Minirecenze

  • Seneron – Order Restored

    12.3.2014

    Ježura

    Seneron - Order Restored

    Britská rocková scéna vyprodukovala už celou řadu hvězd The Beatles počínaje a kdovíkým konče, takže se dá očekávat, že když už tak činí nějakých sedmdesát let, tak s tím jen tak nepřestane. A vskutku – prorazit z ostrovů se snaží další a další kapely a Seneron jsou jednou z nich. EP “Order Restored”, jímž se Seneron v současnosti prezentují, obsahuje čtyři skladby, které se nesou v duchu těch nejklasištějších rockových postupů obehraných tak moc, že to až hezké není. Chraplavý vokál, zkreslené kytary, šlapavé riffy, svižné tempo – tohle Seneron nabízejí a ničeho dalšího se od nich nedočkáte. Ono to ovšem nemusí být nutně na škodu, pokud je to provedené kvalitně, a “Order Restored” určitou kvalitou rozhodně oplývá. Vlastně ani nevím, čím to je, protože tohle EP je fakt klišé až na půdu, ...

  • Hatriot – Dawn of the New Centurion

    12.3.2014

    Kaša

    Hatriot - Dawn of the New Centurion

    “Pokud ‘Heroes of Origin’ bylo naše ‘Kill ‘Em All’, pak “Dawn of the New Centurion’ je naším ‘Ride the Lightning’.” Přesně takhle pravil Steve “Zetro” Souza před vydáním druhého alba své současné kapely, v níž působí kromě jeho maličkosti ještě jeho dva synové plus další dva mladíci, kterými se jakožto pověstnou živou vodou nechal polít po dávném odchodu z Exodus a paběrkování všude možně, jen ne v regulérní kapele. Samozřejmě, že všichni víme, jaký posun nastal v případě prvních dvou alb Metallicy, k nimž Zetro své poslední dva výtvory přirovnává, takže bylo nasnadě očekávat větší množství melodií, rozmáchlejší skladby a kompozičně sofistikovanější materiál. Což o to, “Dawn of the New Centurion” tohle všechno v jisté míře přináší, ale abych byl upřímný, zas takový posun od minula se nekoná. Některé ze skladeb dosahují i sedmiminutové ...

  • Johnny Hollow – A Collection of Creatures

    11.3.2014

    H.

    Johnny Hollow - A Collection of Creatures

    Jediný důvod, kvůli němuž se vyplatí se prokousávat takovým velkým množstvím neznámých nahrávek, je ten, že mezi tunami těch špatných a podprůměrných, z nichž většina letí do koše pomalu už po prvním poslechu, občas narazí na věc jako “A Collection of Creatures”. Kanadská formace s názvem Johnny Hollow totiž natočila desku vysoce poutavou, neobyčejnou a zajímavou… Výčet žánrů v hlavičce této minirecenze se asi tváří hodně divoce, ale ve skutečnosti Johnny Hollow nehrají nějakou krkolomnou muziku, vlastně jde o hodně příjemnou, přirozenou a provzdušněnou záležitost, ačkoliv avantgarda i experiment zde jsou a je jich tu hodně. Těch padesát žánrů spíše plyne z naprosté nezařaditelnosti Johnny Hollow; když si tu hudbu pustíte, jistě byste přišli i na další styly, které bych tam mohl napsat, takže je to vlastně skoro jedno, protože do nějaké škatulky tuhle skupinu stejně ...

  • Insula – Unfulfilled

    11.3.2014

    Ježura

    Insula - Unfulfilled

    Hodnotit dvouskladbová ípka, to je radost nehledě na kvalitu dotyčného materiálu. Stačí tomu věnovat dohromady slabou hodinku a člověk už ví, na čem je. A když je příslušný počin ještě navíc kvalitní, je to taková třešnička na dortu. Přesně tohle je případ italské kapely Insula respektive jejich EP “Unfilfilled”. Na této jednohubce Insula prezentují mix alternativního a stoner rocku a dlužno dodat, že v jejich podání to nezní vůbec zle. Muzika je to vesměs kytarová, a to dvěma způsoby. Ostřejší stoner rocková tvář “Unfulfilled” se projevuje klasickými zatěžkanými riffy, zatímco ta klidnější nebo chcete-li alternativní tvář zase různými vybrnkávačkami a tak dále; že se tyto dva přístupy sem tam prolnou, to je celkem vedlejší. Důležitější je, že se Insula nebojí kláves, a jelikož s nimi umí nakládat, dodává to ...

  • Adrenaline Mob – Men of Honor

    11.3.2014

    Kaša

    Adrenaline Mob - Men of Honor

    Když před dvěma lety vyšlo první album “Omertá” hvězdné spolupráce Russella Allena a Mikea Portnoye, tak jsem vlastně neměl nic proti. Slušné songy a super muzikantské výkony je pozvedaly ještě o malý kousek výš. Ale nyní, v případě druhého alba “Men of Honor”, už tak nějak nechápu, proč je kvůli tomuto uskupení prodlužována pauza mezi studiovými alby Symphony X. Důvod? “Men of Honor” nenavazuje na svého předchůdce a oproti němu je dosti slabším počinem. Jako jo, pořád to má svoji úroveň a jistou kvalitu, ale zatímco minule byly skladby vyvážené a deska se poslouchala úplně v pohodě, tak na novince se sešla jedenáctka ničím neomračujících písní, které ani skvělý Russsell Allen nedokáže vždy pozvednout nad úroveň obyčejné heavy metalové produkce. Najdou se i výjimky, které tlačí tento počin kupředu, ale ...

  • Waldgeflüster – Meine Fesseln

    5.3.2014

    H.

    Waldgeflüster - Meine Fesseln

    Se jménem německého projektu Waldgeflüster jsem se poprvé setkal před dvěma lety na festivalu Ragnarök v německém Lichtenfelsu, kde se tenkrát kapela představila. Dodnes si pamatuju dvě věci – že měl zpěvák krutě zálesácké fousy a že na mě ta muzika působila velice rozpačitě a rozhádaně. I díky tomu jsem se tedy následně po studiové tvorbě nesháněl, nicméně když se začátkem letošního roku objevila nová, celkově třetí deska s názvem “Meine Fesseln”, rozhodl jsem se, že dám Waldgeflüster, potažmo Winterherzovi, jenž je hlavním mozkem projektu, druhou šanci, aby ukázal, co v něm vězí… Po nejedné posluchačské seanci ve společnosti “Meine Fesseln” ovšem mohu prohlásit, že na mě muzika Waldgeflüster působí i ve své studiové podobě působí úplně stejně jako tehdy v živém provedení, tedy jako nijak zvlášť objevný, poměrně rozbředlý a rádoby atmosférický black metal ve středním tempu, v němž ...

  • Apostolum – Winds of Disillusion

    4.3.2014

    H.

    Apostolum - Winds of Disillusion

    Všude možně se můžete dočíst, že italští Apostolum hrají black metal… pokud si ovšem jejich dlouhohrající debut “Winds of Disillusion” pustíte v domnění, že dostanete právě black metal, asi na vás bude čekat menší překvapení, možná i zklamání. Ne, že by v té hudbě nebyl vůbec, ale z větší části se prvotina Apostolum nese spíše v duchu doom metalu, pak temného heavy metalu a až za nimi se ukrývá cosi, co bychom mohli nazvat black metalovým odérem. Nikdo ovšem netvrdí, že by to mělo být špatně. “Winds of Disillusion” je totiž (vzhledem k samotné náplni až překvapivě) povedená nahrávka. S výjimkou “Intro (Light into the Void)” a “Less Than a Step”, což je jenom intro a intermezzo, jedou všechny songy podle úplně stejného receptu dlouhé stopáže, pomalejšího tempa, nakřáplého vokálu a příjemných ...

  • Cœur de pirate – Trauma: Chansons de la série télé (saison no. 5)

    3.3.2014

    H.

    Cœur de pirate - Trauma: Chansons de la série télé (saison no. 5)

    S tvorbou kanadské zpěvačky Béatrice Martin, která je v hudebních kruzích známá spíše pod svým uměleckým pseudonymem Cœur de pirate, jsem se poprvé setkal na jejím posledním albu “Blonde” z roku 2011, které bylo dle mého skromného názoru naprosto skvělé. Samozřejmě, pro kovaného metalistu by to byla asi sračka, jakou můžou poslouchat jen holky a buzíci, ale kdo má otevřenější hlavu (anebo není posluchač metalu, ale předpokládám, že takových tu bude minimum :)), ten si mohl užít nádherný indie pop s krásně francouzskou atmosférou (Cœur de pirate pochází z frankofonní části Kanady) a naprosto úžasným a podmanivým hlasem hlavní protagonistky. Není tedy divu, že jsem se s radostí vrhnul i na poslech nejnovější desky “Trauma: Chansons de la série télé (saison no. 5)”… I když, nazývat tuto nahrávku deskou je trochu zavádějící, ...

  • Door into Emptiness – Radio Ja

    2.3.2014

    H.

    Door into Emptiness - Radio Ja

    Se jménem běloruského projektu Door into Emptiness jsem se poprvé setkal na jeho druhém albu “Sviata” z prosince 2012 a už tehdy mě ta hudba zaujala. Kapela zde nabídla otevřený a i poměrně neotřelý black metal… nebo lépe řečeno, ten samotný black metal byl spíše takový průměrnější a ničím výjimečný, ale když se Door into Emptiness pustili do odlišných žánrových vod a pokusili se trochu zaexperimentovat, vznikaly z toho opravdu výtečné momenty. Tak jako tak to bylo dost na to, abych neváhal s poslechem následovníka s názvem “Radio Ja”, jenž vyšel letos… A k mé velké radosti udělali Door into Emptiness na “Radio Ja” přesně to, v co jsem doufal, tedy že tu část své hudby, která byla nejméně záživná (black metal), omezili takřka na minimum a po hlavě skočili do vod experimentu, ambientu, trip-hopu a dalších ...

  • Ass to Mouth – Degenerate

    1.3.2014

    Stick

    Ass to Mouth - Degenerate

    Kuriózně nazvaní vyznavači grindcoru z Polska Ass to Mouth letos oslaví deset let existence. K narozeninám si nadělili novou (v pořadí druhou, nepočítaje splitko s našinci Jig-Ai a demíčko z roku 2006) studiovou desku s názvem “Degenerate”, na níž se narozdíl od debutu “Kiss Ass” podílel “nový” zpěvák Qboot namísto původního Jankese. Po šestileté odmlce je posun celkem evidentní. Mnoho neposluchačů žánru asi přestane v tomto momentu číst, ale musím říct, že půlhodinka (na ploše dvaceti skladeb) strávená ve společnosti Ass to Mouth rozhodně nepatřila k těm promarněným. Oproti debutovému albu lze vývoj ihned slyšet především díky plnému a šťavnatému zvuku, který dává pěkně vyniknout i basovým linkám, což je počínání více než sympatické. Samozřejmě není třeba čekat bůhvíjaké dechberoucí instrumentální výkony, v rámci žánru jde o rozumný standard. Nejde o bezhlavý mazec, spíš o grind s deathovými ostny v klasickém ...

  • Koizora – The Cursed Mirror of the Wooden Glen

    1.3.2014

    H.

    Koizora - The Cursed Mirror of the Wooden Glen

    Jakkoliv tahle záležitost na první pohled zdálky vypadala, že by mohla být velice zajímavá, výsledek dalece zaostal za očekáváním. Říkáte si, jaká člověk asi tak může mít očekávání v případě neznamého debutujícího projektu z Kanady? Považte sami… Obálka je skvělá, na podobný druh hudby (slíben mi byl atmosférický black metal ne úplně tradičního střihu) padne jako ulitá. Dost se mi líbí už jen samotný tracklist, protože názvy jednotlivých songů jsou ve skutečnosti části vět a navzájem se dokonce rýmují… já mám takovéhle “vtípky” prostě rád, a když něco takového vidím, tak si vždycky říkám, že autoři (nebo autor) o svém počinu asi přemýšlejí, tudíž automaticky očekávám něco podobného i v hudební rovině. V neposlední řadě se pak na očekávání podepsal i onen již zmiňovaný příslib neotřelého black metalu… Jenže zatímco všechno okolo vypadá zajímavě, v té ...

  • Ruinizer – Mechanical Exhumation of the Antichrist

    25.2.2014

    H.

    Ruinizer - Mechanical Exhumation of the Antichrist

    V rámci svých čím dál tím častějších výletů do vod elektronické scény jsem náhodou narazil i na jméno jistého projektu Ruinizer. Na první pohled to vypadá na nový úplně novou akvizici, ale jak už tomu tak nezřídka bývá, nestojí za ní úplný cucák. V tomto případě se jedná o skupinu, již má svědomí Jay Ruin z industrial death metalové kapely Cedigest. Upřímně jsem doufal, že by deska s názvem “Mechanical Exhumation of the Antichrist” mohla být dost dobrá, protože jejímu vydání předcházelo vypuštění těžce kulervoucího songu “Technoprisoners”, což je až nechutně chytlavá energická pecka, jejíž našlapaný refrén s mechanickým vyřváváním “Technoprisoners, technoprisoners” pořád nemůžu dostat z hlavy. Dalo by se tudíž říct, že jsem se tím pádem na poslech dost těšil…

  • Murmur – Murmur

    25.2.2014

    H.

    Murmur - Murmur

    Americká čtveřice Murmur za sebou až doposud měla pouze jednu desku “Mainlining the Lugubrious” a také krátké splitko s krajany Nachtmystium. Spojení s Nachtmystium ovšem není až tak nelogické, neboť i Murmur se v textech své tvorby hrabou v drogách a závislostech, čemuž odpovídá už jenom obálka “Mainlining the Lugubrious”, na níž se nachází jehla zaražená do žíly. Méně nápadně už to asi nejde… Co se ovšem týká stejnojmenné novinky “Murmur”, paralelu s Nachtmystium bychom na ní mohli s přimhouřením oka najít i v hudební rovině, zejména s obdobím dvojalba “Black Meddle”. Ale jen v tom smyslu, že i Murmur hrají black metal, který je prostě takový “jiný”, je v něm cosi netradičního a nebojí se třeba i krátkých výletů do dalších žánrů. Způsob, jakým Murmur ke své tvorbě přistupují, lze naprosto bez debat nazvat jako avantgardní. Základem možná stále zůstává black metal, ale není ...

  • Electric Breathing – Sweet Violence

    25.2.2014

    H.

    Electric Breathing - Sweet Violence

    “Sweet Violence” je celkově čtvrtou řadovkou Electric Breathing, nicméně vzhledem k tomu, že předchozí tři vyšly pouze v digitální podobě, je novinka prvním počinem kapely, jenž se objevuje na fyzickém nosiči. Nemám sebemenší tušení, jak to bylo na těch třech předcházejících albech, ale “Sweet Violence” je podle mě rozhodně matroš, který si to důstojné vydání na klasické placce zaslouží (byť se tak stalo v docela vražedné limitaci 50 kopií). Tohle je totiž “diskotéka” přesně podle mého gusta. A co že to tedy Electric Breathing produkuje (jednočlenný projekt – jednotné číslo)? Jedná se o velice chytlavou a energickou muziku, kterou odborně nazýváme jako electronic body music. Když si tu placku pustím, tak to se mnou vysloveně šije a mám chuť skákat po pokoji jako magor. Zároveň s tím ale v žádném případě nejde o nějaký bezhlavý ...

  • Eskimo Callboy – We Are the Mess

    25.2.2014

    H.

    Eskimo Callboy - We Are the Mess

    Upřímně mohu říct, že německá parta, která sama sebe nazývá jako Eskimo Callboy, mi se svým druhým albem “We Are the Mess” dala docela zabrat. Debut “Bury Me in Vegas” z roku 2012 jsem neslyšel, tudíž jsem neměl nijak zvlášť velkou představu, jak to bude znít. A směska hudebních žánrů a vlivů, jaké Eskimo Callboy na novince míchají dohromady, zní občas docela prapodivně, což je právě ten důvod, proč verdikt nad albem, které jsem si původně stáhnul jen proto, abych měl v minirecenzích co zprcat, nakonec nebude zdaleka tak jednoznačný. Intro “CSTRP” se po elektronickém rozjezdu zvrhne do parádního riffu následovaného moderními breakdowny, ale je to dobré. Nicméně se jedná o intro, nedělejme předčasné závěry. “CSTRP” se plynule překlene do titulního hitu “We Are the Mess”, jehož začátek je parádní, elektronikou ...

  • L’hiver – Raven

    23.2.2014

    H.

    L'hiver - Raven

    L’Hiver je dalším z takřka nekonečného zástupu jednočlenných black metalových projektů. Tento konkrétní pochází ze slunného Řecka a má jej na svědomí muzikant se všeříkající přezdívkou K., jenž je ovšem někdy znám i jako Wintersorrow. Tak se pojďme podívat, co se urodilo na aktuálním minilabu “Raven”, které je v současnosti k dispozici jen jako download (i bezplatný – hledejte Bandcamp), ale brzy vyjde taktéž na kazetě… Pokud jste doufali, že se do hudby L’Hiver nějak promítne země původu a z “Raven” se vyklube black metal s helénskou atmosférou, asi vás budu muset zklamat, protože K. svým zvukem i atmosférou míří spíše (jak jinak) na sever Evropy. Ostatně stačí citovat pouze údajné hlavní vlivy ze stránek kapel – tedy “příroda, zima, utrpení” – aby měl člověk v podstatě už jasno, oč tady půjde. Samozřejmě je to syrovější mrazivý black metal v pomalejším tempu ...

  • Warsickle – Selftitled

    17.2.2014

    H.

    Warsickle - Selftitled

    Český jednočlenný elektronický projekt Warsickle, v jehož čele stojí jistý Vanson, na své novince s prudce nápaditým názvem “Selftitled” předvádí vlastně až nečekaně povedené EBM. Proč nečekaně? Jednoduše proto, že zpočátku, tak po dvou, třech posleších, mě deska příliš nechytila a nepřišla mi jako něco zvláštního. Nějakým způsobem jsem však měl stále chuť si to pouštět znovu, až jsem si nakonec uvědomil, že mě ta sice šlapavá, ale nijak zvlášť agresivní “diskotéka” hodně baví. Hudební základ je kvalitní, jede to parádně, ale není to vyloženě triviální a rozhodně v tom jsou nápady. Navrch přidejte zefektovaný vokál a máte výsledek. Songy se sice nesou v +/- stejném duchu, ale vůbec to nenudí a některé pecky jsou vážně super, třeba “Putrid State”, “Go Pussy Go”, “Welcome” nebo “Burn the ...

  • NTSLAE – Dream Harassment

    17.2.2014

    H.

    NTSLAE - Dream Harassment

    V žánrové kombinaci, v jaké se pohybuje rovněž zámořský projekt s názvem NTSLAE, je ona hranice mezi dobrým a špatným velice, velice tenká a je hodně lehké ji překročit a skončit na té “špatné” straně. Navíc ještě v tomto specifickém stylu platí, že někdy až křečovitá snaha vytvořit depresivní a misantropický monument má přesně opačný účinek, a sice že výsledek působí všelijak, jenom ne depresivně… většinou spíše mírně trapně, úsměvně, někdy se člověk té hrané temnotě i zasměje, jak je to blbé. Samozřejmě zde vznikají i kvalitní díla, o tom není sporu, ale jak si tak všímám, to horší suverénně převažuje. Do jaké sorty patří onen tajemný projekt NTSLAE? …bohužel do té špatné. A to jakože hodně. Deska s názvem “Dream Harassment” totiž dává přímo ukázkový příklad, jak by to prostě znít ...

  • Mammoth Storm – Rite of Ascension

    17.2.2014

    H.

    Mammoth Storm - Rite of Ascension

    Mammoth Storm je nová akvizice na severské doom metalové scéně… tedy, řečeno hodně vágně, jelikož muzika, s jakou se toto švédské trio prezenzuje, není úplně čistě doom metalová. Ačkoliv na první pohled to může působit jako úplně mladá a nezkušená skupina, v její sestavě ve skutečnosti mimo jiné figuruje třeba Daniel Arvidsson známý především jako kytarista Draconian, který však zde obsluhuje baskytaru a mikrofon. S čím se tedy Mammoth Storm na svém první ípku “Rite of Ascension”, jemuž v minulosti předcházel pouze jeden demosnímek, prezentuje? Rozhodně se zde neobjevuje Amerika, vlastně téměř naopak, jelikož Mammoth Storm předvádějí vcelku dřevní metal, který se rozhodně víc obrací do minulosti, než aby se snažil nějak posouvat hranice. Z dnešního pohledu dělení žánru se ta muzika dá co do škatulek vcelku přesně vpálit někam na pomezí doom metalu a stoner metalu, ale ...

  • Ea – A Etilla

    17.2.2014

    H.

    Ea - A Etilla

    Ea je dost zvláštní skupina… oficiálně o ní nejsou známé vůbec žádné informace a neoficiálně vlastně v podstatě také ne. Neví se, kdo tam hraje, dokonce ani odkud ta kapela pochází, i když podle všeho to vypadá, že se jedná buď o Rusko, nebo Spojené státy americké. Ví se pouze dvě věci – že tvorba Ea vychází z textů starověkých civilizací a že hudebně jde to naprosto skvostný funerální doom metal. Sice se přiznám, že by mě osobně také o Ea zajímalo víc věcí, ale čert to vem, lepší výborná hudba a minimum informací než naopak. Nepochybuji o tom, že všichni hledači klenotů na extrémně doom metalové scéně už o této prapodivné formaci jistě slyšeli, ale pokud se mezi vámi najdou tací, kteří funeral doom metalu fandí a jméno Ea doposud neznají, rozhodně ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy