Minirecenze

  • Svart Crown – Profane

    22.11.2013

    H.

    Svart Crown - Profane

    No, tak tahle deska se pro mě stala obrovským překvapením. Což o to, už minulé “Witnessing the Fall” z roku 2010 bylo hodně dobré, nicméně i přes jeho nepopiratelné kvality a všeobecné nadšení z té desky se mi to “jenom” líbilo, neposadilo mě to však na prdel, byť šlo té nahrávce vytknout jen máloco, v podstatě vlastně nic. Co ovšem nebylo minule, to nastalo letos s celkově třetím dlouhohrajícím albem “Profane”… Svart Crown dali dohromady materiál, který doslova zabíjí, ničí a drtí. Francouzi svou novinkou nemilosrdně cupují veškerou konkurenci a zcela upřímně říkám, že nevím o tom, že by někdo letos v rámci black / death metalu vydal počin alespoň srovnatelných kvalit. Celým “Profane” prostupuje obrovský tlak a všechny skladby do jedné jsou neskutečně intenzivní. Nahrávka – jak po skladatelské, tak i po zvukové stránce – ...

  • Malvoisie – Weltschmerz

    22.11.2013

    H.

    Malvoisie - Weltschmerz

    Zatímco kolega pode mnou je z “Weltschmerz” poměrně nadšený, moje pocity z desky jsou více než rozporuplné. Nejde o to, že bych nebyl schopen podobnou muziku ocenit, protože by to bylo až příliš “mimo”, mně podobné úchylnosti vůbec nevadí, ba právě naopak se mi to líbí a dost něco na tenhle způsob vyhledávám, ale samozřejmě nesežeru úplně všechno, pořád v tom musím cítit nějakou atmosféru a kvalitu (ať už danou čímkoliv), ale to jsem u Malvoisie tak nějak nenašel. Nejde o to, že by ta muzika byla úplně marná, to rozhodně není, vlastně se na “Weltschmerz” najdou i motivy, které bych se nebál označit za vyloženě skvělé… a většinou se jedná o ty pomalejší pasáže. Jenže na druhou stranu se zde vyskytují i momenty, které mi přijdou vyloženě debilní, a říkám si, jestli to Malvoisie nemysleli spíš jako ...

  • Ars Macabra – III

    22.11.2013

    H.

    Ars Macabra - III

    Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale italská smečka Ars Macabra mi od té doby, co jsem se s ní poprvé potkal, přijde jako kapela, která se za každou cenu snaží působit jakýmsi okultním dojmem. To první setkání proběhlo až v letošním roce, přestože formace vznikla již na konci 90. let a letos v lednu vydala svou třetí řadovou desku “III”. Upřímně s tím okultismem nemám problém, mně se podobné věci líbí a mám rád, když ten black metal kolem sebe má nějakou auru nebo atmosféru, jakkoliv to nezúčastněnému pozorovateli může přijít jen jako divadélko a pozlátko. Bezpodmínečně ovšem vyžaduji, aby to bylo podpořeno i kvalitní muzikou. Ars Macabra se na první pohled tvářili, že by to mohli splňovat, hlavně obálka a název obligátní římskou číslicí vzbuzoval docela očekávání, ale když jsem si ...

  • The Browning – Hypernova

    21.11.2013

    H.

    The Browning - Hypernova

    Američané The Browning mě před dvěma lety opravdu hodně zaujali svým debutem “Burn This World”, který spojil energii moderních metalových žánrů s velmi našlapanou elektronickou složkou, což se mi v době, kdy zrovna rostl můj zájem o jakoukoliv elektronickou muziku, setsakra trefilo do noty. Nešlo ovšem o nějaké chvilkové pobláznění, jelikož mě “Burn This World” velmi bavilo i s odstupem času a v průběhu všech měsíců od vydání až dodnes jsem si to album čas od času s obrovskou chutí pustil. Nabízela se samozřejmě otázka, jak The Browning dokážou na svojí parádní prvotinu navázat další deskou, která nakonec nedávno vyšla pod názvem “Hypernova”… Po hudební stránce se toho moc nezměnilo, vlastně až na výjimky v podobě dvou písní skoro vůbec nic, přičemž právě tenhle naprosto minimální posun je asi tím největší nedostatkem “Hypernova”. Nutno ovšem dodat, že vzhledem k tomu, ...

  • Nervecide – Impermanence

    21.11.2013

    Zajus

    Nervecide - Impermanence

    Je až neuvěřitelné, jak snadné dnes může být nahrání alba. S pomocí počítače a kytar si v obýváku můžete vytvořit metalový klenot (v ideálním případě), snad jen vokály pořád chtějí studio či alespoň zkušebnu. Tak si nejspíše počínal Giorgio Benedetti, italský multi-instrumentalista vystupující pod jménem Nervecide. Benedetti je studentem školy klasického death metalu, lépe řečeno jeho nejextrémnějších odnoží. S nepatrnou příměsí grindcoru a špetkou industriální nálady se hlásí na debutu “Impermanence”, který nese nejen ty dobré známky zmíněných žánrů, ale bohužel také ty špatné. “Impermanence” je ukázkový nářez plný technického riffování, bicích salv a nečitelných vokálů. Oproti žánrovým špičkám však jeho hudba postrádá jednu klíčovou esenci, a to onu masivní nezastavitelnou drtivost, která položí posluchače na lopatky. Je to dáno zvukem, který je – a zde již budu ...

  • ██████ – Demo

    17.11.2013

    H.

    nic - Demo

    Jak asi může vypadat muzika kapely s tak prapodivným jménem jako ██████… tedy vlastně bez názvu, jen nečitelný útvar, jemuž se někdy z technických důvodů říká prostě nic. Ve skutečnosti může jít o opravdu výtečnou záležitost… vlastně ani ne může jít, ale opravdu jde, jak dokazuje letos vydaný demosnímek s názvem stejně prostým, jako je název samotné skupiny, čili v podstatě žádným. Vezměme to ale od začátku. Ačkoliv se v podstatě jedná o post-black metal, svým vyzněním má demo ██████ relativně daleko k hudbě, kterou si pod tímto pojmem já osobně představím – a to i přesto, že se to zde formálně nachází. Mám tím na mysli – mimo jiné – třeba střídání klidnějších pasáží, které tvoří takové ty typické zvukomalebné plochy, díky nimž jsou všechny ty post-záležitosti tak zajímavé, s black metalovými výbuchy… a zejména obrovský ...

  • Fyrnask – Eldir Nótt

    16.11.2013

    H.

    Fyrnask - Eldir Nótt

    Německý jednočlenný projekt Fyrnask se pro mě stal jednou z těch záležitostí, které si seženete jen tak náhodou a čekáte, co se z toho vyklube… a ono se z toho vyklube něco, co vás doslova posadí na prdel. Pod obalem s hejnem bílých holubic na černém pozadí, což je na poměry black metalu motiv poměrně nezvyklý, se totiž ukrývá neuvěřitelně silná deska, již bych se rozhodně nebál označit za skvost. Úvod “Eldir Nótt” obstarává bezejmenné intro, které se stupňuje hodně pozvolně, ale velice dobře graduje a člověka opravdu dokáže navnadit na to, co se má dít v následujících 50 minutách. Hned s první regulérní skladbou “Vigil” pak Fyrnd, jediný člen Fyrnask, zcela zřetelně ukazuje, proč ode mě jeho dílo dostává tak vysoké hodnocení. Pokud občas řeknete, že vás některé album doslova pohltí, tak zde je to přesně ten případ. ...

  • Lucid Coma – …on and on ‘Till the Break of Dawn…

    14.11.2013

    H.

    Lucid Coma - …on and on 'Till the Break of Dawn…

    Když jsem zahlédl žánr, docela rychle mě hudba Lucid Coma začala zajímat. Nemůžu si pomoct, ale industriální doom metal křížený s ambientem mi zní jako hodně slibná kombinace. Když k tomu připočtu docela zajímavou obálku a také fakt, že v případě “…on and on ‘Till the Break of Dawn…” jde o EP v délce 17 minut – což je čas, který se dá přežít i tehdy, jedná-li se o dost blbou muziku – pouštěl jsem se do minialba s docela slušnou zvědavostí. Hned na začátku se na člověka vybalí sound jak z roku raz dva. Trocha hledání a ejhle – Lucid Coma je jednočlenný projekt, jehož posledními počiny jsou tři dlouhohrající desky z roku 2003 (ano, všechny tři) a od té doby ani ťuk. Po deseti letech ničeho se Lee McNamara, hlavní postava projektu, rozhodl vypustit právě “…on and on ...

  • Vhöl – Vhöl

    13.11.2013

    H.

    Vhöl - Vhöl

    Nedávno vzniknuvší projekt Vhöl ze Spojených států amerických se na první pohled tváří dost zajímavě už jen díky své sestavě, v níž se potkávají dva členové progresivní kapely Hammers of Misfortune, člen stoner metalových YOB a navrch bubeník Aesop Dekker z Agalloch. To je kombinace jmen, která vzbuzuje docela slušné očekávání… Hned na začátek ale můžu prozradit, že mě stejnojmenný debut Vhöl příliš nechytnul… vlastně tedy skoro vůbec. Hlavní problém desky tkví v tom, že je strašně nesourodá a nevyrovnaná. Stačí se jen podívat na výše vypsaný žánrový mišmaš a už člověk začne tušit něco nekalého, protože dát dohromady zrovna takovéhle žánry, aby to mělo hlavu a patu, nevypadá jako zrovna lehký úkol… a Vhöl jej nezvládli zrovna přesvědčivě. Deska působí v základě black metalově, ačkoliv black metalová vlastně moc není, ...

  • Monomyth – Momomyth

    10.11.2013

    H.

    Monomyth - Momomyth

    Různé krautrocky, spacerocky a další psychedelie jsou záležitosti, které mi v posledních měsících strašně zachutnaly, nicméně jich poslouchám docela málo, jelikož si pečlivě vybírám – a zatím vždy jsem měl šťastnou ruku… U Monomyth to ovšem zpočátku vypadalo, že mi štěstí došlo… naštěstí pouze vypadalo. První poslech, který jsem ve společnosti stejnojmenného debutu těchto holandských psychedeliků absolvoval, byl totiž z kategorie těch letmých, tudíž jsem si na tom jaksi nevšiml něčeho zvláštního. Jakmile jsem se však při druhé seanci začal na hudbu soustředit, Monomyth mě okamžitě měli, ta deska mě takřka ihned totálně pohltila. Všechny kompozice jsou delšího rázu a rozjíždějí se trochu pomaleji, ale postupně narůstají a všechny gradují ve fenomenálních závěrech – což neznamená, že by ono postupné gradování a stupňování atmosféry nebylo taktéž fenomenální. Mimoto postupně narůstá ...

  • Ereb Altor – Fire Meets Ice

    8.11.2013

    H.

    Ereb Altor - Fire Meets Ice

    Ereb Altor, kteří jsou formálně vlastně jen vedlejším projektem několika členů doom metalových Isole (ačkoliv třeba já osobně mám radši hudbu Ereb Altor než Isole), se nikdy netajili tím, že prvotním podnětem ke vzniku téhle kapely bylo vzdát hold nesmrtelnému odkazu legendárních titánů Bathory. Pánové tak ale nechtěli učinit hraním coverů, nýbrž svou vlastní tvorbou, jež se ponese v duchu vikinského období Bathory. Stalo se a výsledkem byly dvě desky “By Honour” (2008) a “The End” (2010), z nichž zejména ta první jmenovaná je opravdu hodně povedená a osobně ji považuji za jeden z nejlepších tributů Bathory. Následně si ovšem Ereb Altor sami (a zcela správně) uvědomili, že na tom nelze stavět donekonečna a se třetí deskou “Gastrike” se v loňském roce pohnuli spíše do black metalovějších vod, přestože onen viking metal zde ...

  • Annorkoth – The Last Days

    7.11.2013

    Skvrn

    Annorkoth - The Last Days

    Podíváme-li se na diskografii ruských Annorkoth, zjistíme, že za tříletou historii tohoto one-man projektu vyšlo několik demíček, čtyři desky a téměř trojnásobný (!) počet splitek. Z toho plyne, že kvantita vítězila nad kvantitou a sama ústřední postava B.M. již po dvou letech uznává, že úroveň předchozích počinů nebyla moc valná. “The Last Days” je tedy pátým dlouhohrajícím počinem kapely, která od zběsilého tempa vydávání počinů naštěstí ustupuje. Základem hudby Annorkoth jsou bezesporu všudypřítomné klávesy, překrývající nenápadnou kytarovou linku. Kytary jsou zastrčeny do pozadí opravdu hodně, nicméně v případě Annorkoth to vůbec nevadí a zvuk je nastaven velice zajímavě. Mimochodem díky faktu vysoké důležitosti kláves byl projekt vyškrtnut po slovní přestřelce z Encyclopaedia Metallum.

  • Kringa – Total Mental Desecration

    6.11.2013

    H.

    Kringa - Total Mental Desecration

    Co si budeme povídat, pokud by se Rakušané Kringa neobjevili na druhém vydání festivalu Prague Death Mass v Praze, asi bych o jejich jméno jen tak nezavadil. Oni se tam ovšem objevili a jako kapela, o níž jsem do té doby jaktěživ neslyšel, mi přichystali dost příjemné překvapení, takže poslech nějaké té studiové tvorby následoval celkem logicky… Demosnímek “Total Mental Desecration” toho má ale s Prague Death Mass II společného ještě víc, jelikož vyšel speciálně ku příležitosti tohoto festivalu, a to na kazetě v limitaci 50 kopií. Nutno říct, že na koncertě mě Kringa zaujali hned na první dobrou bez jakékoliv přípravy, demáč mě ovšem napoprvé vůbec nechytnul. Popravdě řečeno mi trvalo relativně dlouho, než jsem se v těch 25 minutách začal trochu orientovat a začalo mě to bavit. Sound je hodně, hodně syrový a ...

  • Marnost – Die Hamletmaschine

    5.11.2013

    H.

    Marnost - Die Hamletmaschine

    “Die Hamletmaschine” je čtvrtým počinem projektu Marnost a stejně jako ve všech třech předcházejících případech, i tentokrát se jedná o záležitost velice zajímavou a také kvalitní. Skoro by se už pomalu dalo začít mluvit o tom, že co z dílny Marnost vzejde, je zárukou výborného posluchačského zážitku. A to i přesto, že “Die Hamletmaschine” je oproti předcházejícím nahrávkám docela rozdíl a Marnost zde zvolili lehce odlišný přístup. Tento odlišný přístup bude do velké míry dán také okolnostmi vzniku. Jak je u Marnosti zvykem, znovu jde jen o jednu skladbu delšího rázu, tentokrát ovšem kompozice vznikla jako součást krátkého tanečního filmu “Hamletophelia”, který adaptuje hru “Die Hamletmaschine” (nebo v češtině “Hamlet stroj”) německého dramatika Heinera Müllera.

  • Tenebrae – Il fuoco segreto

    31.10.2013

    Zajus

    Tenebrae - Il fuoco segreto

    Tenebrae sami sebe popisují jako alternativně metalovou kapelu, ovšem takové označení je v jejich případě nesmírně zavádějící. Pro začátek tak můžeme říci, že se pohybujeme spíše ve vodách doom metalu či gothic metalu, tedy mezi žánry, se kterými nemám nejlepší zkušenosti. Ovšem Tenebrae, to je jiná liga. Přestože jde teprve o druhé album kapely, všechny jeho prvky do sebe zapadají s precizností zkušených matadorů, a zároveň nechybí svěží nápady, které v pozdějších fázích kariéry kapelám docházejí. Vše se odehrává v pomalých až středních tempech a ponuré náladě, kde hlavní roli hrají nepřekvapivě klávesy. Ty album místy táhnou do možná zbytečných žánrových klišé, poslech však v žádném případě nekazí. Překvapivě zásadní roli pak hraje baskytara, zejména musím vyzdvihnout skvělé linky v (téměř) titulní “Fuoco Segreto”. Ačkoliv album začne mohutným a hlubokým growlingem, hlavní roli zde hrají ...

  • Miley Cyrus – Bangerz

    30.10.2013

    H.

    Miley Cyrus - Bangerz

    Miley Cyrus se takřka celou svou sólovou kariéru snaží se vymanit z podoby dětské hvězdičky ze seriálu “Hannah Montana”, ale nyní se do toho pustila asi nejradikálněji změnou image a snahou být co nejvíc šokující… tedy, šokující takovým tím způsobem, jak se to v popu dělá – pseudo-rebelie, ale v mezích, aby nám to pořád pustili v TV a rádiu. Hudební média se bouří, jak je Miley Cyrus nevkusná, že jednou vystrčí zadek na kameru nebo se svlékne v klipu (samozřejmě tak, aby nebylo nic vidět), ale je to jen marketing na přilákání lidí. Upřímně to vůbec nežeru a spíš mě zajímá muzika… a ta tedy moc slavně nedopadla… “Bangerz” smrdělo už předem. V popu takřka vždy platí, že singly jsou nejlepší, nahrávku táhnou, co není singl, bývá nudná vata. Nicméně zde jsou už singlové songy ...

  • Dodsferd – A Cursed Heritage

    30.10.2013

    H.

    Dodsferd - A Cursed Heritage

    Není to poprvé, co se letos v této rubrice potkáváme se jménem řeckých black metalistů Dodsferd… není to ani měsíc zpátky, co jsme si tu povídali o jejich letošní sedmé desce “A Breed of Parasites”, která vyšla v březnu. Nyní tu máme Dodsferd podruhé s osmým velkým albem pod názvem “A Cursed Heritage”, jež vyšlo v červnu… i když, opravdu jde o řadové album? Já osobně úplně nevím, jestli jej tak brát, byť label Moribund Records jako dlouhohrající počin “A Cursed Heritage” bez skrupulí prezentuje. Nicméně ze sedmi přítomných písní není úplně nová vlastně ani jedna, takže si myslím, že by to měla být spíš kompilace, nebo ne? “Exile”, “In the Ground of Your Beseeching”, “As the Light Revealed His Wound” a “The Empty Desolation” původně vyšly už v lednu letošního roku ...

  • Capa – This Is the Dead Land This Is Cactus Land

    30.10.2013

    H.

    Capa - This Is the Dead Land This Is Cactus Land

    Jsou věci, na jejichž poslech se prostě těšíte, přestože jste o nich nikdy dříve neslyšeli. Přesně tímhle případem pro mě byla deska “This Is the Dead Land This Is Cactus Land” od skupiny Capa ze Spojených států amerických. Pensylvánská formace funguje nějaké čtyři roky a za tu dobu stihla vydat několik neřadových počinů, z nichž jsem samozřejmě neslyšel ani jediný, nicméně letos přišla s prvním dlouhohrajícím albem. Skvělá pochmurná obálka a příslib post-black metalové atmosféry mě dost navnadily, tak jsem se s radostí pustil do poslechu… Z výsledku mám ovšem poměrně rozporuplné pocity. Rozhodně nejsem zklamaný, zároveň jsem však asi čekal, že na mě “This Is the Dead Land This Is Cactus Land” zapůsobí více. A přitom Capa vlastně nahráli album, jemuž toho lze vytknout jen máloco, jestli vůbec něco, a pokud byste se mě ...

  • Yidhra – Hexed

    29.10.2013

    H.

    Yidhra - Hexed

    Zavedení rubriky Na co se nedostalo se mi začíná čím dál tím více líbit, jelikož sem můžu bez obav cpát tuny kapel, o nichž nikdo nikdy neslyšel, aniž by se to jakkoliv mlátilo s těmi “důležitějšími” skupinami, pro něž máme vyhrazené “dlouhohrající” recenze. To je přesně případ i kalifornské formace Yidhra, která se zhlédla v klasickém doom metalu. Doom metal patří k těm žánrům, v nichž moc nejde o nějaké novátorství, ale o přesně opačný přístup – zahrát to co nejkonzervativněji, ale zato od srdce. A ve světle toho, že jsem už hned na začátku nazval produkci Yidhra klasickým doom metalem, je vám asi už teď jasné, co bude jejich dlouhohrající debut “Hexed” nabízet. Jasně, je to doom metal jak poleno. Samotná deska je ovšem trochu roztodivná… některé věci na ní jsou jednoduše skvělé, jinak naopak nic moc…

  • Turenn – Incoherent Visions

    29.10.2013

    H.

    Turenn - Incoherent Visions

    Nyní se podíváme na jeden případ z naprosto nekonečného zástupu black metalových demosnímků. Tento konkrétní se jmenuje “Incoherent Visions” a má jej na svědomí kanadský projekt Turenn. Těžko říct o kapele něco víc, vlastně ani nemám tušení, kolik je v ní členů (ale asi bych tipoval jednoho), jelikož jakékoliv informace nejsou moc dobře dohledatelné… “Incoherent Visions” jsem si sehnal v domnění, že se bude jednat o depresivní black metal, jak bylo avizováno na stránce, kde jsem se o Turenn dozvěděl, nicméně “Incoherent Visions” se nese v trochu odlišném duchu. “The Beauty in Defeat” připomíná spíše nějaký dark folk, o metal v ní ani nezakopnete, a přestože se nedá tvrdit, že by šlo o veselou skladbu, do nějaké deprese má hodně daleko, spíše je taková zádumčivá. Ve druhé “Light the Way” se poprvé a naposledy ozve onen black metal, ale i zde bych se zdráhal ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy