Minirecenze

  • C-Lekktor – Final Alternativo

    5.6.2014

    H.

    C-Lekktor - Final Alternativo

    Člověk by řekl, že v roce 2014, kdy uběhly roky od doby, co jej složil black metal z Kyrgyzstánu nebo trip-hop z Íránu a co slyšel nacistickou kapelu z Číny, už jej skoro nic nepřekvapí a hlavně předsudky budou již minulostí, přesto když jsem viděl spojení Mexika a dark electro/EBM žánru, příliš důvěry to ve mně nevzbuzovalo. Přesto jsem dal C-Lekktor šanci a zpětně musím uznat, že tohle je jeden z těch případů, kdy byly předsudky neoprávněné. C-Lekktor možná pocházejí ze země, která není zrovna místem zaslíbeným tvrdé elektronice, ale i tak se jejich muzika může bez obav srovnávat s formacemi i z Mekky elektroniky, Německa. Na desce “Final Alternativo” je opravdu znát, že C-Lekktor již mají nějaký ten pátek nahráno a že na kontě mají už několik desek, protože je to rozhodně dospělá záležitost.

  • Icethrone – See You in Valhall

    4.6.2014

    H.

    Icethrone - See You in Valhall

    Už je to nějakých pár let, co proběhl obrovský doom viking (a taky folk a pagan) metalu, který ovšem nezasáhl jen ty země, s nimiž měli Vikingové něco společného, ale takřka celý svět, díky čemuž pak začaly vznikat naprosto bizarní úkazy jako třeba viking metalové kapely z Brazílie nebo Austrálie. Do téhle sorty vtipných Vikingů spadají rovněž Icethrone, což jsou sice Italové jak noha, ale nic jim to nebrání v tom, aby opěvovali nordické mýty a svou druhou řadovku pojmenovali třeba “See You in Valhall”… uff, tak pojďme na věc. Co si vybavíte, když se řekne spojení death metalu a Vikingů? Jasně, všichni asi hned z voleje vyplivneme populární Švédy Amon Amarth. Hoši z Icethrone jsou na tom evidentně docela podobně, protože podle všeho se svými známějšími kolegy nechali poměrně ...

  • Spectral Lore – III

    3.6.2014

    H.

    Spectral Lore - III

    Samozřejmě se ani v nejmenším nechci nějak strefovat do kolegy pode mnou, ale upřímně prostě nechápu, kde z tohohle alba vydoloval 8,5 bodu. Je možné, že bude třeba problém na mé straně, protože už jsem různě na internetu viděl víc recenzí s hodnocením třeba za 90 %, ale nemůžu si pomoct, nepřijde mi, že by třetí deska řeckého projektu Spectral Lore byla něčím, co by vyloženě stálo za pozornost. Předně, “III” má dohromady skoro 90 minut, což je prostě totální šílenost. Jasně, jsou alba, která jsou takhle dlouhá a opravdu fungují a jsou zábavná, ale na to, abyste dokázali takhle obrovskou plochu smysluplně naplnit, potřebujete také obrovské množství fakt dobrých nápadů nebo přinejmenším opravdu dechberoucí atmosféru. Jenže na “III” není pořádně ani jedno z toho.

  • Svadilfare – Makt til uskyld

    2.6.2014

    H.

    Svadilfare - Makt til uskyld

    Na desku “Makt til uskyld” jsem poprvé narazil už v loňském roce hned po jejím vydání, ale nakonec jsem se k ní tak úplně nedostal, v minirecenzích mi na ni už nezbylo místo, tak jsem ji nechal plavat… aby se mi nyní vrátila jako bumerang v jedné nedávné várce alb na recenze. O co se tedy jedná? Svadilfare je dalším z nekonečného zástupu jednočlenných black metalových projektů z Norska, nicméně v tomto případě se jedná o záležitost z řekněme béčkové ligy. To nemusí být nutně myšleno hanlivě, protože na té špičce prostě nemůžou být všichni a i podobné formace jako Svadilfare občas dokážou natočit příjemnou žánrovou desku, která fanoušky stylu může potěšit. Jenže jak se záhy ukáže, tenhle projekt pod vedením Ildsinta (jenž jinak hraje i v Gandreid, jejichž loňská řadovka “Nordens skalder” se tu nedávno také rozebírala) není béčkovou záležitostí jen co ...

  • Zavřít – Promo 2014

    1.6.2014

    H.

    Zavřít - Promo 2014

    Když jsem dvouskladbové promo dobřanské skupiny Zavřít dával poprvé do přehrávače, tak nějak jsem si myslel, že jde o sotva začínající formaci. Když pak na mě tohle trio vybalilo naprosto neobjevný, neoriginální a zaměnitelný pop rock, tak jsem neměl sebemenší důvod, abych si začal myslet opak. O to víc mě pak překvapilo, když jsem posléze zjistil, že tahle parta funguje už od roku 2002. Sice je pravda, že se kapela žánrově delší dobu hledala od punku přes crossover až k současné podobě (nebo tak to alespoň sama o sobě tvrdí), ale i tak bych se po víc jak dekádě fungování nebál čekat trochu víc… Problém je v tom, že všechny tyhle české pop rockové kapely znějí úplně, ale úplně, naprosto a dočista stejně, takové uniformní rádiovky, které jednu od druhé podle hudby nerozeznáte – ...

  • Ascendant – The Alteration

    28.5.2014

    H.

    Ascendant - The Alteration

    Ascendant je relativně mladá metalová partička z Dánska, která vznikla v roce 2006 původně pod názvem Amorém a tvrdí o sobě, že hraje experimental blackened death metal. Nyní se pustíme do krátkého povídání o tom, jak vypadá debutová deska “The Alteration”, jež je venku již dva roky… Předně jedna věc – můžu hned na začátek s klidem prozradit, že ono slovíčko “experimental” je fakt hodně nadnesené a s opravdovým experimentováním nemají Ascendant společného zhola nic. Tedy přinejmenším já jsem takové nekulturní hovado, že si pod pojmem experimentování prostě nepředstavím drobnosti typu jedna několikavteřinová akustická vsuvka v songu “Shadows of Wealth”… sorry, ale takhle to podle mě prostě s experimentováním nechodí, tohle je maximálně tak nesmělé ozvláštnění materiálu. V případě “The Alteration” tedy mám tu čest s normální metalovou deskou, která v sobě míchá death ...

  • Ascendant – Serenity

    27.5.2014

    H.

    Ascendant - Serenity

    O kousek výše jsme si pověděli o dlouhohrajícím debutu dánské kapely Ascendant, tak teď je načase se podívat také na jeho pokračování. Dva roky uběhly jako velká voda a Dánové se letos v březnu vytasili se svým druhým nosičem, jímž je EP s názvem “Serenity”. Tak pojďme na věc… “The Alteration” jsem trochu vyčítal, že je žánrově poměrně rozhádané. Samozřejmě nic nemám proti rozmanitosti, právě naopak, ale radši mám rozmanitost vážně mezi různými žánry (tj. ne subžánry metalu), naopak, čistě v rámci metalu mi o něco víc sedí trochu větší vyhraněnost a mix nanejvýš dvou stylů (byť výjimky se jako vždy najdou, o tom žádná). Do hlav muzikantů nevidím, ale podle “Serenity” to vypadá, že nějak došli k něčemu podobnému, protože EP už nemám sebemenší problém označit jako onen death/black metal, ačkoliv přívlastek “experimentální” bych ...

  • Coffinworm – IV.I.VIII

    26.5.2014

    H.

    Coffinworm - IV.I.VIII

    Coffinworm patří mezi ty kapely, jež osobně řadím do vlastní pomyslné škatulky s pracovním názvem “bordel”. To ovšem není myšleno v negativním smyslu, právě naopak, ačkoliv je to trochu paradoxní, protože podobná muzika co do sdělení bývá hodně negativní. Nicméně, oním bordelem jednoduše myslím opravdu brutální míchanici extrémních žánrů, která je podána v hodně těžkém duchu. Na podobných skupinách se mi líbí to, že jsou hodně nestravitelné, netriviální, (především zpočátku) možná přespříliš chaotické a je poměrně nelehké jim přijít na chuť, ale jakmile do toho spadnete, už není cesty zpátky a takovéhle desky vás naprosto pohltí. Líbí se mi ta nekompromisnost, extrémní intenzita a neskutečně nemocná atmosféra.

  • Drom / Moro Moro Land – Split

    25.5.2014

    H.

    Drom Moro Moro Land - Split

    Na Drom jsem svého času narazil čirou náhodou na koncertě v jednom libereckém klubu, kam jsem vlastně šel kvůli úplně jiné kapele, ale už tehdy, aniž bych o nich předtím vůbec slyšel, mě takřka okamžitě zaujali tím, s jakou intenzitou a uvěřitelností tu svou muziku předávali nepříliš početnému hloučku lidí. To bylo v době, kdy bylo akorát venku první album. “I”, jak se tohle první album jmenuje, a o rok mladší “Hectop” jsem si pak sehnal a oběma dal poslech už hezky v domácím prostředí, ačkoliv musím říct, že jsem vlastně s ani jednou z obou desek nestrávil tolik času, jak by si možná zasloužily. Oproti tomu Moro Moro Land, druhý účastník aktuálně vydaného splitu, pro mě byli až doposud velkou neznámou… Nosič otvírá příspěvek právě Drom s dvojicí kompozic “Věčný hlad” ...

  • Motorjesus – Electric Revelation

    24.5.2014

    Kaša

    Motorjesus - Electric Revelation

    Přestože oficíálně fungují němečtí Motorjesus od roku 2006 a nevypadají tak jako žádné rychlokvašky, které se zjevily jen tak z ničeho, tak je nutné k jejich historii počítat ještě dalších čtrnáct let, kdy existovali pod svým původním jménem The Shitheadz, což z nich už činí značně ostřílenou partu. Ačkoli v obdotí od roku 1992 do 2004 se nic moc zajímavé nedělo, protože debut “Dirty Pounding Gasoline” vyšel právě až v roce 2004, tak po změně názvu na Motorjesus sází na stůl už třetí album “Electric Revelation”, které není vůbec špatné. Poslední řadovku “Wheels of Purgatory” jsem svého času několikrát slyšel, ovšem nijak výrazněji mi v paměti neutkvěla a pokud si dobře pamatuji, tak od té doby jsem ji vlastně ani jednou neslyšel, takže “Electric Revelation” pro mě byla po dlouhé době další šance, jak se ke šlapavým Němcům libujících ...

  • Brainstorm – Firesoul

    21.5.2014

    Kaša

    Brainstorm - Firesoul

    Je to sice tristní neznalost, ale pokud mě paměť nešálí, tak jsem doposud neslyšel byť jen jedinou desku německý power metalistů Brainstorm, kteří se díky své tvrdé práci dokázali vypracovat mezi přední představitele tohoto stylu ve své zemi, ačkoli nedosáhli velikosti Blind Guardian, Helloween nebo Rage. Jubilejní novinka “Firesoul” tak ve mně vzbuzovala neurčitá očekávání, kdy jsem vlastně pořádně nevěděl, co čekat, ačkoli jakousi teoretickou znalost tvorby Brainstorm samozřejmě mám. “Firesoul” mě ihned zaujalo ostře kytarovým zvukem, kdy se nesahá po vzoru zbytku power metalové scény zbytečně po klávesách a orchestrálních aranžích kdykoli se kapela rozhodne navodit atmosféru něčeho rádoby většího, ale Brainstorm sází na živelný a hutný sound, z něhož si dokážu úplně jasně představit, jak dobře a silově budou jednotlivé skladby znít v živém provedení.

  • Hexis – Abalam

    20.5.2014

    H.

    Hexis - Abalam

    Kombinaci black metalu a hardcoru mám osobně opravdu rád, protože tyhle věci dost často bývají tak extrémní a agresivní výplachy, že se jim vyrovná jen máloco. Přesně do téhle sorty spadá taktéž dánská pětice Hexis, která za čtyři roky svého působení nasbírala už nejeden neřadový nosič, ale s klasickou dlouhohrající fošnou vyrukovala až letos v lednu. Ta fošna se jmenuje “Abalam” a právě teď si o ní v krátkosti popovídáme… Stačí se podívat jenom na tracklist a je takřka ihned jasné, jakým stylem na to Hexis jdou – krátké úderné šlehy bez slitování, obrovský tlak a obrovsky nemocná atmosféra. A přesně tak to také je. Jakmile skončí trochu přidušené a zastřené intro “Faciem” a rozjede se první sprška black metalové chorobnosti a hardcorové údernosti v podobě “Tenebris”, je vymalováno. Hexis ihned nasadí brutální a ...

  • Human Fate – Part I

    19.5.2014

    Atreides

    Human Fate - Part I

    Osobně jsem docela fanda tvrdé hudby, která pojímá za vlastní vlivy různých kultur, nevyjímaje ani ty, jež takto zachází s orientálními vlivy. Zejména turecké řezníky Seth.ECT chovám v oblibě, a pokud dostanu chuť na exotický industrial black s prvky blízkého východu, vím, kam sáhnout. Francouzští Human Fate jsou kapelou podobného ražení – jen namísto industrialu přidávají ještě více arabské hudby, a to do takové míry, že jde o směs jedna ku jedné a není se moc co divit, že sami sebe na “Part I” škatulkují coby “world metal”. Směska je to řádně energická. Jádrem je řízný melodeath na který se nabalují další a další prvky, písně tak docela utěšeně rostou a gradují – zejména dva ústřední songy “Yehusalem” a “Seed of Creation” v tomto ohledu vynikají. Skládání skladeb zvládli Human Fate na výbornou, ...

  • Sunn O))) & Ulver – Terrestrials

    18.5.2014

    Atreides

    Sunn O))) & Ulver - Terrestrials

    Podobně jako kolega pode mnou nemůžu říct, že bych měl k oběma jménům srovnatelný vztah. Mám sice rád jak Sunn O))), tak Ulver, ovšem s tím rozdílem, že hudba prvních jmenovaných je mi přece jen o něco blíž než mírně chaotičtí Ulver – a to i přesto, že má znalost diskografie Sunn O))) je podstatně slabší, neb si bohatě vystačím s hypnotickou brutalitou “Monoliths & Dimensions”. A když jsem tak u poslechu posledních alb obou uskupení přemýšlel, co z téhle kolaborace může vylézt, vlastně jsem se nakonec až tak moc nespletl. Paradoxně navzdory názvu “Terrestrials” je tahle deska kdekoliv jinde, jen ne Zemi. Přinejmenším o nějakých pětatřicet tisíc kilometrů výše na její orbitě, ale spíš ještě dál. Celé to je v podstatě jedno velké, hypnotické nic, které se pohybuje někde na hraně obou ...

  • Svarttjern – Ultimatum Necrophilia

    17.5.2014

    H.

    Svarttjern - Ultimatum Necrophilia

    Norská smečka Svarttjern svého času vletěla na black metalovou scénu jako uragán a svým mocným debutem “Misanthropic Path of Madness” rozštípala nejednoho příznivce severské školy toho nejčernějšího metalu. O pět let později již ovšem Svarttjern znamená poměrně etablované jméno se třemi deskami na kontě a člověk už tak nějak předem ví, že dostane black metalovou sypanici přesně v charakteristickém duchu true norwegian black metalu s jeho nezaměnitelnými melodiemi a agresí. Dočkal se toho i na “Ultimatum Necrophilia”? Odpověď je velice jednoduchá – rozhodně ano. Svarttjern i na svém třetím dlouhohrajícím počinu pokračují v mantinelech, které sami sobě postavili na “Misanthropic Path of Madness”. Zatímco na předchozím, druhém albu “Towards the Ultimate” byl cítit kosmetický posun o malinký a opatrný krůček kupředu, “Ultimatum Necrophilia” má pocitově zase o něco blíže k tomu, co Norové předváděli již na své debutové ...

  • Devil You Know – The Beauty of Destruction

    14.5.2014

    Kaša

    Devil You Know - The Beauty of Destruction

    Poté, co Howard Jones opustil své bývalé působiště Killswitch Engage jsem čekal, že vyrukuje s novou hudbou mnohem dříve než letos v řadách Devil You Know, kde s ním účinkují bývalí a současní členové Bleeding Through, Devolved či All Shall Perish, takže by se dalo při povídaní o této kapele použít přízvisko “super”, protože o úplně bezejmené borce v žádném případě nejde a jejich prvotina byla v žánrových kruzích značně očekávaná. Teď se samozřejmě nabízí otázka, jestli se od známých jmen dá automaticky očekávat něco víc než generická produkce metalcorové kapely. Dá, i když jediným prvkem, který Devil You Know a jejich debut “The Beauty of Destruction” odlišuje od spousty ostatních a táhne jej nahoru, je zpěvák Howard Jones, jenž prostě umí a během té doby, co byl široké veřejnosti jakožto zpěvák Killswitch Engage dostatečně ...

  • IXXI – Skulls n Dust

    11.5.2014

    H.

    IXXI - Skulls n Dust

    Formace s trochu zvláštním názvem IXXI nikdy v rámci švédské black metalové školy nestála ve středu zájmu, přestože se kolem téhle kapely již od začátku motali lidé z poměrně známých jmen jako Ondskapt nebo Lifelover (a samozřejmě i dalších). IXXI v první fázi svého fungování vydali tři alba, přičemž zejména druhé “Assorted Armament” (2007) je fakt skvělé. Debutové “IXXI” (také 2007) je rovněž povedené, ale finální “Elect Darkness” z roku 2009 už takovou sílu nemělo, a i když je v podstatě dobré, nikdy jsem mu nepřišel na chuť jako těm prvním dvěma. V roce 2010 IXXI ukončili svou činnost, ale již za několik měsíců byla ohlášena obnova kapely a příprava čtvrté velké nahrávky. Nakonec to trvalo tři roky, než počin s názvem “Skulls n Dust” vyšel… osobně jsem samozřejmě doufal, že na něm IXXI kvalitou navážou ...

  • Macbeth – Neo-Gothic Propaganda

    10.5.2014

    H.

    Macbeth - Neo-Gothic Propaganda

    Macbeth je jedna z těch skupin, které jsem nikdy nechtěl poslouchat, protože… jednoduše, v žánrech, kde vás horko těžko baví úplná špička, se do poslechu béčkových kapel asi nikdo z nás zrovna nežene. Něco mi prostě říkalo, že tihle Italové fakt nebudou nic pro mě. Když ovšem v letošním roce vypustili novinku s hrdým názvem “Neo-Gothic Propaganda”, který by mohl slibovat trochu inteligentnější pojetí stylu, rozhodl jsem se, že dám téhle pětici v čele se zpěvačkou Morenou Rozzi šanci… A klidně můžu hned na začátek předeslat, že jsem si to mohl úplně v pohodě odpustit. Výše jsem Macbeth zařadil do sorty béčkových gothic metalových kapel – a sedí to naprosto přesně. Kdo by od desky s názvem “Neo-Gothic Propaganda” čekal nějakou neo-gotiku podobně jako já, šeredně si spálí prsty, jelikož Macbeth nehrají nic jiného než ...

  • Tempel – On the Steps of the Temple

    9.5.2014

    H.

    Tempel - On the Steps of the Temple

    Nahrávka s názvem “On the Steps of the Temple”, jež je dlouhohrajícím debutem a vlastně prvním jakýmkoliv vydaným počinem zámořského dua Tempel z Phoenixu v Arizoně, původně vyšla už v srpnu roku 2012 vlastním nákladem skupiny. Důvodem, proč tu tuhle desku vytahujeme až nyní po dvou letech od jejího vzniku, je letošní reedice, která již proběhla u relativně velkého labelu Prosthetic Records. Při poslechu “On the Steps of the Temple” se však vůbec nedivím, že po takovémhle materiálu podobný label skočil… spíš se divím, že to trvalo tak dlouho… Tempel totiž nahráli tak skvělé album, že je až s podivem, že pochází od kapely, která doposud nic jiného nevydala a její členové dříve nikde nehráli… i když je zase pravda, že jim trvalo téměř deset let, než ten počin natočili, ale rozhodně se jim to ...

  • V/A – Ronnie James Dio: This Is Your Life

    8.5.2014

    Kaša

    VA - Ronnie James Dio This Is Your Life

    Nikdy jsem nebyl fanouškem tributních alb, protože mi v mnohých případech přijdou coververze vlastně úplně zbytečné, ovšem v tomto případě jsem ani já nemohl odolat, protože příležitost, kdy legendy jako Metallica, Glenn Hughes, Mötorhead nebo Scorpions vzdávají hold ještě větší legendě jménem Ronnie James Dio, jsem si prostě nemohl nechat ujít. Na “Ronnie James Dio: This Is Your Life” se nachází výběr skladeb, kterým v rámci Rainbow, Black Sabbath nebo Dio vtiskl Ronnie svůj nesmrtelný vokál a hned na úvod říkám, že i když se na albu podílela opravdová pěvecká extratřída, tak očekávat, že by snad někdo Ronnieho dokázal zastínit, je bláhové. Čtrnáctka skladeb, z nichž drtivá většina vznikla právě pro potřeby tohoto alba, se zřejmě z úcty k legendarnímu jménu drží svého originálu poměrně věrně, což jsem ochotný v tomto případě pochopit, takže proti ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy