Minirecenze

  • Nidra – Кома

    29.10.2013

    H.

    Nidra - Koma

    Nutno říct, že z téhle zkoušky naslepo se nakonec vyklubala velice zajímavá záležitost. Rusové Nidra vydali před dvěma lety pouze jedno krátké EP “Nidra” a letošní “Кома” je jejich dlouhohrajícím debutem. Přesto byste to vůbec neodhadli, protože hudba je to hodně vyspělá, inteligentní a promyšlená. Základ spočívá v atmosférickém black / doom metalu, což sice na první pohled nevypadá až tak zajímavě, ale Nidra ukazují, že když se chce, stále to jde zahrát osobitě. Přesně tak totiž “Кома” působí – osobitě a neotřele. Což je samozřejmě úžasné, protože tohle dnes o sobě může tvrdit jen málokdo. Instrumentální stránka desky je naprosto skvělá – výtečná a zajímavá kytarová práce, nádherně slyšitelná basa, účelné a tudíž i dobře provedené bicí a navrch vysloveně lahůdkové využití kláves, které se sice ozývají relativně ...

  • Vlk – Unknown Totems

    29.10.2013

    H.

    Vlk - Unknown Totems

    Možná jste si už všimli, že se v poslední době snažím do minirecenzí sem tam dávat demosnímky a další neřadové nosiče začínajících black metalových kapel. Dvoučlenný projekt s názvem Vlk z Chicaga patří právě mezi takové záležitosti. Prvním vydaným počinem kapely je právě EP “Unkown Totems”… Na ploše 18 minut a pár vteřinek navrch Vlk nabízejí dvě kratší instrumentální mezihry “-” a “–“, tři vlastní kusy a předělávku “Echelons” od For Against… originál ovšem neznám a verze Vlk na počin svým vyzněním pasuje více než dobře. Obě intermezza téměř bez názvu nahrávku docela příjemně ozvláštňují, což ve výsledku přijde docela k duhu, jelikož vlastní tvorba Vlk se nese v duchu dost undergroundového black metalu se všemi klady i zápory, které z toho pojetí muziky vyplývají a které k tomu vlastně i neodmyslitelně patří. Zvuk je patřičně zahuhlaný a ...

  • Hexvessel – Iron Marsch

    27.10.2013

    H.

    Hexvessel - Iron Marsch

    Svého času mě dost mrzelo, když britský vokalista Matthew “Kvohst” McNerney opustil řady black metalových kapel Code a Dødheimsgard, jenže čím více nosičů má jeho aktuální projekt Hexvessel na kontě, tím spíše si říkám, že to bylo správné rozhodnutí opustit vody black metalu a vydat se vstříc neprobádaným končinám psychedelického neofolku. Po úžasném loňském dlouhohrajícím opusu “No Holier Temple” letos Hexvessel přišli s EP “Iron Marsch” a opět musím říct, že se jedná o velmi působivý poslech. Páteří nahrávky je trojice nových skladeb “Masks of the Universe”, “Superstitious Currents” a “Don’t Break the Curse”. První jmenovaná je dost rozmáchlá a začíná poměrně nenápadně, úvodní pasáž dokonce obsahuje i zvuky, které jako by vypadly z “Lesní hudby” od Necrococka. Jak se ovšem kompozice rozjede, opět nastává hudební extáze, jež u Hexvessel není ...

  • Drastisch – Let Your Life Pass You By

    27.10.2013

    Ježura

    Drastisch - Let Your Life Pass You By

    Instrumentální alba mívají jedno společné – většinou jde o instrumentální orgie toho muzikanta, který se pod desku podepsal, a nezřídka kdy to zní krapet samoúčelně. To však není případ alba “Let Your Life Pass You By” z dílny projektu Drastisch respektive jeho jediného člena – Chrise Buchmana. Ten se totiž rozhodl svůj nejnovější počin (pod lehce pozměněným jménem projektu má od roku 1998 na kontě už dvě řadové desky) pojmout jako vesměs standardně postavené album jen s tím drobným rozdílem, že na něm nikdo nezpívá. A věřte nebo ne, ono to docela obstojně funguje… Pan Buchman totiž zvládl nahrát album, kterému ten zpěv vlastně vůbec nechybí, protože samotný instrumentál poskytuje dostatek záchytných bodů k tomu, aby posluchač měl pořád co poslouchat. Album je sice postavené především na kytarách, ale ty ...

  • Gris – À l’âmme enflammée, l’äme constellée…

    21.10.2013

    H.

    Gris - À l'âmme enflammée, l'äme constellée

    V relativně nedávné době jsme se tu na Sicmaggot poměrně dost věnovali desce “La mort du soleil” od kanadského black metalového projektu Sombres Forêts, nicméně letos – a shodou okolností v úplně stejný den – vyšla také novinka “À l’âmme enflammée, l’äme constellée…” spřízněného projektu Gris, jenž také stojí za pozornost. Kapely nesdílejí pouze stejné místo původu a styl, ale i o dost víc – Neptune a Icare, členové Gris, totiž před pár lety s Annatarem, vůdcem Sombres Forêts, realizovali společný projekt Miserere Luminis a také figurují v živé sestavě Sombres Forêts. “À l’âmme enflammée, l’äme constellée…” je poměrně ambiciózním dvojalbem, které přináší 80 minut muziky. Poslední dobou si v recenzích často stěžuji na to, že většina skupin točí moc dlouhé desky a že nemají na to, aby takovou stopáž dokázaly smysluplně naplnit, ...

  • Shape My Clarity – Chameleon Mirror

    19.10.2013

    Ježura

    Shape My Clarity - Chameleon Mirror

    Muziky, jakou tvoří mladí Němci Shape My Clarity, je na světě hromada. Je to taková nevyhraněná moderní směska všeho možného s přídavkem metalcoru a pak se tomu pro nedostatek trefnějších pojmenování říká moderní metal, případně tak, jak to pojmenuje kapela (v tomto případě neon metal – ať žije škatulkování). Ale to jen na srozuměnou, aby bylo od začátku jasné, s čím přibližně máme na desce “Chameleon Mirror” tu čest. Ačkoli se totiž v posledních letech podobných kapel urodila řada (a kupa z nich hraje pěknou tužku), i zde se dá najít obstojný interpret. Otázka tedy zní, jestli se to týká zrovna Shape My Clarity. Odpověď na tuhle otázku není úplně jednoznačná. Shape My Clarity přes všechny negativní předsudky, které možná vyvolal předchozí odstavec, rozhodně umí hrát, jejich zpěvák umí zpívat, dovedou nabídnout dost slušné melodie a ...

  • Cerebral Extinction – Promo 2013

    19.10.2013

    Stick

    Cerebral Extinction - Promo 2013

    Tříčlenná brutální formace z Itálie funguje velmi krátce. Rozhodli se posluchačům, zinům i firmám představit pomocí krátkého (opravdu krátkého, jeho délka dosahuje stěží devíti minut) dvouskladbového dema, pojmenovaného stroze “Promo 2013”. Je to docela oříšek, hodnotit takovouto krátkou nahrávku a udělat si obrázek o tom, jaká kapela vůbec je. Chtělo by to pořešit ještě tak dvě tři skladby a udělat plnohodnotné demo aspoň o dvacet minutách. Rovnou říkám, že tento nástřel sice nezní jako vyložený průser, ale není to ničím výjimečný mazec, a pokud do žánrů nejste zažraní, propluje vám mozkem takřka bez povšimnutí. Z důvodu nedostatku materiálu ponechávám bez hodnocení. Obě skladby nabízejí jednoduchý brutal deathový mazec, jak jej známe od špiček žánru. Standardní riffy, neustálé změny tempa, disharmonie. Bicí splňují specifika žánru, ale ničím zvlášť nevynikají a zní ...

  • A Hero for the World – On Fire

    19.10.2013

    H.

    A Hero for the World - On Fire

    Jsou prostě počiny, u nichž mi smysl jejich existence dost dobře uniká. EP “On Fire” patří mezi ně… A Hero for the World je power metalová skupina z Filipín, kterou vedou dva Švédové a jeden Američan; v březnu letošního roku jim vyšel ne zrovna moc dobrý debut “A Hero for the World”, na němž se poměrně neúspěšně inspirovali u známějších kapel, jež jsou už samy o sobě vyčpělé. Uběhlo sotva půl roku a přišlo téměř 80 (!!!) minut dlouhé EP “On Fire”… Část “On Fire” tvoří nové songy, které se na jmenovaném debutu “A Hero for the World” neobjevily. Oukej, mně osobně se ta hudba sice nelíbí a na rovinu říkám, že to není nic jiného než patetický vidlácký power metal, ale dokážu to pochopit… někomu se to třeba líbí, tak klidně ...

  • Dodsferd – A Breed of Parasites

    18.10.2013

    H.

    Dodsferd - A Breed of Parasites

    Ačkoliv Dodsferd pocházejí ze slunného Řecka, jejich muzika moc prosluněná není. Wrath, hlavní postava kapely, se totiž vzhlédl v syrovém black metalu severského střihu, ale je zde cítit, že to není žádná póza. Snad s výjimkou hodně nic moc debutu “Desecrating the Spirit of Life” z roku 2006 jsou všechny desky výtečné a onen pověstný feeling na nich rozhodně najdete. Po dvouleté odmlce od posledního “Spitting with Hatred the Insignificance of Life” letos Dodsferd přišli se dvěma řadovými alby, z nichž to první se jmenuje “A Breed of Parasites”. Nutno dodat, že ani tentokrát Wrath neslevil ze své nastavené laťky a opět nabízí kvalitní black metal v undergroundovém duchu, takže komu se Dodsferd líbili v minulosti, toho “A Breed of Parasites” jistě nezklame. Na druhou stranu se ale nedá říct, že by se kapela vůbec nikam nevyvíjela. Sice ...

  • Dying Behind – Surprise from Inside

    15.10.2013

    Stick

    Dying Behind - Surprise from Inside

    Pražští Dying Behind existují zhruba tři roky a drhnou hrubý thrash metal s minimálními žánrovými přesahy. V trojčlenném obsazení kytara/zpěv-basa-bicí byla nahrána debutová deska “Surprise from Inside”, jež bude 18. října pokřtěna koncertem v pražském klubu Exit-Us. Album bude k dostání na klasickém CD, ale je možné si jej také volně poslechnout na Bandzonovém profilu kapely (a dle chuti si jej odtud také kompletně stáhnout). Co tedy debutové album Dying Behind přináší? Na disku se nachází osm (respektive sedm, předposlední “Bloodred Ocean Waves” je ani ne minutová instrumentálka) skladeb, všechny jsou aktuální původní tvorba. Tedy s výjimkou závěrečné “Everything Is Over”, která pochází z loňského dema. Thrashing ozývající se z drážek alba je načichlý především moderní podobou žánru, okořeněnou o metalcorové vlivy. Hned první “Breathless” odpálí ve vysokooktanovém tempu a hrubozrnné riffování je doprovázeno agresivním ...

  • Galdr – Ancient Light of the Stars

    14.10.2013

    H.

    Galdr - Ancient Light of the Stars

    Jen tak z voleje podle jména kapely by asi spousta z nás tipnula, že půjde o další přírůstek do nekonečného zástupu norského black metalu, nicméně jednočlenný projekt Galdr pod vedením jistého Draugra pochází zpoza oceánu ze Spojených států amerických. Chytré internetové zdroje tvrdí, že se jedná o pagan black metal, ale tomu nevěřte, protože s nějakým pohanstvím má Galdr něco společného jediné v lyrické rovině, která se zaobírá severskou mytologií (což je u člověka z Ameriky malinko úsměvné, ale budiž). Po hudební stránce se deska “Ancient Light of the Stars”, jež je druhou řadovkou projektu, nese spíše v rámci klasičtějšího pojetí black metalu, a to včetně zvuku, který sice není vyloženě garážový, ale jistá dávka zastřenosti a lehké špíny mu rozhodně nechybí. Ovšem aby přece jenom došlo i na nějaké to Norsko, slušelo by se zmínit, že jestli ...

  • Hate Meditation – Scars

    13.10.2013

    H.

    Hate Meditation - Scars

    Když Nachtmystium v loňském roce vydali desku “Silencing Machine”, spoustu lidí tehdy docela zklamal návrat z experimentálnějších vod předchozích dvou počinů “Assassins: Black Meddle Pt. I” a “Addicts: Black Meddle Pt. II” zpátky do black metalového bahna, opiový opar vystřídala agrese a špína. Komu tento přístup příliš nesedl, v žádném případě by se neměl pouštět do první desky “Scars” projektu Hate Meditation, na níž Blake Judd, hlavní postava Nachtmystium, v tomto ohledu zašel ještě mnohem dále. Samozřejmě, v porovnání se svými dvěma předchůdci bylo “Silencing Machine” bordel a špína (v tom dobrém slova smyslu), ale stále zde byla alespoň náznakem cítit touha po malých experimentech. Na “Scars” ovšem Judd odboural i tohle a v rámci (staro)nové kapely vytvořil ještě větší humus než na “Silencing Machine”. Na “Scars” už totiž není žádné místo pro jakékoliv byť jen minimální experimentování, ...

  • Xaosis – Mara I – Czarne wzgórza

    12.10.2013

    Skvrn

    Xaosis - Mara I - Czarne wzgórza

    Za polským jednočlenným projektem Xaosis stojí Xaos Oblivion, dle všemocné Encyclopaedia Metallum dosti aktivní postava polského black metalového undergroundu. Zatímco všechno, v čem byl Xaos Oblivion do vzniku nového projektu zainteresován, se točilo kolem čistokrevného černého kovu, Xaosis je tak trochu výjimka. Začátek projektu se datuje k loňskému roku a letos je tu s dvěma dlouhohrajícími alby, “Mara I – Czarne Wzgórza” a “Mara II – Umarłe domy”, z nichž jsem se na zoubek podíval právě dílu prvnímu. A jak jsem již nakousnul, v hudbě Xaosis je cítit black metalový základ, ovšem kytary se často ubírají do odlehčenějších rockových poloh, vše je zaobleno do lehce depresivního hávu. To, že se nemůžeme bavit o black metalové řežbě, dokazuje taktéž vokální složka, vyhneme se tentokrát všemožným druhů skřeků či vytí a vyslechneme si tentokrát solidní chraplavě čistý vokál.

  • Otargos – Apex Terror

    12.10.2013

    H.

    Otargos - Apex Terror

    Francouzští Otargos rozhodně nejsou žádní zelenáči a za dobu svého více jak desetiletého působení si svým působivým misantropickým black metalem na podzemní černě kovové scéně vydobyli ne úplně zanedbatelnou pozici. Já osobně chovám ve velké oblibě především poslední dva opusy “Fuck God-Disease Process” z roku 2009 a o rok mladší “No God, No Satan”, v jejichž rámci Otargos dokázali vytvořit vskutku naléhavou auru hnusu a neuvěřitelně silnou chorobnou atmosféru. S příchodem celkově páté dlouhohrající desky “Apex Terror” však Otargos slibovali velké změny a doslova novou éru v historii kapely. Nedávno jsem za podobná velkohubá a hlavně nesplněná prohlášení peskoval mnohem známější Satyricon, ale Otargos na rozdíl od nich svá slova naplnili – nejen zahozením paintů a přechodem k civilnější podobě, ale hlavně muzikou…

  • WWW – Atomová včela

    8.10.2013

    Atreides

    WWW - Atomova vcela

    Ačkoliv Sicmaggot je blog zaměřený především na hudbu rockovou a metalovou, sem tam není na škodu odbočit a zabrouzdat i mimo vody těchto žánrů – a přesně to je i případ WWW. Jednu z vlajkových lodí tuzemské experimentální scény snad ani není třeba představovat, proto raději přejdu k tomu, jaká “Atomová včela” vlastně je. Některé věci pochopitelně zůstaly stejné. Existenciální lyrika Lubomíra Typlta je pořád stále stejně a brilantní a neuchopitelná, je tedy na posluchači, jaké obrazy na základě rýmů namaluje. Ani Ondřej Anděra ze svého projevu nijak neslevil a kombinace těchto dvou prvků je stále důležitou částí hudby WWW. Oproti předchozím počinům dostala větší prostor zpěvačka Milesa Zrnić, jejíž chladný, odosobněný hlas dává skladbám místy až nelidský nádech. Až sem je poměrně jasno, ovšem jakmile se přehoupneme k instrumentálnímu výrazivu, ...

  • Ársaidh – Roots

    7.10.2013

    H.

    Ársaidh - Roots

    Já musím říct, že ani zdaleka nejsem tak zarytý paganista jako kolega pode mnou a můj faktor pohanství má o poznání nižší level, což je možná i důvodem, proč z debutu Ársaidh (mimochodem, přijde mi vážně škoda, že těsně po vydání desky došlo ke změně názvu kapely na Saor, prý z důvodu problémů s výslovností a dlouhému “Á”, které působilo trable na internetu – původní jméno Ársaidh se mně osobně ale zamlouvalo o dost více) nejsem tak brutálně na větvi. Což ovšem vůbec nic nemění na tom, že “Roots” rozhodně je skvělá a silná nahrávka, již by si žádný příznivec pohansky laděného inteligentního folk / black metalu neměl nechat ujít, protože se – přesně jak bude zmiňovat i Prdovous níže – opravdu jedná o jeden z nejvýraznějších žánrových počinů tohoto roku. Páteř “Roots” tvoří tři kompozice delšího ...

  • Averze – Promo 2013

    5.10.2013

    Stick

    Averze - Promo 2013

    Tento nový projekt, sdružující pod sebou muzikanty z kapel Sator Marte či Žrec, přišel se svou promo nahrávkou, obsahující tři skladby. Ty jsou naplněné špinavými punkovými riffy, kombinované s riffingem, používaným někdy před třiceti lety, tedy oldschool jak noha. Punk, thrash, black i dřevní heavy metal se tady setkávají pod jednou střechou a vymetají veškeré pavučiny. Někdy mě napadá paralela s érou punkovějších Darkthrone, než se dali na čistokrevný heavy metal. Hudebně na mě nahrávka působí naprosto v pořádku, sedí jí špinavý zvuk a riffy či celé pasáže jsou chytlavé, byť mi v určitých pasážích přijdou trochu naivní. Problém tkví především ve vokálu, tuším, že takový je záměr. Přece jen i rané kapely používaly takový divnozpěv, ještě podivně ve výškách. Jenže tady to na mě působí spíš nepatřičným dojmem a bohužel mi to celkový prožitek z poslechu nahrávky docela ...

  • Jute Gyte – Discontinuities

    4.10.2013

    H.

    Jute Gyte - Discontinuities

    Pokud se k něčemu stavím v hudbě už předem poněkud nedůvěřivě, je to nadprodukce, kdy hudebníci pálí jedno album za druhým ve velké kadenci. Vadí mi to proto, že se v takových případech dost často stává, že kvalita ustoupí kvantitě. Není divu, že s takovým přístupem se mi příliš nechtělo ani do poslechu zámořské kapely Jute Gyte… Produkce tohoto jednočlenného projektu je totiž totální šílenost… od roku 2006, kdy vyšel debut “Apidya”, je “Discontinuities” už 21. dlouhohrajícím albem. Ano, čtete správně, 21 desek za sedm let a do toho ještě tři EP taktéž s novou muzikou. A nutno ještě dodat, že opravdové tvůrčí vzplanutí chytil Adam Kalmbach, člověk stojící za Jute Gyte, až v roce 2010, když k dnešnímu dni vyšlo za posledních tři a půl roku 16 z těch 21 alb. Jen letos zatím tři počiny. Uff…

  • Demonical – Darkness Unbound

    3.10.2013

    Stick

    Demonical - Darkness Unbound

    Tento měsíc se mi shodou okolností sešly k recenzi dvě desky, na kterých se podílí stejný zpěvák. Je jím Sverker “Widda” Widgren, obsluhující vokály u švédských death metalistů Diabolical, kterým vychází ambiciózní počin “Neogenesis”. Nyní je však řeč o kapele Demonical, postavené na základech bývalých drtičů Centinex, drhnoucí klasický švédský death metal s brutálním chřestivým zvukem, který fandové stylu zbožňují už více než dvacet let. Jejich nejnovější počin nese název “Darkness Unbound” a přichází s pravidelným dvouletým intervalem, který si smečka drží od první desky, tedy dva roky od “Death Infernal”. Nahrávka byla spáchána ve studiu Necromorbus ve Stockholmu, jehož spoluvlastníkem je právě zpěvák Widgren. Tohle studio se může pyšnit tím, že vytvářelo či vytváří výtečný zvuk takovým smečkám, jakými jsou Ondskapt, Watain či Merrimack. Pro našince není bez zajímavosti, že v tomto studiu spáchali svůj nejnovější počin “Omniabsence ...

  • Litvintroll – Czornaja panna

    3.10.2013

    H.

    Litvintroll - Czornaja panna

    Klidně se přiznám, že v případě Litvintroll jsem si poprskal monitor smíchem už jen z jejich názvu, protože okatěji už snad na finské kolegy Finntroll ukázat nešlo. Jestli to měl být způsob, jak si přilákat fanoušky “nenápadným” odkazem na jméno známějších seveřanů, v mém případě to fungovalo naprosto opačně a spíš mě to od poslechu odrazovalo. S tím souvisí i to, že když už jsem se do poslechu alba “Czornaja panna” pustil, navzdory skvělému obalu (!), který by normálně sliboval spíše vážnější tvorbu, jsem se psychicky připravoval na rozjuchanou hopsačku kvality spíše horší než lepší. A upřímně, první skladba “Da siabra” toto očekávaní docela i naplnila, byť se nejedná o vyloženou tupost a poslechnout se to dá bez větších problémů, je to na můj vkus moc skákací, ačkoliv jedna pěkná pasáž krátce před polovinou třetí minuty tu je. Jak ovšem ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy