Minirecenze

  • Return to Innocence – The Ring of Moon

    20.12.2013

    H.

    Return to Innocence - The Ring of Moon

    Upřímně můžu říct, že “The Ring of Moon” byla deska, na kterou jsem se těšil opravdu hodně. Předchozí album Return to Innocence, “Sal Lunae”, totiž bylo naprosto skvělé, a přestože je to už nějaký ten pátek, co se nahrávka objevila, stále si ji s dost velkou chutí pouštím a pořád se mi líbí. Navíc novinka vychází po dlouhých sedmi letech, v nichž Return to Innocence nějakou dobu víc nefungovali, než fungovali, když se jim v podstatě kompletně rozsypala sestava a Aleš “Ax” Cipra, hlavní postava kapely, navíc rozjel Cruadalach (z nichž pak zase odešel a opět oživil právě Return to Innocence). Očekávání tedy byla docela vysoká, bohužel však musím předeslat, že je “The Ring of Moon” ne úplně naplnilo… Novinka po hudební stránce v podstatě pokračuje přesně tam, kde skončilo “Sal Lunae”, ...

  • Odraedir – Troll’s Cave

    20.12.2013

    H.

    Odraedir - Troll's Cave

    Pokud bychom v redakci hlasovali o nejvtipnější recenze, které kdy u nás vyšly, článek o demosnímku “Pagan Forest” pražských pseudo-pohanů Odraedir by to nejspíš do první desítky dotáhnul. Text recenze sice možná zábavný byl, ale její výsledek byl myšlen zcela vážně – i po přivření očí a všech tělesných otvorů nad amatérismem počínání Odraedir z důvodu, že šlo o začínající kapelu, to pořád byla neposlouchatelná sračka. V letošním roce se pohanské komando bojující ve víru českého velkoměsta ve jménu “Odena” odhodlalo vydat EP, které má snad ještě debilnější název a ještě křečovitější obal než zmiňovaný demáčový předchůdce – “Troll’s Cave”. Tak pojďme na věc… Řekneme to hned – “Troll’s Cave” je pořád dost velký blábol. Ale abychom byli fér, rozhodně je nutné uznat, že po technické a snad i trochu hudební stránce na něm šli Odraedir v porovnání s “Pagan Forest” ...

  • Septicopyemia – Supreme Art of Genital Carnage

    17.12.2013

    H.

    Septicopyemia - Supreme Art of Genital Carnage

    Přestože se v případě “Supreme Art of Genital Carnage” jedná teprve o druhé dlouhohrající album (i když dlouhohrající… 23 minut), Septicopyemia údajně patří mezi nejstarší ruské grindové kapely – a nutno uznat, že na výsledné podobě placky je to sakra znát, protože je z té muziky cítit jasný nadhled, vyhranost i jistota. Jasně, ani zdaleka se nejedná o něco dříve neslyšeného, pořád je to hlavně brutální výplach, ale musí se nechat, že “Supreme Art of Genital Carnage” má vážně koule. Produkce Septicopyemia je především grindcore a kapela na něm staví většinu alba, ale líbí se mi, že především co do kytarové práce se nezřídka objeví i závan death metalu, díky čemuž je placka hned o něco zábavnější, než kdyby se jednalo o čistý grindový námrd. Sem tam se dokonce do kulometné palby riffů a bicích ozve i krátká vyhrávka, ale tady ...

  • Lady Gaga – Artpop

    17.12.2013

    H.

    Lady Gaga - Artpop

    Letos na podzim se urodilo nevídané množství velkých popových nahrávek… myšleno velkých co do věhlasu interpreta, ne nutně kvality. A z toho všeho patřilo album “Artpop” od Lady Gaga k tomu, o čem jsem si myslel, že bude z té záplavy to lepší, protože i přes někdy přehnanou dávku exhibicionismu a pseudo-šokující image, jež může šokovat maximálně tak vaší babičku a redaktory bulvárních plátků, kteří to mají v popisu práce, se té ženské nedá upřít jistá zajímavost, talent i hudební úroveň – na poměry mainstreamového popu, samozřejmě. Výsledek ovšem dopadl tak nějak napůl. Zcela jistě je “Artpop” o několik tříd výše než třeba totální brak “Bangerz” od Miley Cyrus, ale pořád jsem asi čekal trochu víc. Na desce mi totiž strašně vadí jedna věc – nefunguje to jako deska, vlastně to ani není deska, spíš se jedná ...

  • Gnaw Their Tongues & Alkerdeel – Dyodyo Asema

    17.12.2013

    H.

    Gnaw Their Tongues & Alkerdeel - Dyodyo Asema

    Bez obalu přiznávám, že “Dyodyo Asema” je počin, na nějž jsem se fakt těšil a byl jsem hodně zvědavý, jak bude výsledek znít. Jedná se kolaboraci mezi dvěma projekty z oblasti Beneluxu – experimental/noise/black metalu od Gnaw Their Tongues z Nizozemska a sludge/black metalu od Alkerdeel z Belgie. Obě formace ve své vlastní tvorbě produkují značně depresivní až trýznivou hudbu, a když se takovéhle dvě kapely pustí do společné kompozice, klidně z toho může vzejít opravdu podivuhodná záležitost. A právě to se také stalo. Výsledkem kolaborace mezi oběma kapelami je jedna devatenáctiminutová skladba s názvem “Dyodyo Asema”, která si hodně vágně řečeno bere to nejlepší od obou zúčastněných. A pokud znáte vlastní hudbu Gnaw Their Tongues a/nebo Alkerdeel, asi vám bude jasné, že i zde se bude jednat o značně nepříjemnou, odpornou a depresivní záležitost – a přesně ...

  • Blut aus Nord – What Once Was… Liber III

    16.12.2013

    H.

    Blut aus Nord - What Once Was… Liber III

    Blut aus Nord opět ukazují, že nejsou mnohými považováni za krále francouzského black metalu pro nic za nic. Jestli je totiž na nějakou skupinu spoleh, že všechny její počiny budou vždy vysoko nad úrovní většiny okolní scény, pak jsou to zcela jistě právě Blut aus Nord. Jedna z věcí, která se mi na Blut aus Nord vždy líbila nejvíce, je to, že kapela pokaždé dokáže posunout svůj výraz o krok kupředu, přicházet s něčím novým a dříve neslyšeným, přesto si neustále držet svůj zcela nezaměnitelný rukopis plný charakteristické kytarové práce někde na pomezí geniální propracovanosti a nezřízeného chaosu co do riffů a naprosto unikátního výraziva co do melodiky. A právě v tomhle tkví možná asi jediná skvrnka nového EP “What Once Was… Liber III”. Ne, že by počin neobsahoval zmiňovanou typickou kytarovou šílenost, ...

  • Burzum – Sôl austan, mâni vestan

    15.12.2013

    H.

    Burzum - Sôl austan, mâni vestan

    Vše nasvědčuje tomu, že éra black metalové hudby Burzum dočista skončila – alespoň tak to tvrdí Varg Vikernes, jediný člen a kontroverzní lídr této kultovní kapely. Osobně bych to bral trochu s rezervou, jelikož s jistou dávkou rezervovanosti se muselo vždy brát takřka všechno, co kdy řekl, ale prozatím to vypadá, že hodlá svému slovu dostát. Na jaře vypustil ven údajně poslední black metalovou skladbu Burzum vůbec, “Back to the Shadows”, a hned s následující řadovou deskou “Sôl austan, Mâni vestan”, jež vyšla krátce nato, se opravdu vrhá zpátky na pole ambientní hudby. Jak je asi zřejmě už jen ze samotné škatulky, “Sôl austan, Mâni vestan” asi nebude moc navazovat na počiny “Belus”, “Fallen” a “Umskiptar”, tedy alba, která Varg Vikernes natočil a vydal po svém propuštění na svobodu v roce 2009, ...

  • Sonic Reign – Monument in Black

    12.12.2013

    H.

    Sonic Reign - Monument in Black

    Německé duo Sonic Reign na sebe poprvé výrazněji upozornilo v roce 2006 dlouhohrajícím debutem “Raw Dark Pure”, s nímž na black metalové scéně nastal menší vítr. Desky si všiml jeden z největších vydavatelských hráčů na poli metalu, firma Metal Blade, a v dubnu 2007 zaštítil nové vydání. Spousta výborných kritik, takřka všichni recenzenti o Sonic Reign ihned začali mluvit jako o nástupcích Satyricon a právě k norské legendě muziku Sebastiana Schneidera a Benjamina Boruckiho hojně přirovnávali, dokonce se objevily i názory, že “Raw Dark Pure” je album, které měli nahrát Satyricon místo svého času relativně chladně přijatého “Now, Diabolical”, což mi všechno přijde docela vtipné, jelikož mi muzika Sonic Reign nikdy Satyricon moc nepřipomínala… nebo alespoň ne tolik. Tak jako tak se zdálo, že Sonic Reign mají pěkně našlápnuto. Jenže Němci jaksi odmítli ...

  • Drengskapur – Der urgewalten Werk

    12.12.2013

    H.

    Drengskapur - Der urgewalten Werk

    Drengskapur je další smečka z obrovského zástupu německých black metalových kapel a deska “Der urgewalten Werk” je jejím třetím dlouhohrajícím počinem. Klasická otázka – stojí za to věnovat právě tomuhle albu pozornost? Přijde na úhel pohledu… Ve výsledku se rozhodně jedná o slušný počin a v žádném případě bych se to nebál nazvat poctivě odvedenou nahrávku, ale na druhou stranu je “Der urgewalten Werk” hodně poplatné svému žánru. Ta muzika je opravdu v pohodě a album se i přesto, že na první pohled díky délce skladeb vypadá neprostupně, poslouchá docela samo, ale o tom, že by Drengskapur měli nějaký vlastní ksicht nebo uměli kouzlit nějakou hypnotickou atmosféru, se dost dobře bavit nedá. Jak již bylo řečeno, Drengskapur sázejí na kompozice dlouhé deset a více minut. I přesto však není problém album strávit, jakkoliv mezi sebou jednotlivé písničky ...

  • Avril Lavigne – Avril Lavigne

    12.12.2013

    H.

    Avril Lavigne - Avril Lavigne

    Avril Lavigne se vynořila před nějakými 11 lety, kdy přišla se svým debutem “Let Go”, s nímž slavila dost velký úspěch a tehdejší singlovky “Complicated” a “Sk8er Boi” se hrály úplně všude až do zblbnutí, až je člověk prostě musel nesnášet, i když nechtěl. Zpočátku to vypadalo, že půjde o další rychlokvašnou hvězdičku, po níž za dva, tři roky neštěkne ani prašivý pes, jenže Avril se docela chytila, vydávala další desky, které zdobí hodně pěkná prodejní čísla a první místa v žebříčcích, ale hudebně nikdy nešlo o nic převratného. Když zrovna frčelo emo, Avril nahodila stylovou image, ale co do muziky pořád ta stejně nekonfliktní písnička a pseudo-rocková pseudo-rebelie. A co na to novinka, kterou Avril Lavigne pojmenovala po sobě samé? Pokud někdo čekal, že se Avril pustí do trochu něčeho jiného, asi byl hodně naivní. Hned první ...

  • Pest – The Crowning Horror

    5.12.2013

    H.

    Pest - The Crowning Horror

    Švédové Pest byli na své poslední desce “Rest in Morbid Darkness” z roku 2008 pěkně vzteklá bestie. Severské tehdy ještě duo (nyní již trio) tam předvedlo totálně kulervoucí špinavý agresivní a kurevsky nasraný black metal, který byl naprosto úžasným způsobem operlený doslova heavy metalovými sóly a vyhrávkami. Kombinace na první pohled možná trochu divná, ale když vezmete v potaz, že black metal (přinejmenším ten v podání Pest) i heavy metal jsou žánry ze staré školy, svou logiku to má, zvláště když to funguje tak náramně. Na další pokračování se muselo čekat pět let a jak vidno, během těch pěti let nastalo víc změn než jen přijetí třetího regulérního člena. Na prvních počinech Pest předváděli agresivní raw black metal, na třetí řadovce “Rest in Morbid Darkness” jej, jak už bylo řečeno, nadupali ...

  • Kali Yuga – Stoned Without the Sun

    5.12.2013

    Zajus

    Kali Yuga - Stoned Without the Sun

    Nevím vlastně nic o tom, co je skupina Kali Yuga zač. Skoro stejně málo toho vím o stoner rocku, kam by jejich tvorba šla asi nejlépe zařadit. Jedno ale vím jistě: “Stoned Without the Sun” je rozhodně zábavné album. Je to album, které všemi směry šíří pozitivní energii. Vše, co k tomu potřebuje, je uvolněná nálada, pár jednoduchých riffů, garážový zvuk a značně diskutabilní kvalita zpěvu. Právě zpěv bude asi to první, co vás na “Stoned Without the Sun” zaujme. Nevím, nakolik mohu věřit svým uším, ovšem mám takový dojem, že Bizio Rizzo neustále balancuje na hranici falešnosti. To však kupodivu vůbec nevadí, protože zpěv není to hlavní, co může “Stoned Without the Sun” posluchačům nabídnout. Album totiž tak nějak záhadně funguje, což ukazuje hned ...

  • Huntress – Starbound Beast

    5.12.2013

    H.

    Huntress - Starbound Beast

    Huntress je kapela, okolo níž se během loňského roku, kdy vyšel velký debut “Spell Eater”, vytvořil dost přemrštěný hype, ale upřímně se přiznám, že jsem prvotinu dost okázale ignoroval. Huntress se ovšem podle všeho rozhodli kout železo, dokud je žhavé a dokud je o jejich jméno zájem, takže se sotva ročním odstupem promptně přicházejí s druhou řadovkou “Starbound Beast”, které jsem se už na zoubek milostivě podíval… Skupina evidentně stojí a padá se zpěvačkou Jill Janus, jejíž ksicht se za poslední rok s železnou pravidelností objevoval na každém větším serveru o metalu, ale o ostatních členech člověk skoro ani neví, že existují. Ale proč ne, některé kapely prostě toho jasného lídra mají a funguje to; proč ne, zvlášť když je Jill výrazná (asi ne nadarmo dřív fotila pro Playboy). Nicméně hlavní je u zpěvačky samozřejmě zpěv a ...

  • Humano – Humano

    5.12.2013

    H.

    Humano - Humano

    Humano je jednočlenný projekt z Argentiny, pod nímž je podepsán jistý Gabriel, jenž v portfoliu žádné jiné kapely podle všeho nemá. Pokud tomu tak doopravdy je a Humano je jeho prvním pořádným hudebním počinem, tak tím spíš si to zaslouží uznání, protože stejnojmenná debutová deska “Humano” je hodně povedenou a zajímavou záležitostí… Humano se pohybuje někde na hranici mezi avantgardním a experimentálním black metalem. Jak se to ve výsledku promítá do samotné hudby, si povíme za maličkou chviličku, ale hned předešlu, že ve finále ta produkce zní hodně neotřele, svojsky a nebojím se říct, že až originálně, což je věc, které si na “Humano” cením asi úplně nejvíce. Co se týče onoho zvuku, tak deska je ve své podstatě dost melodická, ale všechny ty melodie jsou strašně nezvyklé a na první poslech znějí trochu ...

  • Alexanred – Non-Stop Non-Stop

    5.12.2013

    H.

    Alexanred - Non-Stop Non-Stop

    Vzhledem k tomu, že i minirecenze je na jednu tříminutovou písničku dost velká, hurá nejprve na pár suchých informací. Alexanred je nový projekt, za nímž stojí finský muzikant Aleksi Susi, který je známý především jako kytarista mírně zavedenější formace 2 Wolves, jež má za sebou dvě dlouhohrající desky. Nemám tušení, co přesně zmiňovaného Aleksiho vedlo k založení nového bočního projektu, ale vůbec bych se nedivil, kdyby šlo o to, aby si trochu odpočinul u jiné tvorby nebo si prostě vyzkoušel trochu jinou hudbu, než jakou hraje ve své domovské skupině. Nebo alespoň to napovídá jeho první písnička pod hlavičkou Alexanred, “Non-Stop Non-Stop”, která aktuálně vychází jako singl… Přiznám se, že hudbu 2 Wolves nemám nastudovanou do puntíku, ale pár písniček znám (třeba taková “Stars” je fakt skvělá) a podle nich se mi tvorba ...

  • Cultes des Ghoules – Henbane… or Sonic Compendium of the Black Arts

    30.11.2013

    H.

    Cultes des Ghoules - Henbane

    Tak se přiznejte, kolik z vás někdy slyšelo o kapele Cultes des Ghoules… no, moc vás tedy není, ale to vůbec nevadí, protože od toho je tu tenhle text, abyste se dozvěděli o jedné z nejlepších black metalových desek letošního roku, protože přesně tím – minimálně tedy pro mě osobně – opus s názvem “Henbane… or Sonic Compendium of the Black Arts” je. Recept je vlastně docela jednoduchý, jak se ovšem ukáže, maximálně funkční. Ve své podstatě jde jenom o hodinu dost podzemního black metalu, navíc jen na ploše pouhých pěti písní, tudíž je asi zřejmé, že nepůjde o úplně lehce vstřebatelnou záležitost. Takhle řečeno to asi nezní jako něco, z čeho by si měl člověk okamžitě ucáknout do trenýrek, ale jakmile si “Henbane… or Sonic Compendium of the Black Arts” pustíte, už během prvního poslechu ...

  • Larva – Where the Butterflies Go to Die

    29.11.2013

    H.

    Larva - Where the Butterflies Go to Die

    Elektroniku sice v poslední době poslouchám docela hodně, ale zas tolik tu o ní nepíšu, a když už se tak stane, vždycky je to v pozitivním duchu, až by se mohlo zdát, že to dobré hodnocení u mě ty diskotéky mají předplacené. Dnes si tedy dáme jedno dark electro, které zas tak slavně nedopadlo… ne, že by to byla sračka, jistá zajímavost v tom určitě je, ale není to úplný majstrštyk… Španělský projekt Larva vznikl už někdy na konci 90. let pod jiným názvem, pod tím současným funguje od roku 2003 a nějakých pár desek už za sebou má, takže by se určitě dalo čekat, že novinka s nádherným titulem “Where the Butterflies Go to Die” (to nebyla ironie, fakt je ten název super) nějakou úroveň mít bude, což sice vlastně i má, přesto ...

  • Selena Gomez – Stars Dance

    28.11.2013

    H.

    Selena Gomez - Stars Dance

    Nečekal bych, že to řeknu, ale je to vážně super. Debut americké hvězdičky Seleny Gomez se totiž opravdu povedl… ano, je to stále rádiový popík pro masy, ale provedený moc příjemným způsobem. Nedávno jsem tu v téhle rubrice nadával na hudební impotenci “Bangerz” od kolegyně Miley Cyrus, což bylo album hodně tupé i na poměry komerčního popu… právě “Stars Dance” ale ukazuje, jakým způsobem bych si ten střední proud představoval. Je to sympatické, uvolněné, hezky chytlavé, ale ne přespříliš vtíravé a otravné, celkový dojem z nahrávky mám ne jenom dobrý, ale dokonce výborný. Nejprve jsem se zamiloval do druhého singlu “Slow Down” a bál jsem si pustit celé album, abych nebyl zklamaný, ale když jsem to konečně udělal, byl jsem překvapen. Obzvláště od té doby, co jsem z přehrávače vyhodil čtyři sice ...

  • Saltatio Mortis – Das schwarze Einmaleins

    28.11.2013

    H.

    Saltatio Mortis - Das schwarze Einmaleins

    Pokud naší skromnou stránku sledujete už nějaký čas, asi jste si všimli, že tu čas od času tuze rádi spíláme německým pseudo folkovým slátaninám, které mnozí z nás považují za totální žumpu rockové hudby, ale když tak nad tím přemýšlím, většinou se to nese jen v duchu neurčitých narážek, moc takových kapel se tu ve skutečnosti neprobíralo. Důvody jsou dva… jednak se většinou jedná jen o lokální záležitosti pro německy mluvící země, protože kdokoliv jiný než Němci pověstní svým kýčovitým vkusem by se z toho poblil, jednak na to jednoduše nemáme žaludek. Nyní se ovšem na jeden takový hnůj podíváme – Saltatio Mortis. Ti českému posluchači nemusejí být neznámí, protože už měli tu čest na našem území vystupovat (nebo spíš my jsme měli tu smůlu, že tu byli). Jen pro zajímavost na začátek – novinka “Das schwarze Einmaleins” ...

  • Locrian – Return to Annihilation

    28.11.2013

    H.

    Locrian - Return to Annihilation

    “Return to Annihilation” je na první pohled poměrně nenápadná deska. Tento dojem při úvodním poslechu může podpořit i úvodní skladba “Eternal Return”, která je asi tou nejméně záživnou položkou počinu a člověk by podle ní řekl, že půjde o nahrávku, která bude spíše operovat v oněch v současné době tolik oblíbených post-žánrech. Jak se ovšem záhy ukáže, obojí je tak trochu klam. Jakmile totiž člověk dá “Return to Annihilation” šanci, to album dokáže opravdu vyrůst a po celý zbytek své délky nabízí už jenom kompozice, které první song s naprostým přehledem strčí do kapsy. Pokud byste se mě zeptali, úvodní písničku bych s klidem vyrazil pryč a nechal desku začít až s “A Visitation from the Wrath of Heaven”, s níž Locrian konečně rozehrávají v hlavičce napsanou žánrovou kombinaci black metalu, který jako black metal ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy