Minirecenze

  • Beardfish – Mammoth

    27.4.2011

    Earthworm

    Beardfish - Mammoth

    Švédsko je plodné na kvalitní progresivní kapely a není divu, že z těchto krajů pocházejí i Beardfish, kteří si zajistili místo mezi největšími skupinami podobného žánru. Na rozdíl od svých tvrdších vrstevníků ze Švédska jsou známí hlavně díky svému zvuku, připomínajícímu 70. léta, kdy byly na vrcholu klasické prog rockové kapely, jako Yes, Genesis nebo Pink Floyd. Vlivy těchto velikánů byly vždy v jejich tvorbě hmatatelné, ale i přesto si Beardfish dokážou vždy udržet vlastní obličej. Jaký ale vůbec je charakteristický vzhled jejich hudby? Troufám si říct, že doopravdy se kapela našla až na novince “Mammoth”. Tím nemyslím, že by snad dříve nevěděli, co dělají, přeci jenom už se na hudební scéně vyskytují jedenáct let, každé jejich album ale bylo více nebo méně experimentální a hudebně kolísalo mezi žánry. To samozřejmě také nebylo na škodu. ...

  • Debauchery – Germany’s Next Death Metal

    21.4.2011

    H.

    Debauchery - Germany's Next Death Metal

    A věřili byste, že já jsem se na novinku Debauchery docela těšil? Byl jsem především opravdu zvědavý, s čím kapela přijde po minulém počinu “Rockers & War”, který byl v rámci jejich tvorby velice pozoruhodný. Debauchery tenkrát nahráli nesourodý materiál, rozdělený na dvě poloviny. Druhá byla chytlavým rock’n’rollem s growlingem, ale ta první nabídla drtivý death metal, kde se v některých skladbách objevily opravdu výtečné epické klávesy, díky nimž zněl výsledek až nečekaně dobře. Kupříkladu taková “Wolves of the North”, to je opravdová bomba a já osobně jsem tajně doufal, že by Debauchery na dalším albu mohli pokračovat právě v tomto stylu. Veliká škoda, že jsem nakonec doufal marně… Hned první poslech “Germany’s Next Death Metal” ukázal, že “Rockers & War” nebyl nově vytyčený styl Debauchery, ale pouze takový experiment, nebo bychom ...

  • Colosseum – Chapter 3: Parasomnia

    8.4.2011

    H.

    Colosseum - Chapter 3: Parasomnia

    Vydání “Chapter 3: Parasomnia” provází jeden neveselý fakt – smrt hlavního mozku Colosseum, Juhani Palomäkiho, jinak také člena o něco známějších Yearning, jenž zemřel ve věku nedožitých 32 let, těsně po dokončení této desky, která tudíž vychází až posmrtně jako jakési memorandum tohoto finského hudebníka, s jehož smrtí Colosseum i Yearning zanikli… Kdo někdy měl tu čest s předcházejícími počiny “Chapter 1: Delirium” a “Chapter 2: Numquam”, jistě mi dá za pravdu, že Colosseum sice nepatří k naprosté špičce funeral doom metalu, ale že jsou jednou z těch kapel, jež odvádějí onu řekněme “černou práci” – nejsou lídry svého stylu, posunující jeho hranice, ale formací, která udržuje funeral doom v jeho ryzí formě muzikou na nic si nehrající – pěkně pomalu, dlouze a hlavně depresivně. To jsou atributy, které by se ve zkratce ...

  • Deadlock – Bizarro World

    12.3.2011

    Seda

    Deadlock - Bizarro World

    Deadlock působí na hudební scéně již poměrně dlouho, svůj debut vydali už v roce 2002 a od té doby do své diskografie přidali další čtyři kousky i s aktuálním “Bizarro World”. Právě toto album je moje prvotina od kapely a musím říct, že jsem za to rád, víckrát už se na ně nebudu moct ani podívat. A přitom to vypadalo docela lákavě – melodický death metal/metalcore s ženskými vokály. Například od System Divide je tato kombinace poměrně dobře poslouchatelná, jenže Deadlock se to vůbec nepovedlo. Jak název napovídá, mělo by se jednat o něco bizarního. A taky že ano, tato hudba se dá popsat jako bizarní. Ze začátku se to rozjede slušně, solidní metalcore, pohoda. Jenže pak tam vstoupí Sabine Scherer se svou psycho-pop částí a celé do jde to kytek. Nedovedu si představit, že by to poslouchal nějaký normální ...

  • Destruction – Day of Reckoning

    6.3.2011

    Earthworm

    Destruction - Day of Reckoning

    Můj vztah k Destruction byl před tímto albem zvláštní. Obeznámen pouze s jejich ranou tvorbou (vše až po desku “Release from Agony”) jsem si říkal, že jim to šlape, ale nic zásadního mi nenabízeli. Nebudu napínat, jejich novinka je na tom úplně stejně. Šlape to, ale vede to někam? Jelikož jsem milovník thrashe, tak to, co teď napíšu, asi bude vypadat divně, ale “Day of Reckoning” je prostě další thrashová deska. Nic víc, nic míň. Fanoušci a sběratelé budou mít v přihrádce s alby další přírůstek, na Encyclopaedia Metallum přibude na stránce Destruction jedno album do seznamu, sama kapela možná bude mít chvíli co hrát na koncertech, ale potom se po “Day of Reckoning” slehne zem. Pro ty, co ještě nechápou – deska to není špatná, je prostě jenom slušná, ucházející a neurazí. V čem ...

  • Cruadalach – Agni – Unveil What’s Burning Inside

    4.3.2011

    H.

    Cruadalach - Agni - Unveil What's Burning Inside

    Cruadalach na scénu vtrhli jako blesk a během krátké chvíle si svými energickými koncerty udělali velice solidní jméno. Už teď mají za sebou několik málo zahraničních štací na místech, kam spousta jiných o mnoho déle hrajících českých kapel ani nečuchne, nemluvě o potvrzených festivalech v létě v Rakousku a Německu (a že například na takovém Northern Lights nehrají žádná ořezávátka). Docela s podivem, že Cruadalach svůj první pořádný počin (promo “V rytmu staré krve” jako pořádný počin neuznám, jelikož nevyšlo ve fyzické podobě :)) vydávají až teď. Kapela spojila své síly s časopisem Pařát, pod jehož záštitou právě minialbum “Agni – Unveil What’s Burning Inside” vychází… Trojice skladeb, která se objevila už na “V rytmu staré krve” – jmenovitě jde o “Pramen Epony”, “Golden Times” a “Confession” – je přítomna i na aktuálním EP, tudíž se přímo nabízí možnost přímého ...

  • Brutally Deceased – Dead Lovers’ Guide

    10.1.2011

    Seda

    Brutally Deceased - Dead Lovers' Guide

    Brutally Deceased vznikli poměrně nedávno, první krůčky do světa hudby prováděli v roce 2007. Až o dva roky později se sestava konečně ustálila a mohla se naplno věnovat jen hudební práci. Z jejich snahy právě nedávno vzniknul tento debut “Dead Lovers’ Guide”. Jak nakonec dopadl? Podle mě průměrně až lehce nadprůměrně. Hudba se veze na osvědčených formátech, které praktikují severní kolegové ze Švédska, a kterým se už při založení parta chtěla věnovat. Zejména hlavně od skupin jako např. Entombed je tu naprosto značná inspirace. Pokud jste fanoušky klasického oldschoolového death metalu, je to přesně pro vás. “Dead Lovers’ Guide” šlape skvěle jako celek, od začátku do konce pořádná jízda. V podstatě vás hned donutí k pořádnému headbangingu. O hudbě se zde moc napsat nedá, pokud daný žánr znáte, je vám naprosto jasné, jak se to bude vyvíjet. Jsou tu poměrně chytlavé ...

  • Atheist – Jupiter

    9.1.2011

    Earthworm

    Atheist - Jupiter

    17 let je sakra dlouhá doba, která dokonce dosahuje/přesahuje věk několika členů naší redakce. Přesně tak dlouho musela hromada fanoušků čekat na další nálož jazz-metalu od Atheist – jedněch ze zakladatelů žánru. Podařilo se po tak dlouhé době kapele kvalitativně alespoň navázat na svoji předchozí tvorbu? Co se změnilo kromě obsazení ve skupině? Čtěte dál… Předtím, než se začnu zaobírat tím, co je nového a co zůstalo z “oldschool Atheist”, si dáme malou lekci z hudební historie. Svého času byla kapela Atheist absolutně revoluční – kombinovat jazz a death metal si dovolil opravdu málokdo, a ač byly výsledky jakkoliv geniální, tato kombinace nedostála zaslouženého pochopení mezi posluchači. Nyní se ale na Atheist pohlíží jako na fotříky, kteří začali s tím, co teď máme tak rádi, a jejich starší alba se stala klasikami žánru. S dobou se ale změnila ...

  • Impaled Nazarene – Road to the Octagon

    30.12.2010

    H.

    Impaled Nazarene - Road to the Octagon

    Tak jsou finští šílenci Impaled Nazarene, vedení holohlavým magorem Mika Luttinenem, opět zpátky a perou do lidí ten svůj punkem říznutý, rychlopalebný black metal hlava nehlava. Sice jim to tentokrát trvalo o něco déle (vyrovnali nejdelší pauzu mezi dvěma alby – tři roky), ale už jsou tady s novinkou “Road to the Octagon”. Co se změnilo? Nic! Co zůstalo při starém? V podstatě všechno! Pokud jste měli někdy tu čest s jakýmkoliv starším počinem Impaled Nazarene, tak vám bude asi marné vykládat, jak novinka “Road to the Octagon” zní. Jenom čekáte, až řeknu, že se kapela opět drhne ten svůj ultra rychlý black metal a Mika Luttinen řve jak smyslů zbavený. Tudíž vše jak má být… nebo ne? Ono zdánlivě všechno opravdu je, jak má být. Každý jednotlivý ...

  • The Blackstone Chronicles – Unspoken Regrets

    23.12.2010

    Seda

    The Blackstone Chronicles - Unspoken Regrets

    Na recenzi, která se objeví den před Štědrým večerem, padla volba na The Blackstone Chronicles. Že je vůbec neznáte? Nemáte se za co stydět, tato parta lidí totiž dělá s touhle kapelou teprve první krůčky na její (doufejme, že dlouhé a úspěšné) kariéře. “Unspoken Regrets” je jejich prvním větším počinem, se kterým se můžou prezentovat. Obsahuje celkem tři písně, délka zhruba na deset minut. I v takhle malém výběru se ale nachází něco skvělého, co zabaví na hodně dlouho. The Blackstone Chronicles vám během této doby naservírují vynikající deathcore. Na začátku s “Wounds of Despair” se nahodí vysoké tempo, které se přes “Wicked Souls” ještě navýší a zastaví se až se “Sky I Touch”. Kluci předvadí skvělý technický deathcore. Přesně takový, jaký mám rád. Zejména se mi líbí výkon zpěváka Olese. Ten už ve své druhé (končící) kapele Collapse Beneath It předváděl výborný ...

  • Unsun – Clinic for Dolls

    12.12.2010

    H.

    Unsun - Clinic for Dolls

    Na Unsun je nejzajímavější asi to, že v jejich čele stojí Mauser, známý jako bývalý kytarista smrťáků Vader, a jeho manželka Aya. Zajímavá může v jejich případě i grafika vyvedená se zjevnou pečlivostí, zajímavě dobrá může být i produkce jejich nového alba “Clinic for Dolls”, ale samotná hudba… no, řekněme to diplomaticky, tam už to tak slavné není. Mezi tisícem gothic metalových skupin se sličnou (a pokud možno blonďatou a v korzetu) zpěvačkou v čele jsou Unsun stejně tak zaměnitelní, jako je v rámci metalu mainstreamová jejich hudba. “Clinic for Dolls” neobsahuje nic, co byste nikdy předtím neslyšeli. Nahrávka plyne “v pohodě”, ale naprosto nekonfliktní vyznění vás nenechá ani chvíli na pochybách, že neposloucháte nic jiného než obyčejný pop s kytarou. Má to vůbec cenu rozebírat? Riffy jsou obyčejné, jednoduché, nevýrazné a ...

  • Insane – Preserve to Diverse

    11.12.2010

    Seda

    Insane - Preserve to Diverse

    Podruhé v krátké době je tu recenze na další českou kapelu, tentokrát se však ze západu posouváme více (o hodně více) na východ do Opavy. Insane ale působí na scéně o mnoho déle, debut vydali už v roce 1996 a od té doby vyšlo dalších šest desek i s aktuální “Preserve to Diverse”. Toto album vyšlo jako příloha metalového časopisu Pařát, a protože Pařát špatné přílohy nedává, bylo by hříchem nezkusit i Insane. Rozhodně se zde nachází kvalitní materiál, který nešetří nápady a nabízí kvalitní poslech. Jen další důkaz pro lidi, kteří tvrdí, že se na naší scéně vyskytují jen kopírky, že nemají pravdu. Hudba na tomto počinu se dá zařadit jen velice těžce. Je tu velká nálož basovky, riffy jsou trošku modernějšího rázu, ale není to přímo core hudba. Insane propojili kombinaci klasického thrash metalu s moderní hudbou. Ve výsledku to ...

  • Blind Guardian – At the Edge of Time

    14.11.2010

    Earthworm

    Blind Guardian - At the Edge of Time

    Power metal má mnoho podob a na pomyslném trůnu zajisté pro každého sedí nějaká jiná kapela. Pro mne to jsou Blind Guardian. Od geniálního speed metalu, který se nebál experimentů, se kapela dostala až k power metalu v té nejepičtější podobě. Vrcholem byla čtveřice desek počínaje číslem tři – “Tales From the Twilight World” a konče albem “Nightfall in Middle-Earth”. Další album bylo na někoho až moc dlouhé a složité, poslední bylo na druhou stranu až příliš jednoduché a rockovitě písničkové. Nebudu vás napínat, “At the Edge of Time” se opravdu povedlo a můj vnitřní hlásek mi říká, že se toto album zařadí k dalším top od Blind Guardian. Album začíná pro mne nejlepší skladbou celé desky, skladbou, která nese název “Sacred Worlds”. Tento song byl původně pouze ve hře “Sacred 2” a ve zkrácené verzi jste ...

  • Kylesa – Spiral Shadow

    12.11.2010

    Seda

    Kylesa - Spiral Shadow

    Pokud máte rádi originální hudbu, je Kylesa přesně pro vás. Tahle parta umí tvořit hudbu tak, abyste se u ní prostě nikdy nenudili. Kombinuje se zde několik stylů a žánrů, k tomu ženský vokál s mužským. Výborná nálož pořádně rychlých bicích podtržené skvělou basou a zajímavými riffy. Kylesa díky tomuhle všemu tvoří na scéně poměrně zajímavé uskupení a zatím mě nikdy na desce nezklamali. Stejně tomu je tak i s tímto aktuálním počinem “Spiral Shadow”. Hudba je celkově pořád stejná jako dříve. Kapela si drží svůj oblíbený zvuk, který i dalším albem neupadá do stereotypu, ba naopak. Stále je tato hudba plná nápadů a pestrosti a dokonce bych i tvrdil, že Kylesa album od alba roste. Jak je zvykem, prolínají se tu pomalé psychedelické pasáže s pořádnou tvrdou řežbou, která vás donutí nebýt v klidu. Tu tvrdší ...

  • Lordi – Babez for Breakfast

    8.11.2010

    Seda

    Lordi - Babez for Breakfast

    Na začátek bych měl asi udělat jedno vážné přiznání. Od Lordi jsem nikdy neslyšel celé album, když už jsem se k poslechu dostal, tak to byly jen hitovky. Zbytek jsem projel jen rychle na YouTube a i to jsem to nejčastěji po půlce vypínal. Zkrátka mě od nich baví jen pecky typu “Hardrock Hallelujah” nebo “Devil Is a Loser”. Zbytek mi prostě nepřišel nijak zajímavý, a tak jsem možná trochu riskoval, když jsem si je vzal na recenzi (bylo to obrovském nátlaku! ), ale věřím, že to nijak neovlivní kvalitu této recenze. Jak už každé malé dítě ví, Lordi jsou známí hlavně pro své masky. A s novým albem přisla i série nových. Tyhle modely se mi velice líbí, předtím mi vždycky přišli moc à la “Warhammer”. Ale tyhle ...

  • Miss May I – Monument

    3.11.2010

    Seda

    Miss May I - Monument

    Je to již rok, co jsem tu recenzoval tuto partu. Tehdy to byla mladá, poměrně nezkušená kapela, která se se svým debutem “Apologies Are for the Weak” uvedla na scénu. Tento počin mě velice bavil, jednalo se o velice chytlavý metalcore, který i přesto, že nebyl nijak odlišný od ostatních kapel, měl své kouzlo. Oproti “Apologies Are for the Weak” je ale “Monument” opravdu slabý. Doufal jsem, že Miss May I navážou podobnou hudbou, jelikož je kapela mladá a stále má celou svou budoucnost před sebou. Po nasbíraných zkušenostech jsem čekal, že “Monument” bude opravdu geniální. Zřejmě jsem přecenil jejich možnosti, protože je to až podprůměrná hudba, které je všude milión. A v čem je to tak jiné? Jak to teď bývá oblíbené, opět se výrazně přidalo na melodice. Skoro každou kapelu to ...

  • Hail of Bullets – On Divine Winds

    24.10.2010

    H.

    Hail of Bullets - On Divine Winds

    Od debutu “…of Frost and War” tehdy právě vzniknuvšího death metalového allstar projektu Hail of Bullets jsem před dvěma lety nečekal v podstatě nic. A dostal jsem totální inferno, absolutní nářez, death metalové album roku, nazývejte to jak chcete, byla to prostě parádní jízda. Oproti tomu od pokračování “On Divine Winds” jsem toho zase možná očekával až moc. Ne že by se jednalo o špatné album, to v žádném případě, jenom, všem prohlášením kapely navzdory, na svého předchůdce “…of Frost and War” prostě nemá. To je asi tak největší a zároveň jediný problém “On Divine Winds”… Pokud ale pomineme tento fakt, jedná se stále o skvělou death metalovou hoblovačku holandské školy. Oldschool páchne až za roh, na sto honů a ještě dál. A to je jedině dobře, takhle to já mám ...

  • Mar de Grises – Streams Inwards

    21.10.2010

    Seda

    Mar de Grises - Streams Inwards

    Svými prvními dvěma deskami si Mar de Grises vytvořili poměrně slušné jméno a začali být vyhledávaným zbožím všech doomařů. Není tedy divu, že s nimi na vydání “Streams Inwards” podepsali samotní Season of Mist. Doposud působili u menší nahrávací společnosti Firebox, která má svůj domov ve Finsku. Díky Firebox se v podstatě dostali do Evropy, do té doby byli známí jen v domácím Chile, přesto si je společnost vzala pod svá křídla. A díky tomuto tahu mohli začít dobývat Evropu. Momentálně kapela opět projíždí starým kontinentem, a pokud by někdo měl zájem, představí se i v Praze. Konkrétně zahrají 5. prosince společně ještě se Swallow the Sun a Sólstafir. Mar de Grises přidali jednu zásadní změnu, a to, že do své hudby zapracovali trošku více progresivity, která je hned poznat. Co se týče písní, tak skvělé ...

  • Death Angel – Relentless Retribution

    10.10.2010

    Earthworm

    Death Angel - Relentless Retribution

    I po takové době poslouchání rockové a metalové hudby jsem se pořád nestřetl s Death Angel, thrash metalovou kapelou z Bay Area, odkud pochází většina známých thrashových jmen. Ač jsem věděl o jejich existenci, nemohl jsem si najít čas na to, abych si je poslechl. Správná doba nadešla teprve s vydáním jejich nové desky “Relentless Retribution”. “Relentless Retribution” je šesté album této kapely a třetí po jejich reunionu v roce 2001, při kterém se ovšem nevrátili všichni ze staré sestavy. Čekal jsem pořádnou thrashovou palbu s lehkými progresivními úlety a přesně to jsem dostal. Jenže jsem nečekal takovou kvalitu – ta je opravdu masivní, asi tak jako je masivní dobře mířený kopanec do varlat. Hned první skladba “Relentless Revolution” je parádní thrashová hymna s úžasnými riffy, pro thrash typickými “gang” vokály (aneb něco pronese celá kapela) ...

  • Black Label Society – Order of the Black

    4.10.2010

    Earthworm

    Black Label Society - Order of the Black

    Už jsou to čtyři roky, co Zakk Wylde se svojí bandou Black Label Society vydal album “Shot to Hell”, a spousta nedočkavých fanoušků si jistě říkala, jestli má to čekání alespoň trochu smysl. Teď už se určitě nenajde nikdo, kdo by zastával názor, že to smysl nemělo – “Order of the Black” vystřelí Black Label Society do nebe. Bůhví, jestli výkon a skládání na albu ovlivnil i rozchod Ozzyho se Zakkem, každopádně na tomto albu Wylde ukázal, že umí dělat vynikající hudbu i bez něj. Na CDčku se schovává pořádná nálož riffů a melodií, přesně tak, jak je u Black Label Society zvykem. Jejich tradiční sound – kombinace brutálních riffů a skvělého hlasu – stále zůstává, i když s drobnými změnami. Tvrdší a hutnější kytary, rychlejší tempo, stejně jako sóla, která jsou opravdu zběsilá ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy