Minirecenze

  • The Black Dahlia Murder – Ritual

    8.7.2011

    Seda

    The Black Dahlia Murder - Ritual

    The Black Dahlia Murder jsem poslouchal docela dost před loňským Brutal Assaultem. Na jejich vystoupení jsem se tešil, ale kluci mě zklamali. Nevím proč, ale zkrátka mě jejich show vůbec nebavila. Po návratu domů jsem je tedy dost zanedbával a v podstatě jsem je neslyšel až doteď, kdy je poslouchám kvůli recenzi na “Ritual”. Tuto partu mám zafixovanou jako jednu z lepších metalcorových kapel současnosti. V současné konkurenci metalcoristů je opravdu těžké prorazit a The Black Dahlia Murder svou kvalitou dokazují pokaždé s novou deskou. I když se od sebe alba nijak zázračně neliší, poslech je pokaždý stejně kvalitní a dodržují si úroveň, kterou nastolili už od první desky “Unhallowed”. Na “Ritual” najdete 12 písní. Všechno to jde shrnout jednoduše do jedné věty: klasický, dobře poslouchatelný metalcore. Nic víc, nic míň. Takovýto mám rád, nicméně ...

  • Novembers Doom – Aphotic

    5.7.2011

    Seda

    Novembers Doom - Aphotic

    Novembers Doom se právě díky této recenzi věnuji prvně, a tudíž je nemohu srovnávat z dob minulých a zaměřím se jen a pouze na hudbu, co se na aktuální desce vyskytuje. Nějaké porovnání z dob dřívějších tedy není možné. Tato kapela má již dlouhou historii, první počin vyšel už v roce 1995 a od té doby se jich dostalo ven dalších sedm i s aktuálním “Aphotic”. A jak už název Novembers Doom napovídá, skupina se věnuje právě death/doom metalu, což patří mezi jeden z mých velmi oblíbených žánrů. Nároky jsou tedy v tomto odvětví pro mě docela vysoké a můžu s klidem říci, že Novembers Doom je splňují. Osmisongové album otevírá “The Dark Host”, která patří k jedněm z mých nejoblíbenějších. Pomalejší minutový rozjezd nahradí opravdu výborný riff. Zejména skvělé je, jak místo growlu přichází čistý zpěv. Už jsem ...

  • Arch Enemy – Khaos Legions

    28.6.2011

    Seda

    Arch Enemy - Khaos Legions

    Arch Enemy se po dlouhé době vydávání všeho možného, jen ne nového materiálu, opět vrátili k tomu, co je nejdůležitější – a to ke studiové desce. Posledně se kapela prezentovala se znovunahranými songy na “The Root of All Evil”, které podle mě dopadly docela dobře. Ač se znovunahrávání spoustě lidí nelíbílo, myslím, že to byl docela povedený krok. Přiblížila se starší tvorba nové generaci, která s tím nemusela přijít do styku. Dále pak Arch Enemy do světa vydali DVD se záběry z koncertů. To jsem bohužel neviděl, takže sloužit nemohu. Nic tedy, co by musela přímo kapela tvořit sama (že by nebyly nápady?). Dočkali jsme se až teď a čekání to bylo zbytečné. Proč? Dozvíte se níže. První, co mě ihned překvapilo, je počet songů a délka alba. Je to strašně dlouhé! Dohromady to má 14 ...

  • Samael – Lux mundi

    3.6.2011

    H.

    Samael - Lux mundi

    Temné industrialisty Samael mám již delší dobu v oblibě. Přestože jsem od přírody rozený příznivce black metalu, oslovovalo mě vždy trochu paradoxně spíše jejich elektronické období, nikoliv ony black metalové počátky (ačkoliv takové “Ceremony of Opposites” je hodně fajnová fošna, to se musí nechat), přesto nemohu ignorovat fakt, že onen proklamovaný návrat ke kořenům na minulé desce “Above” byl velice povedený. Aktuální nahrávka “Lux mundi”, celkově již jubilejní desátá dlouhohrající v kariéře těchto Švýcarů, se však navrací na cestu, po níž Samael kráčí bratru již dobrých 15 let – cestu nápaditého industrialu. Je ale nutno jedním dechem dodat, že v táboře Samael se nic neodehrává násilně, právě naopak, veškerý vývoj probíhá neuvěřitelně plynule. To ve výsledku znamená, že i onen návrat ke kořenům, chuť zahoblovat si po čase nějaký ten pořádný black metal, jejímž výsledkem ...

  • Jesu – Ascension

    2.6.2011

    Seda

    Jesu - Ascension

    S Jesu jsem se poprvé dostal do kontaktu na Brutal Assaultu. Nejdříve jsem se na toto vystoupení neplánoval podívat, nakonec jsem ale zůstal a hudba mě velice zaujala. A hned první EP, co jsem od nich slyšel, se mi líbilo natolik, že se umístilo v záverečném eintopfu jako nejlepší neřadový počin roku a stejně tak ve zhodnocení uplynulých deseti let, kde se i v tvrdé konkurenci dokázalo dobře umístit. Přeci jen od posledního poslechu už uplynula dlouhá doba a já se trochu bál, zda nadšení zůstane stejné. Opět se mi obnovilo! Je zajímavé, že takto složitá a náročná hudba, kterou Jesu tvoří, mě dokáže stále zaujmout i v této době. Momentálně ujiždím na úplně jiných věcech, které jsou o dost, když to řeknu takhle, “jednodušší”. Poměrně mě začala bavit elektronická hudba a mix metalu s elektronikou. Už dříve jsem čas od času ...

  • Sklepmaster – The Unforgiven Sin

    28.5.2011

    H.

    Sklepmaster - The Unforgiven Sin

    I přes lehce prapodivný název Sklepmaster (snad nejsem jediný kořala, který si okamžitě vzpomene na jistý druh vína… jsem ochoten i předpokládat, že to byl od kapely záměr… ale což, alespoň je sranda) nepáchá tahle parta z Opavy rozhodně špatnou hudbu. Pro někoho možná díky onomu sranda názvu až překvapivě dobrou. Upřímně řečeno se tu sice tentokrát nemohu a nebudu dojímat nad nějakou genialitou či něčím podobným, zato však mohu hned ze začátku prohlásit, že to, co Sklepmaster předvádějí na svém aktuálním druhém počinu “The Unforgiven Sin”, nejenže není špatné, ale je to hlavně příslibem do budoucna. Na minialbu “The Unforgiven Sin” se dohromady tmelí death metal, melodic death a thrash metal; někde se prolínají, jinde střídají, někde je znatelnější jedna složka, onde zase druhá, hlavní však je, že to celé hezky šlape ...

  • Destroying Divinity – Dark Future

    24.5.2011

    H.

    Destroying Divinity - Dark Future

    Destroying Divinity rozhodně dělají čest svému názvu. Dechovka to určitě není. Od první vteřiny svého posledního dlouhohrajícího počinu “Dark Future”, který vyšel v červnu loňského roku, nasadí drtící tempo brutálního death metalu toho nejhrubšího zrna. Nezaměňujte však pojmy – brutální se nerovná bezmyšlenkovitě. Destroying Divinity dokážou mezi tu svojí extrémní hoblovačku narvat i pěkných pár výborných překvápek… Na první poslech vás smete hutný sound, těžká kytarová stěna a “cit” pro brutalitu. Za některé pasáže v hned úvodní “To Live in Gloom of the Beyond” by se nemuseli stydět ani takoví řezníci jako Deicide, to vám povídám. A že Bentonovci nejsou žádná ořezávátka, což? Ale nic není tak jednoduché, jak se napoprvé může zdát. Destroying Divinity totiž umí to své peklo – jak jsem již nakousl výše – i dost hezky okořenit. ...

  • Pantheist – Pantheist

    20.5.2011

    Seda

    Pantheist - Pantheist

    Pantheist, funeral doom metalová kapela z Velké Británie, se opět rozhodla vydat další desku. Její poslední výtvor nesl název “Unveiling the Signs” – ano, split CD s Dissolving of Prodigy a dalšími. Jedná se o už o čtvrté album během jedenáctileté historie. Nejde tedy o žádné nováčky a na scéně už mají poměrně slušné jméno. Kapela se vyvíjela s každou deskou, ze začátku byla mnohem více funeral a s posledními výtvory docela “vyměkla”. Už se nejedná o takovou obrovskou depku jako dříve. Atmosféra, která je v doom metalu nejdůležitější, je ale stále výborná. Velký dík za to patří klávesám, které v tomto žánru u některých kapel moc nemusím, zde mi ale perfektně pasují a užívám si je. Co se týče změny, tak starší desky Pantheist zas tak projeté nemám, když to ale třeba porovnám s pár songy z roku 2001, dnešní ...

  • Otep – Atavist

    18.5.2011

    Seda

    Otep - Atavist

    Musím se přiznat hned na začátku, o Otep toho moc nevím, moc jsem toho od nich neslyšel a recenzovaná “Atavist” je mojí první ochutnávkou, kterou tato parta nabízí. Nevím, jestli to má cenu zmiňovat, ale pro případ, že se s nimi někdo dostal do kontaktu poprvé, mohl bych něco o Otep říct. Nejdůležitější by bylo zmínit zřejmě vokály. Ač to na první pohled (poslech) nevypadá, zpěvu se ujímá žena. Funguje to např. jako v Arch Enemy s Angelou Gossow. Některé její screamy a growly jsou opravdu povedené a někdy byste si ani neřekli, že to vychází z něžného pohlaví. Očekávání od desky nebyla skoro žádná, když se jednalo o premiéru s nimi. Nicméně ale musím říct, že mě to také nijak extra nezaujalo. Dočkal jsem se průměrné desky, která je na poslech chvílemi příjemná, ale nejedná se o nic, co by mě nutilo ...

  • Skindred – Union Black

    14.5.2011

    Seda

    Skindred - Union Black

    Máme tu opět Skindred, kteří se po (pro mě poměrně nevydařeném EP) vrací s plnohodnou deskou. Na posledním EP “Shark Bites and Dog Fights” mi prostě něco chybělo, jako by to bylo nedodělané. O to víc jsem se trošku bál tohoto dalšího alba. Nakonec to ale vše dopadlo dobře, Skindred jsou zpět ve formě a “Union Black” musí bavit. Poslední nevydařený kousek jsem jim tedy s radostí odpustil. Přeskočíme-li stejnojmenné intro, čeká nás tu skvělá otvíračka se jménem “Warning”. Skindred na každém albu mají jednu výbornou pecku, která výrazně převyšuje zbytek alba. V minulosti to třeba byl “Ratrace”, “Nobody” anebo např. na posledním EP song se stejným názvem “Shark Bites and Dog Fights”. Není divu, že takováto píseň má vždy videoklip. “Warning” je prostě hitovka k pohledání, má všechno, co prostě dobrý song musí mít. Rychlý ...

  • Beardfish – Mammoth

    27.4.2011

    Earthworm

    Beardfish - Mammoth

    Švédsko je plodné na kvalitní progresivní kapely a není divu, že z těchto krajů pocházejí i Beardfish, kteří si zajistili místo mezi největšími skupinami podobného žánru. Na rozdíl od svých tvrdších vrstevníků ze Švédska jsou známí hlavně díky svému zvuku, připomínajícímu 70. léta, kdy byly na vrcholu klasické prog rockové kapely, jako Yes, Genesis nebo Pink Floyd. Vlivy těchto velikánů byly vždy v jejich tvorbě hmatatelné, ale i přesto si Beardfish dokážou vždy udržet vlastní obličej. Jaký ale vůbec je charakteristický vzhled jejich hudby? Troufám si říct, že doopravdy se kapela našla až na novince “Mammoth”. Tím nemyslím, že by snad dříve nevěděli, co dělají, přeci jenom už se na hudební scéně vyskytují jedenáct let, každé jejich album ale bylo více nebo méně experimentální a hudebně kolísalo mezi žánry. To samozřejmě také nebylo na škodu. ...

  • Debauchery – Germany’s Next Death Metal

    21.4.2011

    H.

    Debauchery - Germany's Next Death Metal

    A věřili byste, že já jsem se na novinku Debauchery docela těšil? Byl jsem především opravdu zvědavý, s čím kapela přijde po minulém počinu “Rockers & War”, který byl v rámci jejich tvorby velice pozoruhodný. Debauchery tenkrát nahráli nesourodý materiál, rozdělený na dvě poloviny. Druhá byla chytlavým rock’n’rollem s growlingem, ale ta první nabídla drtivý death metal, kde se v některých skladbách objevily opravdu výtečné epické klávesy, díky nimž zněl výsledek až nečekaně dobře. Kupříkladu taková “Wolves of the North”, to je opravdová bomba a já osobně jsem tajně doufal, že by Debauchery na dalším albu mohli pokračovat právě v tomto stylu. Veliká škoda, že jsem nakonec doufal marně… Hned první poslech “Germany’s Next Death Metal” ukázal, že “Rockers & War” nebyl nově vytyčený styl Debauchery, ale pouze takový experiment, nebo bychom ...

  • Colosseum – Chapter 3: Parasomnia

    8.4.2011

    H.

    Colosseum - Chapter 3: Parasomnia

    Vydání “Chapter 3: Parasomnia” provází jeden neveselý fakt – smrt hlavního mozku Colosseum, Juhani Palomäkiho, jinak také člena o něco známějších Yearning, jenž zemřel ve věku nedožitých 32 let, těsně po dokončení této desky, která tudíž vychází až posmrtně jako jakési memorandum tohoto finského hudebníka, s jehož smrtí Colosseum i Yearning zanikli… Kdo někdy měl tu čest s předcházejícími počiny “Chapter 1: Delirium” a “Chapter 2: Numquam”, jistě mi dá za pravdu, že Colosseum sice nepatří k naprosté špičce funeral doom metalu, ale že jsou jednou z těch kapel, jež odvádějí onu řekněme “černou práci” – nejsou lídry svého stylu, posunující jeho hranice, ale formací, která udržuje funeral doom v jeho ryzí formě muzikou na nic si nehrající – pěkně pomalu, dlouze a hlavně depresivně. To jsou atributy, které by se ve zkratce ...

  • Deadlock – Bizarro World

    12.3.2011

    Seda

    Deadlock - Bizarro World

    Deadlock působí na hudební scéně již poměrně dlouho, svůj debut vydali už v roce 2002 a od té doby do své diskografie přidali další čtyři kousky i s aktuálním “Bizarro World”. Právě toto album je moje prvotina od kapely a musím říct, že jsem za to rád, víckrát už se na ně nebudu moct ani podívat. A přitom to vypadalo docela lákavě – melodický death metal/metalcore s ženskými vokály. Například od System Divide je tato kombinace poměrně dobře poslouchatelná, jenže Deadlock se to vůbec nepovedlo. Jak název napovídá, mělo by se jednat o něco bizarního. A taky že ano, tato hudba se dá popsat jako bizarní. Ze začátku se to rozjede slušně, solidní metalcore, pohoda. Jenže pak tam vstoupí Sabine Scherer se svou psycho-pop částí a celé do jde to kytek. Nedovedu si představit, že by to poslouchal nějaký normální ...

  • Destruction – Day of Reckoning

    6.3.2011

    Earthworm

    Destruction - Day of Reckoning

    Můj vztah k Destruction byl před tímto albem zvláštní. Obeznámen pouze s jejich ranou tvorbou (vše až po desku “Release from Agony”) jsem si říkal, že jim to šlape, ale nic zásadního mi nenabízeli. Nebudu napínat, jejich novinka je na tom úplně stejně. Šlape to, ale vede to někam? Jelikož jsem milovník thrashe, tak to, co teď napíšu, asi bude vypadat divně, ale “Day of Reckoning” je prostě další thrashová deska. Nic víc, nic míň. Fanoušci a sběratelé budou mít v přihrádce s alby další přírůstek, na Encyclopaedia Metallum přibude na stránce Destruction jedno album do seznamu, sama kapela možná bude mít chvíli co hrát na koncertech, ale potom se po “Day of Reckoning” slehne zem. Pro ty, co ještě nechápou – deska to není špatná, je prostě jenom slušná, ucházející a neurazí. V čem ...

  • Cruadalach – Agni – Unveil What’s Burning Inside

    4.3.2011

    H.

    Cruadalach - Agni - Unveil What's Burning Inside

    Cruadalach na scénu vtrhli jako blesk a během krátké chvíle si svými energickými koncerty udělali velice solidní jméno. Už teď mají za sebou několik málo zahraničních štací na místech, kam spousta jiných o mnoho déle hrajících českých kapel ani nečuchne, nemluvě o potvrzených festivalech v létě v Rakousku a Německu (a že například na takovém Northern Lights nehrají žádná ořezávátka). Docela s podivem, že Cruadalach svůj první pořádný počin (promo “V rytmu staré krve” jako pořádný počin neuznám, jelikož nevyšlo ve fyzické podobě :)) vydávají až teď. Kapela spojila své síly s časopisem Pařát, pod jehož záštitou právě minialbum “Agni – Unveil What’s Burning Inside” vychází… Trojice skladeb, která se objevila už na “V rytmu staré krve” – jmenovitě jde o “Pramen Epony”, “Golden Times” a “Confession” – je přítomna i na aktuálním EP, tudíž se přímo nabízí možnost přímého ...

  • Brutally Deceased – Dead Lovers’ Guide

    10.1.2011

    Seda

    Brutally Deceased - Dead Lovers' Guide

    Brutally Deceased vznikli poměrně nedávno, první krůčky do světa hudby prováděli v roce 2007. Až o dva roky později se sestava konečně ustálila a mohla se naplno věnovat jen hudební práci. Z jejich snahy právě nedávno vzniknul tento debut “Dead Lovers’ Guide”. Jak nakonec dopadl? Podle mě průměrně až lehce nadprůměrně. Hudba se veze na osvědčených formátech, které praktikují severní kolegové ze Švédska, a kterým se už při založení parta chtěla věnovat. Zejména hlavně od skupin jako např. Entombed je tu naprosto značná inspirace. Pokud jste fanoušky klasického oldschoolového death metalu, je to přesně pro vás. “Dead Lovers’ Guide” šlape skvěle jako celek, od začátku do konce pořádná jízda. V podstatě vás hned donutí k pořádnému headbangingu. O hudbě se zde moc napsat nedá, pokud daný žánr znáte, je vám naprosto jasné, jak se to bude vyvíjet. Jsou tu poměrně chytlavé ...

  • Atheist – Jupiter

    9.1.2011

    Earthworm

    Atheist - Jupiter

    17 let je sakra dlouhá doba, která dokonce dosahuje/přesahuje věk několika členů naší redakce. Přesně tak dlouho musela hromada fanoušků čekat na další nálož jazz-metalu od Atheist – jedněch ze zakladatelů žánru. Podařilo se po tak dlouhé době kapele kvalitativně alespoň navázat na svoji předchozí tvorbu? Co se změnilo kromě obsazení ve skupině? Čtěte dál… Předtím, než se začnu zaobírat tím, co je nového a co zůstalo z “oldschool Atheist”, si dáme malou lekci z hudební historie. Svého času byla kapela Atheist absolutně revoluční – kombinovat jazz a death metal si dovolil opravdu málokdo, a ač byly výsledky jakkoliv geniální, tato kombinace nedostála zaslouženého pochopení mezi posluchači. Nyní se ale na Atheist pohlíží jako na fotříky, kteří začali s tím, co teď máme tak rádi, a jejich starší alba se stala klasikami žánru. S dobou se ale změnila ...

  • Impaled Nazarene – Road to the Octagon

    30.12.2010

    H.

    Impaled Nazarene - Road to the Octagon

    Tak jsou finští šílenci Impaled Nazarene, vedení holohlavým magorem Mika Luttinenem, opět zpátky a perou do lidí ten svůj punkem říznutý, rychlopalebný black metal hlava nehlava. Sice jim to tentokrát trvalo o něco déle (vyrovnali nejdelší pauzu mezi dvěma alby – tři roky), ale už jsou tady s novinkou “Road to the Octagon”. Co se změnilo? Nic! Co zůstalo při starém? V podstatě všechno! Pokud jste měli někdy tu čest s jakýmkoliv starším počinem Impaled Nazarene, tak vám bude asi marné vykládat, jak novinka “Road to the Octagon” zní. Jenom čekáte, až řeknu, že se kapela opět drhne ten svůj ultra rychlý black metal a Mika Luttinen řve jak smyslů zbavený. Tudíž vše jak má být… nebo ne? Ono zdánlivě všechno opravdu je, jak má být. Každý jednotlivý ...

  • The Blackstone Chronicles – Unspoken Regrets

    23.12.2010

    Seda

    The Blackstone Chronicles - Unspoken Regrets

    Na recenzi, která se objeví den před Štědrým večerem, padla volba na The Blackstone Chronicles. Že je vůbec neznáte? Nemáte se za co stydět, tato parta lidí totiž dělá s touhle kapelou teprve první krůčky na její (doufejme, že dlouhé a úspěšné) kariéře. “Unspoken Regrets” je jejich prvním větším počinem, se kterým se můžou prezentovat. Obsahuje celkem tři písně, délka zhruba na deset minut. I v takhle malém výběru se ale nachází něco skvělého, co zabaví na hodně dlouho. The Blackstone Chronicles vám během této doby naservírují vynikající deathcore. Na začátku s “Wounds of Despair” se nahodí vysoké tempo, které se přes “Wicked Souls” ještě navýší a zastaví se až se “Sky I Touch”. Kluci předvadí skvělý technický deathcore. Přesně takový, jaký mám rád. Zejména se mi líbí výkon zpěváka Olese. Ten už ve své druhé (končící) kapele Collapse Beneath It předváděl výborný ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy