Minirecenze

  • Megascavenger – Descent of Yuggoth

    20.12.2012

    Stick

    Megascavenger - Descent of Yuggoth

    Švédský projekt Megascavenger bude asi pro většinu velkou neznámou. Pokud ale začnu zmiňovat kapely Demiurg, Paganizer, Revolting nebo Ribspreader, tak ti otrlejší death metalisté zbystří. Hlavní postavou tohoto projektu je totiž švédský multiinstrumentalista Roger “Rogga” Johansson, který má prsty ve výše zmiňovaných kapelách, ale i v dlouhé řadě dalších. A jeho záliba ve starém death metalu je zcela evidentní. Na tuhle desku, kterou sám nahrál, si pozval i plejádu zajímavých hostů, aby jeho death metalový guláš pořádně okořenili. U vokálů se vedle Johanssona vystřídala taková esa jako Paul Speckmann (Master), Marc Grewe (Morgoth, Insidious Disease) nebo Dan Swanö (Edge of Sanity). Svými kytarovými sóly na druhou stranu přispěli Patrick Mameli (Pestilence), Jonas Lindblood nebo Eric Daniels (ex-Asphyx). Autorova záliba v hrubozrnném death metalu evropské školy je zcela evidentní. Proto se na nás ...

  • Ill Niño – Epidemia

    13.11.2012

    Maggot

    Ill Niño - Epidemia

    “Chceme být tvrdší! Jo, to je ono, včera nám nechtěli nalejt, protože jsme se tvářili jako slečinky. Jasně, vyhodíme všechny ty solidní texty a místo nich tam narveme jenom klišé. Cože? Jo no jo, ty naše latinský prvky… myslíte, že je ještě vůbec někdo chce? Máte pravdu, taky bych řekl, že o ně nikdo nestojí. Tak víte co? Uděláme z toho jenom další průměrnou řezanici, která neví, kam by se natáhla…” – zápis z porady Ill Niño při produkci desky “Epidemia”. A zatímco metaloví Ill Niño ve své době představovali také jistou formu epidemie, ještě teplá deska s cejchem “Epidemia” nepůsobí v davech fanoušků hysterické reakce ani tak z důvodu spokojenosti, jako spíše z důvodu naprosté průměrnosti. Skutečně, natolik charakterističtí a divocí zástupci Latinské Ameriky momentálně nenabízí nic ze své exotické unikátnosti. ...

  • Steve Harris – British Lion

    17.10.2012

    Onotius

    Steve Harris - British Lion

    Myslím, že Stevea Harrise, baskytaristu a skladatele legendárních Iron Maiden, vskutku není třeba představovat. Jeho domovská skupina je koneckonců heavy metalovou ikonou, jež se může pyšnit mnoha zásadními deskami a těšit se obdivu kvant fanoušků i hudebních kritiků z celého světa. Nemá smysl podrobněji líčit její specifický hudební projev, pochybuji, že se mezi čtenáři nalezne někdo jejich hudby neznalý. Tentokrát se ovšem již zmiňovaný hudebník rozhodl ukrátit nám čekání na novou desku vydáním svého sólového debutového (a lehce vlastenecky nazvaného) počinu “British Lion”. V Iron Maiden není projekt takovéhoto typu žádnou novinkou, vzpomeňme si na všechna alba, která vyšla pod jménem zpěváka Bruce Dickinsona. Steve mohl ovšem potěšit své fandy i tím, že celé album umístil zdarma k poslechu na své oficiální stránky. Jak to tak bývá, fanoušci očekávající od tohoto projektu další ...

  • Tankard – A Girl Called Cerveza

    24.8.2012

    Ellrohir

    Tankard - A Girl Called Cerveza

    Vybaven znalostí dvou klasických thrashových alb od Metallicy (“Ride the Lightning” a “Master of Puppets”), výběrovky od Testament, jednoho slabšího alba od Megadeth (“The World Needs a Hero”) a návštěvou živáku Swashbuckle, jsem se nebojácně přihlásil k recenzování německých pivně-thrash metalových veteránů Tankard. Přiznávám tedy, že o jejich dvacetileté kariéře a patnácti předchozích albech tak nevím zhola nic. Zdá se ale zjevné, že svůj okruh fanoušků si našli a celkem si ho drží. Ono taky dát dohromady thrash metal a pivo a ještě k tomu v Německu, to snad ani nemůže dopadnout jinak než dobře. Jestli dokážou zástupy lidí táhnout Korpiklaani, proč by to nefungovalo i tady, navíc u mnohem zavedenější a tradičnější kapely, která neúnavně působí už od roku 1982. Tolik tedy mé logické dedukce předtím, než jsem se pustil do samotného poslechu. ...

  • Jorn – Bring Heavy Rock to the Land

    24.7.2012

    Ellrohir

    Jorn - Bring Heavy Rock to the Land

    Norský heavy metalový zpěvák Jørn Lande do mého hudebního povědomí prvně pronikl velmi vydařeným coverem “I Walk Alone” od Tarji Turunen. Tím se u mě zapsal coby umělec s fantasticky zvučným hlasem. To však bylo asi tak všechno. Nehledal jsem další krásy jeho sólo tvorby, ani kapely Masterplan. Teprve teď, s vydáním nového alba “Bring Heavy Rock to the Land”, se tak Jørnovi dostávám na kobylku. Dojem vynikajícího a zvučného zpěvu přetrvává. A neváhal bych označit hlas Jørna Landeho za hlavní přednost a sílu desky. Jednak by bylo asi divné, kdyby tomu na díle vokalistovy sólo kapely mělo být jinak, ale vedle toho – buďme k sobě upřímní – předvedená hudební složka jen těžko nabídne něco víc, nějaký hlubší zážitek než v podstatě kterákoliv hard rock/heavy metalová kapela. Netrhá to uši, sem tam ...

  • The Rasmus – The Rasmus

    30.5.2012

    Madeleine Ailyn

    The Rasmus - The Rasmus

    Podle mě by alba, nazývající se po skupině, měla nejvíce ukazovat to, co skupina hrála a hraje. The Rasmus pro mě představují jednu z kapel, které jsem poslouchala ještě předtím, než jsem našla větší zálibu v metalu, ale dokonce i potom. Tím chci taktně upozornit, že pro mě tahle skupina byla vždycky něco mezi rockem a metalem. Já myslím, že hodně z nás zná skladby, jako jsou “First Day of My Life” nebo “In the Shadows”, a pokud jste jejich velkým zastáncem stejně jako moje drahá osoba, těžko budete hledat v novém albu zalíbení. Uznávám, že posledními třemi alby se Finové mílovými kroky vzdalují od všech “metalových” vlivů. Nelze jim to mít za zlé a musím uznat, že před čtyřmi roky vydané album “Black Roses” mělo také něco do sebe. Všechny songy si zachovaly ...

  • Hellsaw – Trist

    4.4.2012

    Ellrohir

    Hellsaw - Trist

    V jihorakouském Štýrském Hradci, městě s kořeny sahajícími až do římských dob, bydlí a už přes deset let hraje black metalová kapela Hellsaw. Jádro kapely tvoří dvojice Aries a Svart doplněná o trio muzikantů doprovázejících je při živých vystoupeních. Letos přicházejí s v pořadí čtvrtou řadovou deskou “Trist”. Pro mě je to první setkání. Hellsaw na mě udělali – jak hudbou, tak vizáží – dojem bandy hrající black metal ze staré školy. Samozřejmě bez “garážového” zvuku, nýbrž s pěkně studiově vypiplanou produkcí, což zřejmě nepotěší zaryté příznivce trve underground soundu, nicméně od kapely ze stáje tak zvučného jména jako Napalm Records těžko v dnešní době očekávat něco jiného. Každopádně se v jejich hudbě příliš neobjevují různé “moderní” serepetičky typu folkových nástrojů, akustiky nebo nějakého shoegaze. Není přítomno ani výraznější koketování s příbuznými žánry, nekonají se žádné exkurze do světa ...

  • Corrosion of Conformity – Corrosion of Conformity

    28.3.2012

    Kaša

    Corrosion of Conformity - Corrosion of Conformity

    Novinka Corrosion of Conformity by se do jisté míry dala považovat za nový začátek této stálice stoner metalu. Kapela své nové album pojmenovala jednoduše “Corrosion of Conformity”, a co víc, po dlouhých jednadvaceti letech se na albu nepodílel zpěvák, kytarista a dalo by se říci, že i hlavní mozek Pepper Keenan. Důvody mi nejsou příliš známé a těžko říct, zda jsou Pepperovy dny v kapele nadobro sečteny a chce se zaměřit na hvězdné Down, či se jedná pouze o chvilkový odpočinek. Tak či tak, nové album bylo nahráno v “Animosity” sestavě – basy a zpěvu se opět chopil Mike Dean, kytaru dřímá Woody Weatherman a za bicí se vrátil Reed Mullin. Kdo zná dřívější tvorbu Corrosion of Conformity, nebude překvapen, že album tíhne více ke klasickému 80’s HC/punku s lehkou příměsí stoner metalu, ke kterému kapelu přivedl právě Keenan. Věřím, že spousta fandů ...

  • Theudho – When Ice Crowns the Earth

    6.2.2012

    Beztak

    Theudho - When Ice Crowns the Earth

    Po čtyřech letech jsme se dočkali pořádné vlny pagan black metalu z Belgie, kterou nám přichystala kapela Theudho. Jde o jejich čtvrtý řadový počin a myslím, že stojí za to se na něj podívat trochu blíže. Theudho původně vznikli, jako čistě klávesový projekt, ale nakonec vyrostli v metalovou kapelu, což je určitě dobře. Byl jsem zvědav, co si pro mne na nové desce přichystali. A zdali naše setkání dopadlo dobře, se dozvíte v následujících řádcích. Album “When Ice Crowns the Earth” začíná písní “War into the World”. Děsivé zvuky vystřídá běsnící kytara a na mě se z jeskyně vyvalí obrovské monstrum. Běží za mnou a já nemám kam utéct, takže mne nakonec semele svou zuřivostí. Po chvíli běsnění kapele Theudho jako by ztěžknou ruce a příchází klidný a zároveň dostatečně chytlavý refrén. Přes naprosto ničivý začátek ...

  • Graveworm – Fragments of Death

    23.10.2011

    Earthworm

    Graveworm - Fragments of Death

    Graveworm fungují už od roku 1992 a od té doby se stihli zařadit mezi stálice melodického black metalu. Já jsem je naposledy pořádně poslouchal s albem “Collateral Defect”, které mi poskytlo vše, co si představuji pod pojmem melodický black metal. Kulervoucí riffy, refrény, co zůstanou v hlavě, rychlé bicí… Graveworm samozřejmě nechybělo ani efektní střídání growlů, screamů a dalších typů metalových vokálů. Všechny tyto dispozice bych shrnul pod pojem chytlavost. Jenže, co čert nechtěl, kapela tentokrát chytlavost zapomněla doma. Všechny ty serepetičky, co jsem vyjmenoval, se samozřejmě na “Fragments of Death” nacházejí, ale vše působí tak nějak mdle a samoúčelně. Většina riffů je nudná, refrény nejsou chytlavé… je to bída. Nejzajímavější riffáž je podle mě v klipovce “See No Future”, ale tu kapela pohřbila absolutně nezáživným refrénem. Tak ...

  • Pain of Salvation – Road Salt Two

    22.10.2011

    Earthworm

    Pain of Salvation - Road Salt Two

    Fanouškovská základna Pain of Salvation má opravdu tuhý kořínek. Dalo by se říct, že mezi kapelou a posluchači funguje zákon džungle a přežijí jen ti nejsilnější. Do alba “Remedy Lane” se o kapele ještě jakžtakž dalo mluvit jako o prog metalové, ale následující “BE” všechny škatulky a předpoklady zběsile rozkousalo a zadupalo hluboko do země – a kdo přežil (a zamiloval si) žánrové skoky z folku k rapu se zastávkou na Broadwayi, podkreslovanou orchestrem, tak si určitě říkal, že už ho nic nerozhodí. Další zkouška trpělivosti a vkusu fanoušků byl “Scarsick” s plnohodnotnou rapovou skladbou, rock’n’rollem, nu-metalem a jakousi disco šíleností. Ale i za touto zdánlivě nepochopitelnou a nesourodou deskou se schovávala genialita a propracovanost. Mě dokázalo rozhodit kupodivu prosté “Road Salt One” se sedmdesátkovým zvukem. U “Road Salt One” jsem se našel pouze mezi několika skladbami ...

  • The Agonist – The Escape

    28.9.2011

    Ježura

    The Agonist - The Escape

    The Agonist jsou zvláštní případ. Jak nemůžu drtivou většinu metalcoru ani cítit, tak tady je to přesně naopak – čas od času na ně dostanu takovou náladu, že neposlouchám nic jiného. Debaty o škatulkování si však protentokrát odpustím a zůstanu u tvrzení, že The Agonist jsou rozhodně víc než obyčejný metalcore – ať už uměleckou hodnotou nebo snad nezpochybnitelným zastoupením dalších žánrů. Ať už hrají co chtějí, jejich dvě řadovky mě k tomu naprosto přikovaly, a proto jsem EP “The Escape” vyhlížel s nemalým zájmem. Co na tom, že obsahuje jenom dvě skladby a jeho stopáž jenom lehce přesahuje 8 minut… Při takové konstelaci poměrů poněkud ztrácí na významu rozepisovat se o nějakých společných rysech “alba”, takže se uchýlím k tomu málu, co si pro nás tahle kanadská pětice připravila. Skladba numero uno nese ...

  • Mater Monstifera – Na zrcadlech lží

    29.7.2011

    H.

    Mater Monstifera - Na zrcadlech lží

    Co tak již delší dobu zaznamenávám ohlasy na tvorbu jihočeských Mater Monstifera, takřka všichni považují tuhle kapelu za stálici domácí scény, s čímž bych i souhlasil, která tvoří kvalitní muziku, o čemž už bych však já osobně docela polemizoval. Nemám samozřejmě nic proti samotné skupině, ale musím předeslat, že mi jejich hudba nikdy moc nelezla do uší a nešmakovala mi. I když, ono je nejspíš říct, že mi tahle hudba nikdy moc nejela, trochu přehnané, protože Mater Monstifera vydali za nějakých těch deset roků, co fungují, prozatím jen jedno velké album “Zrozen z hříchu” v roce 2005. Tím chci říct, že jsem k aktuálně vydávané novince “Na zrcadlech lží” nepřistupoval s nějakým despektem nebo s očekáváním něčeho vyloženě špatného. Bral jsem to tak, že debut mě nebral, takže dvojka mě může jenom překvapit. Jenže ...

  • My Dying Bride – Evinta

    19.7.2011

    Seda

    My Dying Bride - Evinta

    My Dying Bride, kapela, která si za svou 20letou historii vytvořila status legendy. Patří k nejlepším a nejrespektovanějším doom metalovým kapelám. U této skupiny nenajdete desku, která by byla vyloženě špatná. Všechny si drží určitou kvalitu a ani jedna nevybočuje ze standardů kapely. My Dying Bride jsou prostě jedinečnou kapelou, která bude uctívána i dlouho poté, co skončí, ať už z jakéhokoliv důvodu. My Dying Bride by si měl poslechnout každý, kdo začíná objevovat taje doom metalu. Pro mě je to prostě jeden z definovatelů žánrů, který s každou deskou přinesl něco nového. Recenzovaná “Evinta” byla vydána právě k 20. výročí a jedná se o předělávky úryvků z různých skladeb do symfonické podoby. Takže zapomeňte na metal, kytary, bicí a vše podobné. Je to úplně něco jiného. Musím ale říci, že je na mě tato hudba až ...

  • Wolverine – Communication Lost

    19.7.2011

    Earthworm

    Wolverine - Communication Lost

    Chlapi ze švédského uskupení Wolverine trpěli několik posledních let v zajetí osobních potíží, ať šlo o zdraví nebo o rodinu. Nakonec se jim naštěstí podařilo vše urovnat a fanoušci tak po relativně dlouhé době mohou zkusit další rock-metalový hábit, nástupce téměř bezchybné dlouhohrající desky “Still”, který pro ně kapela ušila. To, co platilo o předchozích počinech kapely, platí i nyní – je to opět trochu o něčem jiném. Zatímco “The Window Purpose” byla prog metalová záležitost, v něčem připomínající velikány Dream Theater, Opeth a Pain of Salvation, další “Cold Light of Monday” bylo hodně atmosférické a temné, třetí “Still” již dokonale nakombinovalo první pokusy, stvořilo drtivé hity a definovalo jejich styl. “Communication Lost” je mnohem temnější a přímočařejší, což bylo způsobeno právě osobními problémy. O těch se můžeme dozvědět i v textech na albu. Máme tu ...

  • Falconer – Armod

    15.7.2011

    Seda

    Falconer - Armod

    Když jsem příjímal recenzi na Falconer, nebyl jsem si jistý, že mě to bude tolik bavit. Přeci jen, heavy metal už nějakých hezkých pár let nevyhledávám a neposlouchám jej tolik. Samozřejmě, jako většina jsem na tom vyrostl. Je to ale už jen docela dlouhá doba, a tak jsem se bál, že u Falconer budu spíš usínat, než se bavit jejich hudbou. O to víc jsem byl překvapen. Nejedná se o žádný agro heavy metal, jaký je obvyklý. Jsou zde velké prvky folku; omlouvám se těm, co Falconer znají, já jsem s nimi seznámen poprvé a o to víc mě potěšilo, že se takováhle hudba vyskytuje, protože mě to opravdu zaujalo. Velice se mi také líbí to, že se zpívá v domácím jazyce kapely, a to ve švédštině. Songy poté dostanou jiný rozměr, protože angličtiny už je ...

  • The Black Dahlia Murder – Ritual

    8.7.2011

    Seda

    The Black Dahlia Murder - Ritual

    The Black Dahlia Murder jsem poslouchal docela dost před loňským Brutal Assaultem. Na jejich vystoupení jsem se tešil, ale kluci mě zklamali. Nevím proč, ale zkrátka mě jejich show vůbec nebavila. Po návratu domů jsem je tedy dost zanedbával a v podstatě jsem je neslyšel až doteď, kdy je poslouchám kvůli recenzi na “Ritual”. Tuto partu mám zafixovanou jako jednu z lepších metalcorových kapel současnosti. V současné konkurenci metalcoristů je opravdu těžké prorazit a The Black Dahlia Murder svou kvalitou dokazují pokaždé s novou deskou. I když se od sebe alba nijak zázračně neliší, poslech je pokaždý stejně kvalitní a dodržují si úroveň, kterou nastolili už od první desky “Unhallowed”. Na “Ritual” najdete 12 písní. Všechno to jde shrnout jednoduše do jedné věty: klasický, dobře poslouchatelný metalcore. Nic víc, nic míň. Takovýto mám rád, nicméně ...

  • Novembers Doom – Aphotic

    5.7.2011

    Seda

    Novembers Doom - Aphotic

    Novembers Doom se právě díky této recenzi věnuji prvně, a tudíž je nemohu srovnávat z dob minulých a zaměřím se jen a pouze na hudbu, co se na aktuální desce vyskytuje. Nějaké porovnání z dob dřívějších tedy není možné. Tato kapela má již dlouhou historii, první počin vyšel už v roce 1995 a od té doby se jich dostalo ven dalších sedm i s aktuálním “Aphotic”. A jak už název Novembers Doom napovídá, skupina se věnuje právě death/doom metalu, což patří mezi jeden z mých velmi oblíbených žánrů. Nároky jsou tedy v tomto odvětví pro mě docela vysoké a můžu s klidem říci, že Novembers Doom je splňují. Osmisongové album otevírá “The Dark Host”, která patří k jedněm z mých nejoblíbenějších. Pomalejší minutový rozjezd nahradí opravdu výborný riff. Zejména skvělé je, jak místo growlu přichází čistý zpěv. Už jsem ...

  • Arch Enemy – Khaos Legions

    28.6.2011

    Seda

    Arch Enemy - Khaos Legions

    Arch Enemy se po dlouhé době vydávání všeho možného, jen ne nového materiálu, opět vrátili k tomu, co je nejdůležitější – a to ke studiové desce. Posledně se kapela prezentovala se znovunahranými songy na “The Root of All Evil”, které podle mě dopadly docela dobře. Ač se znovunahrávání spoustě lidí nelíbílo, myslím, že to byl docela povedený krok. Přiblížila se starší tvorba nové generaci, která s tím nemusela přijít do styku. Dále pak Arch Enemy do světa vydali DVD se záběry z koncertů. To jsem bohužel neviděl, takže sloužit nemohu. Nic tedy, co by musela přímo kapela tvořit sama (že by nebyly nápady?). Dočkali jsme se až teď a čekání to bylo zbytečné. Proč? Dozvíte se níže. První, co mě ihned překvapilo, je počet songů a délka alba. Je to strašně dlouhé! Dohromady to má 14 ...

  • Samael – Lux mundi

    3.6.2011

    H.

    Samael - Lux mundi

    Temné industrialisty Samael mám již delší dobu v oblibě. Přestože jsem od přírody rozený příznivce black metalu, oslovovalo mě vždy trochu paradoxně spíše jejich elektronické období, nikoliv ony black metalové počátky (ačkoliv takové “Ceremony of Opposites” je hodně fajnová fošna, to se musí nechat), přesto nemohu ignorovat fakt, že onen proklamovaný návrat ke kořenům na minulé desce “Above” byl velice povedený. Aktuální nahrávka “Lux mundi”, celkově již jubilejní desátá dlouhohrající v kariéře těchto Švýcarů, se však navrací na cestu, po níž Samael kráčí bratru již dobrých 15 let – cestu nápaditého industrialu. Je ale nutno jedním dechem dodat, že v táboře Samael se nic neodehrává násilně, právě naopak, veškerý vývoj probíhá neuvěřitelně plynule. To ve výsledku znamená, že i onen návrat ke kořenům, chuť zahoblovat si po čase nějaký ten pořádný black metal, jejímž výsledkem ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy