Minirecenze

  • Dodsferd – A Breed of Parasites

    18.10.2013

    H.

    Dodsferd - A Breed of Parasites

    Ačkoliv Dodsferd pocházejí ze slunného Řecka, jejich muzika moc prosluněná není. Wrath, hlavní postava kapely, se totiž vzhlédl v syrovém black metalu severského střihu, ale je zde cítit, že to není žádná póza. Snad s výjimkou hodně nic moc debutu “Desecrating the Spirit of Life” z roku 2006 jsou všechny desky výtečné a onen pověstný feeling na nich rozhodně najdete. Po dvouleté odmlce od posledního “Spitting with Hatred the Insignificance of Life” letos Dodsferd přišli se dvěma řadovými alby, z nichž to první se jmenuje “A Breed of Parasites”. Nutno dodat, že ani tentokrát Wrath neslevil ze své nastavené laťky a opět nabízí kvalitní black metal v undergroundovém duchu, takže komu se Dodsferd líbili v minulosti, toho “A Breed of Parasites” jistě nezklame. Na druhou stranu se ale nedá říct, že by se kapela vůbec nikam nevyvíjela. Sice ...

  • Dying Behind – Surprise from Inside

    15.10.2013

    Stick

    Dying Behind - Surprise from Inside

    Pražští Dying Behind existují zhruba tři roky a drhnou hrubý thrash metal s minimálními žánrovými přesahy. V trojčlenném obsazení kytara/zpěv-basa-bicí byla nahrána debutová deska “Surprise from Inside”, jež bude 18. října pokřtěna koncertem v pražském klubu Exit-Us. Album bude k dostání na klasickém CD, ale je možné si jej také volně poslechnout na Bandzonovém profilu kapely (a dle chuti si jej odtud také kompletně stáhnout). Co tedy debutové album Dying Behind přináší? Na disku se nachází osm (respektive sedm, předposlední “Bloodred Ocean Waves” je ani ne minutová instrumentálka) skladeb, všechny jsou aktuální původní tvorba. Tedy s výjimkou závěrečné “Everything Is Over”, která pochází z loňského dema. Thrashing ozývající se z drážek alba je načichlý především moderní podobou žánru, okořeněnou o metalcorové vlivy. Hned první “Breathless” odpálí ve vysokooktanovém tempu a hrubozrnné riffování je doprovázeno agresivním ...

  • Galdr – Ancient Light of the Stars

    14.10.2013

    H.

    Galdr - Ancient Light of the Stars

    Jen tak z voleje podle jména kapely by asi spousta z nás tipnula, že půjde o další přírůstek do nekonečného zástupu norského black metalu, nicméně jednočlenný projekt Galdr pod vedením jistého Draugra pochází zpoza oceánu ze Spojených států amerických. Chytré internetové zdroje tvrdí, že se jedná o pagan black metal, ale tomu nevěřte, protože s nějakým pohanstvím má Galdr něco společného jediné v lyrické rovině, která se zaobírá severskou mytologií (což je u člověka z Ameriky malinko úsměvné, ale budiž). Po hudební stránce se deska “Ancient Light of the Stars”, jež je druhou řadovkou projektu, nese spíše v rámci klasičtějšího pojetí black metalu, a to včetně zvuku, který sice není vyloženě garážový, ale jistá dávka zastřenosti a lehké špíny mu rozhodně nechybí. Ovšem aby přece jenom došlo i na nějaké to Norsko, slušelo by se zmínit, že jestli ...

  • Hate Meditation – Scars

    13.10.2013

    H.

    Hate Meditation - Scars

    Když Nachtmystium v loňském roce vydali desku “Silencing Machine”, spoustu lidí tehdy docela zklamal návrat z experimentálnějších vod předchozích dvou počinů “Assassins: Black Meddle Pt. I” a “Addicts: Black Meddle Pt. II” zpátky do black metalového bahna, opiový opar vystřídala agrese a špína. Komu tento přístup příliš nesedl, v žádném případě by se neměl pouštět do první desky “Scars” projektu Hate Meditation, na níž Blake Judd, hlavní postava Nachtmystium, v tomto ohledu zašel ještě mnohem dále. Samozřejmě, v porovnání se svými dvěma předchůdci bylo “Silencing Machine” bordel a špína (v tom dobrém slova smyslu), ale stále zde byla alespoň náznakem cítit touha po malých experimentech. Na “Scars” ovšem Judd odboural i tohle a v rámci (staro)nové kapely vytvořil ještě větší humus než na “Silencing Machine”. Na “Scars” už totiž není žádné místo pro jakékoliv byť jen minimální experimentování, ...

  • Xaosis – Mara I – Czarne wzgórza

    12.10.2013

    Skvrn

    Xaosis - Mara I - Czarne wzgórza

    Za polským jednočlenným projektem Xaosis stojí Xaos Oblivion, dle všemocné Encyclopaedia Metallum dosti aktivní postava polského black metalového undergroundu. Zatímco všechno, v čem byl Xaos Oblivion do vzniku nového projektu zainteresován, se točilo kolem čistokrevného černého kovu, Xaosis je tak trochu výjimka. Začátek projektu se datuje k loňskému roku a letos je tu s dvěma dlouhohrajícími alby, “Mara I – Czarne Wzgórza” a “Mara II – Umarłe domy”, z nichž jsem se na zoubek podíval právě dílu prvnímu. A jak jsem již nakousnul, v hudbě Xaosis je cítit black metalový základ, ovšem kytary se často ubírají do odlehčenějších rockových poloh, vše je zaobleno do lehce depresivního hávu. To, že se nemůžeme bavit o black metalové řežbě, dokazuje taktéž vokální složka, vyhneme se tentokrát všemožným druhů skřeků či vytí a vyslechneme si tentokrát solidní chraplavě čistý vokál.

  • Otargos – Apex Terror

    12.10.2013

    H.

    Otargos - Apex Terror

    Francouzští Otargos rozhodně nejsou žádní zelenáči a za dobu svého více jak desetiletého působení si svým působivým misantropickým black metalem na podzemní černě kovové scéně vydobyli ne úplně zanedbatelnou pozici. Já osobně chovám ve velké oblibě především poslední dva opusy “Fuck God-Disease Process” z roku 2009 a o rok mladší “No God, No Satan”, v jejichž rámci Otargos dokázali vytvořit vskutku naléhavou auru hnusu a neuvěřitelně silnou chorobnou atmosféru. S příchodem celkově páté dlouhohrající desky “Apex Terror” však Otargos slibovali velké změny a doslova novou éru v historii kapely. Nedávno jsem za podobná velkohubá a hlavně nesplněná prohlášení peskoval mnohem známější Satyricon, ale Otargos na rozdíl od nich svá slova naplnili – nejen zahozením paintů a přechodem k civilnější podobě, ale hlavně muzikou…

  • WWW – Atomová včela

    8.10.2013

    Atreides

    WWW - Atomova vcela

    Ačkoliv Sicmaggot je blog zaměřený především na hudbu rockovou a metalovou, sem tam není na škodu odbočit a zabrouzdat i mimo vody těchto žánrů – a přesně to je i případ WWW. Jednu z vlajkových lodí tuzemské experimentální scény snad ani není třeba představovat, proto raději přejdu k tomu, jaká “Atomová včela” vlastně je. Některé věci pochopitelně zůstaly stejné. Existenciální lyrika Lubomíra Typlta je pořád stále stejně a brilantní a neuchopitelná, je tedy na posluchači, jaké obrazy na základě rýmů namaluje. Ani Ondřej Anděra ze svého projevu nijak neslevil a kombinace těchto dvou prvků je stále důležitou částí hudby WWW. Oproti předchozím počinům dostala větší prostor zpěvačka Milesa Zrnić, jejíž chladný, odosobněný hlas dává skladbám místy až nelidský nádech. Až sem je poměrně jasno, ovšem jakmile se přehoupneme k instrumentálnímu výrazivu, ...

  • Ársaidh – Roots

    7.10.2013

    H.

    Ársaidh - Roots

    Já musím říct, že ani zdaleka nejsem tak zarytý paganista jako kolega pode mnou a můj faktor pohanství má o poznání nižší level, což je možná i důvodem, proč z debutu Ársaidh (mimochodem, přijde mi vážně škoda, že těsně po vydání desky došlo ke změně názvu kapely na Saor, prý z důvodu problémů s výslovností a dlouhému “Á”, které působilo trable na internetu – původní jméno Ársaidh se mně osobně ale zamlouvalo o dost více) nejsem tak brutálně na větvi. Což ovšem vůbec nic nemění na tom, že “Roots” rozhodně je skvělá a silná nahrávka, již by si žádný příznivec pohansky laděného inteligentního folk / black metalu neměl nechat ujít, protože se – přesně jak bude zmiňovat i Prdovous níže – opravdu jedná o jeden z nejvýraznějších žánrových počinů tohoto roku. Páteř “Roots” tvoří tři kompozice delšího ...

  • Averze – Promo 2013

    5.10.2013

    Stick

    Averze - Promo 2013

    Tento nový projekt, sdružující pod sebou muzikanty z kapel Sator Marte či Žrec, přišel se svou promo nahrávkou, obsahující tři skladby. Ty jsou naplněné špinavými punkovými riffy, kombinované s riffingem, používaným někdy před třiceti lety, tedy oldschool jak noha. Punk, thrash, black i dřevní heavy metal se tady setkávají pod jednou střechou a vymetají veškeré pavučiny. Někdy mě napadá paralela s érou punkovějších Darkthrone, než se dali na čistokrevný heavy metal. Hudebně na mě nahrávka působí naprosto v pořádku, sedí jí špinavý zvuk a riffy či celé pasáže jsou chytlavé, byť mi v určitých pasážích přijdou trochu naivní. Problém tkví především ve vokálu, tuším, že takový je záměr. Přece jen i rané kapely používaly takový divnozpěv, ještě podivně ve výškách. Jenže tady to na mě působí spíš nepatřičným dojmem a bohužel mi to celkový prožitek z poslechu nahrávky docela ...

  • Jute Gyte – Discontinuities

    4.10.2013

    H.

    Jute Gyte - Discontinuities

    Pokud se k něčemu stavím v hudbě už předem poněkud nedůvěřivě, je to nadprodukce, kdy hudebníci pálí jedno album za druhým ve velké kadenci. Vadí mi to proto, že se v takových případech dost často stává, že kvalita ustoupí kvantitě. Není divu, že s takovým přístupem se mi příliš nechtělo ani do poslechu zámořské kapely Jute Gyte… Produkce tohoto jednočlenného projektu je totiž totální šílenost… od roku 2006, kdy vyšel debut “Apidya”, je “Discontinuities” už 21. dlouhohrajícím albem. Ano, čtete správně, 21 desek za sedm let a do toho ještě tři EP taktéž s novou muzikou. A nutno ještě dodat, že opravdové tvůrčí vzplanutí chytil Adam Kalmbach, člověk stojící za Jute Gyte, až v roce 2010, když k dnešnímu dni vyšlo za posledních tři a půl roku 16 z těch 21 alb. Jen letos zatím tři počiny. Uff…

  • Demonical – Darkness Unbound

    3.10.2013

    Stick

    Demonical - Darkness Unbound

    Tento měsíc se mi shodou okolností sešly k recenzi dvě desky, na kterých se podílí stejný zpěvák. Je jím Sverker “Widda” Widgren, obsluhující vokály u švédských death metalistů Diabolical, kterým vychází ambiciózní počin “Neogenesis”. Nyní je však řeč o kapele Demonical, postavené na základech bývalých drtičů Centinex, drhnoucí klasický švédský death metal s brutálním chřestivým zvukem, který fandové stylu zbožňují už více než dvacet let. Jejich nejnovější počin nese název “Darkness Unbound” a přichází s pravidelným dvouletým intervalem, který si smečka drží od první desky, tedy dva roky od “Death Infernal”. Nahrávka byla spáchána ve studiu Necromorbus ve Stockholmu, jehož spoluvlastníkem je právě zpěvák Widgren. Tohle studio se může pyšnit tím, že vytvářelo či vytváří výtečný zvuk takovým smečkám, jakými jsou Ondskapt, Watain či Merrimack. Pro našince není bez zajímavosti, že v tomto studiu spáchali svůj nejnovější počin “Omniabsence ...

  • Litvintroll – Czornaja panna

    3.10.2013

    H.

    Litvintroll - Czornaja panna

    Klidně se přiznám, že v případě Litvintroll jsem si poprskal monitor smíchem už jen z jejich názvu, protože okatěji už snad na finské kolegy Finntroll ukázat nešlo. Jestli to měl být způsob, jak si přilákat fanoušky “nenápadným” odkazem na jméno známějších seveřanů, v mém případě to fungovalo naprosto opačně a spíš mě to od poslechu odrazovalo. S tím souvisí i to, že když už jsem se do poslechu alba “Czornaja panna” pustil, navzdory skvělému obalu (!), který by normálně sliboval spíše vážnější tvorbu, jsem se psychicky připravoval na rozjuchanou hopsačku kvality spíše horší než lepší. A upřímně, první skladba “Da siabra” toto očekávaní docela i naplnila, byť se nejedná o vyloženou tupost a poslechnout se to dá bez větších problémů, je to na můj vkus moc skákací, ačkoliv jedna pěkná pasáž krátce před polovinou třetí minuty tu je. Jak ovšem ...

  • Illnath – 4 Shades of Me

    27.9.2013

    H.

    Illnath - 4 Shades of Me

    Dánové Illnath za dobu svého působení prodělali poměrně zajímavý vývoj. Na prvních dvou deskách “Cast into Fields of Evil Pleasure” (2003) a “Second Skin of Harlequin” (2006) hráli normální klávesový melodic black metal, který mi ovšem nijak zvlášť zajímavý nepřišel. Předchozí album “Third Act in the Theatre of Madness” z roku 2011 bylo pro Illnath nahrávkou velkých změn, protože kapela svůj sound citelně ohlodala, vrhla se na agresivnější vyznění, a přestože klávesy tu stále byly, Dánové se vystříhali pomalejších momentů nebo snahy o atmosféru a vsadili na tah na bránu. Poslední změnou bylo, že album nenazpíval dlouholetý vokalista Narrenschiff, nýbrž sympatická slečna Mona Beck… Ačkoliv ta již v Illnath nyní není, protože ji za mikrofonem zastoupila jiná sličná slečna Marika Hyldmar, březnová deska “4 Shades of Me” je stále ještě opatřena právě ...

  • Černá – Restoring Life

    26.9.2013

    Atreides

    Černá - Restoring Life

    Je pravdou, že post-metalové (a obecně post-cosizrovnavymyslíte) kapely se v naší současnosti rodí jako houby po dešti. Vyzobat ty lepší z nich se tak stává úkolem nelehkým – a to i přesto, že zvuk i skladatelské postupy takových post-kapel mi většinou imponují a žeru je všema deseti. A jednou takovou vyzobanou je i one-man show, jež se skrývá pod názvem Černá. Navzdory názvu pochází jediný člen kapely Cody McCoy z amerického Michiganu – a nic nenasvědčuje tomu, že by měl s Českou republikou měl společného víc než lásku k našemu jazyku. Ačkoliv v češtině nezpívá (na “Restoring Life” nezpívá vůbec), rád v ní pojmenovává jednotlivé skladby. Těch je na albu osm a navzdory škatuli jsou opravdu různorodé. Hudebně se Černá řadí kamsi do vod post-blackových, posluchač se tedy dočká tvrdých riffů a ostrých temp, ovšem Cody se nevyhýbá ani post-rockovým, ...

  • Centhron – Asgard

    26.9.2013

    H.

    Centhron - Asgard

    Jméno Centhron se tu zrovna nedávno mihlo i v novince, jakkoliv je to díky jejich žánru nepravděpodobné. Stalo se tak díky frontmanovi Elmaru Schmidtovi, jenž se pustil do spolupráce s německými Crematory, kteří jsou dle mého skromného názoru už docela vyčpělí, a nevzpomínám, kdy naposled mě něco z jejich produkce bavilo. Nicméně spolupráce s někým z elektronické scény by je mohla nakopnout. Než se tak ovšem v příštím roce stane, podíváme se nejdříve na “Asgard”, letošní novinku samotných Centhron, kterou protáčím už nějaký ten pátek. Předně, aby nevznikla mýlka, zkratka EBM opravdu neznamená “electro black metal”, jak si kdysi myslel jeden nejmenovaný kolega Ježura, za což si z něj dodnes dělám milerád srandu, nýbrž “electronic body music” a jde o čistě elektronický žánr, jenž se vyvinul z industrialu a synthpunku. A podle toho také Centhron, kteří předvádějí v podstatě čistokrevnou ...

  • Seeds of Iblis – Anti Quran Rituals

    25.9.2013

    H.

    Seeds of Iblis - Anti Quran Rituals

    Seeds of Iblis jsou hned na první pohled výjimeční jednou věcí – myšlenkovým pozadím své hudby udělali něco, co si snad ještě nikdo v takové míře nedovolil – začali píchat do vosího hnízda ortodoxního islámu, což je vzhledem k zemi jejich původu docela o krk, protože Irák zrovna není státem, kde by si hudebníci mohli říkat všechno, co chtějí, ale o to víc si Seeds of Iblis za tu odvahu cením. Tím spíš, že polovinu sestavy navíc tvoří ženy, což už je doslova vztyčený prostředníček islámu. Úplně nejlepší je na tom ale to, že i po hudební stránce jde o naprosto excelentní záležitost. Z “Anti Quran Rituals”, dlouhohrajícího debutu Seeds of Iblis, je totiž ta nenávist a pohrdání místní nábožensky založenou společností opravdu cítit a je jednou z věcí, které jsou na té desce ...

  • Seeds of Iblis – The Black Quran

    24.9.2013

    H.

    Seeds of Iblis - The Black Quran

    Antiislámský black metal podruhé. Těsně před výše probíranou velkou deskou “Anti Quran Rituals” ještě u finské firmy Hammer of Hate vyšlo minialbum s názvem “The Black Quran”, které – jak již jeho název napovídá – není hudebně ani textově o nic tolerantnější vůči náboženství, v jehož prostředí členové kapely žijí. Rozdíl mezi “The Black Quran” a “Anti Quran Rituals” je patrný hned na první pohled – ačkoliv ani skladby na samotném albu nepatří mezi úplně nejkratší (i přes sedm, osm minut), EP jde v tomto ohledu ještě dál a nabízí pouze jednu kompozici o délce téměř 20 minut, což už je pořádná porce muziky a ne hned tak někdo zvládne takový čas v rámci jedné písně utáhnout – tím spíš když si uvědomíme, co Seeds of Iblis hrají za muziku. Samotná hudební ...

  • Paths – I Turn My Body from the Sun

    23.9.2013

    H.

    Paths - I Turn My Body from the Sun

    Od úplně prvního demosnímku právě začínající kapely většinou moc velká očekávání nemáte, což je docela logické, ale když se ke mně dostal počin “I Turn My Body from the Sun” jednočlenného psychedelic black metalové projektu Paths z Kanady pod vedením jistého Michaela Taylora, jehož předchozí výčet kapel je navíc taktéž na nule, stejně jsem si z nějakého důvodu tak nějak říkal, že v tomhle případě by mohlo jít o hodně dobrou záležitost a na poslech se docela těšil. Snad za to mohl nejen žánr, protože black metal křížený s psychedelií můžu vždy a všude, ale i excelentní obálka v nádherně tripových barvičkách… A když jsem “I Turn My Body from the Sun” opravdu pustil, hned od prvních vteřin zavládlo obrovské nadšení, protože úvod první kompozice “As Flies in Honey” je totiž opravdu úžasná věc. První dvě ...

  • Flamen – Supremo die

    22.9.2013

    H.

    Flamen - Supremo die

    Flamen je úplně nový black metalový projekt, jehož hlavním hybatelem je Bartlett Green z italské ambient black metalové kapely Warnungstraum, který obstarává kompletní instrumentální stránku. S vokály mu pak pomohl bulharský hudebník Alexander Ivanov, jehož světonázor je asi patrný už jen z názvů projektů, v nichž působí – Aryan Art a Stürm Kommand. Jako rodilý Bulhar bude určitě árijec jak stehno, Adolf by z něj měl jistě radost… Ale nechme to být a pojďme se radši podívat, jak jsou na tom Flamen po hudební stránce. Půlhodinové debutové EP “Supremo Die” obsahuje celkem čtyři skladby, dvě metalové a dvě nemetalové. Už jen z výpisu písniček níže by jistě každému došlo, že ty dvě, v nichž metal neuslyšíme, budou “Intro: Sic Volvere Parcas” a “Outro: Viae Solitariae”. Ta první je poměrně epická, ...

  • Echo of Emptiness – Anguish

    20.9.2013

    H.

    Echo of Emptiness - Anguish

    Rusové Echo of Emptiness už během letošního roku stihli nasolit přes dvě hodiny muziky v rámci čtyřech počinů, mezi nimiž nechybí ani řadové album “Anguish”, jež vyšlo v lednu. A pokud vás – podobně jako mě – napadlo, že podobná kadence se asi dost dobře podepíše na samotné kvalitě materiálu, rozhodně tomu tak je… “Anguish” totiž ani omylem není nějaký zázrak, spíš vlastně tak trochu naopak. A začátek nahrávky přitom není vyloženě špatný, protože úvodní “Sorrow” začne na notu depresivního black metalu, který sice nějakou hudební genialitu neviděl ani z rychlíku, ale vyložený fail to také není. Takové oukej vybrnkávání se přelévá do depresivního metalu (depresivního formálně co do žánrového výraziva, ne doslova – z okna z toho asi fakt nikdo skákat nepůjde) se syrovým undergroundovým soundem. Především díky uječenému vokálu si ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy