Minirecenze

  • Бут – Call for Nemesis

    20.4.2013

    Stick

    Бут - Call for Nemesis

    Jihočeští БУТ jsou tvořeni zkušenými harcovníky, za všechny jmenuji především bubeník Zbyna, který působil v grindové úderce Ingrowing. Doplněn je o kytaristu Honzu z Uprise, Exhale, basáka Kennyho (Den za dnem) a zpěváka S.I.D.a (ex-Scrab Plastic). Ostudu českému grindcoru rozhodně nedělají a stydět se za svou porci muziku pod názvem “Call for Nemesis” vůbec nemusí. Ani ne půlhodinový materiál obsahuje obsahuje 20 skladeb toho nejryzejšího oldschoolového grindu à la Napalm Death či Terrorizer, čili žádné sraní s paní, jen poctivý nářez, přesto ale nelze jejich tvorbu označit jako nenázvuhodnou prasečinou. Zvuk je na albu velmi solidní, slyšet jsou všechny nástroje a oceňuju i organické bicí a především (!) syrový pěvecký projev, který se obejde bez všelijakých prapodivných skřeků, chrochtání, blití, skučení a mašinkových úprav, což činí z БУТ pro mě velice poslouchatelnou a zábavnou záležitost. ...

  • Duobetic Homunkulus – Ani já, ani ty, robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme.

    12.4.2013

    Stick

    Duobetic Homunkulus - Ani já, ani ty, robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme.

    Duobetic Homunkulus jsou veselá sebranka. O tom svědčí už ne zrovna zapamatovatelný název jejich posledního počinu. Na koleni složená a nahraná nahrávka je vypiplaná do největších detailů, tudíž vás ani nenapadne, že to všechno se nahrálo na počítači a slepilo doma. Rovněž digipackové provedení nemá chybu. Úchylná továrnická atmosféra na mě dýchla hned v první chvíli, kdy jsem jej otevřel. Hoši nešetřili na praštěném názvu alba, nešetřili ani na názvech skladeb. Všechny jsou pojmenované řádně psychoticky (“Jarmilky horizontálního obrážeče Bédy” – to snad mluví samo za sebe) a stejně tak jsou zahrané. Představte si, jak se dechovka zkříží s technickým death metalem avantgardního rázu, a možná dostanete matnou představu o tom, co vlastně tihle dva továrníci vytvářejí. Liché takty, táhlé riffy střídané sekanicemi, běsné bicí, sem tam nečekaná vsuvka (tu harmonika, tu gottovský ...

  • Last Presence – Obsessed with Blood

    2.4.2013

    Stick

    Last Presence - Obsessed with Blood

    Kapela Last Presence byla založena v loňském roce a ve velmi krátké době čtveřice vypustila do světa dvouskladbové demo “Obsessed with Blood”. To by mělo nastínit hudební řeč uskupení. Nahrané svépomocí ve zkušebně samozřejmě neoplývá nijak perfektním zvukem, nicméně i tak se dá říct, že je kvalita ucházející natolik, aby se to dalo bez problémů poslouchat víc jak jednou. Jak to tedy souboru šlape? Na jejich profilu na serveru Bandzone se dozvíme, že hrají metal/crossover, což není zas tak daleko od pravdy. Jejich muzika je opravdu totiž kombinací hardcoru, metalcoru a čistě metalových ozvěn. Lepším dojmem na mě působí první ze skladeb, pojemenovaná stejně jako demo samotné. Po výpravnějším úvodu to totiž Last Presence napálí v plném tempu, nelení ani jeden z členů ansámblu. Na tomto místě musím pochválit pohotové změny tempa, které se tu střídá opravdu často, aniž ...

  • Terra Tenebrosa – The Purging

    29.3.2013

    Licee

    Terra Tenebrosa - The Purging

    Pamatuji si na první poslech Terra Tenebrosa zhruba před dvěma lety, kdy jsem nemohla odolat prohlubujícímu se nadšení svých kamarádů za občasného pronesení: “Už jsi slyšela tu Terru Tenebrosu? Je to výborné!” Dlouho jsem krčila rameny neposkrvněna její temnotou, než jsem přeci jen otevřela dvířka do světa alba “The Tunnels” a nechala se jím naprosto pohltit. Bylo to stejně rychlé, jako by se pod vámi najednou otevřela sama “Terra” a spolkla vás do svých útrob. Ani jste se nestačili nadechnout. Jenomže jak rychle vás album “The Tunnels” sevřelo, tak rychle vás “The Purging” vyplivlo zpět do vašeho pokoje a pouze naznačilo, jaké to “tam dole” bylo. Začátek alba v otevírajících skladbách “The Redeeming Teratoma” a “The Compression Chamber” je ještě dosti specifický pro hutnou, strašidelnou atmosféru, kterou Terra Tenebrosa podávala na první desce. ...

  • Apolokia – Kathaarian Vortex

    15.3.2013

    H.

    Apolokia - Kathaarian Vortex

    Italská black metalová kapela Apolokia vznikla v roce 1994, přičemž její letošní dlouhohrající debut “Kathaarian Vortex” (ano, čtete správně, první řadovka až po 19 letech od založení) zní, jako kdyby byl v roce 1994 i nahrán. Víc k téhle desce vlastně vědět nepotřebujete… Ve své staré éře Apolokia vydali nějaké dva demáče na kazetách, což není nějaká přehnaná aktivita, ale se na přelomu milénia se skupina vytratila úplně. O sedm let později došlo k obnově, po čase se objevilo jedno ípko a v letošním roce tedy konečně první deska. Nicméně jediný rozdíl mezi deskou a demosnímkem je pouze v jejich délce, jinak totiž “Kathaarian Vortex” co do zvuku zní jako nějaký kanální demáč. Bez znalosti kontextu by myslím 99 % z vás hádalo, že jde o nějakou zapomenutou fošnu z Norska první poloviny 90. let, z doby, kdy byl black metal black metalem a kdy ...

  • Koldbrann – Vertigo

    11.2.2013

    Stick

    Koldbrann - Vertigo

    Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 25.1.2013 Label: Season of Mist Hodnocení: Stick – 7,5/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 7,75/10 Odkazy: web / facebook Norští Koldbrann po dvanácti letech existence přichází teprve s třetí deskou “Vertigo”. A to sedm let po vydání desky “Moribund”. Na desce si během dlouhých let zjevně dali záležet. Řekl bych, že jde o jejich prozatím nejvyzrálejší dílo. Přišli s kvalitním black metalem klasického norského moderního střihu, který je vyšperkovaný perfektním zvukem. Tedy, nachází se tu klasické black metalové palby s blast beaty, stejně jako uvolněné black’n’rollové riffy. Obal z dílny Trine+Kim odzbrojuje svou strašidelnou strohostí. Trochu mi to připomíná propagandistické plakáty. Rozhodně perfektní, líbí se mi to. Z desky cítím jistou spřízněnost se smečkou Taake, která praktikuje podobný styl, přičemž ale Koldbrann stojí stranou na svém vlastním místě. Vcelku nepochopitelně jsou mezi skladby zařazeny krátké, ani ...

  • Australasia – Sin4tr4

    1.2.2013

    Stick

    Australasia - Sin4tr4

    Debutové EP “Sin4tr4” projektu/kapely (?) Australasia je dalším letošním příjemným překvapením. Na začátku se tváří jako další z řady post-rockových výletů do cukrové vaty, nicméně po dvaceti minutách poslechu musíte uznat, že v téhle kapele je něco víc. Dost napovídá i výčet jejích vzorů, protože vedle sebe stojí kapely jako Red Sparrowes, Katatonia, Mogwai nebo Pelican. Především jsou jejich skladby kraťoučké, většina nedosáhne ani tří minut. Ale na krátkém časovém úseku dovede slušně rozsekat. To když příjemné vybrnkávačky vystřídají blast beaty a výrazně zkreslené kytary. V tom je hlavní devíza celého kotoučku, nálady a motivy se přes sebe přelévají jako vlny rozbouřeného moře. Jako perfektní příklad může sloužit druhá skladba “Spine”, která možná i díky své stopáži přesahující čtyři minuty dává plně vyniknout schopnosti plynulého navazování. Upřímně jsem takhle znějící bandu ...

  • Laburinthos – Augoeides

    24.1.2013

    Stick

    Laburinthos - Augoeides

    Vydavatelství Avantgarde Music tento měsíc nabízí samá příjemná překvapení. Po obskurní black metalové záležitosti Situs Magus nám k recenzi předhodili prakticky nemetalovou záležitost v podobě rumunských Laburinthos. Že jste o nich nikdy neslyšeli? Nevadí, pro nás je to také premiéra. Nicméně premiéra velmi příjemná a doufám, že to po první desce nezabalí jako jedna z nadějných kapel, které mohly stát na piedestalu svého žánru. Upřímně řečeno, první poslech byl pro mě docela utrpení, instrumentálně to znělo krásně, ale nějak jsem nepřekousnul zpěv Tonyho Flandorfera a ani jsem to nedoposlouchal. Vůbec nemám tušení, jaké zatmění se mi v hlavě odehrávalo, protože když jsem se k desce vrátil, tak mi nezbylo, než nevěřícně kroutit hlavou nad krásným materiálem, který kapela poskytla. Primární je tu atmosféra pohlcující melancholie, která s prvními tóny úvodní “The Great Brothel of ...

  • Rotten Sound – Species at War

    23.1.2013

    nK_!

    Rotten Sound – Species at War

    Peklo na zemi. Tak by se dalo popsat další z mnoha EP finské grindcorové stálice Rotten Sound. Ruku na srdce, které by se tak ale nazvat nazvat nedalo? Co nás tedy čeká na malém lesklém kotoučku, jehož celková hrací doba jen těsně přesahuje osmiminutovou hranici a na němž najdeme šest nových skladeb? Především brutální a nekontrolované (nekontrolovatelné) zlo. Upřímně si myslím, že hudební styl, jako je grindcore, se nedá poslouchat doma v obýváku po celý den, protože by se z toho člověk mohl přinejmenším lehce pomátnout. Naživo jde ale o úplně jiný druh kávy! Pěkně drsný a ostnatý druh, u kterého nevíte, zda jej dokážete pozřít bez následků. Větší pekelec v kotli si totiž jen těžko dokážu představit a protože jsem již měl s Rotten Sound živě tu čest, těším se na jejich letní vystoupení na festivalu Brutal Assault. Pěkně ...

  • Megascavenger – Descent of Yuggoth

    20.12.2012

    Stick

    Megascavenger - Descent of Yuggoth

    Švédský projekt Megascavenger bude asi pro většinu velkou neznámou. Pokud ale začnu zmiňovat kapely Demiurg, Paganizer, Revolting nebo Ribspreader, tak ti otrlejší death metalisté zbystří. Hlavní postavou tohoto projektu je totiž švédský multiinstrumentalista Roger “Rogga” Johansson, který má prsty ve výše zmiňovaných kapelách, ale i v dlouhé řadě dalších. A jeho záliba ve starém death metalu je zcela evidentní. Na tuhle desku, kterou sám nahrál, si pozval i plejádu zajímavých hostů, aby jeho death metalový guláš pořádně okořenili. U vokálů se vedle Johanssona vystřídala taková esa jako Paul Speckmann (Master), Marc Grewe (Morgoth, Insidious Disease) nebo Dan Swanö (Edge of Sanity). Svými kytarovými sóly na druhou stranu přispěli Patrick Mameli (Pestilence), Jonas Lindblood nebo Eric Daniels (ex-Asphyx). Autorova záliba v hrubozrnném death metalu evropské školy je zcela evidentní. Proto se na nás ...

  • Ill Niño – Epidemia

    13.11.2012

    Maggot

    Ill Niño - Epidemia

    “Chceme být tvrdší! Jo, to je ono, včera nám nechtěli nalejt, protože jsme se tvářili jako slečinky. Jasně, vyhodíme všechny ty solidní texty a místo nich tam narveme jenom klišé. Cože? Jo no jo, ty naše latinský prvky… myslíte, že je ještě vůbec někdo chce? Máte pravdu, taky bych řekl, že o ně nikdo nestojí. Tak víte co? Uděláme z toho jenom další průměrnou řezanici, která neví, kam by se natáhla…” – zápis z porady Ill Niño při produkci desky “Epidemia”. A zatímco metaloví Ill Niño ve své době představovali také jistou formu epidemie, ještě teplá deska s cejchem “Epidemia” nepůsobí v davech fanoušků hysterické reakce ani tak z důvodu spokojenosti, jako spíše z důvodu naprosté průměrnosti. Skutečně, natolik charakterističtí a divocí zástupci Latinské Ameriky momentálně nenabízí nic ze své exotické unikátnosti. ...

  • Steve Harris – British Lion

    17.10.2012

    Onotius

    Steve Harris - British Lion

    Myslím, že Stevea Harrise, baskytaristu a skladatele legendárních Iron Maiden, vskutku není třeba představovat. Jeho domovská skupina je koneckonců heavy metalovou ikonou, jež se může pyšnit mnoha zásadními deskami a těšit se obdivu kvant fanoušků i hudebních kritiků z celého světa. Nemá smysl podrobněji líčit její specifický hudební projev, pochybuji, že se mezi čtenáři nalezne někdo jejich hudby neznalý. Tentokrát se ovšem již zmiňovaný hudebník rozhodl ukrátit nám čekání na novou desku vydáním svého sólového debutového (a lehce vlastenecky nazvaného) počinu “British Lion”. V Iron Maiden není projekt takovéhoto typu žádnou novinkou, vzpomeňme si na všechna alba, která vyšla pod jménem zpěváka Bruce Dickinsona. Steve mohl ovšem potěšit své fandy i tím, že celé album umístil zdarma k poslechu na své oficiální stránky. Jak to tak bývá, fanoušci očekávající od tohoto projektu další ...

  • Tankard – A Girl Called Cerveza

    24.8.2012

    Ellrohir

    Tankard - A Girl Called Cerveza

    Vybaven znalostí dvou klasických thrashových alb od Metallicy (“Ride the Lightning” a “Master of Puppets”), výběrovky od Testament, jednoho slabšího alba od Megadeth (“The World Needs a Hero”) a návštěvou živáku Swashbuckle, jsem se nebojácně přihlásil k recenzování německých pivně-thrash metalových veteránů Tankard. Přiznávám tedy, že o jejich dvacetileté kariéře a patnácti předchozích albech tak nevím zhola nic. Zdá se ale zjevné, že svůj okruh fanoušků si našli a celkem si ho drží. Ono taky dát dohromady thrash metal a pivo a ještě k tomu v Německu, to snad ani nemůže dopadnout jinak než dobře. Jestli dokážou zástupy lidí táhnout Korpiklaani, proč by to nefungovalo i tady, navíc u mnohem zavedenější a tradičnější kapely, která neúnavně působí už od roku 1982. Tolik tedy mé logické dedukce předtím, než jsem se pustil do samotného poslechu. ...

  • Jorn – Bring Heavy Rock to the Land

    24.7.2012

    Ellrohir

    Jorn - Bring Heavy Rock to the Land

    Norský heavy metalový zpěvák Jørn Lande do mého hudebního povědomí prvně pronikl velmi vydařeným coverem “I Walk Alone” od Tarji Turunen. Tím se u mě zapsal coby umělec s fantasticky zvučným hlasem. To však bylo asi tak všechno. Nehledal jsem další krásy jeho sólo tvorby, ani kapely Masterplan. Teprve teď, s vydáním nového alba “Bring Heavy Rock to the Land”, se tak Jørnovi dostávám na kobylku. Dojem vynikajícího a zvučného zpěvu přetrvává. A neváhal bych označit hlas Jørna Landeho za hlavní přednost a sílu desky. Jednak by bylo asi divné, kdyby tomu na díle vokalistovy sólo kapely mělo být jinak, ale vedle toho – buďme k sobě upřímní – předvedená hudební složka jen těžko nabídne něco víc, nějaký hlubší zážitek než v podstatě kterákoliv hard rock/heavy metalová kapela. Netrhá to uši, sem tam ...

  • The Rasmus – The Rasmus

    30.5.2012

    Madeleine Ailyn

    The Rasmus - The Rasmus

    Podle mě by alba, nazývající se po skupině, měla nejvíce ukazovat to, co skupina hrála a hraje. The Rasmus pro mě představují jednu z kapel, které jsem poslouchala ještě předtím, než jsem našla větší zálibu v metalu, ale dokonce i potom. Tím chci taktně upozornit, že pro mě tahle skupina byla vždycky něco mezi rockem a metalem. Já myslím, že hodně z nás zná skladby, jako jsou “First Day of My Life” nebo “In the Shadows”, a pokud jste jejich velkým zastáncem stejně jako moje drahá osoba, těžko budete hledat v novém albu zalíbení. Uznávám, že posledními třemi alby se Finové mílovými kroky vzdalují od všech “metalových” vlivů. Nelze jim to mít za zlé a musím uznat, že před čtyřmi roky vydané album “Black Roses” mělo také něco do sebe. Všechny songy si zachovaly ...

  • Hellsaw – Trist

    4.4.2012

    Ellrohir

    Hellsaw - Trist

    V jihorakouském Štýrském Hradci, městě s kořeny sahajícími až do římských dob, bydlí a už přes deset let hraje black metalová kapela Hellsaw. Jádro kapely tvoří dvojice Aries a Svart doplněná o trio muzikantů doprovázejících je při živých vystoupeních. Letos přicházejí s v pořadí čtvrtou řadovou deskou “Trist”. Pro mě je to první setkání. Hellsaw na mě udělali – jak hudbou, tak vizáží – dojem bandy hrající black metal ze staré školy. Samozřejmě bez “garážového” zvuku, nýbrž s pěkně studiově vypiplanou produkcí, což zřejmě nepotěší zaryté příznivce trve underground soundu, nicméně od kapely ze stáje tak zvučného jména jako Napalm Records těžko v dnešní době očekávat něco jiného. Každopádně se v jejich hudbě příliš neobjevují různé “moderní” serepetičky typu folkových nástrojů, akustiky nebo nějakého shoegaze. Není přítomno ani výraznější koketování s příbuznými žánry, nekonají se žádné exkurze do světa ...

  • Corrosion of Conformity – Corrosion of Conformity

    28.3.2012

    Kaša

    Corrosion of Conformity - Corrosion of Conformity

    Novinka Corrosion of Conformity by se do jisté míry dala považovat za nový začátek této stálice stoner metalu. Kapela své nové album pojmenovala jednoduše “Corrosion of Conformity”, a co víc, po dlouhých jednadvaceti letech se na albu nepodílel zpěvák, kytarista a dalo by se říci, že i hlavní mozek Pepper Keenan. Důvody mi nejsou příliš známé a těžko říct, zda jsou Pepperovy dny v kapele nadobro sečteny a chce se zaměřit na hvězdné Down, či se jedná pouze o chvilkový odpočinek. Tak či tak, nové album bylo nahráno v “Animosity” sestavě – basy a zpěvu se opět chopil Mike Dean, kytaru dřímá Woody Weatherman a za bicí se vrátil Reed Mullin. Kdo zná dřívější tvorbu Corrosion of Conformity, nebude překvapen, že album tíhne více ke klasickému 80’s HC/punku s lehkou příměsí stoner metalu, ke kterému kapelu přivedl právě Keenan. Věřím, že spousta fandů ...

  • Theudho – When Ice Crowns the Earth

    6.2.2012

    Beztak

    Theudho - When Ice Crowns the Earth

    Po čtyřech letech jsme se dočkali pořádné vlny pagan black metalu z Belgie, kterou nám přichystala kapela Theudho. Jde o jejich čtvrtý řadový počin a myslím, že stojí za to se na něj podívat trochu blíže. Theudho původně vznikli, jako čistě klávesový projekt, ale nakonec vyrostli v metalovou kapelu, což je určitě dobře. Byl jsem zvědav, co si pro mne na nové desce přichystali. A zdali naše setkání dopadlo dobře, se dozvíte v následujících řádcích. Album “When Ice Crowns the Earth” začíná písní “War into the World”. Děsivé zvuky vystřídá běsnící kytara a na mě se z jeskyně vyvalí obrovské monstrum. Běží za mnou a já nemám kam utéct, takže mne nakonec semele svou zuřivostí. Po chvíli běsnění kapele Theudho jako by ztěžknou ruce a příchází klidný a zároveň dostatečně chytlavý refrén. Přes naprosto ničivý začátek ...

  • Graveworm – Fragments of Death

    23.10.2011

    Earthworm

    Graveworm - Fragments of Death

    Graveworm fungují už od roku 1992 a od té doby se stihli zařadit mezi stálice melodického black metalu. Já jsem je naposledy pořádně poslouchal s albem “Collateral Defect”, které mi poskytlo vše, co si představuji pod pojmem melodický black metal. Kulervoucí riffy, refrény, co zůstanou v hlavě, rychlé bicí… Graveworm samozřejmě nechybělo ani efektní střídání growlů, screamů a dalších typů metalových vokálů. Všechny tyto dispozice bych shrnul pod pojem chytlavost. Jenže, co čert nechtěl, kapela tentokrát chytlavost zapomněla doma. Všechny ty serepetičky, co jsem vyjmenoval, se samozřejmě na “Fragments of Death” nacházejí, ale vše působí tak nějak mdle a samoúčelně. Většina riffů je nudná, refrény nejsou chytlavé… je to bída. Nejzajímavější riffáž je podle mě v klipovce “See No Future”, ale tu kapela pohřbila absolutně nezáživným refrénem. Tak ...

  • Pain of Salvation – Road Salt Two

    22.10.2011

    Earthworm

    Pain of Salvation - Road Salt Two

    Fanouškovská základna Pain of Salvation má opravdu tuhý kořínek. Dalo by se říct, že mezi kapelou a posluchači funguje zákon džungle a přežijí jen ti nejsilnější. Do alba “Remedy Lane” se o kapele ještě jakžtakž dalo mluvit jako o prog metalové, ale následující “BE” všechny škatulky a předpoklady zběsile rozkousalo a zadupalo hluboko do země – a kdo přežil (a zamiloval si) žánrové skoky z folku k rapu se zastávkou na Broadwayi, podkreslovanou orchestrem, tak si určitě říkal, že už ho nic nerozhodí. Další zkouška trpělivosti a vkusu fanoušků byl “Scarsick” s plnohodnotnou rapovou skladbou, rock’n’rollem, nu-metalem a jakousi disco šíleností. Ale i za touto zdánlivě nepochopitelnou a nesourodou deskou se schovávala genialita a propracovanost. Mě dokázalo rozhodit kupodivu prosté “Road Salt One” se sedmdesátkovým zvukem. U “Road Salt One” jsem se našel pouze mezi několika skladbami ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy