Minirecenze

  • The Blackstone Chronicles – Unspoken Regrets

    23.12.2010

    Seda

    The Blackstone Chronicles - Unspoken Regrets

    Na recenzi, která se objeví den před Štědrým večerem, padla volba na The Blackstone Chronicles. Že je vůbec neznáte? Nemáte se za co stydět, tato parta lidí totiž dělá s touhle kapelou teprve první krůčky na její (doufejme, že dlouhé a úspěšné) kariéře. “Unspoken Regrets” je jejich prvním větším počinem, se kterým se můžou prezentovat. Obsahuje celkem tři písně, délka zhruba na deset minut. I v takhle malém výběru se ale nachází něco skvělého, co zabaví na hodně dlouho. The Blackstone Chronicles vám během této doby naservírují vynikající deathcore. Na začátku s “Wounds of Despair” se nahodí vysoké tempo, které se přes “Wicked Souls” ještě navýší a zastaví se až se “Sky I Touch”. Kluci předvadí skvělý technický deathcore. Přesně takový, jaký mám rád. Zejména se mi líbí výkon zpěváka Olese. Ten už ve své druhé (končící) kapele Collapse Beneath It předváděl výborný ...

  • Unsun – Clinic for Dolls

    12.12.2010

    H.

    Unsun - Clinic for Dolls

    Na Unsun je nejzajímavější asi to, že v jejich čele stojí Mauser, známý jako bývalý kytarista smrťáků Vader, a jeho manželka Aya. Zajímavá může v jejich případě i grafika vyvedená se zjevnou pečlivostí, zajímavě dobrá může být i produkce jejich nového alba “Clinic for Dolls”, ale samotná hudba… no, řekněme to diplomaticky, tam už to tak slavné není. Mezi tisícem gothic metalových skupin se sličnou (a pokud možno blonďatou a v korzetu) zpěvačkou v čele jsou Unsun stejně tak zaměnitelní, jako je v rámci metalu mainstreamová jejich hudba. “Clinic for Dolls” neobsahuje nic, co byste nikdy předtím neslyšeli. Nahrávka plyne “v pohodě”, ale naprosto nekonfliktní vyznění vás nenechá ani chvíli na pochybách, že neposloucháte nic jiného než obyčejný pop s kytarou. Má to vůbec cenu rozebírat? Riffy jsou obyčejné, jednoduché, nevýrazné a ...

  • Insane – Preserve to Diverse

    11.12.2010

    Seda

    Insane - Preserve to Diverse

    Podruhé v krátké době je tu recenze na další českou kapelu, tentokrát se však ze západu posouváme více (o hodně více) na východ do Opavy. Insane ale působí na scéně o mnoho déle, debut vydali už v roce 1996 a od té doby vyšlo dalších šest desek i s aktuální “Preserve to Diverse”. Toto album vyšlo jako příloha metalového časopisu Pařát, a protože Pařát špatné přílohy nedává, bylo by hříchem nezkusit i Insane. Rozhodně se zde nachází kvalitní materiál, který nešetří nápady a nabízí kvalitní poslech. Jen další důkaz pro lidi, kteří tvrdí, že se na naší scéně vyskytují jen kopírky, že nemají pravdu. Hudba na tomto počinu se dá zařadit jen velice těžce. Je tu velká nálož basovky, riffy jsou trošku modernějšího rázu, ale není to přímo core hudba. Insane propojili kombinaci klasického thrash metalu s moderní hudbou. Ve výsledku to ...

  • Blind Guardian – At the Edge of Time

    14.11.2010

    Earthworm

    Blind Guardian - At the Edge of Time

    Power metal má mnoho podob a na pomyslném trůnu zajisté pro každého sedí nějaká jiná kapela. Pro mne to jsou Blind Guardian. Od geniálního speed metalu, který se nebál experimentů, se kapela dostala až k power metalu v té nejepičtější podobě. Vrcholem byla čtveřice desek počínaje číslem tři – “Tales From the Twilight World” a konče albem “Nightfall in Middle-Earth”. Další album bylo na někoho až moc dlouhé a složité, poslední bylo na druhou stranu až příliš jednoduché a rockovitě písničkové. Nebudu vás napínat, “At the Edge of Time” se opravdu povedlo a můj vnitřní hlásek mi říká, že se toto album zařadí k dalším top od Blind Guardian. Album začíná pro mne nejlepší skladbou celé desky, skladbou, která nese název “Sacred Worlds”. Tento song byl původně pouze ve hře “Sacred 2” a ve zkrácené verzi jste ...

  • Kylesa – Spiral Shadow

    12.11.2010

    Seda

    Kylesa - Spiral Shadow

    Pokud máte rádi originální hudbu, je Kylesa přesně pro vás. Tahle parta umí tvořit hudbu tak, abyste se u ní prostě nikdy nenudili. Kombinuje se zde několik stylů a žánrů, k tomu ženský vokál s mužským. Výborná nálož pořádně rychlých bicích podtržené skvělou basou a zajímavými riffy. Kylesa díky tomuhle všemu tvoří na scéně poměrně zajímavé uskupení a zatím mě nikdy na desce nezklamali. Stejně tomu je tak i s tímto aktuálním počinem “Spiral Shadow”. Hudba je celkově pořád stejná jako dříve. Kapela si drží svůj oblíbený zvuk, který i dalším albem neupadá do stereotypu, ba naopak. Stále je tato hudba plná nápadů a pestrosti a dokonce bych i tvrdil, že Kylesa album od alba roste. Jak je zvykem, prolínají se tu pomalé psychedelické pasáže s pořádnou tvrdou řežbou, která vás donutí nebýt v klidu. Tu tvrdší ...

  • Lordi – Babez for Breakfast

    8.11.2010

    Seda

    Lordi - Babez for Breakfast

    Na začátek bych měl asi udělat jedno vážné přiznání. Od Lordi jsem nikdy neslyšel celé album, když už jsem se k poslechu dostal, tak to byly jen hitovky. Zbytek jsem projel jen rychle na YouTube a i to jsem to nejčastěji po půlce vypínal. Zkrátka mě od nich baví jen pecky typu “Hardrock Hallelujah” nebo “Devil Is a Loser”. Zbytek mi prostě nepřišel nijak zajímavý, a tak jsem možná trochu riskoval, když jsem si je vzal na recenzi (bylo to obrovském nátlaku! ), ale věřím, že to nijak neovlivní kvalitu této recenze. Jak už každé malé dítě ví, Lordi jsou známí hlavně pro své masky. A s novým albem přisla i série nových. Tyhle modely se mi velice líbí, předtím mi vždycky přišli moc à la “Warhammer”. Ale tyhle ...

  • Miss May I – Monument

    3.11.2010

    Seda

    Miss May I - Monument

    Je to již rok, co jsem tu recenzoval tuto partu. Tehdy to byla mladá, poměrně nezkušená kapela, která se se svým debutem “Apologies Are for the Weak” uvedla na scénu. Tento počin mě velice bavil, jednalo se o velice chytlavý metalcore, který i přesto, že nebyl nijak odlišný od ostatních kapel, měl své kouzlo. Oproti “Apologies Are for the Weak” je ale “Monument” opravdu slabý. Doufal jsem, že Miss May I navážou podobnou hudbou, jelikož je kapela mladá a stále má celou svou budoucnost před sebou. Po nasbíraných zkušenostech jsem čekal, že “Monument” bude opravdu geniální. Zřejmě jsem přecenil jejich možnosti, protože je to až podprůměrná hudba, které je všude milión. A v čem je to tak jiné? Jak to teď bývá oblíbené, opět se výrazně přidalo na melodice. Skoro každou kapelu to ...

  • Hail of Bullets – On Divine Winds

    24.10.2010

    H.

    Hail of Bullets - On Divine Winds

    Od debutu “…of Frost and War” tehdy právě vzniknuvšího death metalového allstar projektu Hail of Bullets jsem před dvěma lety nečekal v podstatě nic. A dostal jsem totální inferno, absolutní nářez, death metalové album roku, nazývejte to jak chcete, byla to prostě parádní jízda. Oproti tomu od pokračování “On Divine Winds” jsem toho zase možná očekával až moc. Ne že by se jednalo o špatné album, to v žádném případě, jenom, všem prohlášením kapely navzdory, na svého předchůdce “…of Frost and War” prostě nemá. To je asi tak největší a zároveň jediný problém “On Divine Winds”… Pokud ale pomineme tento fakt, jedná se stále o skvělou death metalovou hoblovačku holandské školy. Oldschool páchne až za roh, na sto honů a ještě dál. A to je jedině dobře, takhle to já mám ...

  • Mar de Grises – Streams Inwards

    21.10.2010

    Seda

    Mar de Grises - Streams Inwards

    Svými prvními dvěma deskami si Mar de Grises vytvořili poměrně slušné jméno a začali být vyhledávaným zbožím všech doomařů. Není tedy divu, že s nimi na vydání “Streams Inwards” podepsali samotní Season of Mist. Doposud působili u menší nahrávací společnosti Firebox, která má svůj domov ve Finsku. Díky Firebox se v podstatě dostali do Evropy, do té doby byli známí jen v domácím Chile, přesto si je společnost vzala pod svá křídla. A díky tomuto tahu mohli začít dobývat Evropu. Momentálně kapela opět projíždí starým kontinentem, a pokud by někdo měl zájem, představí se i v Praze. Konkrétně zahrají 5. prosince společně ještě se Swallow the Sun a Sólstafir. Mar de Grises přidali jednu zásadní změnu, a to, že do své hudby zapracovali trošku více progresivity, která je hned poznat. Co se týče písní, tak skvělé ...

  • Death Angel – Relentless Retribution

    10.10.2010

    Earthworm

    Death Angel - Relentless Retribution

    I po takové době poslouchání rockové a metalové hudby jsem se pořád nestřetl s Death Angel, thrash metalovou kapelou z Bay Area, odkud pochází většina známých thrashových jmen. Ač jsem věděl o jejich existenci, nemohl jsem si najít čas na to, abych si je poslechl. Správná doba nadešla teprve s vydáním jejich nové desky “Relentless Retribution”. “Relentless Retribution” je šesté album této kapely a třetí po jejich reunionu v roce 2001, při kterém se ovšem nevrátili všichni ze staré sestavy. Čekal jsem pořádnou thrashovou palbu s lehkými progresivními úlety a přesně to jsem dostal. Jenže jsem nečekal takovou kvalitu – ta je opravdu masivní, asi tak jako je masivní dobře mířený kopanec do varlat. Hned první skladba “Relentless Revolution” je parádní thrashová hymna s úžasnými riffy, pro thrash typickými “gang” vokály (aneb něco pronese celá kapela) ...

  • Black Label Society – Order of the Black

    4.10.2010

    Earthworm

    Black Label Society - Order of the Black

    Už jsou to čtyři roky, co Zakk Wylde se svojí bandou Black Label Society vydal album “Shot to Hell”, a spousta nedočkavých fanoušků si jistě říkala, jestli má to čekání alespoň trochu smysl. Teď už se určitě nenajde nikdo, kdo by zastával názor, že to smysl nemělo – “Order of the Black” vystřelí Black Label Society do nebe. Bůhví, jestli výkon a skládání na albu ovlivnil i rozchod Ozzyho se Zakkem, každopádně na tomto albu Wylde ukázal, že umí dělat vynikající hudbu i bez něj. Na CDčku se schovává pořádná nálož riffů a melodií, přesně tak, jak je u Black Label Society zvykem. Jejich tradiční sound – kombinace brutálních riffů a skvělého hlasu – stále zůstává, i když s drobnými změnami. Tvrdší a hutnější kytary, rychlejší tempo, stejně jako sóla, která jsou opravdu zběsilá ...

  • Stone Sour – Audio Secrecy

    2.10.2010

    Seda

    Stone Sour - Audio Secrecy

    Vždycky jsem Stone Sour bral jen jako kapelu, kam si Corey Taylor chodí odpočinout od tvrdší hudby a emotivně se vyřádit. Některé jeho balady jsou ale opravdu povedené, namátkou jmenuju “Bother” nebo “Through Glass”. Ve Stone Sour mi to nevadí, když už to ale tahá do Slipknot (“Snuff” mluví za vše…), tak to moc příjemné není. Všechny svoje emotivní výlevy by se měl držet právě zde a mít možnost vychutnat si zpěv i v jiné formě než jen řvaní. Po krátkém intru “Audio Secrecy” už se deska plně rozjede. Stejně jako na “Come What(ever) May” je to hned pořádný, nekompromisní hardrock. “Mission Statement” je velmi podobná jako “30/30-150”. Tvrdší zpěv, který se perfektně chvílemi mění do čistého, zabijácký riff a rychlé bicí. Výborně uvítání do desky, a když to záhy potvrdí další “Digital (Did ...

  • Serj Tankian – Imperfect Harmonies

    26.9.2010

    Seda

    Serj Tankian - Imperfect Harmonies

    Tento chlapík má za sebou úžasnou minulost v legendárních System of a Down. Díky této kapele se dostal hodně vysoko a těžko říct, kdyby se od začátku soustředil pouze na sólovou dráhu, zda by takhle daleko došel. Na druhou stranu tím ale dnes i trošku trpí. Serjovi se dostává neustálých žádostí o reunion System of a Down. Obě jeho desky jsou neustále srovnávány, zda je to lepší či horší než dřívější System of a Down. Tím jeho práce na sólových deskách trošku trpí. A tak si před poslechem musíte říct, jak to vůbec chcete vzít. Pokud se na Tankiana podíváte jako sólového autora, vyjde vám z toho naprosto skvělá a originální hudba. Když to ale vemete na druhou stranu a budete ho stále brát jako hlavní postavu v System of a Down a jeho sólo kariéru berete jako ...

  • Morowe – Piekło.Labirynty.Diabły

    24.9.2010

    H.

    Morowe - Piekło.Labirynty.Diabły

    Kde nic, tu nic a z ničeho nic z Polska přichází nový projekt, jemuž by měl věnovat pozornost každý příznivce těžké a náročné muziky. Morowe, v jejichž řadách se objevuje například Nihil z Massemord a Furia, se jen tak ze vzduchoprázdna ale nezjevili, byť to tak na první pohled vypadá. Datum založení se datuje do roku 2006, ale až do letoška nic nevydali, oficiální stránky neexistují, vůbec nic… snad až jen na onen debut, který opravdu stojí za to. Název alba “Piekło.Labirynty.Diabły” je zároveň všeříkající i nicneříkající. Je nadevšechno jasné, že nelze očekávat nic jiného než velice ponurou a neveselou záležitost, ale trochu jiným způsobem, než byste možná čekali. Jestli totiž Morowe něco neprodukují, tak je to předvídatelná a nenápaditá hudba. Black metal v jejich podání si zaslouží přívlastky jako “post”, “experimentální” či jistým způsobem i “avantgardní”. ...

  • Murderdolls – Women and Children Last

    22.9.2010

    Seda

    Murderdolls - Women and Children Last

    Druhý počin od pekelných Murderdolls je tu. Tato kapela má jednu nevýhodu – je stále brána jen jako side project Joeyho Jordisona, který je bezpochyby největší personou tohoto uskupení. Pravidelně se umisťuje na prvních místech v anketách o nejlepšího bubeníka. A pokud o Murderdolls moc nevíte, tak Joey zde místo sezení u bicí zvolil kytaru a je hlavním skladatelem, společně se zpěvákem Wednesdayem 13. Ten si svou sólo dráhou a vystupovaním s Gunfire76 udělal také slušné jméno a s Joeym jsou hlavními mozky. Už je to osm let, co spatřil světlo světa debut “Beyond the Valley of the Murderdolls”. A protože je osm let dlouhá doba, zvuk se trošku změnil. Na prvním počinu byla hudba hodně do punku, na aktuální desce je to přece jen více hardrock. Na kvalitě přidala i produkce, která je uplně jinde ...

  • Maniac Butcher – Masakr

    20.9.2010

    H.

    Maniac Butcher - Masakr

    Kdyby mi ještě tak před půl rokem někdo řekl, že budu zanedlouho poslouchat nové album Maniac Butcher, začal bych se smát jak blázen. A ne jen že bych se smál, ale s přehledem bych dotyčného prohlásil za vola a oponoval, že reálnější je padání žab z nebe než obnovení Maniac Butcher. Přesto je však kapela po deseti letech od vydání poslední desky “Epitaph – The Final Onslaught of Maniac Butcher” zpátky. A v plné síle! Před deseti roky skupina svou činnost ukončila s tím, že na scéně už není místo pro smečky ze staré školy. Těžko říct, jestli už je celá dnešní scéna na kapely jako Maniac Butcher připravena, příznivci téhle undergroundové legendy ale jistě připravení jsou. A to je jenom dobře, protože mám vážné pochyby o tom, že by kdokoliv jiný dokázal tvorbu tohohle kultu ...

  • Kataklysm – Heaven’s Venom

    19.9.2010

    H.

    Kataklysm - Heaven's Venom

    S Kataklysm je celkem potíž. Nahrávkám od “Epic: The Poetry of War” dozadu jsem nikdy nepřišel na chuť, od desky “Shadows and Dust” z roku 2002 mě ale jejich hudba najednou začala totálně zabíjet. Po dvou vrcholných dílech “Serenity in Fire” a hlavně “In the Arms of Devastation” přišlo o něco málo slabší, ale stále dobré “Prevail” a konečně letos aktuální “Heaven’s Venom”. Naneštěstí však musím prohlásit, že i přes opětovnou spolupráci s Tue Madsenem, který má prsty právě v nejlepším albu “In the Arms of Devastation”, je to opět ještě horší. Kataklysm pokračují v kurzu nastaveném s “Shadows and Dust” a navrch přidávají i několik ingrediencí ze staršího období. Všechno namíchali s umem dlouhé roky fungující kapely, výsledek prostě musí dopadnout dobře… jenže, vážně musí? Ono, vlastně není Kataklysm moc co vytýkat – posluchačům ...

  • Dordeduh – Valea omului

    18.9.2010

    H.

    Dordeduh - Valea omului

    Nebývá zvykem, abychom tu recenzovali neřadové počiny. Občas ale nezaškodí udělat si výjimku, je-li k tomu nějaký důvod. Nepochybuji o tom, že drtivé většině z vás automaticky na mysli vyvstane otázka, jaké důvody mě vedou k recenzování minialba “Valea Omului” od jistých Dordeduh. Hned vám to objasním… Možná si vzpomenete, že tu před nějakým plus mínus půl rokem vyšla recenze na “Vîrstele pămîntului” od Negură Bunget. A právě tady je zakopáno jádro pudla, protože Dordeduh a Negură Bunget toho mají společného mnohem více než jen rumunský původ. Když totiž za dosti nepřehledných okolností kytaristé Hupogrammos a Sol Faur řady Negură Bunget opustili (nebo spíše “opustili”?), jejich další hudební kroky vedly právě k založení Dordeduh, přičemž kraťoučké EP “Valea Omului” je jejich vůbec prvním materiálem pod tímto jménem. A oním na začátku zmiňovaným ...

  • Disturbed – Asylum

    15.9.2010

    Seda

    Disturbed - Asylum

    Disturbed, kapela, která rok od roku získává na síle a stává se stále populárnější. Poslední výtvor “Indestructible” slavil veliký prodejní úspěch, a když tohle všechno podpoříte velikým turné, je úspěch zajištěný. Disturbed také navštívili Prahu po poměrně dlouhé době a dodnes je to jeden z nejlepších koncertů, na kterých jsem kdy byl, a pokud se někdy vrátí, určitě zajdu znova. Předchozí desky Disturbed mým uším velice “chutnají”. Taková “Ten Thousand Fists” je u mě vysoce kladně hodnocená, protože co song, to pecka. A nejen tento počin, trojlístek “Ten Thousand Fists”, “Believe” a “The Sickness” patří k tomu lepšímu, ne-li nejlepšímu, co nu-metal může nabídnout. Poslední “Indestructible” je také stále kvalitní, ale sedí o stupínek níže, než tato trojice. Už od počátku kariéry si drží kapela poměrně stejný zvuk, ani “Asylum” v tom ...

  • Drudkh – Пригорща зірок

    12.9.2010

    H.

    Drudkh - Пригорща зірок

    Tajemný ukrajinský projekt Drudkh, v jehož řadách se objevují členové vzájemně personálně propletených Astrofaes, Blood of Kingu a již nefungujících Hate Forest, na své nové desce “Пригорща Зірок” předvádí svůj kvalitativní standard, jaký lze od Drudkh očekávat. A byť to možná nezní jako ta nejlepší pochvala na světě, v případě Drudkh to opravdu není málo, neboť v jejich případě se standard rovná v podstatě jedné z nejlepších záležitostí ve své specifické odnoži černého kovu. Je známým faktem, že stejně jako že není strom jako strom, i když jsou to oba stromy, není také black metal jako black metal, přestože jsou oba označovány stejně. Pro nezasvěcené – u Drudkh nemáme co do činění s nějakým garážovým chlívem (nic by nemohlo být vzdálenější skutečnosti!), ale naopak s pomalou, melancholickou, přemýšlivou či zasněnou (vybírejte dle libosti, všechno sedí) podobou žánru. Popravdě ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy