Minirecenze

  • Malhkebre – Revelation

    16.6.2014

    H.

    Malhkebre - Revelation

    “Revelation” je sice debutovým dlouhohrajícím počinem francouzské black metalové sebranky Malhkebre, předcházející neřadové nahrávky rovněž neznám, ale přesto jsem se z nějakého důvodu na poslech téhle desky dost těšil. Něco mi totiž napovídalo, že by se mohlo jednat o setsakra zajímavou záležitost. Očekával jsem skvělý misantropický a extrémní hnus s patřičně nemocnou atmosférou, což je přesně ten druh black metalu, který mám vážně rád (já mám tedy rád skoro všechny black metaly, ale to už je jiná věc)… jak to dopadlo? Což o to, “Revelation” ve své podstatě to, co jsem očekával, do puntíku splňuje – samotná hudební náplň debutu Malhkebre by se zcela jistě dala popsat jako hnusný black metal s nepříjemnou a odpornou aurou. Technicky vzato. Realita je ovšem taková, že mě “Revelation” jednak vůbec nebaví, jednak si občas ...

  • St. Vincent – St. Vincent

    15.6.2014

    Zajus

    St. Vincent - St. Vincent

    O Annie Clark, známé spíše pod pseudonymem St. Vincent, bylo v posledních letech čím dál více slyšet. Talentovaná multiinstrumentalistka vydala několik pozitivně přijatých alb, z nichž jsem však vyjma několika skladeb neslyšel žádné, a eponymní novinka je tak mým prvním plnohodnotným setkáním s její hudbou. Motivací k poslechu “St. Vincent” však nebyla starší tvorba umělkyně, jako spíše její hostování na letošním “To Be Kind” kapely Swans. Jaké je tedy dílo zpěvačky, kterou si oblíbil legendární Michael Gira? “St. Vincent” je v principu typické popové album se vším, co k tomu patří, a jako takové by jen těžko něčím zaujalo, má však několik zajímavých trumfů v rukávu. St. Vincent si na nic nehraje a album je tak od prvních tónů hodně odlehčené a pozitivní naladěné, alespoň hudebně. Místo tepající elektroniky v pozadí číhají ...

  • Utopium – Utopium

    15.6.2014

    H.

    Utopium - Utopium

    Post-rock popravdě řečeno není zrovna záležitost, kterou bych nějak zvlášť intenzivně vyhledával. I proto je mi vlastně docela záhadou, proč jsem se rozhodl, že si pustím zrovna eponymní počin francouzské skupiny Utopium, ale stalo se. Zrovna jsem nevěděl, co bych si měl poslechnout, a náhodou jsem narazil na stream jejich alba… a i když jsem to příliš nečekal, nakonec se z toho pro mě vyklubalo příjemné překvapení. Je pravda, že úplně čistokrevný post-rock Utopium nehrají, určitě by šlo místy hovořit o alternativním rocku nebo v některých vzácných momentech třeba o letmém náznaku psychedelic rocku, ale ono je to ve výsledku nakonec docela jedno, protože stěžejní je fakt, že jde o poměrně zábavný poslech. Utopium s lehkou rukou staví pěkné a poměrně provzdušněné rockové kompozice s příjemnou atmosférou.

  • Diabulus in Musica – Argia

    11.6.2014

    H.

    Diabulus in Musica - Argia

    Někdy po začátku nového tisíciletí se (s největší pravděpodobností především díky mocnému nástupu Nightwish) na metalové scéně rozmohl obrovský trend symfonických a gotických (gotických samozřejmě v uvozovkách) kapel, v jejichž čele vždy a bez výjimky stojí nějaká hezky vypadající slečinka, k jejíž povinné výbavě patří vyjma rádoby operního vokálu také nějaké ty sexy hadříky, ideálně pořádně upnutý korzet. Korzety jsou totiž přece nejlepší… Problém je, že drtivá většina těchto skupin je mezi vzájemně rozeznatelná jen podle toho, jestli je ona zpěvačka bruneta, blondýna nebo zrzka (ti zbylí vocasi tam jsou jen na ozdobu a většinou moc nikoho nezajímají). Hudebně (občas se na to docela zapomíná, ale hudba by u hudební kapely fakt měla být to hlavní) je to ovšem všechno na jedno brdo a žádný velký rozdíl v tom až na pár výjimečných případů není.

  • Eths – Ex umbra in solem

    10.6.2014

    Ježura

    Eths - Ex umbra in solem

    Když Eths přišli o svou dosavadní zpěvačku Candice Clot, byl to pro fanoušky docela šok, protože právě Candice měla na svědomí podstanou část přitažlivosti kapely. Na její nástupkyni, francouzskou obdobou talentových soutěží proslavenou Rachel Aspe, byla upřena celá řada očí, jejichž majitelé většinou neměli moc velkou potřebu odpouštět případné přešlapy, a první šance zjistit, jak vypadá budoucnost Eths bez Candice, se jim naskytla na EP “Ex Umbra in Solem”. EP obsahuje sedm skladeb, které dají dohromady 30 minut, ale pouze titulní song je nový. Zbytek tvoří tři živáky a tři znovunahrané starší skladby – to vše pochopitelně s Rachel za mikrofonem. Jak si vede? Živáky s dovolením vypustím, protože takhle z desky stejně nevypovídají absolutně o ničem, ale zajímavější je to s trojicí “Voragine”, “Harmagueddon” a “Proserpina”, jež se původně objevily na výtečně předloňské desce ...

  • Junius – Days of the Fallen Sun

    9.6.2014

    H.

    Junius - Days of the Fallen Sun

    Junius je jméno, o němž jsem doposud měl maximálně jen to ponětí, že něco takového někde existuje, cokoliv z dílny této bostonské kapely jsem však neslyšel. Přesto když jsem uviděl přebal jejich nového EP “Days of the Fallen Sun”, dostal jsem takový pocit, že bych si to měl sehnat. A ještěže tak! Během několika úvodních vteřin první regulérní skladby “The Time of Perfect Virtue” jsem si už pomalu začínal myslet, že půjde o normální klasický post-rock, což popravdě řečeno není věc, z níž bych byl zrovna na větvi, ale Junius mě hodně rychle vyvedli z omylu, přičemž ten jejich recept, s nímž se jim to povedlo, je ve své podstatě velice jednoduchý – prostě dokážou přijít s neuvěřitelně silnými momenty. Zpočátku se mi tomu pomalu ani nechtělo věřit, jak dobré to ...

  • Ordog – Trail for the Broken

    8.6.2014

    H.

    Ordog - Trail for the Broken

    Finská pětice Ordog patří do té ohromně početné sorty kapel, jež už to nějaký pátek táhnou, mají za sebou relativně dost zkušeností i alb a jistě mají i jistou fanouškovskou základnu, ale z obecného hlediska se pořád jedná o docela malou záležitost, které se už asi jen těžko dostane nějaké většího ohlasu a věhlasu, než je její současný standard. Konkrétně Ordog hrají od roku 2005 a s aktuální novinkou “Trail for the Broken” si na svou dlouhohrající pažbu připsali čtvrtý zářez. Já osobně jsem na Ordog narazil s předcházejícím počinem “Remorse” z roku 2011… byla to taková ta nahrávka, již si bez problémů poslechnete, vcelku se vám i líbí, ale za nějaký čas už si nevzpomenete na nic jiného, než že jste to kdysi slyšeli a že to bylo v pohodě. Mám takové tušení, že přesně takhle nakonec dopadne i “Trail ...

  • Woods of Desolation – As the Stars

    7.6.2014

    H.

    Woods of Desolation - As the Stars

    Upřímně řeknu, že muzika Woods of Desolation mi až doposud docela úspěšně unikala… nebo lépe řečeno, něco jsem slyšel, ale hodně letmo a nic moc konkrétního si nevybavuji, nicméně jsem měl tenhle australský jednočlenný projekt vždycky zaškatulkovaný jako kvalitní záležitost. Mezeru ve znalostech jsem se jal napravit s aktuální třetí řadovkou “As the Stars”, od níž jsem očekával, že mi onen dojem, že jde o kvalitní muziku, potvrdí. Nemohu tím pádem soudit, jak si “As the Stars” stojí v porovnání se svými dvěma předchůdci, ani nevím, jestli na tom nejsou náhodou lépe, ale novinka v mém případě zůstala docela dost za očekáváním. Namísto silné, uhrančivé a atmosférické black metalové desky jsem totiž dostal poměrně rozplizlou a ničím nevýraznou nudu, která sice je v zásadě black metal, ale ten je v podání Woods ...

  • C-Lekktor – Final Alternativo

    5.6.2014

    H.

    C-Lekktor - Final Alternativo

    Člověk by řekl, že v roce 2014, kdy uběhly roky od doby, co jej složil black metal z Kyrgyzstánu nebo trip-hop z Íránu a co slyšel nacistickou kapelu z Číny, už jej skoro nic nepřekvapí a hlavně předsudky budou již minulostí, přesto když jsem viděl spojení Mexika a dark electro/EBM žánru, příliš důvěry to ve mně nevzbuzovalo. Přesto jsem dal C-Lekktor šanci a zpětně musím uznat, že tohle je jeden z těch případů, kdy byly předsudky neoprávněné. C-Lekktor možná pocházejí ze země, která není zrovna místem zaslíbeným tvrdé elektronice, ale i tak se jejich muzika může bez obav srovnávat s formacemi i z Mekky elektroniky, Německa. Na desce “Final Alternativo” je opravdu znát, že C-Lekktor již mají nějaký ten pátek nahráno a že na kontě mají už několik desek, protože je to rozhodně dospělá záležitost.

  • Icethrone – See You in Valhall

    4.6.2014

    H.

    Icethrone - See You in Valhall

    Už je to nějakých pár let, co proběhl obrovský doom viking (a taky folk a pagan) metalu, který ovšem nezasáhl jen ty země, s nimiž měli Vikingové něco společného, ale takřka celý svět, díky čemuž pak začaly vznikat naprosto bizarní úkazy jako třeba viking metalové kapely z Brazílie nebo Austrálie. Do téhle sorty vtipných Vikingů spadají rovněž Icethrone, což jsou sice Italové jak noha, ale nic jim to nebrání v tom, aby opěvovali nordické mýty a svou druhou řadovku pojmenovali třeba “See You in Valhall”… uff, tak pojďme na věc. Co si vybavíte, když se řekne spojení death metalu a Vikingů? Jasně, všichni asi hned z voleje vyplivneme populární Švédy Amon Amarth. Hoši z Icethrone jsou na tom evidentně docela podobně, protože podle všeho se svými známějšími kolegy nechali poměrně ...

  • Spectral Lore – III

    3.6.2014

    H.

    Spectral Lore - III

    Samozřejmě se ani v nejmenším nechci nějak strefovat do kolegy pode mnou, ale upřímně prostě nechápu, kde z tohohle alba vydoloval 8,5 bodu. Je možné, že bude třeba problém na mé straně, protože už jsem různě na internetu viděl víc recenzí s hodnocením třeba za 90 %, ale nemůžu si pomoct, nepřijde mi, že by třetí deska řeckého projektu Spectral Lore byla něčím, co by vyloženě stálo za pozornost. Předně, “III” má dohromady skoro 90 minut, což je prostě totální šílenost. Jasně, jsou alba, která jsou takhle dlouhá a opravdu fungují a jsou zábavná, ale na to, abyste dokázali takhle obrovskou plochu smysluplně naplnit, potřebujete také obrovské množství fakt dobrých nápadů nebo přinejmenším opravdu dechberoucí atmosféru. Jenže na “III” není pořádně ani jedno z toho.

  • Svadilfare – Makt til uskyld

    2.6.2014

    H.

    Svadilfare - Makt til uskyld

    Na desku “Makt til uskyld” jsem poprvé narazil už v loňském roce hned po jejím vydání, ale nakonec jsem se k ní tak úplně nedostal, v minirecenzích mi na ni už nezbylo místo, tak jsem ji nechal plavat… aby se mi nyní vrátila jako bumerang v jedné nedávné várce alb na recenze. O co se tedy jedná? Svadilfare je dalším z nekonečného zástupu jednočlenných black metalových projektů z Norska, nicméně v tomto případě se jedná o záležitost z řekněme béčkové ligy. To nemusí být nutně myšleno hanlivě, protože na té špičce prostě nemůžou být všichni a i podobné formace jako Svadilfare občas dokážou natočit příjemnou žánrovou desku, která fanoušky stylu může potěšit. Jenže jak se záhy ukáže, tenhle projekt pod vedením Ildsinta (jenž jinak hraje i v Gandreid, jejichž loňská řadovka “Nordens skalder” se tu nedávno také rozebírala) není béčkovou záležitostí jen co ...

  • Zavřít – Promo 2014

    1.6.2014

    H.

    Zavřít - Promo 2014

    Když jsem dvouskladbové promo dobřanské skupiny Zavřít dával poprvé do přehrávače, tak nějak jsem si myslel, že jde o sotva začínající formaci. Když pak na mě tohle trio vybalilo naprosto neobjevný, neoriginální a zaměnitelný pop rock, tak jsem neměl sebemenší důvod, abych si začal myslet opak. O to víc mě pak překvapilo, když jsem posléze zjistil, že tahle parta funguje už od roku 2002. Sice je pravda, že se kapela žánrově delší dobu hledala od punku přes crossover až k současné podobě (nebo tak to alespoň sama o sobě tvrdí), ale i tak bych se po víc jak dekádě fungování nebál čekat trochu víc… Problém je v tom, že všechny tyhle české pop rockové kapely znějí úplně, ale úplně, naprosto a dočista stejně, takové uniformní rádiovky, které jednu od druhé podle hudby nerozeznáte – ...

  • Ascendant – The Alteration

    28.5.2014

    H.

    Ascendant - The Alteration

    Ascendant je relativně mladá metalová partička z Dánska, která vznikla v roce 2006 původně pod názvem Amorém a tvrdí o sobě, že hraje experimental blackened death metal. Nyní se pustíme do krátkého povídání o tom, jak vypadá debutová deska “The Alteration”, jež je venku již dva roky… Předně jedna věc – můžu hned na začátek s klidem prozradit, že ono slovíčko “experimental” je fakt hodně nadnesené a s opravdovým experimentováním nemají Ascendant společného zhola nic. Tedy přinejmenším já jsem takové nekulturní hovado, že si pod pojmem experimentování prostě nepředstavím drobnosti typu jedna několikavteřinová akustická vsuvka v songu “Shadows of Wealth”… sorry, ale takhle to podle mě prostě s experimentováním nechodí, tohle je maximálně tak nesmělé ozvláštnění materiálu. V případě “The Alteration” tedy mám tu čest s normální metalovou deskou, která v sobě míchá death ...

  • Ascendant – Serenity

    27.5.2014

    H.

    Ascendant - Serenity

    O kousek výše jsme si pověděli o dlouhohrajícím debutu dánské kapely Ascendant, tak teď je načase se podívat také na jeho pokračování. Dva roky uběhly jako velká voda a Dánové se letos v březnu vytasili se svým druhým nosičem, jímž je EP s názvem “Serenity”. Tak pojďme na věc… “The Alteration” jsem trochu vyčítal, že je žánrově poměrně rozhádané. Samozřejmě nic nemám proti rozmanitosti, právě naopak, ale radši mám rozmanitost vážně mezi různými žánry (tj. ne subžánry metalu), naopak, čistě v rámci metalu mi o něco víc sedí trochu větší vyhraněnost a mix nanejvýš dvou stylů (byť výjimky se jako vždy najdou, o tom žádná). Do hlav muzikantů nevidím, ale podle “Serenity” to vypadá, že nějak došli k něčemu podobnému, protože EP už nemám sebemenší problém označit jako onen death/black metal, ačkoliv přívlastek “experimentální” bych ...

  • Coffinworm – IV.I.VIII

    26.5.2014

    H.

    Coffinworm - IV.I.VIII

    Coffinworm patří mezi ty kapely, jež osobně řadím do vlastní pomyslné škatulky s pracovním názvem “bordel”. To ovšem není myšleno v negativním smyslu, právě naopak, ačkoliv je to trochu paradoxní, protože podobná muzika co do sdělení bývá hodně negativní. Nicméně, oním bordelem jednoduše myslím opravdu brutální míchanici extrémních žánrů, která je podána v hodně těžkém duchu. Na podobných skupinách se mi líbí to, že jsou hodně nestravitelné, netriviální, (především zpočátku) možná přespříliš chaotické a je poměrně nelehké jim přijít na chuť, ale jakmile do toho spadnete, už není cesty zpátky a takovéhle desky vás naprosto pohltí. Líbí se mi ta nekompromisnost, extrémní intenzita a neskutečně nemocná atmosféra.

  • Drom / Moro Moro Land – Split

    25.5.2014

    H.

    Drom Moro Moro Land - Split

    Na Drom jsem svého času narazil čirou náhodou na koncertě v jednom libereckém klubu, kam jsem vlastně šel kvůli úplně jiné kapele, ale už tehdy, aniž bych o nich předtím vůbec slyšel, mě takřka okamžitě zaujali tím, s jakou intenzitou a uvěřitelností tu svou muziku předávali nepříliš početnému hloučku lidí. To bylo v době, kdy bylo akorát venku první album. “I”, jak se tohle první album jmenuje, a o rok mladší “Hectop” jsem si pak sehnal a oběma dal poslech už hezky v domácím prostředí, ačkoliv musím říct, že jsem vlastně s ani jednou z obou desek nestrávil tolik času, jak by si možná zasloužily. Oproti tomu Moro Moro Land, druhý účastník aktuálně vydaného splitu, pro mě byli až doposud velkou neznámou… Nosič otvírá příspěvek právě Drom s dvojicí kompozic “Věčný hlad” ...

  • Motorjesus – Electric Revelation

    24.5.2014

    Kaša

    Motorjesus - Electric Revelation

    Přestože oficíálně fungují němečtí Motorjesus od roku 2006 a nevypadají tak jako žádné rychlokvašky, které se zjevily jen tak z ničeho, tak je nutné k jejich historii počítat ještě dalších čtrnáct let, kdy existovali pod svým původním jménem The Shitheadz, což z nich už činí značně ostřílenou partu. Ačkoli v obdotí od roku 1992 do 2004 se nic moc zajímavé nedělo, protože debut “Dirty Pounding Gasoline” vyšel právě až v roce 2004, tak po změně názvu na Motorjesus sází na stůl už třetí album “Electric Revelation”, které není vůbec špatné. Poslední řadovku “Wheels of Purgatory” jsem svého času několikrát slyšel, ovšem nijak výrazněji mi v paměti neutkvěla a pokud si dobře pamatuji, tak od té doby jsem ji vlastně ani jednou neslyšel, takže “Electric Revelation” pro mě byla po dlouhé době další šance, jak se ke šlapavým Němcům libujících ...

  • Brainstorm – Firesoul

    21.5.2014

    Kaša

    Brainstorm - Firesoul

    Je to sice tristní neznalost, ale pokud mě paměť nešálí, tak jsem doposud neslyšel byť jen jedinou desku německý power metalistů Brainstorm, kteří se díky své tvrdé práci dokázali vypracovat mezi přední představitele tohoto stylu ve své zemi, ačkoli nedosáhli velikosti Blind Guardian, Helloween nebo Rage. Jubilejní novinka “Firesoul” tak ve mně vzbuzovala neurčitá očekávání, kdy jsem vlastně pořádně nevěděl, co čekat, ačkoli jakousi teoretickou znalost tvorby Brainstorm samozřejmě mám. “Firesoul” mě ihned zaujalo ostře kytarovým zvukem, kdy se nesahá po vzoru zbytku power metalové scény zbytečně po klávesách a orchestrálních aranžích kdykoli se kapela rozhodne navodit atmosféru něčeho rádoby většího, ale Brainstorm sází na živelný a hutný sound, z něhož si dokážu úplně jasně představit, jak dobře a silově budou jednotlivé skladby znít v živém provedení.

  • Hexis – Abalam

    20.5.2014

    H.

    Hexis - Abalam

    Kombinaci black metalu a hardcoru mám osobně opravdu rád, protože tyhle věci dost často bývají tak extrémní a agresivní výplachy, že se jim vyrovná jen máloco. Přesně do téhle sorty spadá taktéž dánská pětice Hexis, která za čtyři roky svého působení nasbírala už nejeden neřadový nosič, ale s klasickou dlouhohrající fošnou vyrukovala až letos v lednu. Ta fošna se jmenuje “Abalam” a právě teď si o ní v krátkosti popovídáme… Stačí se podívat jenom na tracklist a je takřka ihned jasné, jakým stylem na to Hexis jdou – krátké úderné šlehy bez slitování, obrovský tlak a obrovsky nemocná atmosféra. A přesně tak to také je. Jakmile skončí trochu přidušené a zastřené intro “Faciem” a rozjede se první sprška black metalové chorobnosti a hardcorové údernosti v podobě “Tenebris”, je vymalováno. Hexis ihned nasadí brutální a ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy