Minirecenze

  • Skygge – Knokkelkraft

    28.4.2014

    H.

    Skygge - Knokkelkraft

    Nemůžu si pomoct, ale já mám tu black metalovou špínu vážně upřímně rád… takový prostě jsem a jiný už asi nikdy nebudu. Stejně tak se musím přiznat, že i když je to klišé jak hovado, pořád si hodně cením norské black metalové školy a od žánrových kapel, které z této severské bašty černého kovu pochází, tak nějak už v předstihu čekám trochu něco víc. Ani nemá cenu zastírat, že díky tomu u mě mají tyhle skupiny lehčí startovní pozici. Ale i tak jsou případy, kdy bohužel nic z tohoto nepomůže… Upřímně moc nemusím alba, kde už během prvního songu docela přesně dokážete odhadnout, jak to bude pokračovat po zbytek hrací doby. Naprosto stejně také nemusím desky, které si poslechnete jednou a máte je prokouknuté a dále vám už nemají ...

  • Sorcier des glaces – Ritual of the End

    27.4.2014

    H.

    Sorcier des Glaces - Ritual of the End

    Je docela zajímavé, že je po celém světě rozeseto několik relativně malých oblastí, v nichž se soustřeďuje silná lokální black metalová scéna s poměrně specifickou atmosférou a feelingem. Samozřejmě by se tu dalo vytáhnout obligátní Norsko nebo Francie, ale zrovna teď mám na mysli spíše jiné části světa… například provincii Quebec v Kanadě. Zde se soustřeďuje hodně zajímavých a v mnoha případě i hudebně velice kvalitních black metalových projektů a kapel a jedněmi z nich jsou i jistí Sorcier des Glaces, kteří v letošním roce přišli s novinkou “Ritual of the End”… Ačkoliv k black metalu z Quebecu chovám docela sympatie, zrovna Sorcier des Glaces bylo až doposud jméno, které se mi zcela úspěšně vyhýbalo, tudíž jsem poslech “Ritual of the End” pojal spíš v tom duchu, že se podívám na to, zdali tahle dvoučlenná formace potvrdí kvalitu černého kovu ...

  • Black Space Riders – D:REI

    25.4.2014

    Kaša

    Black Space Riders - DREI

    “D:REI” stoner metalových Black Space Riders mi v přehrávači leží snad už tři měsíce a stejně jsem ho na jeden zátah dokázal sjet snad pětkrát, přičemž nedokončených poslechů bylo nepočítaně. Předlouhá stopáž 80 minut je doslova vražedná a vzhledem k tomu, že tahle parta neúnavně po celou dobu zásobuje posluchače špinavými riffy, neurotickými vokály, pomalými tempy a to vše pocukrované rockovou psychedelií, tak mi přijde, že po každém poslechu jako by na mě doléhala deprese a špatná nálada, protože optimismus je to jediné, co od této desky v žádném případě neočekávejte (no dobře, možná dvanáctá “Letter to a Young One” je taková odlehčenější, ale je to jak kapka v moři). Německá parta má za sebou už dvě alba, a pokud obě byla takto posluchačsky nepřívětivá, tak potěš koště. Neříkám, že ...

  • Inexistenz – Erfundene Welten

    24.4.2014

    H.

    Inexistenz - Erfundene Welten

    Originalita je něco, na co na dnešní hudební scéně narazíte opravdu výjimečně a málokdy, nicméně o to víc si jí třeba já osobně cením. Pokud byste nyní čekali, že prohlásím, že jednočlenný projekt Inexistenz se právě tímhle může pochlubit, pak nemůže, vlastně je tomu skoro přesně naopak. Tahle slovinskou záležitost, kterou má na svědomí muzikant s extrémně promyšleným jménem B., se totiž nese v krystalicky čistých intencích svého specifického subžánru. Jak jste již jistě vyčetli z hlavičky, tímhle specifickým subžánrem je v případě Inexistenz myšlen depresivní black metal. Tak nějak všechno typické výrazivo, jež si pod tím představíte, tu je v míře opravdu vrchovaté; B. se zcela jasně ani nepokoušel zkusit vymyslet něco nového a hraje to přesně tak, jak je v tomhle stylu běžné a obvyklé. Pomalejší tempo, dlouhé monotónní plochy, charakteristické ...

  • Heldentod – Virradat

    23.4.2014

    H.

    Heldentod - Virradat

    Maďarská black metalová smečka Heldentod už se v černěkovovém podzemí nějakých pár roků pohybuje a pár neřadových nosičů na kontě má (povětšinou split alba, ale nechybí ani kazetový živák ze severočeského Žatce). Svůj regulérní dlouhohrající debut s názvem “Virradat” ovšem čtveřice z Budapešti vydává až nyní a shodou náhod pod značkou českého labelu Murderous Production. Hrací doba “Virradat” se jen lehce přehoupla přes půlhodinku času, ale na to, co Heldentod produkují za muziku, je to úplně dostatečné. Až na výjimky, jimiž jsou “Vértől pirosló ősi kard” a “Mors Triumphalis”, totiž hrají poměrně přímočarý black metal, kde o bicí salvy není nouze. Na druhou stranu se však rozhodně nedá tvrdit, že by Heldentod hráli bezhlavě, protože se rozhodně nebojí do své muziky naroubovat změny tempa, melodie a některé dost dobré nápady (a to ve všech čtyřech písničkách), ...

  • Riot Club – Pearls Before Swine

    22.4.2014

    Kaša

    Riot Club - Pearls Before Swine

    Udělat si názor na tvorbu jakékoli kapely jen na základě jedné písně není zrovna jednoduchý úkol. Nebo jinak, jsem samozřejmě schopný si sám pro sebe říct, jestli se mi daná skladba líbí nebo nelíbí a vlastně to dělám téměř na denní bázi při selektování toho, co by mě mohlo a co naopak asi nebude zajímat, ale prezentovat svůj názor veřejně už taková bomba není. Tím spíš, že jediné informace, které o sobě kapela navenek prezentuje, je jméno – Riot Club – a země původu – Finsko. Toť vše. Žádná další omáčka kolem. Jejich písnička, (nebudu tomu říkat jednoskladbové EP, protože to tak ani pánové neprezentují) “Pearls Before Swine”, bohužel není žádná klasa. Říkám si, že když se dám propagovat hudbu své vlastní kapely jediným songem, tak by to ...

  • Saliva – Rise Up

    21.4.2014

    Kaša

    Saliva - Rise Up

    V dobách, kdy zámořským alternativním rockerům Saliva vládl Josey Scott, jsem tuhle kapelu měl vážně rád. Je fakt, že poslední alba (vlastně vše po “Blood Stained Love Story”) s ním za mikrofonem už stála za starou belu, ale z nostalgie jsem si je stejně vždycky poslechl. Po jeho odchodu jsem už o to nestál, ale stejně jsem si nemohl nechat ujít, jak na tom tahle parta je po odchodu své ikony a jeho nahrazení neznámým borcem jménem Bobby Amaru. Překvapivě uznávám, že ne tak špatně jako na posledních albech se Scottem, ale v žádném případě tak dobře jako na prvních čtyřech albech, která jsou i s odstupem času slušné ukázky amerického alternativního nu-metalu. Většina skladeb z novinky už vyšla na předchozí řadovce “In It to Win It” a “Rise Up” je tak vlastně jeho přepracovanou verzí s několika ...

  • Gojira – Les enfants sauvages

    16.4.2014

    Kaša

    Gojira - Les enfants sauvages

    Živáky sice nejsou počiny, které bych vyloženě vyhledával (s výjimkou klasických počinů jako “No Sleep ’til Hammersmith” od Motörhead, nebo “Live After Death” od Iron Maiden jim ani nijak neholduji), ale s Gojirou jsem tentokrát udělal výjimku, protože zaprvé jsem tyhle francouzské drtiče živě ještě neviděl a chtěl jsem slyšet/vidět, o co přicházím, a za druhé, tyhle francouzské drtiče žeru a všechny jejich dosavadní studiovky jsou velmi povedené, přičemž vše po “From Mars to Sirius” je naprostá bomba. Po minulém “L’enfant sauvage” se vyrazilo na turné, z něhož pochází tento záznam, který vznikl v londýnské Brixton Academy loni v březnu. Při sestavě setlistu se celkem rovnoměrně vybíralo z posledních tří řadovek tak, aby žádná nebylo ochuzená, ačkoli, jak už to tak bývá, dokázal bych vyjmenovat hned několik písní, které mi ve výběru chybí – ze všech musím zmínit ...

  • My Reflection – This World Belongs to Us

    15.4.2014

    H.

    My Reflection - This World Belongs to Us

    Upřímně mám strašně rád situaci, když nám někdo pošle na recenzi singl o jedné nebo dvou písničkách. A ještě více mě fascinuje fakt, že jsme vážně takoví blbci, že podobné párminutové štěky opravdu recenzujeme. V tomhle případě se jedná o tu příjemnější variantu z těch dvou výše zmíněných, tedy rovnou celé dva songy, které nám servíruje mladá finská formace My Reflection. V čele kapely stojí vizuálně docela sympatická zpěvačka Jenni Räikkönen a pak nějací další čtyři kořeni, kteří ovšem vedle takové kočky stejně nikoho nezajímají, takže je to asi jedno. Uvědomují si to i samotní My Reflection, takže na aktuální fotce je hezky vepředu pěkně vyprsená Jenni a až někde v dálce za ní rozmazaný zbytek. Nehodnotíme tu ovšem vzhled zpěvaček (ačkoliv sem tam by to za to stálo, to zas ne, ...

  • Shrapnel – The Virus Conspires

    14.4.2014

    Kaša

    Shrapnel - The Virus Conspires

    Debutové album této thrash metalové pětice z Anglie je přesně takové, jaké posluchač stylově znalý může očekávat. Pět vteřin kraťoučkého intra, které uvozuje “Kingdom Come”, je snad jediným poklidným momentem “The Virus Conspires”, protože jakmile se do toho Shrapnel opřou z plných plic, tak serou na všechny a na všechno a jejich thrashová bruska se nezastaví. Po celých čtyřicet minut je jejich hudba tak nabroušená, že i staří mazáci Exodus, kteří jsou z řady riffů slyšet opravdu mocně, by měli ve svých nejdivočejších letech co dělat. Nemá smysl mluvit o originalitě materiálu, protože i hluchý musí vědět, že tady se neskládalo s čistým papírem na začátku, ale vycházelo se z inspirace u žánrových idolů, takže některé ze skladeb zní poměrně neoriginálně, ale přesto se nedá Shrapnel upřít, že to, co dělají, dělají s nadšením. Čtyřicet minut je sice dost dlouhá doba, ale ...

  • The Dead Goats – Ferox

    13.4.2014

    H.

    The Dead Goats - Ferox

    Většinou to bývá tak, že skupina vydá demíčko, pak třeba nějaké EP a postupně se dopracuje k řadové nahrávce. Poláci The Dead Goats to vzali přesně opačně – v roce 2012 vydali dlouhohrající placku “Path of the Goat”, o rok později minialbum “Children of the Fungus” a na letošek si nachystali své první demo s názvem “Ferox”, které je vyvedeno ve vpravdě undergroundovém duchu – pálená CDčka vyráběná na koleně a s xeroxovým obalem, což je docela sympatický závan starých časů… Od kapely s názvem The Dead Goats by člověk čekal spíše nějaký pekelný black metal, ale chyba lávky – tito Poláci totiž hoblují death metal. Hm, death metal z Polska… tak to bude taková ta polská klasika na styl Hate, Behemoth, Vader a dalších, nebo snad ne? Inu, opět špatně, protože The ...

  • Unterschicht – Monster Akt 1: Kopfkino

    12.4.2014

    H.

    Unterschicht - Monster Akt 1 Kopfkino

    Jak už název napovídá, “Monster Akt 1: Kopfkino” je pouze první částí rozsáhlejšího celku. Konkrétně se jedná o trilogii, jejíž další dva díly má německá formace Unterschicht v plánu vydat v budoucnu. Tak jako tak se nyní podíváme na to, jak první třetina “Monster” dopadla… “Monster Akt 1: Kopfkino” je do jisté míry rozhodně zajímavá deska, jež ovšem bohužel trpí několika neduhy. Tím prvním je to, že zdaleka ne o všech písničkách se dá tvrdit, že to jsou úplné pecky, vlastně mi některé kusy připadají spíš jako vata do počtu a osobně bych se bez nich obešel. Není to neposlouchatelné, ale jak dokazují jiné hitovky, Unterschicht to umí i lépe. Úvodní “Mann im Kopf” se ještě dá, ale není to žádný trhák, nicméně pořád lepší než trochu natahovaný závěr v podobě posledních tří věcí “Seelenfrieden”, ...

  • Mount Salem – Endless

    10.4.2014

    H.

    Mount Salem - Endless

    Není žádné tajemství, že v hudbě vždy přicházejí a odcházejí různé stylové vlny, což samozřejmě bezezbytku platí i v tvrdé muzice, v níž se poslední dobou rozmohly dva proudy. Prvním z nich je cokoliv post/djent/prog/shoegaze a podobné věci, tím druhým jsou pak žánry jako doom, stoner nebo rock v hodně retro stylu. Hlavně být retro, znít (a vypadat – plnovous nebo alespoň knírek jsou naprostá povinnost) jak ze sedmdesátek a nejlépe navrch posypat lehkou špetkou psychedelie. A v naprosto ideálním případě tomu ještě nasadit korunu texty o okultismu. A právě tímhle směrem se vydala také mladá formace Mount Salem z Chicaga… Ostatně už jen název Mount Salem, ale i logo kapely nebo obálka debutového minialba napovídají, co se tady bude hrát. A přesně tak to také je. Retro doom metal míchaný s psychedelickým rockem, špinavé ...

  • Mörb – Le Théâtre de Satan

    9.4.2014

    H.

    Mörb - Le Théâtre de Satan

    Uff, to je teda zase jednou šílenost. Upřímně řečeno si stále nejsem na 100% jistý, co si mám o šestém řadovém počinu jednočlenného projektu Mörb z Kanady vlastně myslet. Jedná se totiž o desku, jež ve svém nejzákladnějším jádru vlastně ani není marná, ale je tak moc nesourodá, že jsem z toho poměrně dost zmatený. Vezmeme-li výčet žánrů v hlavičce minirecenze, na první pohled to nějak divoce nevypadá, ale chyba lávky. Osobně se nemůžu rozhodnout, jestli mám “Le Théâtre de Satan” brát jako album, které chce být black metalem, epickým black metalem, seriózním folk metalem, chlastacím folk metalem nebo nějakou avantgardou… a vzhledem k tomu, jak moc je ta nahrávka rozhádaná, bych klidně řekl, že se nemohl rozhodnout pomalu ani sám autor. Všechny právě vypsané možné nástřely hudebního pojetí tu totiž jsou ...

  • Sangus – Vengeful Brutality

    8.4.2014

    Atreides

    Sangus - Vengeful Brutality

    Sangus je mladá úderka ze zámoří, která roku 2010 vznikla ve městě Providence (stát Rhode Island). A jako z každé správné začínající kapely, která má na kontě dva demáče a ještě před vydáním prvního se v trve underground duchu stihla přejmenovat (původní název zněl Sangus Legionaris), z ní je cítit zápal pro muziku. A prvotina “Vengeful Brutality”, první desetiminutové demíčko z loňského května, má celkem koule, to musím uznat. Nebo se alespoň snaží, aby je měla. Špinavá směska blacku a crustu se nese hlavně v punkových rytmech a těch deset minut mizí vlastně ani nevíte kam. Demáč utíká vážně rychle a má docela náboj. Tři skladby o zhruba stejné délce tří minut se nesou většinu času na stejné vlně – občas se objeví náznak thrashe, sem tam nějaké to sólo, ale jinak se s tím pánové vážně neserou a ...

  • Sangus – Rehearsal Demos MMXIII

    7.4.2014

    H.

    Sangus - Rehearsal Demos MMXIII

    První demosnímek Američanů Sangus s názvem “Vengeful Brutality” rozebral o něco výše kolega Prdovous, já se nyní pokusím napsat pár řádků o druhém zářezu na demáčové pažbě této zámořské hoblovačky… Už jen název “Rehearsal Demos MMXIII” vcelku jasně napovídá, o co na tomhle počinu půjde. To jméno totiž není žádný umělecký záměr, ale skutečně znamená to, že se jedná o čtveřici válů, které Sangus natřískali a nahráli ve své zkušebně. A výsledná podoba podle toho také zní. Zvuk je hodně špatný, vůbec bych se nedivil, kdyby to natáčení probíhalo úplně klasicky postaru stylem magneťák uprostřed místnosti, protože tohle je bordel jak prase. Osobně nemám vůbec nic proti horšímu soundu, naopak mám špínu v hudbě rád, ale tohle není špína, tohle je jednoduše brajgl. Upřímně nechápu smysl podobných nahrávek, když to stejně moc ...

  • Youngblood Supercult – Season of the Witch

    6.4.2014

    Kaša

    Youngblood Supercult - Season of the Witch

    Youngblood Supercult z amerického Kansasu si řekli, že nemá cenu vymýšlet nic nového, ale že když teď tak frčí retro, tak by mohli svou trošku přispět taky. Tahle parta, která vznikla v roce 2011, totiž na své debutové desce “Season of the Witch” přináší slušnou porci stoner zvukem poprášeného hard rocku, jenž vychází ze starých riffů Black Sabbath říznutých bluesovým nádechem, což je pro mě už sama o sobě lákavá kombinace. Když k tomu připočtu ještě velmi příjemný vokál Wyatta Desche a nenásilnou stopáž, která se zastavila před čtyřiceti minutami, tak snad ani nemá cenu hledat na “Season of the Witch” nedostatky. Ty tam sice jsou, ale oproti upřímné hudební produkci, kterou čtveřice produkuje, nestojí za řeč. Leckdo by mohl namítat, že je to až příliš jednotvárné a chybí albu nějaké ...

  • Ymir’s Blood – Voluspa: Doom Cold as Stone

    3.4.2014

    H.

    Ymir's Blood - Voluspa: Doom Cold as Stone

    Ymir’s Blood je poměrně mladé uskupení z Finska, jež svůj vznik datuje do roku 2012. A právě v něm také tato trojice vydala své první demíčko pojmenované “Voluspa: Doom Cold as Stone”… pokud vám jeho název přijde nápadně podobný názvu letošního EP napsaného v nadpisu této minirecenze, přijde vám tak správně. Ve skutečnosti se totiž jedná o zcela totožný materiál, jenž akorát nyní vychází znovu, oficiálně, s novým přebalem a doplněn navíc jednou skladbou “Ritual for the Invocation of Thunder”. Původní podobu písniček na demosnímku jsem ovšem neslyšel, pročež nemohu soudit, jestli došlo k nějakým změnám ať už ve zvuku nebo rovnou v samotných kompozicích. Pojďme už však na samotnou muziku. Jak známo, není viking metal jako viking metal. Pokud byste se těšili na chytlavé pivní halekačky třeba ve stylu Ensiferum a podobných kriplovin, které s opravdovým viking ...

  • Stilla – Ensamhetens andar

    2.4.2014

    H.

    Stilla - Ensamhetens andar

    Švédská formace Stilla sice vznikla až v roce 2011, nicméně v jejích řadách se nacházejí muzikanti, kteří už nějakou tou kapelou na švédské scéně prošli (dva ze čtyř členů se dokonce objevili v mém oblíbeném occult black rockovém projektu LIK alias Lekamen Illusionen Kallet). Poprvé jsem se se jménem Stilla setkal v loňském roce, kdy skupině vyšel dlouhohrající debut “Till stilla falla”, jenž mě zaujal především nádhernou obálkou – chalupa v lese přikrytém sněhem je přesně ta věc, jakou si na přebalu desky podobného black metalu představuji. Hudebně nešlo o žádný velký zázrak, ale rozhodně to mělo několik vysloveně parádních momentů a špatné to věru nebylo. Stilla na nic moc nečekali a po jedenácti měsících vydali druhou řadovou nahrávku s názvem “Ensamhetens andar”. Ta hned na první pohled nemá ani zdaleka tak pěkný přebal (byť tenhle úplně ...

  • Roarback – Echoes of Pain

    1.4.2014

    Kaša

    Roarback - Echoes of Pain

    Stejně oldschoolově jako vypadá přebal debutového alba dánské mlátičky Roarback, je na tom i hudební obsah. Nemusíte být detektiv, abyste vytušili, že v tomhle případě půjde o staromilský death metal s thrashovými rytmy, takže tisícá variace na totéž, což sice není zrovna lákavá pozvánka do útrob hniloby “Echoes of Pain”, ale za zkoušku to stojí. Album je ve všech ohledech přesně takové, jako by mělo být. Špinavé kytary stojící na chrastících riffech a slayerovských sólech, nasraný zpěvák Dennis Ullehus, bicí sypačky a bublající baskytara? Není vám to povědomé? Jasně, takhle hraje dneska každá průměrná death/thrashová parta, ale přesto se najdou takové, které jsou i přes zjevnou generičnost hudební tvorby schopné slušně zabavit. A Roarback jsou jedním z těch případů, kdy se album dá zkousnout bez větších problémů. Nemá smysl se bavit o tom, kde se daný riff nebo ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy