Minirecenze

  • As I Lay Dying – The Powerless Rise

    4.6.2010

    Seda

    As I Lay Dying - The Powerless Rise

    Jedna z předních metalcorových kapel As I Lay Dying se vrací na scénu se svým novým počinem. Po vydání DVD “This Is Who We Are” a poslední desky “An Ocean Between Us”, které se dostává velice pozitivních reakcí, kapela vytasila novou zbraň, a to právě “The Powerless Rise”. “Nothing Left” z placky minulé si dokonce vysloužilo nominaci Grammy za nejlepší metalový song tehdejšího roku. Po prvních pár poslechnutí mě “The Powerless Rise” moc nezaujala. Po delší době jsem ale tomu poměrně přišel na chuť a začalo mě to docela bavit. Otvíračkou na albu je “Beyond Our Suffering”. Společně ještě se sedmou “Condemned” patří k těm nejtvrdším songům. Nevyskytuje se v nich moc velká melodika a ani čistý vokál, který je jinak, jako již klasicky, pevnou součástí kapely. Po titulním songu je tu “Anodyne Sea” – ta se rozjede podobně, ...

  • Insania – Kult hyeny

    23.5.2010

    Seda

    Insania - Kult hyeny

    Insania je kapela, která se na české scéně vyskytuje už dlouho a patří ke klasickým znakům tvrdé hudby u nás. Svoji činnost provozuje už od roku 1987, ale kvůli problémům tehdejšího režimu (zdravím Jirku, který k tomu nemá daleko) se nemohla naplno projevit. Její vrchol tedy přichází až roku 1992, kde začíná opět naplno využívat název Insania. Na svém kontě, když počítáno pouze tvorbu od roku 92, má celkem 13 prací. Společně i s novinkou “Kult hyeny”. Hudba na této desce se dá charakterizovat celkem jednoduše: není to nic převratného, co by definovalo žánr, z čeho by se každý posadil na zadek. Jedno se tomu ale nedá upřít – poslouchá se to velice velice dobře. Chytlavé songy doplněné o dobré texty s kvalitním zpěvem, který se mi velice zamlouvá. Když je potřeba, dokáže skvěle přitvrdit, neztrácí ale na své kvalitě vůbec nic. ...

  • Sabaton – Coat of Arms

    17.5.2010

    Kačer

    Sabaton - Coat of Arms

    Hudební rok 2010 se nám nese ve znamení dobrých desek, alespoň doposud tomu tak bylo, a tak bych vám rád předkousal další z nich. Před celkovým vydáním Sabaton vylezli s ochutnávkou písně “Coat of Arms” a už tehdy bylo jasné, že to bude otvírák celého stejnojmenného alba (jako by to bylo poprvé, co to Sabaton použili). Co mě na první poslech potěšilo, že se nese ve znamení přímočarých, o albu napovídajících prvních písní z prvních alb (“Primo Victoria” a “Attero Dominatus”) a nebude to nudná citace jako na “The Art of War”. Začal jsem očekávat klasické schéma Sabatonovské tvorby, konkrétně: dobrý otvírák, následován lepšími kousky alba, nějaká ta pecka uprostřed, trocha latiny a nakonec píseň oslavujíce staré a ostřílené metalové kapely. V tomto schématu novinka “Coat of Arms” nezklamala. Přestože má jen ...

  • Cocotte Minute – Sado Disco Vol. 2

    17.5.2010

    Seda

    Cocotte Minute - Sado Disco Vol. 2

    Dá se říci, že Cocotte Minute je jedna z velice oblíbených skupin té “tvrdší” hudby u nás. Cocotte Minute rozhodně netvoří nejkvalitnější práci u nás, nicméně jsou široké veřejnosti dobře známí a to je možná dostalo tam, kde momentálně jsou. Debutová deska “Czeko” se mi velice líbila, v určité době mi z mého přehrávače hrála docela často. Její následovatelé kvalit “Czeko” nedosáhly, i tak se jednalo o dobře poslouchatelné desky. Nicméně to, co hoši předvedli na “Sado Disco Vol. 2”, se dá označit za fiasko. Doteď nevím, jestli se jedná o vtip, nebo jestli se ke mě dostala pouze nějaká beta všech verzí, když jsem si ale pustil ukázky z oficiálního webu, moje jediná naděje zmizla. Šesti songová mini deska neobsahuje nic, ale vůbec nic, co by mi připomínalo starší Cocotte Minute. Pod staršími Cocotte Minute si představuji ...

  • Drowning Pool – Drowning Pool

    8.5.2010

    Seda

    Drowning Pool - Drowning Pool

    Debutové album Drowning Pool, “Sinner” obsahuje velice kvalitní materiál. Vyskytuje se na ní třeba přeznámá pecka “Bodies”, která se objevila již v několika možných soundtracích, a to ve hrách nebo filmech. Po tomto albu to vypadalo na slibnou budoucnost, ale zpěvák Dave Williams na turné kapely v autobuse zkolaboval a zemřel na zástavu srdce. Po jeho smrti Drowning Pool však neskončili a po přijetí Jasona Jonese nahráli placku “Desensitized”, té se ovšem nedostalo takového úspěchu jako předešlé práci, a tak byl Jason Jones nahrazen nynějším Ryanem McCombsem – ano, je to ten McCombs ze Soil. Po smrti Williamse se kapela stále trošku hledá. “Sinner” je typickým nu-metalovým albem, v “Desentizised” se ale žánr posunul opět trošku jinam a s příchodem McCombse se to usadilo na hard rocku, který je praktikován i na této nahrávce. Drowning Pool otevírá “Let the Sing Begin”, která patří ...

  • Carnifex – Hell Chose Me

    24.4.2010

    Seda

    Carnifex - Hell Chose Me

    Deathcore je stále více oblíbeným žánrem, který chce hrát kde kdo. Ne vždycky se ale povede napsat a nahrát kvalitní materiál. A tak některé deathcorové kapely rychleji skončí, než vůbec začnou. Tento problém se ale netýká americké kapely Carnifex, která se na scéně drží už něco přes pět let a nahrála (i s touto) tři desky. Tato banda si zahrála i na minulém ročníku Brutal Assaultu. Na první dva počiny se nedostává moc pozitivní odezvy, já sám posoudit nemohu, protože v případě “Hell Chose Me” se jedná o první věc, co od Carnifex slyším. Když už nahrajete ale tři desky, máte více zkušeností, tak některé chyby můžete vypilovat. Namátkově jsem sáhnul po pár písničkách ze starších desek a je tu určitě znát posun. Carnifex přidali trošku do melodiky a posunuli dál produkci. Zvuky teda nevypadají tak, jako ...

  • Trollech – Jasmuz

    13.4.2010

    H.

    Trollech - Jasmuz

    Mlha se zvedá a koruny plzeňských hvozdů se opět hýbou. Z nor vylézají skřítci jakožto i další rozličná havěť lesní. Dokonce i ten starý obr žijící v rokli se probouzí. A má dobrý důvod, neboť králové lesa Trollech ukuchtili ve své sluji další album. Zatímco před čtyřmi léty se úspěšně skrývali v mlze, tentokrát se nám rozhodli vyprávět “tajemný příběh z pradávných časů”… Co mne jako první bouchlo do očí, je podle mého skromného názoru ne zrovna moc povedená, naopak spíše kýčovitá a přehnaně veselá obálka. Oproti výbornému obalu předchozího “Skryti v mlze” je to dost propad. Možná mám třeba jen blbý vkus, ale tak či tak, je to opravdu jediný výraznější nedostatek, který jsem na “Jasmuz” našel. Když už jsme u toho porovnávání s na poměry Trollech nezvykle vážnému “Skryti v mlze”, čerstvá novinka není tak temná jako její předchůdce. ...

  • Arsis – Starve for the Devil

    11.4.2010

    Seda

    Arsis - Starve for the Devil

    Nejdříve bych se chtěl omluvit za zpoždění s touto recenzí. “Starve for the Devil” vyšlo již v únoru, toto album si ale zablokoval jeden redakční kolega a do psaní se mu nechtělo. Nakonec se recenze dostává do mých rukou, a tak tu konečně bude. Sice se zpožděním, ale bude. K Arsis jsem se poprvé dostal ke styku na turné DevilDriver a Behemoth, kde Arsis večer otevírali. Už tenkrát mi přišla jejich hudba zajímavá a naživo mě velmi bavila (více než následující Scar Symmetry), byl to tedy důvod sledovat tuto kapelu dále. “Starve for the Devil” je čtvrté studiové album, Arsis mají na kontě ještě jedno EP a kompilaci starších, nezveřejněných songů. Jak napovídá název, jedná se o téma, kde se řeší něco ohledně hladovění. Není to jen tak, že se Arsis rozhodli ve stylu “teď nahrajeme něco o hladovění”, ale ...

  • Airbourne – No Guts, No Glory

    27.3.2010

    Seda

    Airbourne - No Guts, No Glory

    Už to vypadalo, že se AC/DC nedočkají svého následovatale. Ovšem to by se nesměli zjevit Airbourne, kapela, která pochází ze stejné země a má stejný cíl – bláznit na pódiu a hrát do té doby, než to jen půjde. Co se týče historie Airbourne, tak ta je poměrně krátká, přesto obsáhlá. Prvně o sobě dali vědět už v roce 2004, kdy vyšlo ven EP “Ready to Rock”. První studiové album se jmenuje “Runnin’ Wild” a obsadilo vyšší patra všemožných žebříčků. Tímto albem se Airbourne dostali poměrně vysoko a jejich hitovky se umisťovaly do různých soundtracků. Songy “Too Much, Too Young, Too Fast” nebo “Runnin’ Wild” se staly poměrně žádaným zbožím. I s pouze dvěma alby Airbourne objíždí svět, momentálně mají v pořadníku Evropu, poté je čeká zámořský kontinent a v létě samozřejmě festivaly. Skupina si zahraje i na velikém ...

  • Ragnarok – Collectors of the King

    26.3.2010

    H.

    Ragnarok - Collectors of the King

    True norwegian black metal. Lépe se asi nová deska Ragnarok, “Collectors of the King”, a vlastně i celá diskografie Ragnarok, popsat nedá. True norwegian black metal se všemi klady i zápory, které tomuto specifickému black metalovému subžánru náleží. Rychlost se pohybuje na stupni “sypačka” od začátku do konce, jak je však u tnbm zvykem, přítomny jsou typické výrazné kytarové melodie, které tvoří onu specifickou atmosféru a činí tuto festovní porci blasfemie vskutku zábavou mozaikou. “Collectors of the King” je první nahrávka Ragnarok po menší pauzičce , konkrétně celkem šest let od předchozího výtečného počinu “Blackdoor Miracle”. Od minula kapela docela brutálně pozměnila sestavu, z níž zbyl jen bubeník Jontho. Ten opět roztáčí blastbeatové závody jako o život. Do party si k sobě přibral například HansFyrsteho ze Svarttjern na post ploditele hrdelních běsů. Svou práci odvádí bez debat na jedničku a ...

  • Raintime – Psychromatic

    22.3.2010

    Seda

    Raintime - Psychromatic

    Hudební scéna se dočkala už třetího alba italských melodicky death až power metalově naladěných Raintime. Předchozí dva počiny jsou poměrně oblíbené a základní fanouškovskou základnu si Raintime vytvořili. I když prvotina s názvem “Tales from Sadness” mě moc nezaujala, druhá “Flies and Lies” je velice dobrá. Mix melodického deathu a power metalu je velice dobře vyvážený, “Flies and Lies” je dle mého nejlepším albem těchto Italů. Po prvním poslechu “Psychromatic” mě napadla hned tato věc, a to, že prvky death metalu jsou zcela pryč. Growlu, screamu a dalších lahůdek se vůbec nedočkáte, po většinu času je tu pouze čistý vokál. Že by po dvou deskách Raintime vyměkli? Další věc, co mě napadla, byla ta, že se kapela zřejmě zaměřila na jinou skupinu fanoušků. S tímto rozhodnutím pozapomněli na staré fandy co ...

  • Avsky – Scorn

    17.3.2010

    H.

    Avsky - Scorn

    Nebudu vám lhát, předchozí dva počiny Avsky – “Mass Destruction” (2007) a “Malignant” (2008) – nastudované nemám. Věděl jsem sice, co je tahle kapela (nebo spíše jednočlenný projekt) zač, že se pohybuje v hájemství black metalu, a ony první dvě desky jsem si už delší dobu chystal poslechnout, než jsem se však k tomu dokopal, vyšla třetí, aktuální placka “Scorn”. Tak proč nezačít právě s ní? Věřte mi, že za váš čas stojí. Tenhle vyhlazovací nářez mě osobně sejmul hned napoprvé a ještě mě to nepustilo. Avsky produkují black metal dřevního střihu, který se však v jejich podání mění na maximálně vypilovanou lahůdku se skvělými nápady. O co tady půjde, značí již první zásek “As the Mountains Collapse”, jehož název sílu téhle hereze plně vystihuje. Deska se rozjíždí mrazivým, “bahnitým” umíráčkem, který ...

  • Gamma Ray – To the Metal!

    15.3.2010

    Earthworm

    Gamma Ray - To the Metal!

    Na power metal už dávno nejsem, ale Gamma Ray je hodně známé jméno, tak jsem se obětoval pro Sicmaggot tým a čapnul recenzi. Bohužel/bohudík (nehodící se škrtni) nemůžu porovnávat album se starší tvorbou, protože u mě je tohle jejich premiéra – a dostal jsem přesně to, co jsem čekal. “To the Metal” je prostě taková oddechovka, která rozhodně neurazí, ale ani nijak extrémně nenadchne. O originalitě se rozhodně nedá mluvit, osobně si myslím, že to je jeden z vyčerpaných žánrů (ovšem mám pocit, že to už brzo postihne veškerou metalu podobnou hudbu). A když už jsme u toho, originalita má u Gamma Ray velkou roli, často se totiž diskutuje o tom, koho všechno Gamma Ray zkopírovala a na YouTube dokonce vznikají porovnávací videa a zdá se, že podobnost rozhodně není náhodná. Osobně jsem ...

  • Sator Marte – Za zdmi

    13.3.2010

    H.

    Sator Marte - Za zdmi

    Sator Marte jsem měl vždy zaškatulkované jen jako jednu z mnoha dalších českých black metalových kapel, která hobluje nástroje, co to dá, kde kulometná palba střídá kulometnou palbu, ale na nic jiného se nehledí. Na koncertě oukej, debut “Termonukleární evoluce” mě však zabavil pouze na chvíli, žádný dlouhodobější účinek se v případě tohoto rychlopalného zla nedostavil. Jenže časy se mění, Sator Marte vydávají druhou placku “Za zdmi” a já nestačím zírat… “Za zdmi” je totiž deska, kterou (a to si troufám tvrdit odhadnout už teď) si s chutí poslechnu i za nějaký ten rok. Tohle je totiž devastace ušního ústrojí posluchačstva vskutku brutálním black metalovým nářezem, jak se sluší a patří, nikoliv však jen bezhlavou hoblovačkou. Hned ze začátku člověka povalí neskutečně hutný zvuk. Nejenže všechny tři nástroje (plus zpěv) jsou výborně slyšet, ale ony ...

  • Dream Evil – In the Night

    11.3.2010

    Seda

    Dream Evil - In the Night

    Ač power metal nepatří mezi mé nejoblíbenější žánry, čas od času se tu objeví skupina, která mě zabaví na hodně dlouho. Naposled to byli u nás profláklí Němci Edguy, ale ty mi jeden nejmenovaný redakční kolega ve svém reportu na loňský Masters of Rock “znechutil” tak, že jsem si je už nepustil. Teď se tu objevila švédská parta Dream Evil a power metal v této formě mě velice baví. Pro mě osobně zatím jedno z největších překvapení roku 2010. Ve skupině působil dříve i Gus G., kterého si k sobe vybral jako nahrádu za Zakka i samotný Ozzy Osbourne. Gus G. společně s Dream Evil nahrál tři desky a na čtyři roky starém “United” hostoval. Po čtyřech letech se Dream Evil vrátili, sice v hodně pozměněné sestavě, ale ve formě. Z poslední nahrávky “United” tu zůstal pouze bubeník – Pat Power. Začátek ...

  • BBYB – deBBYBut

    7.3.2010

    H.

    BBYB - deBBYBut

    Chcete slyšet zlo? Pusťte si BBYB alias BaBaYaBa. Je to takový malý, český The Berzerker, akorát ne tak rychlý, zato víc elektro. Vezměte ten nejbrutálnější grind, co znáte. Za mikrofon dosaďte sympatického rošťáka v masce (není sám, omaskovaný je i zbytek bandy, aby to bylo řádně cool, aneb “ser na žízeň, poslouchej svou image” :)), u nějž nepoznáte, jestli ještě zpívá, nebo už doopravdy ohazuje mikrofon svým obědem (to byla kachna?). Celé to zalijte tekkno a gabba pozadím a navrch přidejte několik šťavnatých hlášek ze starého českého bijáku “Tajemství hradu v Karpatech” (Orfanik rules!). Co dostanete? Dostanete “deBBYBut” – to nejvyhulenější a nejšílenější, co loni v Čechách vyšlo. BBYB jsou totální vyfetlá prasárna. V tom dobrém slova smyslu! Základem je absolutně vyjetý grindcore vyhnaný na samotnou hranici snesitelnosti, do něhož jako ...

  • Dark Tranquillity – We Are the Void

    6.3.2010

    Seda

    Dark Tranquillity - We Are the Void

    Na začátek si dáme menší hadánku. Jak se jmenuje kapela, která před 11 lety vylezla z druhého největšího města Švédska a společně s dalšimi dvěma kolegy proslavila žánr zvaný melodický death metal? Pokud říkáte Dark Tranquility, tipujete správně. Právě tahle kapela je jedna z trojice, díky které se začal používat výraz “gothenburg sound”, kterému se dá rozumět jako melodický death metal. Právě z Göteborgu totiž vyšli tři velikáni – At the Gates, In Flames a Dark Tranquility. “We Are the Void” je už devátým počinem skupiny, právě touto deskou vyrovnali počet alb svých městských kolegů In Flames. At the Gates jsou na tom s počtem studiovek nejhůře, mají jich na kontě pouze čtyři. Ale například album “The Red in the Sky Is Ours” je dle mého vůbec nejlepší album v historii všech ...

  • Overkill – Ironbound

    2.3.2010

    Earthworm

    Overkill - Ironbound

    Jste připraveni na trochu pořádného thrash metalu? Na hudbu, která vás nabije energií a pořádně vám nakope prdel, i kdyby vám toto odvětví metalu nic neříkalo? Jste připraveni na Overkill? Tato kapela patří spíše k méně známým bratříčkům velikánů, jako jsou Slayer nebo Megadeth, ale to neznamená, že jejich hudba je méně kvalitní. Právě naopak, dovolím si říct, že album “Ironbound” překonalo jen o trošku starší album “Endgame” od už zmíněných Megadeth, které bylo prostě super. Zlatá a nejklasičtější éra Overkill proběhla kolem roku 1990, kdy mladé (i starší) metalisty smetla jejich alba “The Years of Decay” nebo “Horrorscope”. Od té doby kapela vydala několik horších i lepších alb, každopádně nikdo si nemyslel, že se Overkill vzchopí a připraví si pro nás něco tak delikátního jako “Ironbound”. Album vás zavede právě do zlaté ...

  • Orphaned Land – The Neverending Way of ORwarriOR

    22.2.2010

    H.

    Orphaned Land - The Neverending Way of ORwarriOR

    Jak jsem se již sám mohl přesvědčit, hudba Orphaned Land je z pódia naprosto úžasná. To samé však nemohu tvrdit o její studiové podobě. Nemůžu pomoct, zkoušel jsem to mnohokrát, ale z desky mě to prostě nebaví. Nebavila mě stará tvorba, nebavil mě ani tolik oceňovaný “Mabool”. A novinka “The Neverending Way of OrwarriOR”? Ano, ta mě nebaví také. Co mi možná vadí, je fakt, že produkce Orphaned Land je až “nechutně pozitivní”. To je zřejmě ten kámen úrazu, neboť já jsem od přírody člověk, který si libuje v hudbě depresivní. To není ani tak chyba, kapela prostě takhle hraje a mně to prostě nesedí, já si ale doopravdy nemůžu pomoct. Je to takové lehké, provzdušněné, ale strašně vlezlé. Je to až “moc příjemné”, takové pohádkové, ...

  • Shatter – Black Comedy

    17.2.2010

    Seda

    Shatter - Black Comedy

    Domácí metalová scéna je velice kritizována a odsuzována, že u nás kvalitní tvrdá hudba prostě nevzniká. Těmto “haterům” by bylo dobré říci, že se pletou a v našich končinách se toho najde spousta kvalitního. Shatter patří mezi ně, tato smečka hraje převážne metalcore, který není typickým moderním metalcorem. Jejich hudba se často pohybuje na pomezí hardcore a thrashe. Shatter mají za sebou celkem bohatou historii, na scéně pohybují už zhruba jedenáct let a jako jejich největší úspěch se dá hodnotit předskakování Soulfly v roce 2003. “Black Comedy” je třetím studiovým albem a určitě se budou chystat další. Jeden ze členů skupiny nám ještě před časem poskytl rozhovor, který můžete číst zde. Celé album v sobě skrývá velkou porci agrese a energie, hned první song “Epitaph E11” napoví, jak se “Black Comedy” bude vyvíjet. Toto tempo nepouští, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy