The Blue Project – Adrift 5.8.2013 Licee  Nedávno zde vyšla recenze na italskou kapelu Colloquio, jež pod křídly Eibon Records vydala své nové album. Vydavatelství však nabídlo i druhou bandu The Blue Project. Avšak na rozdíl od svých bratrů přicházejí letos se svým úplně prvním albem “Adrift”, především díky zpěvačce Marii Cristiny Anzola. Její jméno možná neznáte, ale třeba jste dříve natrefili na EP z roku 1993 kapely The Bel Am, kde Maria figurovala. “Adrift” je hodně éterické album, nikoliv však způsobem, jakým si mnoho z vás představí. Největší dominantu zde má právě zpěvačka se svým krásným hlasem a zajímavými melodiemi, ovšem co se týče hudby samotné, není toho moc co říct. Zpěv je podkreslený klávesovými plochami a samply, které pouze přidávají na atmosféře vyprávěných příběhů. Samotnou mě mrzí, že kapela nedodala texty, protože věřím, že jsou zajímavé ... Swollen Members – Beautiful Death Machine 5.8.2013 Ježura  V určitých kruzích až kultovní kanadské trio Swollen Members se po podařeném albu “Dagger Mouth” hlásí s novou řadovkou. Jmenuje se “Beautiful Death Machine” a přináší klasickou sestavu Madchild, Prevail, Rob the Viking plus hromadu zvučných jmen na pozicích hostí. Funguje takové kombo i tentokrát? Odpověď zní jasně – funguje na výbornou. Swollen Members totiž nejenže laťku nastavenou “Dagger Mouth” nesrazili, ale dost možná i o kousek zvýšili. “Beautiful Death Machine” totiž obsahuje všechno, co je pro kapelu určující a také něco navíc. Chcete temné tracky? Máte je mít! Perfektní instra? Jak je libo! Výbornou flow? Poslužte si. To všechno se ale od Swollen Members čeká, takže přinejmenším srovnatelné potěšení přináší překvapivá pestrost, s jakou se nahrávka vytasila. Pánové se tentokrát nezalekli experimentů a dočkáme se tak třeba dubstepem silně ovlivněného instra “Juggernaut”, agresivního Prevailova násypu ... Kruna – Last Century 4.8.2013 Skvrn  Vznik italského melodicky death metalového uskupení Kruna se datuje k roku 2003, což je už hezkých deset let zpět. Čtyři roky po založení na sebe skupina poprvé upozornila, vydala čtyřskladbové demo. To ovšem žádný větší label nenalákalo a až v letošním roce, tedy rovných deset let po založení kapely jsou tu Italové se svým prvním plnohodnotným počinem “Last Century”. Nutno dodat, že jde o kompletně nový materiál a na nové desce nebyl použit ani jeden ze čtyř songů zmiňovaného demíčka. Hudba, kterou Kruna předvádí na novince, se dá popsat jako melodický death metal pomalejšího tempa se solidním dílenským zpracováním. Bohužel mi však většina věcí na “Last Century” připadá totálně průměrná, začínaje vokálem, který sice neurazí, ale takových zpěváků jsou tuny, skladatelskou potencí konče. Všechny songy jsou si totiž do puntíku podobné, drží se úplně stejného, dlužno ... Hallig – 13 Keys to Lunacy 4.8.2013 H.  V tomto případě musím s kolegou pode mnou opravdu hodně nesouhlasit, a to hned ve dvou bodech, které ve svém textu shodou náhod vypichuje nejvíce. Předně mi “13 Keys to Lunacy” rozhodně nepřijde jako kopírka norské školy (občas se mi až zdá, že se s oblibou říká, že veškerý black metal kopíruje seveřany, i když to není pravda). Jasně, Hallig rozhodně nehrají vůbec nic originálního, ale jejich deska přímo ukázkově disponuje zvukem naprosto typickým pro německý black metal. Toť první věc. A ta druhá – ani náhodou to není počin, jenž by si zasloužil známku 4/10. I přes velkou neoriginalitu totiž Hallig nahráli dost dobré album. Určitě to není žádný velký zázrak, to nikdo netvrdí, ale zcela jistě se jedná o velmi slušnou porci hodně poctivého black metalu, který se sice jak ... Alizée – 5 4.8.2013 Ježura  Zná ji asi každý, kdo se okolo přelomu tisíciletí nachomýtl k nějakému hudebnímu TV pořadu. Půvabná Korsičanka Alizée tehdy kradla spánek statisícům pubertálních mladíků a mnozí z nich by i po letech uznali, že pro ni mají slabost. Tohle šílenství je sice už třináct let stará historie, jenže Alizée na rozdíl od různých jiných bývalých teen hvězdiček stále zpívá a letos v březnu navíc přišla s pátou řadovou deskou, takže se nabízí otázka – žije jen ze zašlé slávy, nebo má stále co říct i hudebně? Popravdě, krom kultovní klipovky “Moi, lolita” jsem celé ty roky milou Alizée okázale ignoroval a dokonce netušil, že vůbec ještě zpívá. Proto nevím, jestli je to vývoj a nebo snad sledování trendu, který se v posledních letech docela rozmohl, každopádně deska “5” místy dost výrazně připomíná klasický french pop ... Welter in Thy Blood – Todestrieb 3.8.2013 Stick  Welter in Thy Blood z americké Kalifornie a jejich album “Todestrieb” se pro mě stali asi zatím nejtěžším oříškem za dobu mého působení na stránkách Sicmaggot. Při prvním poslechu jsme měl dojem, že k tomu snad nenapíšu ani čárku a dám tomu rovnou nulu, nebo to neohodnotím, jak jsem nechápal, o co má jít. S dalšími poslechy se můj názor vylepšoval, ale musím se vám přiznat, že i když se můj dojem napravil, nakonec se u mě nějaké extra nadšení nekoná. Trojice si lebedí v hodně ponurém black/doom metalu. Je to tedy víc doom než black, ten tam je slyšet při hodně velké představivosti a vzhledem k tomu, jaké stopáže dosahuje většina z těch pěti skladeb, které se na albu nacházejí, se dost často objevují i ambientní plochy, viz hned úvodní skladba “Culture of Violence”, ve které se ve finále vlastně nic neděje. Zvuk je úmyslně ... Shrike – Hinab in die vertraute Fremdheit 3.8.2013 H.  Na jednu stranu “Hinab in die vertraute Fremdheit” vyloženě marné není, ale na tu druhou Shrike nenahráli vůbec nic, co by člověka nějak složilo. V základě v tom nějaký potenciál cítit je, nicméně celý počin táhne dolů několik poměrně nepříjemných skutečností, díky nimž se Shrike topí přinejlepším někde v průměru, ale spíš ještě pod ním. Především, “Hinab in die vertraute Fremdheit” působí strašně amatérsky, což je hned od začátku poměrně vážný handicap. Zvuk je takový podivně plochý a zahuhlaný, jako by byl přikrytý pod nějakou dekou, díky čemuž vyznívá do prázdna i těch několik málo výjimečných momentů, které by jinak mohly být zajímavé. Především se jedná o ty chvíle, kdy Shrike zapojí třeba akustickou kytaru (“Der Abend”), ženský vokál (“Schmerzen”) nebo dokonce náznak elektroniky (rovněž “Der Abend”), ale ve všech případech ... Colloquio – L’entrata – l’uscita 31.7.2013 Licee  I přesto, že pro mnoho z vás jsou Italové Colloquio velkou neznámou, měli byste vědět, že na hudební scéně figurují bezmála dvacet let a ačkoliv nepatří mezi zakladatele svého žánru, určitě nebylo mnoho kapel, které by v Itálii na počátku 90. let přicházely s kazetami plnými temného ambientu s elektronickými prvky v doprovodu hlubokého monotónního hlasu. Doba ale pokročila a Colloquio s ní. Kazety brzy nahradily první alba a čtvrté z nich bylo vydáno letošního roku s názvem “L’entrata – L’uscita”. Hned při prvním poslechu mě praštila do nosu velká podobnost se švédskými Sällskapet, takže jejich fanoušci by si určitě přišli na své i u kapely Colloquio. Jak už jsem se zmínila, Colloquio patří mezi klidné kapely. Táhlé klávesové plochy v pozadí obohacují elektronické prvky, které jsou hlavní dominantou celého alba. Do toho všeho se nese klidné vyprávění zpěváka Giannina Pedrettiho, ve skladbách ... Black Crucifixion – Coronation of King Darkness 30.7.2013 H.  Black Crucifixion patří mezi jeden z posledních black metalových kultů, jejichž tvorbu jsem až doposud nezakusil, přestože to mám v plánu již poměrně dlouhou dobu, což se ovšem naštěstí konečně změnilo s příchodem třetí dlouhohrající desky “Coronation of King Darkness”. Přestože jsem s muzikou skupiny osobně zatím nepřišel do styku, stejně jsem měl poměrně vysoké nároky, protože Black Crucifixion provází pověst formace, která sice není nějak slavná, ale oč méně je známější, o to je její muzika kvalitnější. A “Coronation of King Darkness” mi dalo přesně to, co jsem očekával – opravdu vysoce kvalitní, inteligentní progresivní black metal s lehkým přesahem do death metalu. Zároveň jsem dostal album opravdu obrovsky zábavné a rozmanité, přestože se Black Crucifixion více či méně pohybují pouze ve svých mantinelech. Asi největší zbraní “Coronation of King Darkness” ... Ekpyrosis – Firmament / Reise 29.7.2013 H.  Ekpyrosis pro mě byli (nebo bych měl snad použít jednotné číslo? o sestavě nikde ani zmínka…) až donedávna úplnou neznámou, ale jak si někdo do žánrové kolonky vetkne avantgardní black metal, tak mě to většinou začne zajímat, tudíž jsem si na zkoušku sehnal letošní kraťas projektu, pojmenovaný originálně “Firmament / Reise” podle jediných dvou skladeb, jež se zde nachází. Nějak přehnaná očekávání jsem upřímně řečeno neměl – přece jenom se jednalo o zkoušku naslepo. Nicméně i přes fakt, že se počin se svou délkou nepřehoupne ani přes deset minut hracího času, mě muzika Ekpyrosis setsakra zaujala hned na první poslech. Označení avantgardní black metal je v tomto případě opravdu trefné, protože “Firmament” i “Reise” takové opravdu jsou. Nejedná se ovšem o nějaký bezbřehý experiment, svým pojetím mi ta muzika relativně avantgardní black metal v té podobě, ... Soul of Steel – Journey to Infinity 27.7.2013 Skvrn  Power metal už poměrně dlouho neřadím ke svým oblíbenějším metalovým podžánrům. Většina žánrových uskupení mi nic moc neříká, nicméně mě taková hudba až na výjimky nijak nepohoršuje a v pohodě si ji vyslechnu. I s tímto vědomím jsem se odhodlal k hodnocení nového počinu Soul of Steel, kteří za sebou sice již jednu vydanou desku mají, avšak ta dost možná unikla i pozornosti žánrových nadšenců. K albu jsem od začátku přistupoval skepticky. Už kýčovitá obálka mi ukazovala vztyčený prostředníček, zvlášť když mi připomněla letošní, fanynkami zbožňovaná “Bévébéčka”, a já jen doufal, že podobností u artworku to skončí. Zaplaťpánbůh skončilo. I když o “Journey to Infinity” zdaleka nemůžeme mluvit jako nějakém geniálním majstrštyku, svoji sílu rozhodně má. Tu vidím především v ústřední postavě uskupení, Antonio Collonovi, který bývá za svůj projev v několika zahraničních recenzích nemálo pranýřován.
Scum from the Sun – 4 27.7.2013 H.  “4” je přesně ten druh nahrávky, o níž byste toho na jednu stranu mohli napovídat tolik, že by se z toho všem přítomným hlava zatočila, ale když k tomu má dojít, člověk najednou neví, kde by začal. Hudba milánské formace Scum from the Sun je totiž ve své podstatě velmi neuchopitelnou záležitostí, která se jen stěží popisuje… Jistou berličkou by mohlo být jakési žánrové zařazení, nebo alespoň nástřel stylů, které lze na “4” zaslechnout, nicméně i zde člověk musí tápat a neví, co napsat, ještě dřív, než s tím vlastně začne. Ve skutečnosti je těch žánrů na “4” slyšet relativně dost, ale ve výsledku žádný pořádně nebo se zřejmými konturami, na něž by šlo bezpečně okázat. Vše se vzájemně mísí a prolíná do jednoho experimentálního zvukového víru, který si s nějakými hranicemi hlavu neláme – jen ať si ... Mare – Spheres Like Death / Throne of the Thirteenth Witch 26.7.2013 H.  Kompilačky sice obvykle neposlouchám, protože obecně dávám mnohem radši přednost klasickým jednotlitým dlouhohrajícím deskám, avšak norské ďábly Mare jsem měl v hledáčku už delší dobu a navíc kapela doposud žádnou řadovku nevydala, tudíž jsem diskem, který přináší dvě předchozí EP “Spheres Like Death” a “Throne of the Thirteenth Witch” na jednom nosiči, nepohrdl a podíval se mu na zoubek… Na kapelu jsem až doposud slyšel samé nadšené ohlasy z řad fandů podzemního black metalu a po samotném poslechu jim musím dát bezezbytku pravdu, jelikož muzika Mare má opravdu ohromnou sílu. Jde o black metal se silnou okultní atmosférou, který ctí kořeny svého žánru, přesto nezní jako kopírka největších norských legend, ačkoliv v některých momentech si na jistá jména člověk vzpomene – kupříkladu nad “Nachtmahrwalzer – Invocation of the Succubus” se vznáší znatelný ... The Devil’s Blood – III: Tabula Rasa or Death and the Seven Pillars 25.7.2013 H.  The Devil’s Blood je jméno, o němž se v posledních pár letech – vlastně již od doby, co v roce 2009 vyšel debut “The Time of No Time Evermore” – hovořilo poměrně dost. V našich končinách sice moc ne, ale v zahraničí se těmto Holanďanům v jistých kruzích dostalo poměrně velkého uznání. Osobně jsem se na jejich muziku již delší dobu chystal, protože název The Devil’s Blood registruji opravdu již od zmiňovaného debutu, ale tak nějak na to došlo až s letošní třetí deskou “III: Tabula Rasa or Death and the Seven Pillars”, která se nakonec nejspíš stane labutí písní kapely. K poslechu jsem se dokopal vlastně ze dvou důvodů – prvním je samozřejmě to, že jak už to tak bývá, právě nově vydané album člověka většinou donutí do toho praštit, zvlášť když je poslední (kapela začátkem roku ohlásila rozpad); druhým ... Voodoo Mule – Voodoo Zoo 24.7.2013 Stick  Kdo má rád staré Black Sabbath, určitě oceňuje existenci žánru zvaného stoner. Tyto kapely totiž většinou dost zdařile udržují odkaz této legendy několika žánrů. Problémem však je, že scéna je značně široká a po čase už jsou jednotlivé spolky poněkud neoriginální, zkrátka nevytrhnou vás z letargie, dáte tomu pár poslechů a pak na ně zase zapomenete. Čest těm, kteří se dokázali vyšvihnout nad ostatní a dodat tomuto žánru s rytmikou hladového mastodonta trochu fazónu. Slovinci Voodoo Mule se rozhodně snaží znít kvalitně a dle mého skromného názoru se jim to i daří. Nicméně to není žádná objevná záležitost a všechny postupy znalý posluchač dokáže přiřadit ke kdejakému vzoru. Jejich aktuální počin “Voodoo Zoo” je v podstatě kompaktním celkem rozděleným na části, skladby se do sebe přelévají vcelku přirozeně. Bodejť by ne, když jde ... Night of the World – Drive the Knife Deeper 22.7.2013 H.  Na první pohled Night of the World vypadá jako klasická black metalová garážovka, jakých po světě bez nějaké větší pozornosti běhají tisíce, nicméně začne-li člověk v pozadí skupiny trochu šťourat, vcelku brzy vyplyne, že to zas až takoví nýmandi jistě nebudou, přestože je “Drive the Knife Deeper” jejich “dlouhohrajícím” (proč uvozovky, k tomu se ještě dostaneme) debutem. Někoho můžou zaujmout už Folter Records v kolonce vydavatele, což sice není nějaká megafirma, přesto se jedná o zavedený a již dlouho fungující label, jenž má v podzemí slušné jméno vybudované a pod nějakou nebetyčnou kravinu se asi hned tak nepodepíše. Co je ale ještě zajímavější – vokalista, který se ukrývá pod nicneříkající přezdívkou NTR, ve skutečnosti není nikdo jiný než Namtar, dobře to známý hudebník z kapel Massemord a Furia, které můžeme s klidným srdcem řadit ... Terminal Prospect – Redefine Existence 21.7.2013 Kaša  Stejně jako v případě drtivé většiny promáčů, jež mi díky našemu blogu prošly pod rukou, ani od Terminal Prospect jsem nečekal žádné zázraky. Prostě další z mnoha spolků, které se po vzoru úspěchu Legion of the Damned zaměřily na kombinaci thrash a death metalu, což je samo o sobě natolik limitující spojení, že jediným faktorem, který oddělí špatnou a povedenou desku, je energie, která na posluchače udeří. A v tomto ohledu na tom Terminal Prospect s druhou řadovkou “Redefine Existence” nejsou vůbec špatně, protože přesně tohle je aspekt, který jejich novince nechybí. Abych vás ale neuvedl v omyl. Nejedná se o úplně bezhlavou rubanici bez špetky zamyšlení. Terminal Prospect ctí své severské kořeny, což v jejich případě znamená, že krom thrash/deathového nářezu se připravte taky na kytarové momenty, které místy zabloudí až k melo-deathovému výrazu. Zpěvák Kristian Norelius je ... Inexistence – Inexistence 21.7.2013 H.  Argentina není zrovna země, o níž bychom mohli hovořit jako o typickém metalovém státě, a to ani čistě v rámci Jižní Ameriky, nicméně i zde se nachází množství kapel rozličných žánrů a právě jednočlenný projekt Inexistence pod vedením Gabriela Loco patří mezi ně, přičemž se rozhodně nejedná o nějakého amatéra. Od roku 2010, na kdy se datuje vznik Inexistence, již vyšla dvě EP a dvě dlouhohrající desky, přičemž ta aktuální stejnojmenná z letošního roku je právě ta druhá. Z mého pohledu je “Inexistence” poměrně rozporuplné album, byť nepochybně zajímavé. Zcela jistě je zde znát nemalá kvalita a formálně mu nejde nic vytýkat, vlastně člověka až překvapí, na jak vysoké úrovni je album nejen nahrané, ale i zahrané a hlavně zkomponované. Gabriel Loco zkušeně přechází mezi poklidnějšími melancholickými nebo zádumčivými plochami a erupcemi depresivního black ... Greedhale – No One in Their Right Mind 21.7.2013 Zajus  Přeskočím obvyklou omáčku, kterou své texty rád začínám, a půjdu rovnou věci, tak jako Greedhale na debutu “No One in Their Right Mind”. Pokud vám jméno kapely nic neříká, ačkoliv se považujete za znalce místní hudební scény, ničeho se nebojte. Greedhale totiž vznikli poměrně nedávno přejmenováním z Devastathor, kteří drtili kosti posluchačů od roku 1997 a kromě několika dem vydali i dvě dlouhohrající alba. Po důvodu změny názvu jsem se nepídil a pro úplnost musím také dodat, že ani tvorbu kapely před jejím přejmenováním neznám. “No One in Their Right Mind” není těžké zařadit. Od první vteřiny na vás z reproduktorů útočí řízný grind střižený death metalem a vyplivne vás po půlhodině pěkně zmuchlané. Skladeb je sedmnáct a i nepříliš dobrý počtář tak již jistě tuší, že jde o nanejvýš dvouminutové zářezy. Neštěstí tohoto formátu je, že ... The Ocean – Pelagial 20.7.2013 Kaša  Němečtí milovníci koncepčních alb The Ocean se na novince “Pelagial” ponořili z hvězdných výšek až do nekonečných hlubin oceánu a opět ukázali, že jejich hudby se člověk jen tak nenasytí. Poslední dvojice spřízněných alb “Heliocentric” a “Athropocentric” byla jednoduše skvělá a říkal jsem si, že navázat na tak vysoce nasazenou laťku bude sakra těžké, ale The Ocean to zvládli. S každým albem totiž rostou výš a výš a skladatelsky se pomalu přibližují k tomu, co by se dalo nazvat jako dokonalé album. Bohužel, nebýt lehce nedotaženého závěru, kdy už “Pelagial” ztrácí na svůj našlapaný úvod, šel bych s hodnocením ještě výš. S přibývajícími minutami se The Ocean na novince noří stále hlouběji a s rostoucím tlakem se vzdalují progresivně post-rockovým vodám s čistým zpěvem a jejich projev je hrubší a agresivnější. Najdou se pochopitelně i výjimky, takže v úvodu devítiminutové “Hadopelagic ...
|
