterou bych nějak zvlášť intenzivně vyhledával. I proto je mi vlastně docela záhadou, proč jsem se rozhodl, že si pustím zrovna eponymní počin francouzské skupiny Utopium, ale stalo se. Zrovna jsem nevěděl, co bych si měl poslechnout, a náhodou jsem narazil na stream jejich alba… a i když jsem to příliš nečekal, nakonec se z toho pro mě vyklubalo příjemné překvapení. Je pravda, že úplně čistokrevný post-rock Utopium nehrají, určitě by šlo místy hovořit o alternativním rocku nebo v některých vzácných momentech třeba o letmém náznaku psychedelic rocku, ale ono je to ve výsledku nakonec docela jedno, protože stěžejní je fakt, že jde o poměrně zábavný poslech. Utopium s lehkou rukou staví pěkné a poměrně provzdušněné rockové kompozice s příjemnou atmosférou.

  • Diabulus in Musica – Argia

    11.6.2014

    H.

    Diabulus in Musica - Argia

    Někdy po začátku nového tisíciletí se (s největší pravděpodobností především díky mocnému nástupu Nightwish) na metalové scéně rozmohl obrovský trend symfonických a gotických (gotických samozřejmě v uvozovkách) kapel, v jejichž čele vždy a bez výjimky stojí nějaká hezky vypadající slečinka, k jejíž povinné výbavě patří vyjma rádoby operního vokálu také nějaké ty sexy hadříky, ideálně pořádně upnutý korzet. Korzety jsou totiž přece nejlepší… Problém je, že drtivá většina těchto skupin je mezi vzájemně rozeznatelná jen podle toho, jestli je ona zpěvačka bruneta, blondýna nebo zrzka (ti zbylí vocasi tam jsou jen na ozdobu a většinou moc nikoho nezajímají). Hudebně (občas se na to docela zapomíná, ale hudba by u hudební kapely fakt měla být to hlavní) je to ovšem všechno na jedno brdo a žádný velký rozdíl v tom až na pár výjimečných případů není.

  • Eths – Ex umbra in solem

    10.6.2014

    Ježura

    Eths - Ex umbra in solem

    Když Eths přišli o svou dosavadní zpěvačku Candice Clot, byl to pro fanoušky docela šok, protože právě Candice měla na svědomí podstanou část přitažlivosti kapely. Na její nástupkyni, francouzskou obdobou talentových soutěží proslavenou Rachel Aspe, byla upřena celá řada očí, jejichž majitelé většinou neměli moc velkou potřebu odpouštět případné přešlapy, a první šance zjistit, jak vypadá budoucnost Eths bez Candice, se jim naskytla na EP “Ex Umbra in Solem”. EP obsahuje sedm skladeb, které dají dohromady 30 minut, ale pouze titulní song je nový. Zbytek tvoří tři živáky a tři znovunahrané starší skladby – to vše pochopitelně s Rachel za mikrofonem. Jak si vede? Živáky s dovolením vypustím, protože takhle z desky stejně nevypovídají absolutně o ničem, ale zajímavější je to s trojicí “Voragine”, “Harmagueddon” a “Proserpina”, jež se původně objevily na výtečně předloňské desce ...

  • Junius – Days of the Fallen Sun

    9.6.2014

    H.

    Junius - Days of the Fallen Sun

    Junius je jméno, o němž jsem doposud měl maximálně jen to ponětí, že něco takového někde existuje, cokoliv z dílny této bostonské kapely jsem však neslyšel. Přesto když jsem uviděl přebal jejich nového EP “Days of the Fallen Sun”, dostal jsem takový pocit, že bych si to měl sehnat. A ještěže tak! Během několika úvodních vteřin první regulérní skladby “The Time of Perfect Virtue” jsem si už pomalu začínal myslet, že půjde o normální klasický post-rock, což popravdě řečeno není věc, z níž bych byl zrovna na větvi, ale Junius mě hodně rychle vyvedli z omylu, přičemž ten jejich recept, s nímž se jim to povedlo, je ve své podstatě velice jednoduchý – prostě dokážou přijít s neuvěřitelně silnými momenty. Zpočátku se mi tomu pomalu ani nechtělo věřit, jak dobré to ...

  • Ordog – Trail for the Broken

    8.6.2014

    H.

    Ordog - Trail for the Broken

    Finská pětice Ordog patří do té ohromně početné sorty kapel, jež už to nějaký pátek táhnou, mají za sebou relativně dost zkušeností i alb a jistě mají i jistou fanouškovskou základnu, ale z obecného hlediska se pořád jedná o docela malou záležitost, které se už asi jen těžko dostane nějaké většího ohlasu a věhlasu, než je její současný standard. Konkrétně Ordog hrají od roku 2005 a s aktuální novinkou “Trail for the Broken” si na svou dlouhohrající pažbu připsali čtvrtý zářez. Já osobně jsem na Ordog narazil s předcházejícím počinem “Remorse” z roku 2011… byla to taková ta nahrávka, již si bez problémů poslechnete, vcelku se vám i líbí, ale za nějaký čas už si nevzpomenete na nic jiného, než že jste to kdysi slyšeli a že to bylo v pohodě. Mám takové tušení, že přesně takhle nakonec dopadne i “Trail ...

  • Woods of Desolation – As the Stars

    7.6.2014

    H.

    Woods of Desolation - As the Stars

    Upřímně řeknu, že muzika Woods of Desolation mi až doposud docela úspěšně unikala… nebo lépe řečeno, něco jsem slyšel, ale hodně letmo a nic moc konkrétního si nevybavuji, nicméně jsem měl tenhle australský jednočlenný projekt vždycky zaškatulkovaný jako kvalitní záležitost. Mezeru ve znalostech jsem se jal napravit s aktuální třetí řadovkou “As the Stars”, od níž jsem očekával, že mi onen dojem, že jde o kvalitní muziku, potvrdí. Nemohu tím pádem soudit, jak si “As the Stars” stojí v porovnání se svými dvěma předchůdci, ani nevím, jestli na tom nejsou náhodou lépe, ale novinka v mém případě zůstala docela dost za očekáváním. Namísto silné, uhrančivé a atmosférické black metalové desky jsem totiž dostal poměrně rozplizlou a ničím nevýraznou nudu, která sice je v zásadě black metal, ale ten je v podání Woods ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy