Minirecenze

  • Kataklysm – Heaven’s Venom

    19.9.2010

    H.

    Kataklysm - Heaven's Venom

    S Kataklysm je celkem potíž. Nahrávkám od “Epic: The Poetry of War” dozadu jsem nikdy nepřišel na chuť, od desky “Shadows and Dust” z roku 2002 mě ale jejich hudba najednou začala totálně zabíjet. Po dvou vrcholných dílech “Serenity in Fire” a hlavně “In the Arms of Devastation” přišlo o něco málo slabší, ale stále dobré “Prevail” a konečně letos aktuální “Heaven’s Venom”. Naneštěstí však musím prohlásit, že i přes opětovnou spolupráci s Tue Madsenem, který má prsty právě v nejlepším albu “In the Arms of Devastation”, je to opět ještě horší. Kataklysm pokračují v kurzu nastaveném s “Shadows and Dust” a navrch přidávají i několik ingrediencí ze staršího období. Všechno namíchali s umem dlouhé roky fungující kapely, výsledek prostě musí dopadnout dobře… jenže, vážně musí? Ono, vlastně není Kataklysm moc co vytýkat – posluchačům ...

  • Dordeduh – Valea omului

    18.9.2010

    H.

    Dordeduh - Valea omului

    Nebývá zvykem, abychom tu recenzovali neřadové počiny. Občas ale nezaškodí udělat si výjimku, je-li k tomu nějaký důvod. Nepochybuji o tom, že drtivé většině z vás automaticky na mysli vyvstane otázka, jaké důvody mě vedou k recenzování minialba “Valea Omului” od jistých Dordeduh. Hned vám to objasním… Možná si vzpomenete, že tu před nějakým plus mínus půl rokem vyšla recenze na “Vîrstele pămîntului” od Negură Bunget. A právě tady je zakopáno jádro pudla, protože Dordeduh a Negură Bunget toho mají společného mnohem více než jen rumunský původ. Když totiž za dosti nepřehledných okolností kytaristé Hupogrammos a Sol Faur řady Negură Bunget opustili (nebo spíše “opustili”?), jejich další hudební kroky vedly právě k založení Dordeduh, přičemž kraťoučké EP “Valea Omului” je jejich vůbec prvním materiálem pod tímto jménem. A oním na začátku zmiňovaným ...

  • Disturbed – Asylum

    15.9.2010

    Seda

    Disturbed - Asylum

    Disturbed, kapela, která rok od roku získává na síle a stává se stále populárnější. Poslední výtvor “Indestructible” slavil veliký prodejní úspěch, a když tohle všechno podpoříte velikým turné, je úspěch zajištěný. Disturbed také navštívili Prahu po poměrně dlouhé době a dodnes je to jeden z nejlepších koncertů, na kterých jsem kdy byl, a pokud se někdy vrátí, určitě zajdu znova. Předchozí desky Disturbed mým uším velice “chutnají”. Taková “Ten Thousand Fists” je u mě vysoce kladně hodnocená, protože co song, to pecka. A nejen tento počin, trojlístek “Ten Thousand Fists”, “Believe” a “The Sickness” patří k tomu lepšímu, ne-li nejlepšímu, co nu-metal může nabídnout. Poslední “Indestructible” je také stále kvalitní, ale sedí o stupínek níže, než tato trojice. Už od počátku kariéry si drží kapela poměrně stejný zvuk, ani “Asylum” v tom ...

  • Drudkh – Пригорща зірок

    12.9.2010

    H.

    Drudkh - Пригорща зірок

    Tajemný ukrajinský projekt Drudkh, v jehož řadách se objevují členové vzájemně personálně propletených Astrofaes, Blood of Kingu a již nefungujících Hate Forest, na své nové desce “Пригорща Зірок” předvádí svůj kvalitativní standard, jaký lze od Drudkh očekávat. A byť to možná nezní jako ta nejlepší pochvala na světě, v případě Drudkh to opravdu není málo, neboť v jejich případě se standard rovná v podstatě jedné z nejlepších záležitostí ve své specifické odnoži černého kovu. Je známým faktem, že stejně jako že není strom jako strom, i když jsou to oba stromy, není také black metal jako black metal, přestože jsou oba označovány stejně. Pro nezasvěcené – u Drudkh nemáme co do činění s nějakým garážovým chlívem (nic by nemohlo být vzdálenější skutečnosti!), ale naopak s pomalou, melancholickou, přemýšlivou či zasněnou (vybírejte dle libosti, všechno sedí) podobou žánru. Popravdě ...

  • Bleed from Within – Empire

    6.9.2010

    Seda

    Bleed from Within - Empire

    Druhá studiová práce od Bleed from Within se dostala ven začátkem května. Ve svém debutu se kapela až moc přirovnávala k jiným metalcorovým drtičům The Black Dahlia Murder. A ne náhodou. V “Humanity” se skrýval velký potenciál, který se ale mohl brzy převrátit na druhou stranu a Bleed from Within už mohli být nadosmrti zapsány jako “kopie The Black Dahlia Murder”. A jak to nakonec dopadlo? Rozhodně kvalitně. Skupina přidala do své hudby mnohem více melodiky a zaznamenala tak určitý vývoj. Pokud máte naposloucháno předchozí album, už otevíračka “This Is Our Legacy” vás zarazí, že té melodiky je až moc. Rozhodně to není špatně, nechceme přece dvě úplně stejně znějící desky. Opět tu nacházím jeden problém, po nějakých pěti, šesti úvodních písních upadá “Empire” do stereotypu. Když si pustím ale každý song ...

  • Demonic Resurrection – The Return to Darkness

    31.8.2010

    Seda

    Demonic Resurrection - The Return to Darkness

    Demonic Resurrection je kapela pocházející z Indie. Z Indie, říkáte si? Tam něco jako metal vůbec znají? Ano, znají. Sice není tak rozšířený, ale je tam. A navíc, konkrétně od této kapely vzniká poměrně kvalitní. “The Return to Darkness” už je třetí prací této party. První album s názvem “Demonstealer” vyšlo roku 2000, vydala si jej sama kapela . O pět let později už se ale dostal ven “A Darkness Descends”, tentokrát přes plnohodnotný label, který založil sám zpěvák a kytarista Sahil Makhija. Pojmenoval ho právě jako svou první desku. Aktuální nahrávka už ale přešla částečně pod Candlelight, kteří zajistili vydání po celém světě a ne jen po Indii. Demonic Resurrection se letos podívali i do Čech a okusili atmosféru velkého festivalu. A jak jste se mohli dočíst v reportu, kapela z toho byla ...

  • Garden of Worm – Garden of Worm

    27.8.2010

    Seda

    Garden of Worm - Garden of Worm

    Že z Finska, ale i celkově ze severu chodí kvalitní doom metal, nemusíme vůbec zmiňovat. Jen si vemte, že z nedalekého Švédska třeba vyšli Candlemass, dnes legenda tohoto stylu. Z Finska tu máme stálici Swallow the Sun a i před třemi lety nově vzniklé Курск, kteří se svým debutovým albem “Черно” udělali velký krok do světa velké hudby. Letos svoji prvotinu vydali právě i Garden of Worm, tříčlenná kapela pocházející z finského města Kangasala. Už jen tímhle sedmisongovým počinem dokazují, že o nich za pár let ještě uslyšíme. Hudba na desce se dá popsat velice lehce. Jedná se o klasický oldschoolový doom metal, podobný švédským kolegům Semlah. Otvíračka nese název “Spirits of the Dead”, zhruba po minutě se zrychluje a album vás chytne a až do konce nepustí. Výborná je především část, když se zničehonic vše skoro zastaví, je slyšet hlavně ...

  • Nefarium – Ad discipulum

    2.8.2010

    H.

    Nefarium - Ad discipulum

    Když jsem poprvé doposlouchal novou fošnu italské hordy Nefarium, zůstal jsem stát s otevřenou hubou. Reference na “Ad discipulum” jsem ze všech stran zaznamenal veskrze jen kladné, přičemž ještě ty nadšené převažovaly, neváhal jsem tudíž s aplikováním desky do svých vlastních sluchovodů a… kurva jo, doopravdy je to tak skvělé. Pěkný čas jsem neslyšel takhle kulervoucí materiál. Že by mě nějaká čistokrevně black metalová fošna hned napoprvé takhle odstřelila, to pamatuji naposled u Poláků Besatt a jejich “Demonicon” (a že to je pořádné peklo!). Pomalé tempo? Nízká rychlost? Neznáme, nevedeme. Pomalu se špatně drtí křesťanská chátra! Nefarium do toho šlapou na plný plyn (a když čistě náhodou na pár vteřin rychlost poklesne, je to jen nádech před dalším nářezem), avšak s bravurou zvládají to, co umí jen několik málo vyvolených – i v těch ...

  • Heaven Shall Burn – Invictus

    25.7.2010

    Seda

    Heaven Shall Burn - Invictus

    Když jsem tu před rokem recenzoval poslední výtvor této kapely, byl jsem na něm pořádně závislý a neustále si jej dokola pouštěl. To samé se už nedá říci o “Invictus”, které zdaleka nenaplnilo má očekávání. Heaven Shall Burn si drží stejný zvuk už od šest let staré desky “Antigone”. To pokračovalo k povedené “Deaf to Our Prayers” a již zmiňované “Iconoclast”. A slyšet furt to samé přeci jen časem omrzí. Tuto desku zatím zdobí dobrá prodejnost. Ve své domovině je v první desítce, v Rakousku na 15. místě. O jednu pozici líp si vede v Řecku a ve Švýcarsku se drží na 38. místě. “Invictus” otevírá jednoduchá piánová skladba, která hodně, ale opravdu hodně připomíná intro “Awoken” na minulé práci. Po ní se spustí dvě hitovky, “The Omen” a “Combat”. Ke druhé jmenované byl před dvěma dny vydán videoklip. Tyto dva výtvory ...

  • As I Lay Dying – The Powerless Rise

    4.6.2010

    Seda

    As I Lay Dying - The Powerless Rise

    Jedna z předních metalcorových kapel As I Lay Dying se vrací na scénu se svým novým počinem. Po vydání DVD “This Is Who We Are” a poslední desky “An Ocean Between Us”, které se dostává velice pozitivních reakcí, kapela vytasila novou zbraň, a to právě “The Powerless Rise”. “Nothing Left” z placky minulé si dokonce vysloužilo nominaci Grammy za nejlepší metalový song tehdejšího roku. Po prvních pár poslechnutí mě “The Powerless Rise” moc nezaujala. Po delší době jsem ale tomu poměrně přišel na chuť a začalo mě to docela bavit. Otvíračkou na albu je “Beyond Our Suffering”. Společně ještě se sedmou “Condemned” patří k těm nejtvrdším songům. Nevyskytuje se v nich moc velká melodika a ani čistý vokál, který je jinak, jako již klasicky, pevnou součástí kapely. Po titulním songu je tu “Anodyne Sea” – ta se rozjede podobně, ...

  • Insania – Kult hyeny

    23.5.2010

    Seda

    Insania - Kult hyeny

    Insania je kapela, která se na české scéně vyskytuje už dlouho a patří ke klasickým znakům tvrdé hudby u nás. Svoji činnost provozuje už od roku 1987, ale kvůli problémům tehdejšího režimu (zdravím Jirku, který k tomu nemá daleko) se nemohla naplno projevit. Její vrchol tedy přichází až roku 1992, kde začíná opět naplno využívat název Insania. Na svém kontě, když počítáno pouze tvorbu od roku 92, má celkem 13 prací. Společně i s novinkou “Kult hyeny”. Hudba na této desce se dá charakterizovat celkem jednoduše: není to nic převratného, co by definovalo žánr, z čeho by se každý posadil na zadek. Jedno se tomu ale nedá upřít – poslouchá se to velice velice dobře. Chytlavé songy doplněné o dobré texty s kvalitním zpěvem, který se mi velice zamlouvá. Když je potřeba, dokáže skvěle přitvrdit, neztrácí ale na své kvalitě vůbec nic. ...

  • Sabaton – Coat of Arms

    17.5.2010

    Kačer

    Sabaton - Coat of Arms

    Hudební rok 2010 se nám nese ve znamení dobrých desek, alespoň doposud tomu tak bylo, a tak bych vám rád předkousal další z nich. Před celkovým vydáním Sabaton vylezli s ochutnávkou písně “Coat of Arms” a už tehdy bylo jasné, že to bude otvírák celého stejnojmenného alba (jako by to bylo poprvé, co to Sabaton použili). Co mě na první poslech potěšilo, že se nese ve znamení přímočarých, o albu napovídajících prvních písní z prvních alb (“Primo Victoria” a “Attero Dominatus”) a nebude to nudná citace jako na “The Art of War”. Začal jsem očekávat klasické schéma Sabatonovské tvorby, konkrétně: dobrý otvírák, následován lepšími kousky alba, nějaká ta pecka uprostřed, trocha latiny a nakonec píseň oslavujíce staré a ostřílené metalové kapely. V tomto schématu novinka “Coat of Arms” nezklamala. Přestože má jen ...

  • Cocotte Minute – Sado Disco Vol. 2

    17.5.2010

    Seda

    Cocotte Minute - Sado Disco Vol. 2

    Dá se říci, že Cocotte Minute je jedna z velice oblíbených skupin té “tvrdší” hudby u nás. Cocotte Minute rozhodně netvoří nejkvalitnější práci u nás, nicméně jsou široké veřejnosti dobře známí a to je možná dostalo tam, kde momentálně jsou. Debutová deska “Czeko” se mi velice líbila, v určité době mi z mého přehrávače hrála docela často. Její následovatelé kvalit “Czeko” nedosáhly, i tak se jednalo o dobře poslouchatelné desky. Nicméně to, co hoši předvedli na “Sado Disco Vol. 2”, se dá označit za fiasko. Doteď nevím, jestli se jedná o vtip, nebo jestli se ke mě dostala pouze nějaká beta všech verzí, když jsem si ale pustil ukázky z oficiálního webu, moje jediná naděje zmizla. Šesti songová mini deska neobsahuje nic, ale vůbec nic, co by mi připomínalo starší Cocotte Minute. Pod staršími Cocotte Minute si představuji ...

  • Drowning Pool – Drowning Pool

    8.5.2010

    Seda

    Drowning Pool - Drowning Pool

    Debutové album Drowning Pool, “Sinner” obsahuje velice kvalitní materiál. Vyskytuje se na ní třeba přeznámá pecka “Bodies”, která se objevila již v několika možných soundtracích, a to ve hrách nebo filmech. Po tomto albu to vypadalo na slibnou budoucnost, ale zpěvák Dave Williams na turné kapely v autobuse zkolaboval a zemřel na zástavu srdce. Po jeho smrti Drowning Pool však neskončili a po přijetí Jasona Jonese nahráli placku “Desensitized”, té se ovšem nedostalo takového úspěchu jako předešlé práci, a tak byl Jason Jones nahrazen nynějším Ryanem McCombsem – ano, je to ten McCombs ze Soil. Po smrti Williamse se kapela stále trošku hledá. “Sinner” je typickým nu-metalovým albem, v “Desentizised” se ale žánr posunul opět trošku jinam a s příchodem McCombse se to usadilo na hard rocku, který je praktikován i na této nahrávce. Drowning Pool otevírá “Let the Sing Begin”, která patří ...

  • Carnifex – Hell Chose Me

    24.4.2010

    Seda

    Carnifex - Hell Chose Me

    Deathcore je stále více oblíbeným žánrem, který chce hrát kde kdo. Ne vždycky se ale povede napsat a nahrát kvalitní materiál. A tak některé deathcorové kapely rychleji skončí, než vůbec začnou. Tento problém se ale netýká americké kapely Carnifex, která se na scéně drží už něco přes pět let a nahrála (i s touto) tři desky. Tato banda si zahrála i na minulém ročníku Brutal Assaultu. Na první dva počiny se nedostává moc pozitivní odezvy, já sám posoudit nemohu, protože v případě “Hell Chose Me” se jedná o první věc, co od Carnifex slyším. Když už nahrajete ale tři desky, máte více zkušeností, tak některé chyby můžete vypilovat. Namátkově jsem sáhnul po pár písničkách ze starších desek a je tu určitě znát posun. Carnifex přidali trošku do melodiky a posunuli dál produkci. Zvuky teda nevypadají tak, jako ...

  • Trollech – Jasmuz

    13.4.2010

    H.

    Trollech - Jasmuz

    Mlha se zvedá a koruny plzeňských hvozdů se opět hýbou. Z nor vylézají skřítci jakožto i další rozličná havěť lesní. Dokonce i ten starý obr žijící v rokli se probouzí. A má dobrý důvod, neboť králové lesa Trollech ukuchtili ve své sluji další album. Zatímco před čtyřmi léty se úspěšně skrývali v mlze, tentokrát se nám rozhodli vyprávět “tajemný příběh z pradávných časů”… Co mne jako první bouchlo do očí, je podle mého skromného názoru ne zrovna moc povedená, naopak spíše kýčovitá a přehnaně veselá obálka. Oproti výbornému obalu předchozího “Skryti v mlze” je to dost propad. Možná mám třeba jen blbý vkus, ale tak či tak, je to opravdu jediný výraznější nedostatek, který jsem na “Jasmuz” našel. Když už jsme u toho porovnávání s na poměry Trollech nezvykle vážnému “Skryti v mlze”, čerstvá novinka není tak temná jako její předchůdce. ...

  • Arsis – Starve for the Devil

    11.4.2010

    Seda

    Arsis - Starve for the Devil

    Nejdříve bych se chtěl omluvit za zpoždění s touto recenzí. “Starve for the Devil” vyšlo již v únoru, toto album si ale zablokoval jeden redakční kolega a do psaní se mu nechtělo. Nakonec se recenze dostává do mých rukou, a tak tu konečně bude. Sice se zpožděním, ale bude. K Arsis jsem se poprvé dostal ke styku na turné DevilDriver a Behemoth, kde Arsis večer otevírali. Už tenkrát mi přišla jejich hudba zajímavá a naživo mě velmi bavila (více než následující Scar Symmetry), byl to tedy důvod sledovat tuto kapelu dále. “Starve for the Devil” je čtvrté studiové album, Arsis mají na kontě ještě jedno EP a kompilaci starších, nezveřejněných songů. Jak napovídá název, jedná se o téma, kde se řeší něco ohledně hladovění. Není to jen tak, že se Arsis rozhodli ve stylu “teď nahrajeme něco o hladovění”, ale ...

  • Airbourne – No Guts, No Glory

    27.3.2010

    Seda

    Airbourne - No Guts, No Glory

    Už to vypadalo, že se AC/DC nedočkají svého následovatale. Ovšem to by se nesměli zjevit Airbourne, kapela, která pochází ze stejné země a má stejný cíl – bláznit na pódiu a hrát do té doby, než to jen půjde. Co se týče historie Airbourne, tak ta je poměrně krátká, přesto obsáhlá. Prvně o sobě dali vědět už v roce 2004, kdy vyšlo ven EP “Ready to Rock”. První studiové album se jmenuje “Runnin’ Wild” a obsadilo vyšší patra všemožných žebříčků. Tímto albem se Airbourne dostali poměrně vysoko a jejich hitovky se umisťovaly do různých soundtracků. Songy “Too Much, Too Young, Too Fast” nebo “Runnin’ Wild” se staly poměrně žádaným zbožím. I s pouze dvěma alby Airbourne objíždí svět, momentálně mají v pořadníku Evropu, poté je čeká zámořský kontinent a v létě samozřejmě festivaly. Skupina si zahraje i na velikém ...

  • Ragnarok – Collectors of the King

    26.3.2010

    H.

    Ragnarok - Collectors of the King

    True norwegian black metal. Lépe se asi nová deska Ragnarok, “Collectors of the King”, a vlastně i celá diskografie Ragnarok, popsat nedá. True norwegian black metal se všemi klady i zápory, které tomuto specifickému black metalovému subžánru náleží. Rychlost se pohybuje na stupni “sypačka” od začátku do konce, jak je však u tnbm zvykem, přítomny jsou typické výrazné kytarové melodie, které tvoří onu specifickou atmosféru a činí tuto festovní porci blasfemie vskutku zábavou mozaikou. “Collectors of the King” je první nahrávka Ragnarok po menší pauzičce , konkrétně celkem šest let od předchozího výtečného počinu “Blackdoor Miracle”. Od minula kapela docela brutálně pozměnila sestavu, z níž zbyl jen bubeník Jontho. Ten opět roztáčí blastbeatové závody jako o život. Do party si k sobě přibral například HansFyrsteho ze Svarttjern na post ploditele hrdelních běsů. Svou práci odvádí bez debat na jedničku a ...

  • Raintime – Psychromatic

    22.3.2010

    Seda

    Raintime - Psychromatic

    Hudební scéna se dočkala už třetího alba italských melodicky death až power metalově naladěných Raintime. Předchozí dva počiny jsou poměrně oblíbené a základní fanouškovskou základnu si Raintime vytvořili. I když prvotina s názvem “Tales from Sadness” mě moc nezaujala, druhá “Flies and Lies” je velice dobrá. Mix melodického deathu a power metalu je velice dobře vyvážený, “Flies and Lies” je dle mého nejlepším albem těchto Italů. Po prvním poslechu “Psychromatic” mě napadla hned tato věc, a to, že prvky death metalu jsou zcela pryč. Growlu, screamu a dalších lahůdek se vůbec nedočkáte, po většinu času je tu pouze čistý vokál. Že by po dvou deskách Raintime vyměkli? Další věc, co mě napadla, byla ta, že se kapela zřejmě zaměřila na jinou skupinu fanoušků. S tímto rozhodnutím pozapomněli na staré fandy co ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy