Garden of Hesperides – The Frozen Garden of the Hesperides 14.7.2014 H.  Chtělo by se říct, že provařenější koncept už si zámořské uskupení Garden of Hesperides snad zvolit ani nemohlo. Považte sami – black metal, který se snaží nastolit hypnotickou atmosféru za pomoci dlouhých monotónních ploch a lehkého ambientního vyťukávání. A aby toho náhodou nebylo málo, přidejte k tomu, že se jedná o projekt jednočlenný a že onen jediný člen se snaží zůstat v co největší anonymitě (dokonce ani není známo, z jaké části Spojených států amerických pochází). Tohle všechno je něco, co jsme všichni již mnohokráte viděli a slyšeli a asi všichni od každého dalšího takového alba nejspíš čekáme, že na ten třistapadesátý pokus už to bude nuda – a to jsem očekával i já od počinu s názvem “The Frozen Garden of the Hesperides”.
Manes – Teeth, Toes and Other Trinkets 13.7.2014 Atreides  Nestává se mi často, že bych vyhledával nějaké kompilačky, obvykle je považuji za věc nesmyslnou a zbytečnou – nějaké to best of si člověk s přehledem poskládá sám podle vlastního vkusu, který mnohdy zahrnuje zajímavější skladby než nejprofláklejší hitovky. Ale nebyli by to Manes, kdyby na kompilaci “Teeth, Toes and Other Trinkets” nepřišli s něčím jiným. Padesátiminutová sbírka je přesně tím, co byste si představili pod jejím jménem. Úvod obstarává nová skladba “Blanket of Ashes”, vyjma ní pak najdete ještě jeden nový kousek, a to “Tzolv”. Další zajímavou položkou je živák “Ende”, který mi s každým poslechem jedině připomíná, jak moc se těším na letošní Brutal Assault, protože ujít si něco takového, to je trest sám o sobě. Zbylých osm kousků je sbírka nejrůznějších předělávek dříve vydaných písní, a ... War Messiah – Graveyard Feeding 12.7.2014 H.  Poláci War Messiah se vůbec s nikým a ničím neserou a od první vteřiny svého letošního ípka “Graveyard Feeding” začnou do posluchačů okamžitě solit metalový nářez. Jejich muzika se pohybuje někde na pomezí thrash a death metalu a bez nějakých větších problémů balancují na hraně mezi agresivní thrashovou cirkulárkou a nasraným dřevorubeckým deathem. O malinký kousek blíže ovšem dle mého názoru mají k prvnímu jmenovanému žánru, protože čistě pocitově se mi zdá, že tu thrashovou pilu na “Graveyard Feeding” slyším o něco více než deathovou brutalitu. Práce, jakou War Messiah odvádějí, je přinejmenším solidní, a pokud vám takováhle stylová kombinace sedí, není důvod si “Graveyard Feeding” neposlechnout, jelikož polská smečka pořádně zahoblovat rozhodně umí.
Akrotheism – Behold the Son of Plagues 9.7.2014 H.  Zdá se mi, že poslední dobou mám v přehrávači až nechutně velké množství black metalu průměrných kvalit – snad i díky tomu bylo docela příjemné si zase jednou poslechnout žánrovou nahrávku, jejíž úroveň je o trochu vyšší. Netvrdím, že je “Behold the Son of Plagues” nějaké extrémně fantastické veledílo, ale rozhodně se Akrotheism nedá upřít, že na svém dlouhohrajícím debutu přišli s velice povedenou muzikou, jež věští více než slušný potenciál do budoucna. Obálka “Behold the Son of Plagues” a především její barevné ladění ve mně zpočátku příliš důvěry nevzbuzovaly, ale nakonec se ukázalo, že samotná hudební náplň rozhodně má něco do sebe. Akrotheism ve své podstatě produkují black metal klasičtějšího rázu, ale zase ne tak úplně, protože se na jejich řadové prvotině najde prostor i pro nejedno ozvláštnění
Dread Sovereign – All Hell’s Martyrs 8.7.2014 H.  Dread Sovereign jsou možná na první pohled nějaká bezejmenná doomová kapela z Irska, ale na ten druhý člověka okamžitě upoutá sestava, v níž se vyskytují hned dva členové fantastických Primordial, jmenovitě bubeník Simon O’Laoghaire (zde pod pseudonymem Sol Dubh) a zpěvák Nemtheanga, který se zde vyjma mikrofonu chopil rovněž baskytary. Třetím do party (tedy do sestavy) pak je kytarista Bones z rockové kapely Wizards of Firetop Mountain. Pánové na sebe v loňském roce upozornili debutovým ípkem “Pray to the Devil in Man”, na které nyní navázali regulérní řadovou deskou “All Hell’s Martyrs” – a právě na tu se teď podíváme… Nijak se moc netajím tím, že Primordial mám opravdu rád, doom metal mám také rád, tudíž jsem vcelku očekával, že toto spojení v rámci Dread Sovereign si oblíbím zrovna tak. Jednoduše řečeno – měl jsem na “All Hell’s Martyrs” ... Morzhol – MMXI 7.7.2014 H.  Morzhol z dálky nevypadají nijak zvláštně, prostě další pravověrně black metalová smečka z Francie… že své první dlouhohrající album “MMXI” vydávají až v době, kdy byla jejich činnost ukončena, také není nic vyloženě neviděného, neslyšeného. Stačí se ovšem podívat jen na tracklist “MMXI” a ihned vám dojde, že něco trochu zvláštního a ne úplně tradičního tu přece jen bude. Ano, opravdu se jedná o jeden tři čtvrtě hodiny dlouhý song, jehož monstrózní stopáž je vyplněna pouze podzemním black metalem… Jak už název skladby napovídá, ve skutečnosti to je vlastně šest songů v jedné stopě, ale upřímně řečeno, při poslechu vám to beztak bude připadat jako jeden 43minutový kus… tedy, přinejmenším alespoň já osobně jsem jaksi nebyl schopen rozklíčovat, kde končí jedna “podskladba” a začíná další, téměř žádná přerušení se nekonají a ... Terra Tenebrosa – V.I.T.R.I.O.L. – Purging the Tunnels 6.7.2014 H.  Jak už to tak bývá, na Terra Tenebrosa jsem svého času natrefil úplnou náhodou… nějak jsem se dostal ke skladbě “The Mourning Stars”, která mě okamžitě posadila na prdel, takže jsem neváhal si sehnat tehdy aktuální debut “The Tunnels”, díky němuž Švédové takřka ihned povýšili mezi mé oblíbené kapely. Ačkoliv se našli tací, jež pak druhá deska “The Purging” zklamala, pro mě osobně Terra Tenebrosa nastavenou laťku udržela. Nyní přichází na řadu nové EP “V.I.T.R.I.O.L. – Purging the Tunnels”. To završuje celý provázaný koncept a obsahuje dvě skladby, které vznikly v průběhu natáčení prvních dvou alb. I z toho důvodu myslím nebyl důvod se obávat, že by tentokrát Terra Tenebrosa zklamala – a opravdu se tak nestalo, protože se zase jedná o opravdu skvělý poslech, byť tentokrát relativně krátký. “Draining the Well” je doposud ... V/A – Only Lovers Left Alive 5.7.2014 Ježura  Že je americký nezávislý režisér Jim Jarmush poměrně kultovní postavičkou filmového undergroundu, to je celkem známá věc. Že je ale také muzikantem, to už tak známé není a nevěděl jsem to ani já, tedy do doby, kdy jsem zhlédnul Jarmushův film “Only Lovers Left Alive” (česky “Přežijí jen milenci”) a začal se trochu šťourat v jeho soundtracku, který mi docela učaroval. Jak jsem záhy zjistil, Jarmush si kromě své kapely Sqürl přizval na výpomoc zejména nizozemského umělce Jozefa van Wissema a pár dalších a dohromady stvořili necelých padesát minut hudby, která je velmi… ojedinělá. Jedná se o velice minimalistickou, atmosférickou a nesmírně náladovou záležitost, kde hrají hlavní roli povětšinou osamocené strunné nástroje občas doprovozené nějakým ambientním ruchem a podobně.
Goats of Doom – Ashes from the Past 2.7.2014 H.  Přijde mi, že to poslední dobou píšu nějak moc často, ale i Goats of Doom z Finska jsou další kapelou, o níž musím prohlásit, že se její muzika poslouchá úplně v pohodě a vlastně proti ní vůbec nic nemám, ale nic víc než ono “poslouchá se v pohodě” nedokáže nabídnout a patří tedy do solidního a poslouchatelného průměru, případně lehounkého nadprůměru. Než ale přistoupíme k letošnímu EP “Ashes from the Past”, dejme si nejdřív trochu formálního balastu… Goats of Doom nejsou žádní veteráni, tu svou black metalovou káru táhnou od roku… no, vlastně ani nevím odkdy, ale jisté je, že svůj první nosič (split s Dødkvlt), vypustili v roce 2011, o rok později přišla první řadovka “Lost in Time and Void” a pak až právě aktuální “ípíčko” “Ashes from the Past”, které je ... Haeres – Trom 1.7.2014 H.  Kanadští black metalisté Haeres se letos vytasili se svou druhou dlouhohrající deskou “Trom”, na níž člověka hned na první pohled zaujme poměrně povedený obal, díky němu jsem si z nějakého důvodu ihned vzpomněl na norské Helheim (nejspíš kvůli přebalu k desce “Kaoskult” z roku 2008). Aby bylo formální úvodní omáčce učiněno zadost, dodejme ještě, že novinka navazuje na tři roky starý počin “Héritiers du sang noir”. Teď už ovšem ke stručnému povídání k “Trom”… Haeres ve své podstatě nepředvádějí žádné výjimečnosti. Jejich black metal je (na poměry svého žánru, v němž se dají nalézt i pořádná pekla a ani to nedá moc práce) poměrně přívětivý, dost melodický a čitelný, sound je rovněž v pohodě poslouchatelný i pro ty, kdo nejsou zrovna fanoušci chrastivých kanálních výblitků. Jak už ovšem bylo zmíněno, samotná kompoziční stránka není nic zvláštního – “Trom” se hezky ... Harakiri for the Sky – Aokigahara 30.6.2014 H.  Eponymní debutové album rakouských Harakiri for the Sky z roku 2012 sice neznám, ale tak nějak jsem měl z kapely vždy pocit, že jde o dobrou záležitost. Jestli tomu tak doopravdy je, to jsem se pokusil zjistit s aktuální druhou deskou “Aokigahara”. A hned na začátek klidně můžu předeslat, že to rozhodně nedopadlo špatně… Harakiri for the Sky se pustili do jakéhosi post-black metalu, možná z jistého úhlu pohledu i atmosférického black metalu kombinovaného s post-rockem. Ve finále je to sice víceméně jedno a jde o to samé, nicméně jestli nás čtete pravidelně, možná jste si už všimli, že jsem tu tuto žánrovou kombinaci nejednou poměrně stíral. Harakiri for the Sky jsou naštěstí ten případ, kdy k tomu není důvod, protože zde je tahle záležitost provedena velice umně. Není to ani z toho důvodu, že ... Nebelung – Palingenesis 29.6.2014 Skvrn  Neofolk je žánr, který se mi zatoulává do přehrávače čím dál víc. Nejenže tvoří jakousi opozici proti tomu burácení kytar (které je v mém přehrávači stále ve většině), ale sem tam člověk natrefí na muziku, jež je víc než “jen” uklidňující. A právě za hledáním odpočinkových poslechů jsem se vydal po stopě Nebelung, respektive jejich “Palingenesis”, nové desce tohoto dua. Vlastně tria… I když jsou Nebelung všude představováni jako duo muzikantů z německého Bonnu, na promo fotkách i sestavě “Palingenesis” se objevilo jméno jisté Katharina Hoffmann, nové violoncellistky kapely. To jen aby bylo ohledně oslovování Nebelung jasno. Zapátral-li jsem do diskografie Nebelung, vykoukly na mě ještě dva starší dlouhohrající počiny, které se však tváří mnohem undergroundověji než novinka “Palingenesis”, o které by se dalo říct, že aspoň po stránce propagace znamená takový nový začátek kapely.
We All Die (Laughing) – Thoughtscanning 28.6.2014 Skvrn  Jestli vám bylo jméno projektu We All Die (Laughing) doposud utajeno, ničemu se nemusíte podivovat. “Thoughtscanning” je totiž deskou debutovou, ale že by se za jejím zvukem schovávala nějaká ořezávátka, to také ne. Jde o pozoruhodné belgicko-francouzské duo extrémně potentních muzikantů, kteří nyní spojili síly a přišli právě s We All Die (Laughing). Belgického instrumentalistu skrývajícího se pod přezdívkou Déhà a francouzského Arnauda Strobla spojuje hlavně tvrdá hudba. Na druhou stranu má třeba Déhà na svědomí účast v projektech čistě ambientních, grindcorových, ale i v projektech hrající reggae (!). Oba zmíněné však nejvíce spojuje metal a právě tuhle vášeň demonstrují “Thoughtscanning”. Tracklist “Thoughtscanning” není (alespoň pro digitální verzi) žádná věda, album se totiž skládá z jediné skladby “Thoughtscan”.
Árstíðir Lífsins – Þættir úr sǫgu norðrs 25.6.2014 H.  Na jméno mezinárodního projektu Árstíðir Lífsins, v němž se potkávají muzikanti z Islandu a Německa (například členové Helrunar, Carpe Noctem, Dämmerfarben, v sestavě se ale vyskytuje i majitel Ván Records), jsem poprvé narazil s vydáním debutové desky “Jötunheima dolgferð” v roce 2010, ale tak nějak jsem tomu sotva věnoval letmý poslech a z nedostatku času jsem se do nahrávky úplně neponořil, až jsem na ni postupně zapomněl. Podobná situace se ovšem opakovala i v případě druhého alba “Vápna lækjar eldr” (2012) a splitu “Fragments – A Mythological Excavation” (2013) s Helrunar – i když jsem to vždy plánoval, protože jsem cítil, že mě hudba Árstíðir Lífsins bude bavit, nějak jsem si k poslechu nenašel čas. Tím pádem je to až aktuální letošní EP “Þættir úr sǫgu norðrs”, u něhož jsem se konečně dokázal hecnout a vyhradil si na jeho poslech čas, ... Brutal Blues – Brutal Blues 24.6.2014 H.  Ačkoliv mají tito Norové v názvu slovíčko “Blues”, příliš bluesu od jejich tvorby nečekejte. Naopak to druhé slovo v jejich jméně – tedy “Brutal” – je pro tuhle muziku víc než příznačné. Brutal Blues totiž na své bezejmenném debutovém minialbu opravdu předvádí neřízenou brutalitu. Brutal Blues prostě a jednoduše hrají grindcore… samozřejmě, není úplně grind jako grind, takže hned jedním dechem musím dodat, že od téhle norské sebranky v žádném případě nečekejte nějakou chytlavou tupa-tupa tancovačku, právě naopak. Brutal Blues drtí opravdu nezřízené agresivní zvěrstvo, které si ani na vteřinu nebere sebemenší servítky. Debutové EP má šest songů a 15 minut, z čehož jasně vyplývá, že nepůjde o nějaké hluboké přemítání a půjde se pěkně zostra na věc – a opravdu tomu tak je.
Fire! Orchestra – Enter! 23.6.2014 Zajus  Pamatuji si jako by to bylo včera, když před rokem vyšel debut “Exit!” projektu Fire! Orchestra. Dvě rozsáhlé skladby mučící posluchače nekonečným jazzovým experimentem mě ve své době hodně chytily, o čemž svědčí i vysoké hodnocení (9/10), které jsem tenkrát kapele udělil. Rok po “Exit!” vychází jeho nástupce “Enter!”, který jen s malými změnami jde ve šlépějích svého předchůdce. Funguje recept Fire! Orchestra i podruhé? Podobně jako na “Exit!” se zde skrývají jen dvě skladby a první z nich opět sahá po dvaceti minutách hrací doby. Po pomalém rozjedu a krátkém ambientním hlučení se skladba dostane do své střední části s jednoduchým rytmem a hlubokým ženským vokálem, za kterým se pomalu, ale jistě probouzí celý mnohačlenný orchestr, dokud nepřebere vůdčí roli a skladbu naprosto rozloží do spleti disharmonických tónů.
Khaøs – After the Silence 22.6.2014 Ježura  Khaøs nejsou žádní veteráni. Jedná se o partu čtyř chlapů, kteří pocházejí z Curychu a New Yorku a dva roky nazpět se rozhodli, že spolu chtějí hrát rock. Jejich diskografie od té doby stihla nabobtnat na velikost celé jedné položky, kterou je EP “Rising” z podzimu téhož roku, a singl “After the Silence” je příslibem řadového debutu, který si najde cestu k lidem snad někdy v dohledné době. Máme se na co těšit? Upřímně, poté, co jsem ve společnosti skladby “After the Silence” strávil nějaký čas, asi nepoběžím do obchodu hned, co plánovaná řadovka vyjde. Bude to ale spíš tím, že co se vesměs klasického rocku týče, raději vsadím na osvědčená jména, a ani ne tak vlastní kvalitou songu, protože ta rozhodně není nijak zavrženíhodná.
Slagbjørn – Mørkt og jævlig 21.6.2014 H.  V minirecenzích není moc místa, takže je lepší ho neztrácet historií kapely, ale u Slagbjørn udělám výjimku. Norové vydali svůj první nosič (split s Forhatt) v únoru 2012, ale v červnu začal být jejich hlavní skladatel Vanskjebne nezvěstný, načež v září zbytek kapely ukončil činnost. V listopadu téhož roku pak bylo nalezeno Vanskjebneho mrtvé tělo (příčina smrti je veřejnosti neznámá, podle všeho však bez cizího přičinění) a o měsíc později Slagbjørn odehráli svůj první a také poslední koncert jako vzpomínku na bývalého spoluhráče. Někdy v mezičase pak také byla ohlášena posmrtná debutová deska “Mørkt og Jævlig”… “Mørkt og Jævlig” nakonec vyšlo v březnu letošního roku a nachází se zde kompletní strana Slagbjørn z výše zmiňovaného splitu a další dvě skladby (jmenovitě “Slagbjørn” a “Vanskjebne”). Hudebně se nejedná o nic špatného, ale ani extrémně výjimečného – ... Lethe – When Dreams Become Nightmares 16.6.2014 H.  Lethe je dost zajímavý projekt. Jednak už jen svou sestavou, v níž se potkávají Tor-Helge Skei z Manes a Anna Murphy z Eluveitie, především však svou hudbou. Debutová deska “When Dreams Become Nightmares” totiž nabízí takový koktejl lehčí elektroniky, především trip-hopu a místy ambientu, sem tam lehounce líznutý až nádechem popu a občas se závanem metalu. Jenže ačkoliv sestavu Lethe tvoří hudebníci, kteří se jinak pohybují v metalových vodách, tvrdé kytary hrají na “When Dreams Become Nightmares” spíše minoritní roli. To mně osobně ale v žádném případě nevadí, svým způsobem vlastně možná naopak, protože díky tomu se může hlavního slova ujmout nádherná a podmanivá atmosféra, v níž metal funguje pouze jako koření a podpora gradace a vývoje skladeb. Největší roli má asi onen trip-hop, což je pro mě super a asi i přesně ... BadBadNotGood – III 16.6.2014 Zajus  Jsou tomu již dva roky, kdy BadBadNotGood poprvé výrazně rozčeřili vody široce vymezeného žánru zvaného jazz fusion. Na svém druhém počinu “BBNG2” si totiž Kanaďané vzali na paškál momentálně populární hip-hopové a popové umělce a přetvořili jejich hudbu do barvitých a instrumentálně zdařilých kompozic postavených jen na souhře kláves, basy a bicích. Vdechli tak skladbám život, jaký pro ně jejich autoři ani v nejdivočejších snech nezamýšleli a po právu si získali značnou pozornost ze strany fanoušků. “BBNG2” však nebylo jen albem coverů, značná část hudby na něm byla originální tvorbou kapely a právě zde byli Kanaďané úspěšní méně. V kontextu toho se tak nabízí otázka, jak dobré je “III”, letošní album kapely, které se skládá výhradně z vlastních skladeb? Nebojím se říci, že “III” je prvním opravdu dospělým albem kapely. Nejistý rukopis “BBNG2” je ...
|
