Minirecenze

  • Kriegsmaschine – Enemy of Man

    4.5.2014

    H.

    Kriegsmaschine - Enemy of Man

    Dlouhých devět let to trvalo, než se polská smečka Kriegsmaschine odhodlala navázat na svůj debut “Altered States of Divinity” z roku 2005. V mezičase sice něco málo neřadových počinů vyšlo, ale co si budeme podívat, deska je prostě něco jiného, klidně bych se nebál říct, že i něco lepšího, protože já osobně to tak jednoduše vidím. Vyplatilo se tedy devítileté čekání na “Enemy of Man”? Vzhledem k tomu, že je tohle jen minirecenze s omezeným prostorem, to nebudu nijak protahovat a rovnou řeknu, že ano, novinka je rozhodně výtečná a po tak dlouhé době se v žádném případě nejedná o zklamání. Sice je “Enemy of Man” trochu jinde než “Altered States of Divinity”, přijde mi méně syrové a více melodické, ale tak jako tak je to určitě hodně důstojné navázání… ve skutečnosti bych si i dovolil ...

  • Stam1na – SLK

    3.5.2014

    Zajus

    Stam1na - SLK

    Stam1na je ve svých rodných končinách ohromně populární. “SLK” je již čtvrtým albem v řadě, které ve finských prodejních žebříčcích dosáhlo na nejvyšší příčku. Stam1na tomu ostatně umí dopomáhat, zvolený singl “Panzerfaust” je totiž skvělý a snadno se vyrvaná tomu nejlepšímu, co kapela dodnes napsala. Jenže je celé “SLK” stejně dobré jako “Uudet kymmenen käskyä” či “Viimeinen Atlantis”? Kapela na něm pokračuje ve šlépějích, které nastavila na předchozích albech. Její styl je založený na kombinaci ostrých thrashových hran s velkým množstvím melodií a kláves, což mnohým postačuje k označení kapely za progresivní. Většinu melodií najdeme ve zpěvu a zatímco kytary dokáží být místy i poměrně nekompromisní, vokály Antti Hyyrynena se po většinu času drží osvědčeného čistého zpěvu, který mu ostatně jde poměrně dobře.

  • Psycho – Chainsaw Priest

    2.5.2014

    Stick

    Psycho - Chainsaw Priest

    Poslední dobou se mi na stůl dostávají nahrávky kapel, jejichž aktivita na hudebním poli je taková pofidérní. Zpravidla vydávají novou dlouhohrající desku poprvé v uplynulých dvacet letech. Tentokrát je řeč o bostonských divočácích s příhodným názvem Psycho. Jejich nové album nese název “Chainsaw Priest”. Necelou půlhodinu trvající album přináší tu grind, tu punk, tu thrashcore, prostě takový bordeloidní koktejl, při kterém hlava nezůstane na svém místě. Příznivci progrese a ultratechnických fines ať dají ruce pryč. Zvuk zní, že je dělaný na koleni. Syrový, s bicími, utopenými pod kytarami. Co mě zaráží, je chvílemi kolísající hlasitost alba, působí to dost amatérsky a spíš dojmem demonahrávky. Vím, že bordel se dá dělat různě, ale i tak by se měla dodržet nějaká základní jednota zvukového konceptu. Nevím, jakým způsobem se nahrávalo, ale podle celkové energie, která z desky ...

  • Det Gamle Besatt – Primary Evil

    1.5.2014

    H.

    Det Gamle Besatt - Primary Evil

    Připomíná-li vám název Det Gamle Besatt jméno polské kultovky Besatt, není to náhodou. Zpěvák a baskytarista Beldaroh, hlavní postava a poslední zakládající člen Besatt, totiž zpátky do zbraně povolal úplně prapůvodní sestavu, která kromě něj čítá ještě zpěváka/kytaristu Weronise a bubeníka Dertalise, a společně souběžně s Besatt spustili úplně nový projekt, jímž je právě Det Gamle Besatt. V letošním roce pak vyšlo debutové minialbum “Primary Evil”… Na “Primary Evil” se nachází celkem osm fláků na ploše půl hodiny, přičemž první čtyři byly složeny v letech 1991-1992, takže se jedná o pravěký materiál z úplných začátků Besatt, a druhé čtyři vznikly v roce 2011. A právě zatuchlina staré školy začátku 90. let je na počinu všudypřítomná a dýchne na vás úplně okamžitě s prvním riffem úvodního válu “Ares”.

  • Horna / Den Saakaldte – Tuliseppele / Destinasjon helvete

    30.4.2014

    H.

    Horna / Den Saakaldte - Tuliseppele / Destinasjon helvete

    Všelijaká epčka, splitka, singly a další neřadový “odpad” většinou nemám sebemenší potřebu poslouchat, takže se sám sobě divím, že jsem si sehnal právě tenhle sedmipalec, na němž se potkávají dvě severské black metalové zběsilosti. Tím známějším účastníkem není nikdo jiný než finská kultovní formace Horna, která už po mnoho let patří mezi stálice a jistoty podzemního black metalu, jenž odmítá jakýkoliv vývoj, duchem stále visí někde v 90. letech a ještě je na to hrdý. Norský projekt Den Saakaldte ovšem rovněž nepatří zrovna mezi nějaká ořezávatka… je to už pět roků, co vyšla debutová fošna téhle kapely s názvem “All Hail Pessimism”. Poté nastalo na delší dobu ticho, nicméně v letošním roce se Den Saakaldte konečně definitivně probrali k životu a s lehce překopanou sestavou se chystají na druhou fošnu “Kapittel II: Faen i helvete”… Toliko ...

  • Lebensnacht – Syksyn kuoleminen

    29.4.2014

    H.

    Lebensnacht - Syksyn kuoleminen

    Když píšu recenzi na black metal a nevím, jak začít, v drtivé většině případů to odpálím prohlášením, že black metal mám vážně rád ve všech jeho podobách. Abych byl dneska trochu originálnější, řeknu, že… no, black metal mám vážně rád ve všech jeho podobách. Ale dosti humoru, vážně je to tak, a když říkám, že ve všech, rozhodně tam spadá i ambientní black metal. Sice to nebývá zrovna přehnaně originální muzika, vlastně spíš naopak, ale pokud má to které album pořádnou atmosféru, což je to hlavní, co od tohoto subžánru požaduji, jsem ochoten si to užít. Nyní si ovšem povíme o případu, kde se to ne úplně povedlo… Lebensnacht je jednočlenný black metalový projekt z Německa, což je kombinace, jež tu zdaleka není poprvé ani naposledy. V loňském roce vyšly hned ...

  • Skygge – Knokkelkraft

    28.4.2014

    H.

    Skygge - Knokkelkraft

    Nemůžu si pomoct, ale já mám tu black metalovou špínu vážně upřímně rád… takový prostě jsem a jiný už asi nikdy nebudu. Stejně tak se musím přiznat, že i když je to klišé jak hovado, pořád si hodně cením norské black metalové školy a od žánrových kapel, které z této severské bašty černého kovu pochází, tak nějak už v předstihu čekám trochu něco víc. Ani nemá cenu zastírat, že díky tomu u mě mají tyhle skupiny lehčí startovní pozici. Ale i tak jsou případy, kdy bohužel nic z tohoto nepomůže… Upřímně moc nemusím alba, kde už během prvního songu docela přesně dokážete odhadnout, jak to bude pokračovat po zbytek hrací doby. Naprosto stejně také nemusím desky, které si poslechnete jednou a máte je prokouknuté a dále vám už nemají ...

  • Sorcier des glaces – Ritual of the End

    27.4.2014

    H.

    Sorcier des Glaces - Ritual of the End

    Je docela zajímavé, že je po celém světě rozeseto několik relativně malých oblastí, v nichž se soustřeďuje silná lokální black metalová scéna s poměrně specifickou atmosférou a feelingem. Samozřejmě by se tu dalo vytáhnout obligátní Norsko nebo Francie, ale zrovna teď mám na mysli spíše jiné části světa… například provincii Quebec v Kanadě. Zde se soustřeďuje hodně zajímavých a v mnoha případě i hudebně velice kvalitních black metalových projektů a kapel a jedněmi z nich jsou i jistí Sorcier des Glaces, kteří v letošním roce přišli s novinkou “Ritual of the End”… Ačkoliv k black metalu z Quebecu chovám docela sympatie, zrovna Sorcier des Glaces bylo až doposud jméno, které se mi zcela úspěšně vyhýbalo, tudíž jsem poslech “Ritual of the End” pojal spíš v tom duchu, že se podívám na to, zdali tahle dvoučlenná formace potvrdí kvalitu černého kovu ...

  • Black Space Riders – D:REI

    25.4.2014

    Kaša

    Black Space Riders - DREI

    “D:REI” stoner metalových Black Space Riders mi v přehrávači leží snad už tři měsíce a stejně jsem ho na jeden zátah dokázal sjet snad pětkrát, přičemž nedokončených poslechů bylo nepočítaně. Předlouhá stopáž 80 minut je doslova vražedná a vzhledem k tomu, že tahle parta neúnavně po celou dobu zásobuje posluchače špinavými riffy, neurotickými vokály, pomalými tempy a to vše pocukrované rockovou psychedelií, tak mi přijde, že po každém poslechu jako by na mě doléhala deprese a špatná nálada, protože optimismus je to jediné, co od této desky v žádném případě neočekávejte (no dobře, možná dvanáctá “Letter to a Young One” je taková odlehčenější, ale je to jak kapka v moři). Německá parta má za sebou už dvě alba, a pokud obě byla takto posluchačsky nepřívětivá, tak potěš koště. Neříkám, že ...

  • Inexistenz – Erfundene Welten

    24.4.2014

    H.

    Inexistenz - Erfundene Welten

    Originalita je něco, na co na dnešní hudební scéně narazíte opravdu výjimečně a málokdy, nicméně o to víc si jí třeba já osobně cením. Pokud byste nyní čekali, že prohlásím, že jednočlenný projekt Inexistenz se právě tímhle může pochlubit, pak nemůže, vlastně je tomu skoro přesně naopak. Tahle slovinskou záležitost, kterou má na svědomí muzikant s extrémně promyšleným jménem B., se totiž nese v krystalicky čistých intencích svého specifického subžánru. Jak jste již jistě vyčetli z hlavičky, tímhle specifickým subžánrem je v případě Inexistenz myšlen depresivní black metal. Tak nějak všechno typické výrazivo, jež si pod tím představíte, tu je v míře opravdu vrchovaté; B. se zcela jasně ani nepokoušel zkusit vymyslet něco nového a hraje to přesně tak, jak je v tomhle stylu běžné a obvyklé. Pomalejší tempo, dlouhé monotónní plochy, charakteristické ...

  • Heldentod – Virradat

    23.4.2014

    H.

    Heldentod - Virradat

    Maďarská black metalová smečka Heldentod už se v černěkovovém podzemí nějakých pár roků pohybuje a pár neřadových nosičů na kontě má (povětšinou split alba, ale nechybí ani kazetový živák ze severočeského Žatce). Svůj regulérní dlouhohrající debut s názvem “Virradat” ovšem čtveřice z Budapešti vydává až nyní a shodou náhod pod značkou českého labelu Murderous Production. Hrací doba “Virradat” se jen lehce přehoupla přes půlhodinku času, ale na to, co Heldentod produkují za muziku, je to úplně dostatečné. Až na výjimky, jimiž jsou “Vértől pirosló ősi kard” a “Mors Triumphalis”, totiž hrají poměrně přímočarý black metal, kde o bicí salvy není nouze. Na druhou stranu se však rozhodně nedá tvrdit, že by Heldentod hráli bezhlavě, protože se rozhodně nebojí do své muziky naroubovat změny tempa, melodie a některé dost dobré nápady (a to ve všech čtyřech písničkách), ...

  • Riot Club – Pearls Before Swine

    22.4.2014

    Kaša

    Riot Club - Pearls Before Swine

    Udělat si názor na tvorbu jakékoli kapely jen na základě jedné písně není zrovna jednoduchý úkol. Nebo jinak, jsem samozřejmě schopný si sám pro sebe říct, jestli se mi daná skladba líbí nebo nelíbí a vlastně to dělám téměř na denní bázi při selektování toho, co by mě mohlo a co naopak asi nebude zajímat, ale prezentovat svůj názor veřejně už taková bomba není. Tím spíš, že jediné informace, které o sobě kapela navenek prezentuje, je jméno – Riot Club – a země původu – Finsko. Toť vše. Žádná další omáčka kolem. Jejich písnička, (nebudu tomu říkat jednoskladbové EP, protože to tak ani pánové neprezentují) “Pearls Before Swine”, bohužel není žádná klasa. Říkám si, že když se dám propagovat hudbu své vlastní kapely jediným songem, tak by to ...

  • Saliva – Rise Up

    21.4.2014

    Kaša

    Saliva - Rise Up

    V dobách, kdy zámořským alternativním rockerům Saliva vládl Josey Scott, jsem tuhle kapelu měl vážně rád. Je fakt, že poslední alba (vlastně vše po “Blood Stained Love Story”) s ním za mikrofonem už stála za starou belu, ale z nostalgie jsem si je stejně vždycky poslechl. Po jeho odchodu jsem už o to nestál, ale stejně jsem si nemohl nechat ujít, jak na tom tahle parta je po odchodu své ikony a jeho nahrazení neznámým borcem jménem Bobby Amaru. Překvapivě uznávám, že ne tak špatně jako na posledních albech se Scottem, ale v žádném případě tak dobře jako na prvních čtyřech albech, která jsou i s odstupem času slušné ukázky amerického alternativního nu-metalu. Většina skladeb z novinky už vyšla na předchozí řadovce “In It to Win It” a “Rise Up” je tak vlastně jeho přepracovanou verzí s několika ...

  • Gojira – Les enfants sauvages

    16.4.2014

    Kaša

    Gojira - Les enfants sauvages

    Živáky sice nejsou počiny, které bych vyloženě vyhledával (s výjimkou klasických počinů jako “No Sleep ’til Hammersmith” od Motörhead, nebo “Live After Death” od Iron Maiden jim ani nijak neholduji), ale s Gojirou jsem tentokrát udělal výjimku, protože zaprvé jsem tyhle francouzské drtiče živě ještě neviděl a chtěl jsem slyšet/vidět, o co přicházím, a za druhé, tyhle francouzské drtiče žeru a všechny jejich dosavadní studiovky jsou velmi povedené, přičemž vše po “From Mars to Sirius” je naprostá bomba. Po minulém “L’enfant sauvage” se vyrazilo na turné, z něhož pochází tento záznam, který vznikl v londýnské Brixton Academy loni v březnu. Při sestavě setlistu se celkem rovnoměrně vybíralo z posledních tří řadovek tak, aby žádná nebylo ochuzená, ačkoli, jak už to tak bývá, dokázal bych vyjmenovat hned několik písní, které mi ve výběru chybí – ze všech musím zmínit ...

  • My Reflection – This World Belongs to Us

    15.4.2014

    H.

    My Reflection - This World Belongs to Us

    Upřímně mám strašně rád situaci, když nám někdo pošle na recenzi singl o jedné nebo dvou písničkách. A ještě více mě fascinuje fakt, že jsme vážně takoví blbci, že podobné párminutové štěky opravdu recenzujeme. V tomhle případě se jedná o tu příjemnější variantu z těch dvou výše zmíněných, tedy rovnou celé dva songy, které nám servíruje mladá finská formace My Reflection. V čele kapely stojí vizuálně docela sympatická zpěvačka Jenni Räikkönen a pak nějací další čtyři kořeni, kteří ovšem vedle takové kočky stejně nikoho nezajímají, takže je to asi jedno. Uvědomují si to i samotní My Reflection, takže na aktuální fotce je hezky vepředu pěkně vyprsená Jenni a až někde v dálce za ní rozmazaný zbytek. Nehodnotíme tu ovšem vzhled zpěvaček (ačkoliv sem tam by to za to stálo, to zas ne, ...

  • Shrapnel – The Virus Conspires

    14.4.2014

    Kaša

    Shrapnel - The Virus Conspires

    Debutové album této thrash metalové pětice z Anglie je přesně takové, jaké posluchač stylově znalý může očekávat. Pět vteřin kraťoučkého intra, které uvozuje “Kingdom Come”, je snad jediným poklidným momentem “The Virus Conspires”, protože jakmile se do toho Shrapnel opřou z plných plic, tak serou na všechny a na všechno a jejich thrashová bruska se nezastaví. Po celých čtyřicet minut je jejich hudba tak nabroušená, že i staří mazáci Exodus, kteří jsou z řady riffů slyšet opravdu mocně, by měli ve svých nejdivočejších letech co dělat. Nemá smysl mluvit o originalitě materiálu, protože i hluchý musí vědět, že tady se neskládalo s čistým papírem na začátku, ale vycházelo se z inspirace u žánrových idolů, takže některé ze skladeb zní poměrně neoriginálně, ale přesto se nedá Shrapnel upřít, že to, co dělají, dělají s nadšením. Čtyřicet minut je sice dost dlouhá doba, ale ...

  • The Dead Goats – Ferox

    13.4.2014

    H.

    The Dead Goats - Ferox

    Většinou to bývá tak, že skupina vydá demíčko, pak třeba nějaké EP a postupně se dopracuje k řadové nahrávce. Poláci The Dead Goats to vzali přesně opačně – v roce 2012 vydali dlouhohrající placku “Path of the Goat”, o rok později minialbum “Children of the Fungus” a na letošek si nachystali své první demo s názvem “Ferox”, které je vyvedeno ve vpravdě undergroundovém duchu – pálená CDčka vyráběná na koleně a s xeroxovým obalem, což je docela sympatický závan starých časů… Od kapely s názvem The Dead Goats by člověk čekal spíše nějaký pekelný black metal, ale chyba lávky – tito Poláci totiž hoblují death metal. Hm, death metal z Polska… tak to bude taková ta polská klasika na styl Hate, Behemoth, Vader a dalších, nebo snad ne? Inu, opět špatně, protože The ...

  • Unterschicht – Monster Akt 1: Kopfkino

    12.4.2014

    H.

    Unterschicht - Monster Akt 1 Kopfkino

    Jak už název napovídá, “Monster Akt 1: Kopfkino” je pouze první částí rozsáhlejšího celku. Konkrétně se jedná o trilogii, jejíž další dva díly má německá formace Unterschicht v plánu vydat v budoucnu. Tak jako tak se nyní podíváme na to, jak první třetina “Monster” dopadla… “Monster Akt 1: Kopfkino” je do jisté míry rozhodně zajímavá deska, jež ovšem bohužel trpí několika neduhy. Tím prvním je to, že zdaleka ne o všech písničkách se dá tvrdit, že to jsou úplné pecky, vlastně mi některé kusy připadají spíš jako vata do počtu a osobně bych se bez nich obešel. Není to neposlouchatelné, ale jak dokazují jiné hitovky, Unterschicht to umí i lépe. Úvodní “Mann im Kopf” se ještě dá, ale není to žádný trhák, nicméně pořád lepší než trochu natahovaný závěr v podobě posledních tří věcí “Seelenfrieden”, ...

  • Mount Salem – Endless

    10.4.2014

    H.

    Mount Salem - Endless

    Není žádné tajemství, že v hudbě vždy přicházejí a odcházejí různé stylové vlny, což samozřejmě bezezbytku platí i v tvrdé muzice, v níž se poslední dobou rozmohly dva proudy. Prvním z nich je cokoliv post/djent/prog/shoegaze a podobné věci, tím druhým jsou pak žánry jako doom, stoner nebo rock v hodně retro stylu. Hlavně být retro, znít (a vypadat – plnovous nebo alespoň knírek jsou naprostá povinnost) jak ze sedmdesátek a nejlépe navrch posypat lehkou špetkou psychedelie. A v naprosto ideálním případě tomu ještě nasadit korunu texty o okultismu. A právě tímhle směrem se vydala také mladá formace Mount Salem z Chicaga… Ostatně už jen název Mount Salem, ale i logo kapely nebo obálka debutového minialba napovídají, co se tady bude hrát. A přesně tak to také je. Retro doom metal míchaný s psychedelickým rockem, špinavé ...

  • Mörb – Le Théâtre de Satan

    9.4.2014

    H.

    Mörb - Le Théâtre de Satan

    Uff, to je teda zase jednou šílenost. Upřímně řečeno si stále nejsem na 100% jistý, co si mám o šestém řadovém počinu jednočlenného projektu Mörb z Kanady vlastně myslet. Jedná se totiž o desku, jež ve svém nejzákladnějším jádru vlastně ani není marná, ale je tak moc nesourodá, že jsem z toho poměrně dost zmatený. Vezmeme-li výčet žánrů v hlavičce minirecenze, na první pohled to nějak divoce nevypadá, ale chyba lávky. Osobně se nemůžu rozhodnout, jestli mám “Le Théâtre de Satan” brát jako album, které chce být black metalem, epickým black metalem, seriózním folk metalem, chlastacím folk metalem nebo nějakou avantgardou… a vzhledem k tomu, jak moc je ta nahrávka rozhádaná, bych klidně řekl, že se nemohl rozhodnout pomalu ani sám autor. Všechny právě vypsané možné nástřely hudebního pojetí tu totiž jsou ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy