Minirecenze

  • Unterschicht – Monster Akt 1: Kopfkino

    12.4.2014

    H.

    Unterschicht - Monster Akt 1 Kopfkino

    Jak už název napovídá, “Monster Akt 1: Kopfkino” je pouze první částí rozsáhlejšího celku. Konkrétně se jedná o trilogii, jejíž další dva díly má německá formace Unterschicht v plánu vydat v budoucnu. Tak jako tak se nyní podíváme na to, jak první třetina “Monster” dopadla… “Monster Akt 1: Kopfkino” je do jisté míry rozhodně zajímavá deska, jež ovšem bohužel trpí několika neduhy. Tím prvním je to, že zdaleka ne o všech písničkách se dá tvrdit, že to jsou úplné pecky, vlastně mi některé kusy připadají spíš jako vata do počtu a osobně bych se bez nich obešel. Není to neposlouchatelné, ale jak dokazují jiné hitovky, Unterschicht to umí i lépe. Úvodní “Mann im Kopf” se ještě dá, ale není to žádný trhák, nicméně pořád lepší než trochu natahovaný závěr v podobě posledních tří věcí “Seelenfrieden”, ...

  • Mount Salem – Endless

    10.4.2014

    H.

    Mount Salem - Endless

    Není žádné tajemství, že v hudbě vždy přicházejí a odcházejí různé stylové vlny, což samozřejmě bezezbytku platí i v tvrdé muzice, v níž se poslední dobou rozmohly dva proudy. Prvním z nich je cokoliv post/djent/prog/shoegaze a podobné věci, tím druhým jsou pak žánry jako doom, stoner nebo rock v hodně retro stylu. Hlavně být retro, znít (a vypadat – plnovous nebo alespoň knírek jsou naprostá povinnost) jak ze sedmdesátek a nejlépe navrch posypat lehkou špetkou psychedelie. A v naprosto ideálním případě tomu ještě nasadit korunu texty o okultismu. A právě tímhle směrem se vydala také mladá formace Mount Salem z Chicaga… Ostatně už jen název Mount Salem, ale i logo kapely nebo obálka debutového minialba napovídají, co se tady bude hrát. A přesně tak to také je. Retro doom metal míchaný s psychedelickým rockem, špinavé ...

  • Mörb – Le Théâtre de Satan

    9.4.2014

    H.

    Mörb - Le Théâtre de Satan

    Uff, to je teda zase jednou šílenost. Upřímně řečeno si stále nejsem na 100% jistý, co si mám o šestém řadovém počinu jednočlenného projektu Mörb z Kanady vlastně myslet. Jedná se totiž o desku, jež ve svém nejzákladnějším jádru vlastně ani není marná, ale je tak moc nesourodá, že jsem z toho poměrně dost zmatený. Vezmeme-li výčet žánrů v hlavičce minirecenze, na první pohled to nějak divoce nevypadá, ale chyba lávky. Osobně se nemůžu rozhodnout, jestli mám “Le Théâtre de Satan” brát jako album, které chce být black metalem, epickým black metalem, seriózním folk metalem, chlastacím folk metalem nebo nějakou avantgardou… a vzhledem k tomu, jak moc je ta nahrávka rozhádaná, bych klidně řekl, že se nemohl rozhodnout pomalu ani sám autor. Všechny právě vypsané možné nástřely hudebního pojetí tu totiž jsou ...

  • Sangus – Vengeful Brutality

    8.4.2014

    Atreides

    Sangus - Vengeful Brutality

    Sangus je mladá úderka ze zámoří, která roku 2010 vznikla ve městě Providence (stát Rhode Island). A jako z každé správné začínající kapely, která má na kontě dva demáče a ještě před vydáním prvního se v trve underground duchu stihla přejmenovat (původní název zněl Sangus Legionaris), z ní je cítit zápal pro muziku. A prvotina “Vengeful Brutality”, první desetiminutové demíčko z loňského května, má celkem koule, to musím uznat. Nebo se alespoň snaží, aby je měla. Špinavá směska blacku a crustu se nese hlavně v punkových rytmech a těch deset minut mizí vlastně ani nevíte kam. Demáč utíká vážně rychle a má docela náboj. Tři skladby o zhruba stejné délce tří minut se nesou většinu času na stejné vlně – občas se objeví náznak thrashe, sem tam nějaké to sólo, ale jinak se s tím pánové vážně neserou a ...

  • Sangus – Rehearsal Demos MMXIII

    7.4.2014

    H.

    Sangus - Rehearsal Demos MMXIII

    První demosnímek Američanů Sangus s názvem “Vengeful Brutality” rozebral o něco výše kolega Prdovous, já se nyní pokusím napsat pár řádků o druhém zářezu na demáčové pažbě této zámořské hoblovačky… Už jen název “Rehearsal Demos MMXIII” vcelku jasně napovídá, o co na tomhle počinu půjde. To jméno totiž není žádný umělecký záměr, ale skutečně znamená to, že se jedná o čtveřici válů, které Sangus natřískali a nahráli ve své zkušebně. A výsledná podoba podle toho také zní. Zvuk je hodně špatný, vůbec bych se nedivil, kdyby to natáčení probíhalo úplně klasicky postaru stylem magneťák uprostřed místnosti, protože tohle je bordel jak prase. Osobně nemám vůbec nic proti horšímu soundu, naopak mám špínu v hudbě rád, ale tohle není špína, tohle je jednoduše brajgl. Upřímně nechápu smysl podobných nahrávek, když to stejně moc ...

  • Youngblood Supercult – Season of the Witch

    6.4.2014

    Kaša

    Youngblood Supercult - Season of the Witch

    Youngblood Supercult z amerického Kansasu si řekli, že nemá cenu vymýšlet nic nového, ale že když teď tak frčí retro, tak by mohli svou trošku přispět taky. Tahle parta, která vznikla v roce 2011, totiž na své debutové desce “Season of the Witch” přináší slušnou porci stoner zvukem poprášeného hard rocku, jenž vychází ze starých riffů Black Sabbath říznutých bluesovým nádechem, což je pro mě už sama o sobě lákavá kombinace. Když k tomu připočtu ještě velmi příjemný vokál Wyatta Desche a nenásilnou stopáž, která se zastavila před čtyřiceti minutami, tak snad ani nemá cenu hledat na “Season of the Witch” nedostatky. Ty tam sice jsou, ale oproti upřímné hudební produkci, kterou čtveřice produkuje, nestojí za řeč. Leckdo by mohl namítat, že je to až příliš jednotvárné a chybí albu nějaké ...

  • Ymir’s Blood – Voluspa: Doom Cold as Stone

    3.4.2014

    H.

    Ymir's Blood - Voluspa: Doom Cold as Stone

    Ymir’s Blood je poměrně mladé uskupení z Finska, jež svůj vznik datuje do roku 2012. A právě v něm také tato trojice vydala své první demíčko pojmenované “Voluspa: Doom Cold as Stone”… pokud vám jeho název přijde nápadně podobný názvu letošního EP napsaného v nadpisu této minirecenze, přijde vám tak správně. Ve skutečnosti se totiž jedná o zcela totožný materiál, jenž akorát nyní vychází znovu, oficiálně, s novým přebalem a doplněn navíc jednou skladbou “Ritual for the Invocation of Thunder”. Původní podobu písniček na demosnímku jsem ovšem neslyšel, pročež nemohu soudit, jestli došlo k nějakým změnám ať už ve zvuku nebo rovnou v samotných kompozicích. Pojďme už však na samotnou muziku. Jak známo, není viking metal jako viking metal. Pokud byste se těšili na chytlavé pivní halekačky třeba ve stylu Ensiferum a podobných kriplovin, které s opravdovým viking ...

  • Stilla – Ensamhetens andar

    2.4.2014

    H.

    Stilla - Ensamhetens andar

    Švédská formace Stilla sice vznikla až v roce 2011, nicméně v jejích řadách se nacházejí muzikanti, kteří už nějakou tou kapelou na švédské scéně prošli (dva ze čtyř členů se dokonce objevili v mém oblíbeném occult black rockovém projektu LIK alias Lekamen Illusionen Kallet). Poprvé jsem se se jménem Stilla setkal v loňském roce, kdy skupině vyšel dlouhohrající debut “Till stilla falla”, jenž mě zaujal především nádhernou obálkou – chalupa v lese přikrytém sněhem je přesně ta věc, jakou si na přebalu desky podobného black metalu představuji. Hudebně nešlo o žádný velký zázrak, ale rozhodně to mělo několik vysloveně parádních momentů a špatné to věru nebylo. Stilla na nic moc nečekali a po jedenácti měsících vydali druhou řadovou nahrávku s názvem “Ensamhetens andar”. Ta hned na první pohled nemá ani zdaleka tak pěkný přebal (byť tenhle úplně ...

  • Roarback – Echoes of Pain

    1.4.2014

    Kaša

    Roarback - Echoes of Pain

    Stejně oldschoolově jako vypadá přebal debutového alba dánské mlátičky Roarback, je na tom i hudební obsah. Nemusíte být detektiv, abyste vytušili, že v tomhle případě půjde o staromilský death metal s thrashovými rytmy, takže tisícá variace na totéž, což sice není zrovna lákavá pozvánka do útrob hniloby “Echoes of Pain”, ale za zkoušku to stojí. Album je ve všech ohledech přesně takové, jako by mělo být. Špinavé kytary stojící na chrastících riffech a slayerovských sólech, nasraný zpěvák Dennis Ullehus, bicí sypačky a bublající baskytara? Není vám to povědomé? Jasně, takhle hraje dneska každá průměrná death/thrashová parta, ale přesto se najdou takové, které jsou i přes zjevnou generičnost hudební tvorby schopné slušně zabavit. A Roarback jsou jedním z těch případů, kdy se album dá zkousnout bez větších problémů. Nemá smysl se bavit o tom, kde se daný riff nebo ...

  • Perversity – Infamy Divine

    31.3.2014

    H.

    Perversity - Infamy Divine

    Na poli brutálně death metalové scény patří slovenská smečka se značně romantickým jménem Perversity se už dávno řadí ke stálicím. Ačkoliv co do vydávaných nosičů tahle čtveřice nepatří mezi úplně nejaktivnější formace široko daleko, i tak mají Perversity od poloviny 90. let, kam se jejich vznik datuje, pěkných pár placek a spoustu zkušeností na kontě. A přesně to je na jejich nejnovějším minialbu “Infamy Divine”, které navazuje na tři roky starou řadovku “Ablaze”, hodně znát, že jsou Perversity zkušená a vyhraná kapela, protože jejich brutal death metal drtí s opravdu ukázkovou intenzitou. Vzhledem k faktu, že má “Infamy Divine” jen něco málo přes 17 minut, se na nic nečeká a tři údery do bicích okamžitě odpálí úvodní náser “Vermin”, jenž nasadí patřičně extrémní a nekompromisní tempo, které Perversity povolí jen v klavírním závěru druhé “Angel of Prostitution” ...

  • Blut aus Nord – Debemur MoRTi

    30.3.2014

    H.

    Blut aus Nord - Debemur MoRTi

    Blut aus Nord byla vždycky kapela, o níž jsem s oblibou tvrdil, že se neopakuje a že každá její deska je unikát. Jenže postupem času si i já pomalu začínám říkat, jestli náhodou tato francouzská veličina avantgardního black metalu malinko neustrnula v jednom výrazu, jímž mám na mysli jejich typickou (a pravda, do jisté míry stále jen těžko zaměnitelnou) podobu náročných lámaných riffů, mimozemských (nebo snad spíše nadpozemských?) vyšinutých melodií a unikátní chaotické atmosféry. Zpočátku to příliš znatelné nebylo, protože tuto svou chaotickou formulku Blut aus Nord stále v průběhu posledních let nabourávali různými odbočkami, jako tomu bylo například v případě trilogie “777”, v níž se zejména části “777 – The Desanctification” a “777 – Cosmosophy” dalece vymykaly všemu, co Francouzi natočili v minulosti.

  • Rhesus Factor – Norse Songs

    25.3.2014

    H.

    Rhesus Factor - Norse Songs

    Ačkoliv se možná trochu naivně nepovažuji za nějakého posluchače-začátečníka, pořád se sem tam objeví album, které mi dá docela zabrat, než ho poberu. Což je samozřejmě super, že pořád existuje muzika, jež člověka překvapí. Přesně to se mimo jiné povedlo počinu s názvem “Norse Songs” od německého elektronického projektu Rhesus Factor. Vcelku paradoxně se tak ale nestalo kvůli tomu, že by šlo o nějak zvlášť složitou muziku, vlastně právě naopak… “Norse Songs” je totiž ve své podstatě tak jednoduchá nahrávka, až si prostě nejsem jistý, jestli se mi to líbí, nebo ne… ale nejspíš ano, když mám stále chuť to poslouchat. Tak či onak, je to poměrně minimalistická záležitost, každá skladba je postavena jen na jednom jednolitém nápadu… vlastně se tomu pomalu ani nedá říkat nápad, ve skutečnosti je to pomalu jenom rytmika ohlodaná ...

  • Flotsam and Jetsam – No Place for Disgrace – 2014

    24.3.2014

    Kaša

    Flotsam and Jetsam - No Place for Disgrace - 2014

    Rozhodnutí přehrát své starší album je vždycky problematické. Skalní fanoušci můžou vyskočit z kůže, protože původní atmosféra oblíbených opusů je pryč, nicméně pro nové, neznalé posluchače se může počin typu “No Place for Disgrace – 2014” stát odrazovým můstkem k proniknutí do starých dobových klenotů tvůrců, kterými není nikdo jiný než legendární zahraniční powe/thrashoví Flotsam and Jetsam. Vzhledem k tomu, že “Ugly Noise” je průser na entou, tak na mě působí přehrání druhého alba z doby, kdy byla kapela na výši, jako snaha si alespoň trošku vylepšit renomé. Přestože jsem originál už nějaký ten pátek neslyšel, tak mi bylo hned po několika minutách jasné, že tohle prostě nefunguje.

  • Deluge Grander – Heliotians

    23.3.2014

    Kaša

    Deluge Grander - Heliotians

    Spojené státy nejsou běžně považovány za prog rockovou velmoc, což se snaží svým letošním počinem “Heliotians” vyvrátit uskupení s podivným názvem Deluge Grander. Tato šestice má za sebou již dvě studiová alba “August in the Urals” a “The Form of the Good” z roku 2006, respektive 2009, a přestože žádné z nich díru do světa neudělalo, neznamená to, že by to byla alba nekvalitní. Progresivní rock v jejich podání má střídmý symfonický nádech, i když klasické symfo-aranže byste na něm hledali marně. Je to dáno vkladem Natalie Spehar, která na své cello doplňuje klasické nástrojové osazenstvo způsobem, že se to může místy zdát až nepatřičné, ale přesto tomu nelze upřít snahu udělat to trošku jinak. Jen škoda, že nedostala trošku víc prostoru. Trojice skladeb z novinky o celkové hrací době přes čtyřicet minut značí, ...

  • Culted – Oblique to All Paths

    22.3.2014

    H.

    Culted - Oblique to All Paths

    Na poslech “Oblique to All Paths” od mezinárodního doom metalového projektu Culted jsem se i relativně těšil. Debutovou desku “Below the Thunders of the Upper Deep” (2009) ani následné EP “Of Death and Ritual” (2010) jsem sice neslyšel, ale i tak jsem byl zvědavý, co se z téhle záležitosti vyklube. Něco se z toho sice vyklubalo, ale abych byl upřímný, doufal jsem, že s albem budeme trochu větší kamarádi… Hlavním znakem “Oblique to All Paths” je utahanost. Což o to, v případě doom metalu může být tento přívlastek myšlen i jako pozitivum, ale tohle není ten případ, zde tím opravdu myslím to, že je přítomný materiál až příliš roztahaný, nevýrazný a takový mdlý. Culted nenatočili vyloženě špatnou desku, která by se nedala poslouchat, rozhodně to má pár svých momentů a zcela jistě ten ...

  • Nachtmahr – Feindbild

    18.3.2014

    H.

    Nachtmahr - Feindbild

    Obsah novinky “Feindbild” od rakouského projektu Nachtmahr se dá vlastně shrnout poměrně dost jednoduše – Thomas Rainer (dále ještě L’Âme Immortelle), který za kapelou stojí, totiž na albu předvádí bez nějakých větších výkyvů svou klasiku, jaká byla ke slyšení již na předcházejících čtyřech řadovkách. Pokud tedy člověk nějakou z nich (v podstatě jakoukoliv) slyšel, pak jej “Feindbild” asi jen těžko může v něčem překvapit. Na druhou stranu je ovšem pozitivní, že si Nachtmahr svou formu drží nejen co do použitého výraziva, ale i co do kvalitativní laťky. Předcházející desky jsou lepší vlastně hlavně v tom, že tu prostě byly první a u “Feindbild” už tak nějak předem víte, jak to bude vypadat a jak to bude znít. Nicméně by bylo docela nespravedlivé skupině upírat fakt, že to i tak pořád šlape hodně dobře, že je to vlastně ...

  • Mustasch – Thank You for the Demon

    18.3.2014

    Kaša

    Mustasch - Thank You for the Demon

    Švédští Mustasch, kteří prezentují severský heavy metal v řádně špinavém provedení stojícím na stoner metalových riffech, nezahálí a přináší své sedmé studiové album “Thank You for the Demon”, jež vychází v klasickém dvouletém odsupu od posledního “Sounds Like Hell, Looks Like Heaven”, které mi přišlo oproti předchozím trošku slabší a nebavilo mě poslouchat už pošesté totéž album, jen s tím rozdílem, že skladby se jmenují jinak. Bylo by bláhové čekat, že “Thank You for the Demon” bude svým způsobem novátorské, ale oproti minulejšku jde přeci jen o krok správným směrem. Hudební náplň je sice úplně stejná, ale tam, kde se posledně skákalo od lepších skladeb k těm vyloženě vatovitým, je aktuální devítka kousků vyrovnaná a hledat totální výplň, která na zbytek nestačí, snad ani nejde. Od úvodní hitovky “Feared and Hated”, přes ...

  • Idaaliur – My Frost, Your Solace

    17.3.2014

    H.

    Idaaliur - My Frost, Your Solace

    Jednočlenný black metalový projekt… těžko říct kolikátý už. Základ podobné formě skupiny svého času položil Quorthon s Bathory a od té doby se podobné hraní si na vlastním písečku v black metalu ujalo jako v málokterém jiném žánru. Idaaliur vede jistý Malphas původem z Francie, který má za sebou pod hlavičkou tohoto projektu už čtyři alba a dalších pár EPček. My se samozřejmě podíváme na letošní novinku “My Frost, Your Solace”, která je právě tou čtvrtou řadovkou. Zajímavostí je, že obálka “My Frost, Your Solace” musela být zpětně změněna, protože autor fotografie, jež byla na původním přebalu, nesouhlasil s jejím použitím… po poslechu desky si říkám, že kdyby pro tohle někdo použil mojí fotku, asi bych taky zrovna nebyl nadšený. Ne, že by “My Frost, Your Solace” bylo úplným klystýrem, z něhož byste vyvrhli zpět ...

  • Amalthea – In the Woods

    17.3.2014

    Kaša

    Amalthea - In the Woods

    Švédské melancholické melodie jsou natolik charakteristickou obchodní značkou, že si na ní už spousta kapel postavila kariéru a jednou z nich je Amalthea, což je čtveřice, jejíž kořeny sahají někam do roku 2005, kdy ještě jako metalcorová parta chystala vydání debutového alba “Decision Should Be a Desert, Bright and Clear” z roku 2007. Pak se cosi zlomilo a pánové se začali poohlížet po jménech jako Neurosis, Isis nebo Cult of Luna, výsledkem čehož budiž jejich novinkové “In the Woods”, které obsahuje takové množství zvonivých post-rockových ploch, melancholie a něžné atmosféry, že by to i leckteré čistě post-rockové party mohly závidět. Amalthea se místy nebojí ostrých metalových ataků, k nimž skladby občas velmi nenápadně spějí a při prvních posleších jsem ani netušil, kdy to přijde, takže mě “In the Woods” udržovalo neustále ...

  • Acorea – Acorea

    16.3.2014

    Kaša

    Acorea - Acorea

    Australská čtveřice Acorea je další z řady no-name kapel, o které člověk ani běžně nezavadí, nicméně na této partě mě při listování nových desek nalákala hudební škatulka, které se měla opírat o groove metal a death metal, takže jsem si řekl, že by to nemuselo být zas tak špatné, a dal jsem tak Acorea šanci. Jak překvapený jsem byl, kdy jsem při prvním poslechu zjistil, že toho death metalu tam zas tak moc není a že se jedná o vcelku obyčejný groove/thrash ve středním tempu, jenž stojí na stylově charakteristicky hybných kytarách, které místy rozseká nějaká ta drtivá pasáž. Myslím, že oním death metalem mysleli pánové vokál zpěváka Marka, který jako by se na “Acorea” zatoulal z nějaké severské deathové party, ale to je asi tak vše. Nicméně, abych to nerozmazával, tak i přesto není ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy