Minirecenze

  • Marnost – Die Hamletmaschine

    5.11.2013

    H.

    Marnost - Die Hamletmaschine

    “Die Hamletmaschine” je čtvrtým počinem projektu Marnost a stejně jako ve všech třech předcházejících případech, i tentokrát se jedná o záležitost velice zajímavou a také kvalitní. Skoro by se už pomalu dalo začít mluvit o tom, že co z dílny Marnost vzejde, je zárukou výborného posluchačského zážitku. A to i přesto, že “Die Hamletmaschine” je oproti předcházejícím nahrávkám docela rozdíl a Marnost zde zvolili lehce odlišný přístup. Tento odlišný přístup bude do velké míry dán také okolnostmi vzniku. Jak je u Marnosti zvykem, znovu jde jen o jednu skladbu delšího rázu, tentokrát ovšem kompozice vznikla jako součást krátkého tanečního filmu “Hamletophelia”, který adaptuje hru “Die Hamletmaschine” (nebo v češtině “Hamlet stroj”) německého dramatika Heinera Müllera.

  • Tenebrae – Il fuoco segreto

    31.10.2013

    Zajus

    Tenebrae - Il fuoco segreto

    Tenebrae sami sebe popisují jako alternativně metalovou kapelu, ovšem takové označení je v jejich případě nesmírně zavádějící. Pro začátek tak můžeme říci, že se pohybujeme spíše ve vodách doom metalu či gothic metalu, tedy mezi žánry, se kterými nemám nejlepší zkušenosti. Ovšem Tenebrae, to je jiná liga. Přestože jde teprve o druhé album kapely, všechny jeho prvky do sebe zapadají s precizností zkušených matadorů, a zároveň nechybí svěží nápady, které v pozdějších fázích kariéry kapelám docházejí. Vše se odehrává v pomalých až středních tempech a ponuré náladě, kde hlavní roli hrají nepřekvapivě klávesy. Ty album místy táhnou do možná zbytečných žánrových klišé, poslech však v žádném případě nekazí. Překvapivě zásadní roli pak hraje baskytara, zejména musím vyzdvihnout skvělé linky v (téměř) titulní “Fuoco Segreto”. Ačkoliv album začne mohutným a hlubokým growlingem, hlavní roli zde hrají ...

  • Miley Cyrus – Bangerz

    30.10.2013

    H.

    Miley Cyrus - Bangerz

    Miley Cyrus se takřka celou svou sólovou kariéru snaží se vymanit z podoby dětské hvězdičky ze seriálu “Hannah Montana”, ale nyní se do toho pustila asi nejradikálněji změnou image a snahou být co nejvíc šokující… tedy, šokující takovým tím způsobem, jak se to v popu dělá – pseudo-rebelie, ale v mezích, aby nám to pořád pustili v TV a rádiu. Hudební média se bouří, jak je Miley Cyrus nevkusná, že jednou vystrčí zadek na kameru nebo se svlékne v klipu (samozřejmě tak, aby nebylo nic vidět), ale je to jen marketing na přilákání lidí. Upřímně to vůbec nežeru a spíš mě zajímá muzika… a ta tedy moc slavně nedopadla… “Bangerz” smrdělo už předem. V popu takřka vždy platí, že singly jsou nejlepší, nahrávku táhnou, co není singl, bývá nudná vata. Nicméně zde jsou už singlové songy ...

  • Dodsferd – A Cursed Heritage

    30.10.2013

    H.

    Dodsferd - A Cursed Heritage

    Není to poprvé, co se letos v této rubrice potkáváme se jménem řeckých black metalistů Dodsferd… není to ani měsíc zpátky, co jsme si tu povídali o jejich letošní sedmé desce “A Breed of Parasites”, která vyšla v březnu. Nyní tu máme Dodsferd podruhé s osmým velkým albem pod názvem “A Cursed Heritage”, jež vyšlo v červnu… i když, opravdu jde o řadové album? Já osobně úplně nevím, jestli jej tak brát, byť label Moribund Records jako dlouhohrající počin “A Cursed Heritage” bez skrupulí prezentuje. Nicméně ze sedmi přítomných písní není úplně nová vlastně ani jedna, takže si myslím, že by to měla být spíš kompilace, nebo ne? “Exile”, “In the Ground of Your Beseeching”, “As the Light Revealed His Wound” a “The Empty Desolation” původně vyšly už v lednu letošního roku ...

  • Capa – This Is the Dead Land This Is Cactus Land

    30.10.2013

    H.

    Capa - This Is the Dead Land This Is Cactus Land

    Jsou věci, na jejichž poslech se prostě těšíte, přestože jste o nich nikdy dříve neslyšeli. Přesně tímhle případem pro mě byla deska “This Is the Dead Land This Is Cactus Land” od skupiny Capa ze Spojených států amerických. Pensylvánská formace funguje nějaké čtyři roky a za tu dobu stihla vydat několik neřadových počinů, z nichž jsem samozřejmě neslyšel ani jediný, nicméně letos přišla s prvním dlouhohrajícím albem. Skvělá pochmurná obálka a příslib post-black metalové atmosféry mě dost navnadily, tak jsem se s radostí pustil do poslechu… Z výsledku mám ovšem poměrně rozporuplné pocity. Rozhodně nejsem zklamaný, zároveň jsem však asi čekal, že na mě “This Is the Dead Land This Is Cactus Land” zapůsobí více. A přitom Capa vlastně nahráli album, jemuž toho lze vytknout jen máloco, jestli vůbec něco, a pokud byste se mě ...

  • Yidhra – Hexed

    29.10.2013

    H.

    Yidhra - Hexed

    Zavedení rubriky Na co se nedostalo se mi začíná čím dál tím více líbit, jelikož sem můžu bez obav cpát tuny kapel, o nichž nikdo nikdy neslyšel, aniž by se to jakkoliv mlátilo s těmi “důležitějšími” skupinami, pro něž máme vyhrazené “dlouhohrající” recenze. To je přesně případ i kalifornské formace Yidhra, která se zhlédla v klasickém doom metalu. Doom metal patří k těm žánrům, v nichž moc nejde o nějaké novátorství, ale o přesně opačný přístup – zahrát to co nejkonzervativněji, ale zato od srdce. A ve světle toho, že jsem už hned na začátku nazval produkci Yidhra klasickým doom metalem, je vám asi už teď jasné, co bude jejich dlouhohrající debut “Hexed” nabízet. Jasně, je to doom metal jak poleno. Samotná deska je ovšem trochu roztodivná… některé věci na ní jsou jednoduše skvělé, jinak naopak nic moc…

  • Turenn – Incoherent Visions

    29.10.2013

    H.

    Turenn - Incoherent Visions

    Nyní se podíváme na jeden případ z naprosto nekonečného zástupu black metalových demosnímků. Tento konkrétní se jmenuje “Incoherent Visions” a má jej na svědomí kanadský projekt Turenn. Těžko říct o kapele něco víc, vlastně ani nemám tušení, kolik je v ní členů (ale asi bych tipoval jednoho), jelikož jakékoliv informace nejsou moc dobře dohledatelné… “Incoherent Visions” jsem si sehnal v domnění, že se bude jednat o depresivní black metal, jak bylo avizováno na stránce, kde jsem se o Turenn dozvěděl, nicméně “Incoherent Visions” se nese v trochu odlišném duchu. “The Beauty in Defeat” připomíná spíše nějaký dark folk, o metal v ní ani nezakopnete, a přestože se nedá tvrdit, že by šlo o veselou skladbu, do nějaké deprese má hodně daleko, spíše je taková zádumčivá. Ve druhé “Light the Way” se poprvé a naposledy ozve onen black metal, ale i zde bych se zdráhal ...

  • Nidra – Кома

    29.10.2013

    H.

    Nidra - Koma

    Nutno říct, že z téhle zkoušky naslepo se nakonec vyklubala velice zajímavá záležitost. Rusové Nidra vydali před dvěma lety pouze jedno krátké EP “Nidra” a letošní “Кома” je jejich dlouhohrajícím debutem. Přesto byste to vůbec neodhadli, protože hudba je to hodně vyspělá, inteligentní a promyšlená. Základ spočívá v atmosférickém black / doom metalu, což sice na první pohled nevypadá až tak zajímavě, ale Nidra ukazují, že když se chce, stále to jde zahrát osobitě. Přesně tak totiž “Кома” působí – osobitě a neotřele. Což je samozřejmě úžasné, protože tohle dnes o sobě může tvrdit jen málokdo. Instrumentální stránka desky je naprosto skvělá – výtečná a zajímavá kytarová práce, nádherně slyšitelná basa, účelné a tudíž i dobře provedené bicí a navrch vysloveně lahůdkové využití kláves, které se sice ozývají relativně ...

  • Vlk – Unknown Totems

    29.10.2013

    H.

    Vlk - Unknown Totems

    Možná jste si už všimli, že se v poslední době snažím do minirecenzí sem tam dávat demosnímky a další neřadové nosiče začínajících black metalových kapel. Dvoučlenný projekt s názvem Vlk z Chicaga patří právě mezi takové záležitosti. Prvním vydaným počinem kapely je právě EP “Unkown Totems”… Na ploše 18 minut a pár vteřinek navrch Vlk nabízejí dvě kratší instrumentální mezihry “-” a “–“, tři vlastní kusy a předělávku “Echelons” od For Against… originál ovšem neznám a verze Vlk na počin svým vyzněním pasuje více než dobře. Obě intermezza téměř bez názvu nahrávku docela příjemně ozvláštňují, což ve výsledku přijde docela k duhu, jelikož vlastní tvorba Vlk se nese v duchu dost undergroundového black metalu se všemi klady i zápory, které z toho pojetí muziky vyplývají a které k tomu vlastně i neodmyslitelně patří. Zvuk je patřičně zahuhlaný a ...

  • Hexvessel – Iron Marsch

    27.10.2013

    H.

    Hexvessel - Iron Marsch

    Svého času mě dost mrzelo, když britský vokalista Matthew “Kvohst” McNerney opustil řady black metalových kapel Code a Dødheimsgard, jenže čím více nosičů má jeho aktuální projekt Hexvessel na kontě, tím spíše si říkám, že to bylo správné rozhodnutí opustit vody black metalu a vydat se vstříc neprobádaným končinám psychedelického neofolku. Po úžasném loňském dlouhohrajícím opusu “No Holier Temple” letos Hexvessel přišli s EP “Iron Marsch” a opět musím říct, že se jedná o velmi působivý poslech. Páteří nahrávky je trojice nových skladeb “Masks of the Universe”, “Superstitious Currents” a “Don’t Break the Curse”. První jmenovaná je dost rozmáchlá a začíná poměrně nenápadně, úvodní pasáž dokonce obsahuje i zvuky, které jako by vypadly z “Lesní hudby” od Necrococka. Jak se ovšem kompozice rozjede, opět nastává hudební extáze, jež u Hexvessel není ...

  • Drastisch – Let Your Life Pass You By

    27.10.2013

    Ježura

    Drastisch - Let Your Life Pass You By

    Instrumentální alba mívají jedno společné – většinou jde o instrumentální orgie toho muzikanta, který se pod desku podepsal, a nezřídka kdy to zní krapet samoúčelně. To však není případ alba “Let Your Life Pass You By” z dílny projektu Drastisch respektive jeho jediného člena – Chrise Buchmana. Ten se totiž rozhodl svůj nejnovější počin (pod lehce pozměněným jménem projektu má od roku 1998 na kontě už dvě řadové desky) pojmout jako vesměs standardně postavené album jen s tím drobným rozdílem, že na něm nikdo nezpívá. A věřte nebo ne, ono to docela obstojně funguje… Pan Buchman totiž zvládl nahrát album, kterému ten zpěv vlastně vůbec nechybí, protože samotný instrumentál poskytuje dostatek záchytných bodů k tomu, aby posluchač měl pořád co poslouchat. Album je sice postavené především na kytarách, ale ty ...

  • Gris – À l’âmme enflammée, l’äme constellée…

    21.10.2013

    H.

    Gris - À l'âmme enflammée, l'äme constellée

    V relativně nedávné době jsme se tu na Sicmaggot poměrně dost věnovali desce “La mort du soleil” od kanadského black metalového projektu Sombres Forêts, nicméně letos – a shodou okolností v úplně stejný den – vyšla také novinka “À l’âmme enflammée, l’äme constellée…” spřízněného projektu Gris, jenž také stojí za pozornost. Kapely nesdílejí pouze stejné místo původu a styl, ale i o dost víc – Neptune a Icare, členové Gris, totiž před pár lety s Annatarem, vůdcem Sombres Forêts, realizovali společný projekt Miserere Luminis a také figurují v živé sestavě Sombres Forêts. “À l’âmme enflammée, l’äme constellée…” je poměrně ambiciózním dvojalbem, které přináší 80 minut muziky. Poslední dobou si v recenzích často stěžuji na to, že většina skupin točí moc dlouhé desky a že nemají na to, aby takovou stopáž dokázaly smysluplně naplnit, ...

  • Shape My Clarity – Chameleon Mirror

    19.10.2013

    Ježura

    Shape My Clarity - Chameleon Mirror

    Muziky, jakou tvoří mladí Němci Shape My Clarity, je na světě hromada. Je to taková nevyhraněná moderní směska všeho možného s přídavkem metalcoru a pak se tomu pro nedostatek trefnějších pojmenování říká moderní metal, případně tak, jak to pojmenuje kapela (v tomto případě neon metal – ať žije škatulkování). Ale to jen na srozuměnou, aby bylo od začátku jasné, s čím přibližně máme na desce “Chameleon Mirror” tu čest. Ačkoli se totiž v posledních letech podobných kapel urodila řada (a kupa z nich hraje pěknou tužku), i zde se dá najít obstojný interpret. Otázka tedy zní, jestli se to týká zrovna Shape My Clarity. Odpověď na tuhle otázku není úplně jednoznačná. Shape My Clarity přes všechny negativní předsudky, které možná vyvolal předchozí odstavec, rozhodně umí hrát, jejich zpěvák umí zpívat, dovedou nabídnout dost slušné melodie a ...

  • Cerebral Extinction – Promo 2013

    19.10.2013

    Stick

    Cerebral Extinction - Promo 2013

    Tříčlenná brutální formace z Itálie funguje velmi krátce. Rozhodli se posluchačům, zinům i firmám představit pomocí krátkého (opravdu krátkého, jeho délka dosahuje stěží devíti minut) dvouskladbového dema, pojmenovaného stroze “Promo 2013”. Je to docela oříšek, hodnotit takovouto krátkou nahrávku a udělat si obrázek o tom, jaká kapela vůbec je. Chtělo by to pořešit ještě tak dvě tři skladby a udělat plnohodnotné demo aspoň o dvacet minutách. Rovnou říkám, že tento nástřel sice nezní jako vyložený průser, ale není to ničím výjimečný mazec, a pokud do žánrů nejste zažraní, propluje vám mozkem takřka bez povšimnutí. Z důvodu nedostatku materiálu ponechávám bez hodnocení. Obě skladby nabízejí jednoduchý brutal deathový mazec, jak jej známe od špiček žánru. Standardní riffy, neustálé změny tempa, disharmonie. Bicí splňují specifika žánru, ale ničím zvlášť nevynikají a zní ...

  • A Hero for the World – On Fire

    19.10.2013

    H.

    A Hero for the World - On Fire

    Jsou prostě počiny, u nichž mi smysl jejich existence dost dobře uniká. EP “On Fire” patří mezi ně… A Hero for the World je power metalová skupina z Filipín, kterou vedou dva Švédové a jeden Američan; v březnu letošního roku jim vyšel ne zrovna moc dobrý debut “A Hero for the World”, na němž se poměrně neúspěšně inspirovali u známějších kapel, jež jsou už samy o sobě vyčpělé. Uběhlo sotva půl roku a přišlo téměř 80 (!!!) minut dlouhé EP “On Fire”… Část “On Fire” tvoří nové songy, které se na jmenovaném debutu “A Hero for the World” neobjevily. Oukej, mně osobně se ta hudba sice nelíbí a na rovinu říkám, že to není nic jiného než patetický vidlácký power metal, ale dokážu to pochopit… někomu se to třeba líbí, tak klidně ...

  • Dodsferd – A Breed of Parasites

    18.10.2013

    H.

    Dodsferd - A Breed of Parasites

    Ačkoliv Dodsferd pocházejí ze slunného Řecka, jejich muzika moc prosluněná není. Wrath, hlavní postava kapely, se totiž vzhlédl v syrovém black metalu severského střihu, ale je zde cítit, že to není žádná póza. Snad s výjimkou hodně nic moc debutu “Desecrating the Spirit of Life” z roku 2006 jsou všechny desky výtečné a onen pověstný feeling na nich rozhodně najdete. Po dvouleté odmlce od posledního “Spitting with Hatred the Insignificance of Life” letos Dodsferd přišli se dvěma řadovými alby, z nichž to první se jmenuje “A Breed of Parasites”. Nutno dodat, že ani tentokrát Wrath neslevil ze své nastavené laťky a opět nabízí kvalitní black metal v undergroundovém duchu, takže komu se Dodsferd líbili v minulosti, toho “A Breed of Parasites” jistě nezklame. Na druhou stranu se ale nedá říct, že by se kapela vůbec nikam nevyvíjela. Sice ...

  • Dying Behind – Surprise from Inside

    15.10.2013

    Stick

    Dying Behind - Surprise from Inside

    Pražští Dying Behind existují zhruba tři roky a drhnou hrubý thrash metal s minimálními žánrovými přesahy. V trojčlenném obsazení kytara/zpěv-basa-bicí byla nahrána debutová deska “Surprise from Inside”, jež bude 18. října pokřtěna koncertem v pražském klubu Exit-Us. Album bude k dostání na klasickém CD, ale je možné si jej také volně poslechnout na Bandzonovém profilu kapely (a dle chuti si jej odtud také kompletně stáhnout). Co tedy debutové album Dying Behind přináší? Na disku se nachází osm (respektive sedm, předposlední “Bloodred Ocean Waves” je ani ne minutová instrumentálka) skladeb, všechny jsou aktuální původní tvorba. Tedy s výjimkou závěrečné “Everything Is Over”, která pochází z loňského dema. Thrashing ozývající se z drážek alba je načichlý především moderní podobou žánru, okořeněnou o metalcorové vlivy. Hned první “Breathless” odpálí ve vysokooktanovém tempu a hrubozrnné riffování je doprovázeno agresivním ...

  • Galdr – Ancient Light of the Stars

    14.10.2013

    H.

    Galdr - Ancient Light of the Stars

    Jen tak z voleje podle jména kapely by asi spousta z nás tipnula, že půjde o další přírůstek do nekonečného zástupu norského black metalu, nicméně jednočlenný projekt Galdr pod vedením jistého Draugra pochází zpoza oceánu ze Spojených států amerických. Chytré internetové zdroje tvrdí, že se jedná o pagan black metal, ale tomu nevěřte, protože s nějakým pohanstvím má Galdr něco společného jediné v lyrické rovině, která se zaobírá severskou mytologií (což je u člověka z Ameriky malinko úsměvné, ale budiž). Po hudební stránce se deska “Ancient Light of the Stars”, jež je druhou řadovkou projektu, nese spíše v rámci klasičtějšího pojetí black metalu, a to včetně zvuku, který sice není vyloženě garážový, ale jistá dávka zastřenosti a lehké špíny mu rozhodně nechybí. Ovšem aby přece jenom došlo i na nějaké to Norsko, slušelo by se zmínit, že jestli ...

  • Hate Meditation – Scars

    13.10.2013

    H.

    Hate Meditation - Scars

    Když Nachtmystium v loňském roce vydali desku “Silencing Machine”, spoustu lidí tehdy docela zklamal návrat z experimentálnějších vod předchozích dvou počinů “Assassins: Black Meddle Pt. I” a “Addicts: Black Meddle Pt. II” zpátky do black metalového bahna, opiový opar vystřídala agrese a špína. Komu tento přístup příliš nesedl, v žádném případě by se neměl pouštět do první desky “Scars” projektu Hate Meditation, na níž Blake Judd, hlavní postava Nachtmystium, v tomto ohledu zašel ještě mnohem dále. Samozřejmě, v porovnání se svými dvěma předchůdci bylo “Silencing Machine” bordel a špína (v tom dobrém slova smyslu), ale stále zde byla alespoň náznakem cítit touha po malých experimentech. Na “Scars” ovšem Judd odboural i tohle a v rámci (staro)nové kapely vytvořil ještě větší humus než na “Silencing Machine”. Na “Scars” už totiž není žádné místo pro jakékoliv byť jen minimální experimentování, ...

  • Xaosis – Mara I – Czarne wzgórza

    12.10.2013

    Skvrn

    Xaosis - Mara I - Czarne wzgórza

    Za polským jednočlenným projektem Xaosis stojí Xaos Oblivion, dle všemocné Encyclopaedia Metallum dosti aktivní postava polského black metalového undergroundu. Zatímco všechno, v čem byl Xaos Oblivion do vzniku nového projektu zainteresován, se točilo kolem čistokrevného černého kovu, Xaosis je tak trochu výjimka. Začátek projektu se datuje k loňskému roku a letos je tu s dvěma dlouhohrajícími alby, “Mara I – Czarne Wzgórza” a “Mara II – Umarłe domy”, z nichž jsem se na zoubek podíval právě dílu prvnímu. A jak jsem již nakousnul, v hudbě Xaosis je cítit black metalový základ, ovšem kytary se často ubírají do odlehčenějších rockových poloh, vše je zaobleno do lehce depresivního hávu. To, že se nemůžeme bavit o black metalové řežbě, dokazuje taktéž vokální složka, vyhneme se tentokrát všemožným druhů skřeků či vytí a vyslechneme si tentokrát solidní chraplavě čistý vokál.


Od hudebních fandů pro hudební fandy