Minirecenze

  • Macbeth – Neo-Gothic Propaganda

    10.5.2014

    H.

    Macbeth - Neo-Gothic Propaganda

    Macbeth je jedna z těch skupin, které jsem nikdy nechtěl poslouchat, protože… jednoduše, v žánrech, kde vás horko těžko baví úplná špička, se do poslechu béčkových kapel asi nikdo z nás zrovna nežene. Něco mi prostě říkalo, že tihle Italové fakt nebudou nic pro mě. Když ovšem v letošním roce vypustili novinku s hrdým názvem “Neo-Gothic Propaganda”, který by mohl slibovat trochu inteligentnější pojetí stylu, rozhodl jsem se, že dám téhle pětici v čele se zpěvačkou Morenou Rozzi šanci… A klidně můžu hned na začátek předeslat, že jsem si to mohl úplně v pohodě odpustit. Výše jsem Macbeth zařadil do sorty béčkových gothic metalových kapel – a sedí to naprosto přesně. Kdo by od desky s názvem “Neo-Gothic Propaganda” čekal nějakou neo-gotiku podobně jako já, šeredně si spálí prsty, jelikož Macbeth nehrají nic jiného než ...

  • Tempel – On the Steps of the Temple

    9.5.2014

    H.

    Tempel - On the Steps of the Temple

    Nahrávka s názvem “On the Steps of the Temple”, jež je dlouhohrajícím debutem a vlastně prvním jakýmkoliv vydaným počinem zámořského dua Tempel z Phoenixu v Arizoně, původně vyšla už v srpnu roku 2012 vlastním nákladem skupiny. Důvodem, proč tu tuhle desku vytahujeme až nyní po dvou letech od jejího vzniku, je letošní reedice, která již proběhla u relativně velkého labelu Prosthetic Records. Při poslechu “On the Steps of the Temple” se však vůbec nedivím, že po takovémhle materiálu podobný label skočil… spíš se divím, že to trvalo tak dlouho… Tempel totiž nahráli tak skvělé album, že je až s podivem, že pochází od kapely, která doposud nic jiného nevydala a její členové dříve nikde nehráli… i když je zase pravda, že jim trvalo téměř deset let, než ten počin natočili, ale rozhodně se jim to ...

  • V/A – Ronnie James Dio: This Is Your Life

    8.5.2014

    Kaša

    VA - Ronnie James Dio This Is Your Life

    Nikdy jsem nebyl fanouškem tributních alb, protože mi v mnohých případech přijdou coververze vlastně úplně zbytečné, ovšem v tomto případě jsem ani já nemohl odolat, protože příležitost, kdy legendy jako Metallica, Glenn Hughes, Mötorhead nebo Scorpions vzdávají hold ještě větší legendě jménem Ronnie James Dio, jsem si prostě nemohl nechat ujít. Na “Ronnie James Dio: This Is Your Life” se nachází výběr skladeb, kterým v rámci Rainbow, Black Sabbath nebo Dio vtiskl Ronnie svůj nesmrtelný vokál a hned na úvod říkám, že i když se na albu podílela opravdová pěvecká extratřída, tak očekávat, že by snad někdo Ronnieho dokázal zastínit, je bláhové. Čtrnáctka skladeb, z nichž drtivá většina vznikla právě pro potřeby tohoto alba, se zřejmě z úcty k legendarnímu jménu drží svého originálu poměrně věrně, což jsem ochotný v tomto případě pochopit, takže proti ...

  • Alexanred – Rest After Result

    7.5.2014

    H.

    Alexanred - Rest After Result

    Nejspíš si to nebudete pamatovat, ale jméno Alexanred se tu již jednou v minirecenzích mihlo… tedy, ne, že bych chtěl milého čtenáře jakkoliv podceňovat, ale kdo by takovéhle blbosti nosil v hlavě. Každopádně, Alexanred je projekt finského muzikanta Aleksiho Susiho z kapely 2 Wolves, jenž v prosinci loňského roku vypustil na svět první singl “Non-Stop Non-Stop”, který obsahoval jednu písničku s názvem – a teď pozor, bude to fakt nečekané – “Non-Stop Non-Stop”. Nyní Alexanred potažmo Aleksi pouští mezi lidi druhý singl, na němž se už vyhecoval k celým dvěma skladbám. Doufám, že se zanedlouho objeví třetí singl se třemi songy, protože tímhle stylem bychom se za pár let mohli dočkat i desky… Nicméně, pojďme k samotné muzice. Přesně dle očekávání, obě nové písničky nijak nevybočují ze stylu, který byl lehce nastíněn již s “Non-Stop Non-Stop”. Jedná se o poměrně ...

  • CunninLynguists – Strange Journey Volume Three

    6.5.2014

    Zajus

    CunninLynguists - Strange Journey Volume Three

    CunninLynguists rozhodně nejsou na poli hip-hopu žádní nováčci, s pěti řadovými alby se naopak řadí mezi aktuálně nejpopulárnější skupiny žánru. Na kontě mají navíc i množství neřadových počinů, nemluvě o sólových odbočkách a spolupracích samotných členů, jak už to ostatně běžné bývá. “Strange Journey Volume Three” je právě takovým neřadovým počinem. Nejde oficiálně o plnohodnotné album, ovšem svou délkou i obsahem se od běžných řadovek neliší, a proto ho pro účely této minirecenze za plnohodnotné album počítat můžeme. CunninLynguists se naposledy připomněli před třemi lety solidní řadovkou “Oneironology”, na níž “Strange Journey Volume Three” navazuje nejen stylem, nýbrž i kvalitou. Na poli inteligentního, ovšem snadno stravitelného hip-hopu ostatně kapela nemá mnoho srovnatelné konkurence.

  • Human Decay – Figli di Dio

    5.5.2014

    H.

    Human Decay - Figli di Dio

    Od mladých začínajících skupin, které sotva vydávají své první minialbum, člověk většinou neočekává nějaká fantastická a dechberoucí veledíla, nicméně občas se může stát, že vás nějaká taková kapela překvapí a opravdu přijde s deskou, z níž si sednete doslova na prdel. Případ italského death metalového kvarteta Human Decay to ovšem bohužel není – zde se jedná o naprostý standard mladých kapel, který je možná pořád poslouchatelný, ale ničím nevyčnívá a trpí nějakou tou dětskou nemocí… Již jsme si řekli, že Human Decay na svém pilotním ípku “Figli di Dio” drhnou death metal, což je něco, s čím bychom úplně bez problémů mohli skončit, protože to je technicky vzato skoro všechno, co se o tomhle počinu dá pořádně říct. Italové na své nahrávce nabízejí necelých 15 minut takového normálního death metalu trochu valivějšího ...

  • Kriegsmaschine – Enemy of Man

    4.5.2014

    H.

    Kriegsmaschine - Enemy of Man

    Dlouhých devět let to trvalo, než se polská smečka Kriegsmaschine odhodlala navázat na svůj debut “Altered States of Divinity” z roku 2005. V mezičase sice něco málo neřadových počinů vyšlo, ale co si budeme podívat, deska je prostě něco jiného, klidně bych se nebál říct, že i něco lepšího, protože já osobně to tak jednoduše vidím. Vyplatilo se tedy devítileté čekání na “Enemy of Man”? Vzhledem k tomu, že je tohle jen minirecenze s omezeným prostorem, to nebudu nijak protahovat a rovnou řeknu, že ano, novinka je rozhodně výtečná a po tak dlouhé době se v žádném případě nejedná o zklamání. Sice je “Enemy of Man” trochu jinde než “Altered States of Divinity”, přijde mi méně syrové a více melodické, ale tak jako tak je to určitě hodně důstojné navázání… ve skutečnosti bych si i dovolil ...

  • Stam1na – SLK

    3.5.2014

    Zajus

    Stam1na - SLK

    Stam1na je ve svých rodných končinách ohromně populární. “SLK” je již čtvrtým albem v řadě, které ve finských prodejních žebříčcích dosáhlo na nejvyšší příčku. Stam1na tomu ostatně umí dopomáhat, zvolený singl “Panzerfaust” je totiž skvělý a snadno se vyrvaná tomu nejlepšímu, co kapela dodnes napsala. Jenže je celé “SLK” stejně dobré jako “Uudet kymmenen käskyä” či “Viimeinen Atlantis”? Kapela na něm pokračuje ve šlépějích, které nastavila na předchozích albech. Její styl je založený na kombinaci ostrých thrashových hran s velkým množstvím melodií a kláves, což mnohým postačuje k označení kapely za progresivní. Většinu melodií najdeme ve zpěvu a zatímco kytary dokáží být místy i poměrně nekompromisní, vokály Antti Hyyrynena se po většinu času drží osvědčeného čistého zpěvu, který mu ostatně jde poměrně dobře.

  • Psycho – Chainsaw Priest

    2.5.2014

    Stick

    Psycho - Chainsaw Priest

    Poslední dobou se mi na stůl dostávají nahrávky kapel, jejichž aktivita na hudebním poli je taková pofidérní. Zpravidla vydávají novou dlouhohrající desku poprvé v uplynulých dvacet letech. Tentokrát je řeč o bostonských divočácích s příhodným názvem Psycho. Jejich nové album nese název “Chainsaw Priest”. Necelou půlhodinu trvající album přináší tu grind, tu punk, tu thrashcore, prostě takový bordeloidní koktejl, při kterém hlava nezůstane na svém místě. Příznivci progrese a ultratechnických fines ať dají ruce pryč. Zvuk zní, že je dělaný na koleni. Syrový, s bicími, utopenými pod kytarami. Co mě zaráží, je chvílemi kolísající hlasitost alba, působí to dost amatérsky a spíš dojmem demonahrávky. Vím, že bordel se dá dělat různě, ale i tak by se měla dodržet nějaká základní jednota zvukového konceptu. Nevím, jakým způsobem se nahrávalo, ale podle celkové energie, která z desky ...

  • Det Gamle Besatt – Primary Evil

    1.5.2014

    H.

    Det Gamle Besatt - Primary Evil

    Připomíná-li vám název Det Gamle Besatt jméno polské kultovky Besatt, není to náhodou. Zpěvák a baskytarista Beldaroh, hlavní postava a poslední zakládající člen Besatt, totiž zpátky do zbraně povolal úplně prapůvodní sestavu, která kromě něj čítá ještě zpěváka/kytaristu Weronise a bubeníka Dertalise, a společně souběžně s Besatt spustili úplně nový projekt, jímž je právě Det Gamle Besatt. V letošním roce pak vyšlo debutové minialbum “Primary Evil”… Na “Primary Evil” se nachází celkem osm fláků na ploše půl hodiny, přičemž první čtyři byly složeny v letech 1991-1992, takže se jedná o pravěký materiál z úplných začátků Besatt, a druhé čtyři vznikly v roce 2011. A právě zatuchlina staré školy začátku 90. let je na počinu všudypřítomná a dýchne na vás úplně okamžitě s prvním riffem úvodního válu “Ares”.

  • Horna / Den Saakaldte – Tuliseppele / Destinasjon helvete

    30.4.2014

    H.

    Horna / Den Saakaldte - Tuliseppele / Destinasjon helvete

    Všelijaká epčka, splitka, singly a další neřadový “odpad” většinou nemám sebemenší potřebu poslouchat, takže se sám sobě divím, že jsem si sehnal právě tenhle sedmipalec, na němž se potkávají dvě severské black metalové zběsilosti. Tím známějším účastníkem není nikdo jiný než finská kultovní formace Horna, která už po mnoho let patří mezi stálice a jistoty podzemního black metalu, jenž odmítá jakýkoliv vývoj, duchem stále visí někde v 90. letech a ještě je na to hrdý. Norský projekt Den Saakaldte ovšem rovněž nepatří zrovna mezi nějaká ořezávatka… je to už pět roků, co vyšla debutová fošna téhle kapely s názvem “All Hail Pessimism”. Poté nastalo na delší dobu ticho, nicméně v letošním roce se Den Saakaldte konečně definitivně probrali k životu a s lehce překopanou sestavou se chystají na druhou fošnu “Kapittel II: Faen i helvete”… Toliko ...

  • Lebensnacht – Syksyn kuoleminen

    29.4.2014

    H.

    Lebensnacht - Syksyn kuoleminen

    Když píšu recenzi na black metal a nevím, jak začít, v drtivé většině případů to odpálím prohlášením, že black metal mám vážně rád ve všech jeho podobách. Abych byl dneska trochu originálnější, řeknu, že… no, black metal mám vážně rád ve všech jeho podobách. Ale dosti humoru, vážně je to tak, a když říkám, že ve všech, rozhodně tam spadá i ambientní black metal. Sice to nebývá zrovna přehnaně originální muzika, vlastně spíš naopak, ale pokud má to které album pořádnou atmosféru, což je to hlavní, co od tohoto subžánru požaduji, jsem ochoten si to užít. Nyní si ovšem povíme o případu, kde se to ne úplně povedlo… Lebensnacht je jednočlenný black metalový projekt z Německa, což je kombinace, jež tu zdaleka není poprvé ani naposledy. V loňském roce vyšly hned ...

  • Skygge – Knokkelkraft

    28.4.2014

    H.

    Skygge - Knokkelkraft

    Nemůžu si pomoct, ale já mám tu black metalovou špínu vážně upřímně rád… takový prostě jsem a jiný už asi nikdy nebudu. Stejně tak se musím přiznat, že i když je to klišé jak hovado, pořád si hodně cením norské black metalové školy a od žánrových kapel, které z této severské bašty černého kovu pochází, tak nějak už v předstihu čekám trochu něco víc. Ani nemá cenu zastírat, že díky tomu u mě mají tyhle skupiny lehčí startovní pozici. Ale i tak jsou případy, kdy bohužel nic z tohoto nepomůže… Upřímně moc nemusím alba, kde už během prvního songu docela přesně dokážete odhadnout, jak to bude pokračovat po zbytek hrací doby. Naprosto stejně také nemusím desky, které si poslechnete jednou a máte je prokouknuté a dále vám už nemají ...

  • Sorcier des glaces – Ritual of the End

    27.4.2014

    H.

    Sorcier des Glaces - Ritual of the End

    Je docela zajímavé, že je po celém světě rozeseto několik relativně malých oblastí, v nichž se soustřeďuje silná lokální black metalová scéna s poměrně specifickou atmosférou a feelingem. Samozřejmě by se tu dalo vytáhnout obligátní Norsko nebo Francie, ale zrovna teď mám na mysli spíše jiné části světa… například provincii Quebec v Kanadě. Zde se soustřeďuje hodně zajímavých a v mnoha případě i hudebně velice kvalitních black metalových projektů a kapel a jedněmi z nich jsou i jistí Sorcier des Glaces, kteří v letošním roce přišli s novinkou “Ritual of the End”… Ačkoliv k black metalu z Quebecu chovám docela sympatie, zrovna Sorcier des Glaces bylo až doposud jméno, které se mi zcela úspěšně vyhýbalo, tudíž jsem poslech “Ritual of the End” pojal spíš v tom duchu, že se podívám na to, zdali tahle dvoučlenná formace potvrdí kvalitu černého kovu ...

  • Black Space Riders – D:REI

    25.4.2014

    Kaša

    Black Space Riders - DREI

    “D:REI” stoner metalových Black Space Riders mi v přehrávači leží snad už tři měsíce a stejně jsem ho na jeden zátah dokázal sjet snad pětkrát, přičemž nedokončených poslechů bylo nepočítaně. Předlouhá stopáž 80 minut je doslova vražedná a vzhledem k tomu, že tahle parta neúnavně po celou dobu zásobuje posluchače špinavými riffy, neurotickými vokály, pomalými tempy a to vše pocukrované rockovou psychedelií, tak mi přijde, že po každém poslechu jako by na mě doléhala deprese a špatná nálada, protože optimismus je to jediné, co od této desky v žádném případě neočekávejte (no dobře, možná dvanáctá “Letter to a Young One” je taková odlehčenější, ale je to jak kapka v moři). Německá parta má za sebou už dvě alba, a pokud obě byla takto posluchačsky nepřívětivá, tak potěš koště. Neříkám, že ...

  • Inexistenz – Erfundene Welten

    24.4.2014

    H.

    Inexistenz - Erfundene Welten

    Originalita je něco, na co na dnešní hudební scéně narazíte opravdu výjimečně a málokdy, nicméně o to víc si jí třeba já osobně cením. Pokud byste nyní čekali, že prohlásím, že jednočlenný projekt Inexistenz se právě tímhle může pochlubit, pak nemůže, vlastně je tomu skoro přesně naopak. Tahle slovinskou záležitost, kterou má na svědomí muzikant s extrémně promyšleným jménem B., se totiž nese v krystalicky čistých intencích svého specifického subžánru. Jak jste již jistě vyčetli z hlavičky, tímhle specifickým subžánrem je v případě Inexistenz myšlen depresivní black metal. Tak nějak všechno typické výrazivo, jež si pod tím představíte, tu je v míře opravdu vrchovaté; B. se zcela jasně ani nepokoušel zkusit vymyslet něco nového a hraje to přesně tak, jak je v tomhle stylu běžné a obvyklé. Pomalejší tempo, dlouhé monotónní plochy, charakteristické ...

  • Heldentod – Virradat

    23.4.2014

    H.

    Heldentod - Virradat

    Maďarská black metalová smečka Heldentod už se v černěkovovém podzemí nějakých pár roků pohybuje a pár neřadových nosičů na kontě má (povětšinou split alba, ale nechybí ani kazetový živák ze severočeského Žatce). Svůj regulérní dlouhohrající debut s názvem “Virradat” ovšem čtveřice z Budapešti vydává až nyní a shodou náhod pod značkou českého labelu Murderous Production. Hrací doba “Virradat” se jen lehce přehoupla přes půlhodinku času, ale na to, co Heldentod produkují za muziku, je to úplně dostatečné. Až na výjimky, jimiž jsou “Vértől pirosló ősi kard” a “Mors Triumphalis”, totiž hrají poměrně přímočarý black metal, kde o bicí salvy není nouze. Na druhou stranu se však rozhodně nedá tvrdit, že by Heldentod hráli bezhlavě, protože se rozhodně nebojí do své muziky naroubovat změny tempa, melodie a některé dost dobré nápady (a to ve všech čtyřech písničkách), ...

  • Riot Club – Pearls Before Swine

    22.4.2014

    Kaša

    Riot Club - Pearls Before Swine

    Udělat si názor na tvorbu jakékoli kapely jen na základě jedné písně není zrovna jednoduchý úkol. Nebo jinak, jsem samozřejmě schopný si sám pro sebe říct, jestli se mi daná skladba líbí nebo nelíbí a vlastně to dělám téměř na denní bázi při selektování toho, co by mě mohlo a co naopak asi nebude zajímat, ale prezentovat svůj názor veřejně už taková bomba není. Tím spíš, že jediné informace, které o sobě kapela navenek prezentuje, je jméno – Riot Club – a země původu – Finsko. Toť vše. Žádná další omáčka kolem. Jejich písnička, (nebudu tomu říkat jednoskladbové EP, protože to tak ani pánové neprezentují) “Pearls Before Swine”, bohužel není žádná klasa. Říkám si, že když se dám propagovat hudbu své vlastní kapely jediným songem, tak by to ...

  • Saliva – Rise Up

    21.4.2014

    Kaša

    Saliva - Rise Up

    V dobách, kdy zámořským alternativním rockerům Saliva vládl Josey Scott, jsem tuhle kapelu měl vážně rád. Je fakt, že poslední alba (vlastně vše po “Blood Stained Love Story”) s ním za mikrofonem už stála za starou belu, ale z nostalgie jsem si je stejně vždycky poslechl. Po jeho odchodu jsem už o to nestál, ale stejně jsem si nemohl nechat ujít, jak na tom tahle parta je po odchodu své ikony a jeho nahrazení neznámým borcem jménem Bobby Amaru. Překvapivě uznávám, že ne tak špatně jako na posledních albech se Scottem, ale v žádném případě tak dobře jako na prvních čtyřech albech, která jsou i s odstupem času slušné ukázky amerického alternativního nu-metalu. Většina skladeb z novinky už vyšla na předchozí řadovce “In It to Win It” a “Rise Up” je tak vlastně jeho přepracovanou verzí s několika ...

  • Gojira – Les enfants sauvages

    16.4.2014

    Kaša

    Gojira - Les enfants sauvages

    Živáky sice nejsou počiny, které bych vyloženě vyhledával (s výjimkou klasických počinů jako “No Sleep ’til Hammersmith” od Motörhead, nebo “Live After Death” od Iron Maiden jim ani nijak neholduji), ale s Gojirou jsem tentokrát udělal výjimku, protože zaprvé jsem tyhle francouzské drtiče živě ještě neviděl a chtěl jsem slyšet/vidět, o co přicházím, a za druhé, tyhle francouzské drtiče žeru a všechny jejich dosavadní studiovky jsou velmi povedené, přičemž vše po “From Mars to Sirius” je naprostá bomba. Po minulém “L’enfant sauvage” se vyrazilo na turné, z něhož pochází tento záznam, který vznikl v londýnské Brixton Academy loni v březnu. Při sestavě setlistu se celkem rovnoměrně vybíralo z posledních tří řadovek tak, aby žádná nebylo ochuzená, ačkoli, jak už to tak bývá, dokázal bych vyjmenovat hned několik písní, které mi ve výběru chybí – ze všech musím zmínit ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy