Minirecenze

  • Illnath – 4 Shades of Me

    27.9.2013

    H.

    Illnath - 4 Shades of Me

    Dánové Illnath za dobu svého působení prodělali poměrně zajímavý vývoj. Na prvních dvou deskách “Cast into Fields of Evil Pleasure” (2003) a “Second Skin of Harlequin” (2006) hráli normální klávesový melodic black metal, který mi ovšem nijak zvlášť zajímavý nepřišel. Předchozí album “Third Act in the Theatre of Madness” z roku 2011 bylo pro Illnath nahrávkou velkých změn, protože kapela svůj sound citelně ohlodala, vrhla se na agresivnější vyznění, a přestože klávesy tu stále byly, Dánové se vystříhali pomalejších momentů nebo snahy o atmosféru a vsadili na tah na bránu. Poslední změnou bylo, že album nenazpíval dlouholetý vokalista Narrenschiff, nýbrž sympatická slečna Mona Beck… Ačkoliv ta již v Illnath nyní není, protože ji za mikrofonem zastoupila jiná sličná slečna Marika Hyldmar, březnová deska “4 Shades of Me” je stále ještě opatřena právě ...

  • Černá – Restoring Life

    26.9.2013

    Atreides

    Černá - Restoring Life

    Je pravdou, že post-metalové (a obecně post-cosizrovnavymyslíte) kapely se v naší současnosti rodí jako houby po dešti. Vyzobat ty lepší z nich se tak stává úkolem nelehkým – a to i přesto, že zvuk i skladatelské postupy takových post-kapel mi většinou imponují a žeru je všema deseti. A jednou takovou vyzobanou je i one-man show, jež se skrývá pod názvem Černá. Navzdory názvu pochází jediný člen kapely Cody McCoy z amerického Michiganu – a nic nenasvědčuje tomu, že by měl s Českou republikou měl společného víc než lásku k našemu jazyku. Ačkoliv v češtině nezpívá (na “Restoring Life” nezpívá vůbec), rád v ní pojmenovává jednotlivé skladby. Těch je na albu osm a navzdory škatuli jsou opravdu různorodé. Hudebně se Černá řadí kamsi do vod post-blackových, posluchač se tedy dočká tvrdých riffů a ostrých temp, ovšem Cody se nevyhýbá ani post-rockovým, ...

  • Centhron – Asgard

    26.9.2013

    H.

    Centhron - Asgard

    Jméno Centhron se tu zrovna nedávno mihlo i v novince, jakkoliv je to díky jejich žánru nepravděpodobné. Stalo se tak díky frontmanovi Elmaru Schmidtovi, jenž se pustil do spolupráce s německými Crematory, kteří jsou dle mého skromného názoru už docela vyčpělí, a nevzpomínám, kdy naposled mě něco z jejich produkce bavilo. Nicméně spolupráce s někým z elektronické scény by je mohla nakopnout. Než se tak ovšem v příštím roce stane, podíváme se nejdříve na “Asgard”, letošní novinku samotných Centhron, kterou protáčím už nějaký ten pátek. Předně, aby nevznikla mýlka, zkratka EBM opravdu neznamená “electro black metal”, jak si kdysi myslel jeden nejmenovaný kolega Ježura, za což si z něj dodnes dělám milerád srandu, nýbrž “electronic body music” a jde o čistě elektronický žánr, jenž se vyvinul z industrialu a synthpunku. A podle toho také Centhron, kteří předvádějí v podstatě čistokrevnou ...

  • Seeds of Iblis – Anti Quran Rituals

    25.9.2013

    H.

    Seeds of Iblis - Anti Quran Rituals

    Seeds of Iblis jsou hned na první pohled výjimeční jednou věcí – myšlenkovým pozadím své hudby udělali něco, co si snad ještě nikdo v takové míře nedovolil – začali píchat do vosího hnízda ortodoxního islámu, což je vzhledem k zemi jejich původu docela o krk, protože Irák zrovna není státem, kde by si hudebníci mohli říkat všechno, co chtějí, ale o to víc si Seeds of Iblis za tu odvahu cením. Tím spíš, že polovinu sestavy navíc tvoří ženy, což už je doslova vztyčený prostředníček islámu. Úplně nejlepší je na tom ale to, že i po hudební stránce jde o naprosto excelentní záležitost. Z “Anti Quran Rituals”, dlouhohrajícího debutu Seeds of Iblis, je totiž ta nenávist a pohrdání místní nábožensky založenou společností opravdu cítit a je jednou z věcí, které jsou na té desce ...

  • Seeds of Iblis – The Black Quran

    24.9.2013

    H.

    Seeds of Iblis - The Black Quran

    Antiislámský black metal podruhé. Těsně před výše probíranou velkou deskou “Anti Quran Rituals” ještě u finské firmy Hammer of Hate vyšlo minialbum s názvem “The Black Quran”, které – jak již jeho název napovídá – není hudebně ani textově o nic tolerantnější vůči náboženství, v jehož prostředí členové kapely žijí. Rozdíl mezi “The Black Quran” a “Anti Quran Rituals” je patrný hned na první pohled – ačkoliv ani skladby na samotném albu nepatří mezi úplně nejkratší (i přes sedm, osm minut), EP jde v tomto ohledu ještě dál a nabízí pouze jednu kompozici o délce téměř 20 minut, což už je pořádná porce muziky a ne hned tak někdo zvládne takový čas v rámci jedné písně utáhnout – tím spíš když si uvědomíme, co Seeds of Iblis hrají za muziku. Samotná hudební ...

  • Paths – I Turn My Body from the Sun

    23.9.2013

    H.

    Paths - I Turn My Body from the Sun

    Od úplně prvního demosnímku právě začínající kapely většinou moc velká očekávání nemáte, což je docela logické, ale když se ke mně dostal počin “I Turn My Body from the Sun” jednočlenného psychedelic black metalové projektu Paths z Kanady pod vedením jistého Michaela Taylora, jehož předchozí výčet kapel je navíc taktéž na nule, stejně jsem si z nějakého důvodu tak nějak říkal, že v tomhle případě by mohlo jít o hodně dobrou záležitost a na poslech se docela těšil. Snad za to mohl nejen žánr, protože black metal křížený s psychedelií můžu vždy a všude, ale i excelentní obálka v nádherně tripových barvičkách… A když jsem “I Turn My Body from the Sun” opravdu pustil, hned od prvních vteřin zavládlo obrovské nadšení, protože úvod první kompozice “As Flies in Honey” je totiž opravdu úžasná věc. První dvě ...

  • Flamen – Supremo die

    22.9.2013

    H.

    Flamen - Supremo die

    Flamen je úplně nový black metalový projekt, jehož hlavním hybatelem je Bartlett Green z italské ambient black metalové kapely Warnungstraum, který obstarává kompletní instrumentální stránku. S vokály mu pak pomohl bulharský hudebník Alexander Ivanov, jehož světonázor je asi patrný už jen z názvů projektů, v nichž působí – Aryan Art a Stürm Kommand. Jako rodilý Bulhar bude určitě árijec jak stehno, Adolf by z něj měl jistě radost… Ale nechme to být a pojďme se radši podívat, jak jsou na tom Flamen po hudební stránce. Půlhodinové debutové EP “Supremo Die” obsahuje celkem čtyři skladby, dvě metalové a dvě nemetalové. Už jen z výpisu písniček níže by jistě každému došlo, že ty dvě, v nichž metal neuslyšíme, budou “Intro: Sic Volvere Parcas” a “Outro: Viae Solitariae”. Ta první je poměrně epická, ...

  • Echo of Emptiness – Anguish

    20.9.2013

    H.

    Echo of Emptiness - Anguish

    Rusové Echo of Emptiness už během letošního roku stihli nasolit přes dvě hodiny muziky v rámci čtyřech počinů, mezi nimiž nechybí ani řadové album “Anguish”, jež vyšlo v lednu. A pokud vás – podobně jako mě – napadlo, že podobná kadence se asi dost dobře podepíše na samotné kvalitě materiálu, rozhodně tomu tak je… “Anguish” totiž ani omylem není nějaký zázrak, spíš vlastně tak trochu naopak. A začátek nahrávky přitom není vyloženě špatný, protože úvodní “Sorrow” začne na notu depresivního black metalu, který sice nějakou hudební genialitu neviděl ani z rychlíku, ale vyložený fail to také není. Takové oukej vybrnkávání se přelévá do depresivního metalu (depresivního formálně co do žánrového výraziva, ne doslova – z okna z toho asi fakt nikdo skákat nepůjde) se syrovým undergroundovým soundem. Především díky uječenému vokálu si ...

  • Ռահվիրա – Հակահարված

    17.9.2013

    H.

    Rahvira - Part IV

    Že název kapely ani alba v nadpisu nepřečtete? To je v pohodě, já taky ne. V přepisu do latinky z arménštiny by se skupina měla jmenovat Rahvira a deska “Hakaharvatc”. Co ovšem nahrávka skrývá po hudební stránce? Svým způsobem se jedná o relativně zajímavou záležitost už jen tím svým původem, jelikož na black metal z Arménie člověk ani náhodou nenaráží každý den… vlastně k jakémukoliv metalu z Arménie se posluchač nedostává úplně běžně (System of a Down tu nevytahujte, ti už od začátku působí v USA a také jde o výjimku potvrzující pravidlo). Tak se na to pojďme podívat… Upřímně můžu říct, že jsem od Ռահվիրա neočekával vůbec žádné zázraky, vlastně naopak jsem byl psychicky tak nějak připraven, že hudebně půjde o přinejlepším průměrný black metal s nulovou invencí a špatným zvukem. Musím ovšem říct, že v tomto ohledu mě “Հակահարված” docela příjemně ...

  • Sekhmet – Words of the Master (Proverbs of Hell)

    16.9.2013

    H.

    Sekhmet - Words of the Master

    Je mi jasné, že se najdou lidi, kteří mě za tohle budou pranýřovat, protože nad Sekhmet se vždy vznášela jistá dávka kontroverze, nicméně ať si říká kdo chce co chce, po hudební stránce je dle mého názoru tahle děčínská smečka jednou z nejlepších českých kapel na poli čistokrevného black metalu. Jednoduše ten zběsilý ortodoxní black metal vždy uměli a na všech třech svých předchozích deskách to dokázali více než dostatečně. Jak je na tom ale čtvrtá fošna “Words of the Master (Proverbs of Hell)”? Zjednodušeně řečeno, nové album pro Sekhmet znamená obrovský krok kupředu a také velkou změnu. Ne změnu co do kvality, protože ta je rozhodně stejně vysoká, ne-li vyšší, ani ne změnu co do žánru, protože “Words of the Master (Proverbs of Hell)” stále spadá do black metalového šuplíku, přesto ...

  • Awrizis – Final Hybridation

    13.9.2013

    H.

    Awrizis - Final Hybridation

    Awrizis je docela mladá kapela, která se na české scéně vyloupla relativně nedávno a hned od začátku se snaží vystupovat poměrně dost sebevědomě a aktivně. Nic proti tomu, lepší než sedět na zadku a čekat, kdo si mě všimne, ale odpovídá hudební produkce tomu sebevědomí? To je poměrně rozporuplná otázka… Na jednu stranu to Awrizis nedrhnou úplně špatně a z jejich dlouhohrajícího debutu “Final Hybridation” je opravdu cítit, že své muzice evidentně vážně věří a že nechtějí v žádném případě znít jako nějaký chudý český příbuzný vedle zahraniční produkce. To je samozřejmě dobře. Na stranu druhou… nejsem si jistý, jestli ten způsob, kterým na to Awrizis jdou, dokážu ocenit. Čtveřice se pustila do jakéhosi moderního hybridu (ostatně sami sebe nazývají hybrid metalem), který je tak nějak splácán (to je to správné slovo, ...

  • Streams of Blood – Ultimate Destination

    13.9.2013

    H.

    Streams of Blood - Ultimate Desolation

    Jistě všichni známe ten pseudo-zlý black metal, který se snaží být extrémně temný, ale tak moc se mu to nedaří, až u toho člověk brečí smíchy. Tak přesně tohle jsou co do grafické prezentace Němci Streams of Blood. Když jsem poprvé viděl jejich fotky, tak jsem naprosto vážně vyprsknul smíchy… rozplizlé barvičky, všechno černobílé, neskutečné pózy a grimasy, jak kdyby zrovna tlačili na záchodě. Jednoduše to nejhorší, co si jen dokážete představit (to co je vidět, je ještě v normě oproti dalším). Většinou platí, že když nějaká skupina nemá soudnost na fotkách, nemá ji ani hudebně, a přesně s tím vědomím – že dostanu nahrávku tak špatnou, že budu chtít vrátit čas a podruhé si ji nepouštět – jsem se také do náslechu pustil. Nicméně navzdory očekáváním a předpokladům a ...

  • Karnya – Coverin’ Thoughts

    13.9.2013

    Skvrn

    Karnya - Coverin' Thoughts

    Karnya, jak si uskupení čtyř italských hudebníků říká, působí na scéně od roku 2010. Klávesista Dario Di Pasquale však kapelu založil jako volné pokračování své bývalé skupiny Zen a obklopil se úplně novými lidmi, kteří se starším projektem neměli nic co do činění. Stylově se progresivně metalová Karnya od Zen prý příliš neliší, avšak tuto skutečnost potvrdit nemůžu, nýbrž jsem jedinou vydanou studiovku Zen neslyšel. Vizuální stránka kapely na mě působí sympaticky, především obalu a loga si cením. Kdekdo by si řekl, že to není žádné veledílo, ale najít v dnešní době mezi deskami žánrových kolegů artwork odlišující, který se od ostatní, je celkem fuška. Jak jsem již naznačil, hudebně se “Coverin’ Thoughts” točí kolem progresivní podoby metalu kombinované s power metalem či hard rockem. A ačkoli se o novince Karnya dá říct, že cílí alespoň ...

  • Civil War – The Killer Angels

    12.9.2013

    H.

    Civil War - The Killer Angels

    Švédové Sabaton dlouhodobě rostou do pozice opravdu velké kapely, vlastně už do ní možná i vyrostli, jenže v loňském roce, přibližně dva měsíce před vydáním nového alba “Carolus Rex”, to v rozjetém vlaku začalo skřípat a za doposud ne úplně vyjasněných okolností Sabaton opustili hned čtyři členové ze šesti. Osiřelá dvojice si sehnala nové kumpány a vydala se intenzivně koncertovat, vyhození čtyři členové se pak dali dohromady s novým zpěvákem a baskytaristou a vytvořili novou skupinu Civil War, s níž nedávno vydali velký debut “The Killer Angels”. Upřímně ani nevím, proč jsem si to vlastně pouštěl, nic jsem od toho nečekal. Sabaton jsou kapela, kterou diplomaticky řečeno nemám moc rád, takže od nové formace čtyř bývalých členů se nedalo očekávat, že by se mi to nějak zvlášť líbilo. A také na první poslech mi to přišlo nic ...

  • Plateau Sigma – White Wings of Nightmares

    11.9.2013

    H.

    Plateau Sigma - White Wings of Nightmares

    Italští doomaři Plateau Sigma vydali svůj debutový demosnímek “White Wings of Nightmares” již loni v prosinci… nešlo však o nic velkého, jen to pustili online jako bezplatný download a nechali nahrávku, ať se sama šíří éterem dál. A evidentně se to vyplatilo, jelikož si jejich počinu někdo všiml a nyní tak demo vyšlo znovu, tentokrát již ovšem v profesionální fyzické podobě a s lehce remasterovaným zvukem. A nutno uznat, že se určitě jedná o hudbu, která si formu hmatatelného nosiče zaslouží… Rozhodně nejde o to, že by byli Plateau Sigma nějací velcí inovátoři nebo hráli muziku, jež by vám vyrazila dech svou originalitou… vlastně je to úplně přesně naopak. Ale sluší se dodat, že kapela hraje žánr, který je sám o sobě velmi konzervativní a většinou jej hrají jenom srdcaři, kteří ...

  • Massemord – A Life-Giving Power of Devastation

    4.9.2013

    H.

    Massemord - A Life-Giving Power of Devastation

    Není to žádné tajemství, ostatně i na Sicmaggot už se o tom mluvilo hodněkrát, ale současná polská black metalová scéna prostě aktuálně patří na špičku svého žánru a nachází se na ní spousta zajímavých skupin. Velmi zajímavé je v jejím rámci i počínání kapely Massemord, jejíž členové jsou skoro až neuvěřitelně aktivní – ostatně jen v téhle rubrice se s nimi setkáváme za poslední dva měsíce již potřetí, protože tu proběhlo nové EP spřízněných Furia a také debut projektu Night of the World, na němž se jeden člen podílí. Nyní teda znova, tentokrát pod hlavičkou Massemord… Massemord původně začínali jako čistá sypačka – takovou podobu měla muzika kapely na prvních dvou deskách “Let the World Burn” a “The Whore of Hate”. Nutno ovšem zmínit, že to byly parádní věci. Na třetím počinu “The Madness Tongue Devouring Juices ...

  • Karnivool – Asymmetry

    4.9.2013

    Licee

    Karnivool - Asymmetry

    Příznivci progresivního rocku, vysypte pokladničku a spočítejte si, jestli vám zbyly nějaké ušetřené koruny na nové album Karnivool, “Asymmetry”, protože tahle koupě se určitě vyplatí. A kdo není příznivcem, tak se jím možná po jeho poslechu stane. Australany Karnivool jsem poznala poněkud nedávno skrze jejich první album “Themata” a už to mě uchvátilo. Bylo jednoduché, příjemné na poslech, nevyčerpávající. Říkala jsem si tehdy, že je radost objevovat takové kapely, určitě to dotáhnou vysoko. Dokonce jsem si nestihla poslechnout ani druhou desku “Sound Awake”, protože jsem neustále protáčela první dokola, a v tom mi bylo naservírováno nejnovější album. Při jeho poslechu mi spadla brada – jedním slovem perfektní. Nejnovější deska je oproti “Themata” velkým pokrokem. Chvíli mi trvalo, než jsem do něj pronikla a dokázala se orientovat v jednotlivých skladbách, o to ...

  • Kaledon – Altor: The King’s Blacksmith

    4.9.2013

    Ježura

    Kaledon - Altor: The King's Blacksmith

    Uznejte sami – v podstatě neznámá power metalová kapela, která vydává sedmé koncepční album v řadě, to zavání průserem galaktických rozměrů. Na italské Kaledon tohle sedí naprosto přesně, takže když jsem zjistil, že to není až taková tragédie, byl jsem dost překvapený. Netuším, jak se to povedlo, ale Kaledon nějak zvládli namíchat naivně epický power metal, klišovité vokály a plytký fantasy námět, aby to fungovalo. “Altor: The King’s Blacksmith” je vážně klišé v každém ohledu. Dominují mu nebesky rozmáchlé melodie, většinou nakažlivě optimistická nálada a i ten koncept by šel jen stěží nahradit něčím, co je více – angličtina pro to má krásný výraz – cheesy. Jenže tohle všechno jsou jenom povrchní znaky, co mohou samotnou hudbu tak maximálně katalogizovat, nikoli analyzovat, a důvod, proč desku nemám v úmyslu ...

  • Hope for the Dying – Aletheia

    4.9.2013

    Zajus

    Hope for the Dying - Aletheia

    Jedním z největších překvapení roku 2011 bylo druhé album amerických Hope for the Dying, “Dissimulation”. Metalcore, který je zároveň progresivní, technický a symfonický, se jen tak nevidí. “Dissimulation” bohužel mělo daleko k dokonalosti i kvůli delší stopáži a stále ještě doznívajícím porodním bolestem začínající kapely, a tak jsem ho po několika týdnech intenzivního poslouchání odložil a již se k němu nevrátil. Hope for the Dying mě o dva roky později dokázali překvapit podruhé, jelikož jejich třetí počin “Aletheia” je esencí toho nejlepšího z “Dissimulation”, a mnohem víc. “Aletheia” je především mnohem dospělejší album. Technika i symfoničnost ustoupily stranou a výsledek se mnohem lépe poslouchá než roztěkaný předchůdce. Všechny písně se vyvíjejí, točí se okolo silného ústředního motivu a zároveň pravidelně přinášejí nové nápady a silné melodie. Základy stále tkví v moderním metalovém zvuku, technickém ...

  • Sodoma Gomora – Éra déra

    3.9.2013

    H.

    Sodoma Gomora - Éra déra

    Rapové duo Sodoma Gomora a všechny jeho spřízněné projekty jsem až doposud sjížděl pouze z YouTube (ale zato docela poctivě), takže “Éra déra” je vlastně první souvislá deska, do níž jsem se pustil. I když mě ty vybrané tracky, které znám, hodně baví, nebyl jsem si úplně jistý, jestli to utáhne celé album a upřímně řeknu, že jsem se docela bál téměř hodinové délky. Jenže “Éra déra” mě však opravdu hodně překvapila, protože Sodoma Gomora tu stopáž zmákne naprosto bez problémů a ještě se jedná o tak zábavný poslech, že to člověk sjíždí pořád dokola. Beaty jsou suprové, v některých písničkách dokonce tak dobré, až člověku skoro přijde líto, že to má tak sprosté texty, protože by na tom šlo postavit i něco jiného než “jenom” taková prdel, viz třeba “Píchám ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy