Minirecenze

  • Sepultura – A-Lex

    19.2.2009

    Earthworm

    Sepultura - A-Lex

    Jedenácté album Sepultury a první album bez kteréhokoliv z bratrů Cavalerových. Kdyby někdo náhodou zaspal, tak Max odešel už před dlouhou dobou a bubeník Igor odešel teprve nedávno a nahradil ho Jean Dollabella. Já jsem vždycky patřil k lidem, kterým nevadila Sepultura bez Maxe, a tak jsem se na “A-Lex” docela těšil. Album je koncepční (což se zdá být poslední dobou moderní) a Sepultura si vzala na paškál knihu a později film “Mechanický pomeranč”. Právě podle předlohy je album rozděleno na čtyři části, první tři podle filmu a poslední podle knihy, protože ta část ve filmu chyběla. Ale dost informací okolo toho, co za desku před vámi leží, sám nevím o čem v příběhu jde, vrhneme se na hudební stránku alba. “A-Lex” je pořádný sepulturovský thrash, tentokrát i s instrumentálními prvky, speciálně ve tracku “Ludwig Van”, o kterém si ještě něco ...

  • Mudvayne – The New Game

    17.2.2009

    Seda

    Mudvayne - The New Game

    Čtvrté řadové album skupiny Mudvayne mělo původně vyjít roku 2007, ale kvůli Chadu Grayovi (zpěv) a Gregu Tribbettovi (kytara), kteří jeli na turné s Hellyeah, se deska zpozdila. Producentem se stal Dave Fortman, který už nějaké zkušenosti s Mudvayne má. Tento rok chce skupina vydat další desku. 16. července bylo na MySpace skupiny nahráno video s možnou písni z nového alba. Dále se pak postupně uveřejňovali 30 vteřinové ukázky na oficiálních stránkách. Konkrétně to byly tyto písně “Fish Out of Water”, “A New Game” a “Do What You Do”. Albu nejde přiřadit určitý styl, písně se od sebe hodně liší. Závěrečný song “We the People” hodně připomíná “Death Blooms” z druhého alba této skupiny, “L.D. 50”. Jednou se Mudvayne snaží být tvrdí jako v “A New Game”, tento kousek mi ale zase připomněl asi nejznámější (a nejlepší) ...

  • Deathstars – Night Electric Night

    13.2.2009

    H.

    Deathstars - Night Electric Night

    Říká se (a dost často to dokonce i platí), že právě třetí album je pro kapelu to nejdůležitější. Tuhle myšlenku sice poslední dobou používá ve spojitosti k Deathstars a jejich novince spousta lidí, ale občas neuškodí ukrást cizí nápady, zvlášť když je to tak pěkný začátek recenze. Ať je to ale pravda nebo ne, nemění to nic na tom, že Deathstars právě přicházejí s novou fošnou… Kdo čekal, že na “Night Electric Night” přehodí skupina stylovou výhybku jiným směrem, nedočkal se, ale našel se ale vůbec někdo takový? Aktuální deska hudebně navazuje a rozvíjí předchozí “Termination Bliss”. Je napěchována dobře zapamatovatelnými a chytlavými songy (podupávání nožkou do rytmu zaručeno hned během prvního poslechu). Minimálně tak polovina nových písniček by mohla v budoucnu patřit k zaručeným koncertním tutovkám (a některé z nich se jimi určitě ...

  • Kreator – Hordes of Chaos

    10.2.2009

    Earthworm

    Kreator - Hordes of Chaos

    Dlouho očekávané dvanácté album Němců Kreator je pořádný thrashový kopanec, který nastavuje hudební laťku velmi vysoko do roku 2009. Zaprvé bych chtěl pochválit super produkci, s tím plusem že deska byla nahrávána tzv. živě – nenahrávaly se jednotlivé nástroje a pak zpěv, ale všechno dohromady a výsledný dojem je opravdu vynikající. Album se nesnaží zoufale vrátit k začátkům jako kolegové Slayer a Metallica, ale ukazuje cestu, kterou by měl být vyvíjen moderní thrash metal. “Hordes of Chaos (A Necrologue for the Elite)” je otvírák, který okamžitě upoutá vaši pozornost. Melodický začátek ve stylu dvou kytar může připomenout Iron Maiden. Chytlavá riffovačka ukazuje, že banda je ve formě a že do konce se ještě máme na co těšit. Než se stačíte vzpamatovat, začne druhá skladba “Warcurse”, která ukazuje dokonalou vyváženost tvrdosti a melodičnosti, ...

  • Sirenia – The 13th Floor

    27.1.2009

    H.

    Sirenia - The 13th Floor

    Pokud se podíváme do minulosti Sirenie, nebude žádným problémem si všimnout, že je jejich osud je úzce provázán s kapelou Tristania. Vše začalo v roce 1996, kdy se Morten Veland stal jedním ze zakladatelů Tristanie. Po několika letech se jeho vize o budoucnosti skupiny začaly rozcházet s vizemi ostatních členů, což logicky vyústilo v jeho odchod. Morten si pak založil Sirenii. Při poslechu posledních desek obou skupin je lehké vypozorovat rozdíly mezi nimi. Zatímco Tristania si libuje v alternativnějších vodách gothic metalu, Sirenia má blíž ke “střednímu proudu”. Sirenia měla vždy tak trochu smůlu na zpěvačky. Každé album nazpíval někdo jiný. “The 13th Floor” je debutem pro Ailyn, která pochází ze Španělska (pověrčivý člověk by řekl, že je to opravdu osud, protože Tristania byla také nedávno nucena změnit zpěvačku a také si vybrala na jihu Evropy). Samotné album ...

  • Satyricon – The Age of Nero

    15.12.2008

    H.

    Satyricon - The Age of Nero

    Netrpělivě očekávaná novinka Satyricon je konečně na světě. Ještě před vydáním kolem sebe rozhazoval hlavní mozek kapely Satyr spoustu keců o výjimečné desce. Já osobně něco takového nemám moc rád, protože se lehce může stát, že majitel těchto keců padne po vydání alba na hubu, to ale není tento případ… “The Age of Nero” v podstatě navazuje a rozvíjí předchozí nahrávku “Now, Diabolical”, a snad právě proto bude nejlepší porovnávat novinku právě s ní. Už první ukázka v podobě písně “My Skin Is Cold” ze stejnojmenného EP naznačovala, že se nějaké velké stylové skoky konat nebudou. Ale možná je tomu jen dobře, protože právě tahle forma Satyricon vážně sekne a navíc, v podstatě žádná jiná skupina nezní jako oni. Oproti “Now, Diabolical” je “The Age of Nero” syrovější, drsnější a špinavější. Satyricon ...

  • Cradle of Filth – Godspeed on the Devil’s Thunder

    30.11.2008

    H.

    Cradle of Filth - Godspeed on the Devil's Thunder

    Cradle of Filth po dvou letech opět přicházejí s novou deskou, na které Dani & spol. slibovali řádné přitvrzení oproti posledním “vyměklým” albům. A svůj slib splnili tak napůl… “Godspeed on the Devil’s Thunder” je koncepčním albem. Vypadá to, že je v poslední době na metalové scéně módní tvořit koncepty. To nic ale nemění na tom, že si Cradle of Filth vybrali téma opravdu zajímavé. Příběh vypráví o nechvalně proslulém francouzském šlechtici ze 13. století jménem Gilles de Rais, který na začátku své “kariéry” bojoval na straně Johanky z Arku. To by zas tolik zajímavé nebylo, kdyby Gilles při těchto bojích nenashromáždil velké bohatství a nezačal jej poté využívat k ukojení svých potřeb, které mimo jiné zahrnovaly vraždy, znásilňování nebo satanistické rituály. To zní jako dostatečně dobrý námět pro metalovou desku. Úkol upoutání pozornosti tedy Cradle ...

  • Theatres des vampires – Anima noir

    22.10.2008

    H.

    Theatres des vampires - Anima noir

    Tak aby do mě někdo nerubal, že zde recenzuji jen samé úžasné a dokonalé desky, dáme si dnes něco mírně průměrnějšího. A nová deska Theatres des Vampires tento předpoklad bez problému splňuje. Tihle Italové sice nikdy nebyli zrovna nějací hudební géniové, ale měli své světlejší momenty. Ten nejsvětlejší zažili v období tří po sobě jdoucích alb “Bloody Lunatic Asylum” (2001), “Suicide Vampire” (2002) a “Vampyrìsme” (2003). O rok mladší “Nightbreed of Macabria” znamenalo velký propad. Reputaci si u mě sice trošku spravili další fošnou “Pleasure of Pain”, ale aktuální novinka “Anima Noir” jde s kvalitou opět dolů. Na “Nightbreed of Macabria” to sice nemá, protože tenhle kousek má titul “nejhorší položka diskografie Theatres des Vampires” snad předplacený, ale ani tak se kapela moc nepochlapila (v případě jejich zpěvačky spíše nepoženštila). ...

  • Mord – Necrosodomic Abyss

    18.10.2008

    H.

    Mord - Necrosodomic Abyss

    Mord jsou takovou divnou skupinou. Na jednu stranu představují tu nejryzejší podobu pravého norského black metalu, na druhou stranu to Norové ani nejsou (všichni členové jsou původem z Polska a v Norsku jen žijí). Jsou relativně mladou kapelou, přesto znějí, jako kdyby právě vylezli ze zatuhlé kobky, kde hnili od dob black metalové mafie. I výraz “kapela” je v jejich případě celkem nadnesený, protože v Mord působí pouze bubeník Necrolucas a Nordra, který se stará o všechno ostatní. O možnosti hraní svých skladeb na koncertech zřejmě také ještě neslyšeli. Co ale ztrácejí na své koncertní aktivitě (nebo spíše neaktivitě), to se měrou vrchovatou vrací v kvalitě jejich studiových počinů. Už při poslechu jejich prvotiny s romantickým názvem “Christendom Perished” z roku 2006 mi vylézaly oči z důlků. Tak moc to bylo dobré. A letošní novinka ukazuje, že to rozhodně nebyla ...

  • Scars on Broadway – Scars on Broadway

    29.7.2008

    KoRnouT

    Scars on Broadway - Scars on Broadway

    Když jsem před pár dny četl ve Speedyho v novince o plánovaném koncertu k vydání debutové desky skupiny Scars on Broadway (28. července 2008, L.A), napadlo mě, že by nebylo špatné napsat recenzi na toto nové album. Hodně kamarádů a známých se mě ptalo jací Scars on Broadway jsou a především je zajímala jakákoliv podobnost se System of a Down. A to proto, že ve skupině figurují nám všem dobře známé tváře ze System of a Down – Daron Malakian a John Dolmayan. Proto se v úvodu nebudu moci vyhnout malému srovnání. Podobnost je velká… Přesně jak už předesílal Daron na svých webovkách – album se hodně podobá nahrávkám “Mezmerize” a “Hypnotize”. Při poslechu to jasně slyšíte. Už při tvoření těchto dvou alb měl Daron spoustu dalších nápadů, které se na ně nevešly a které také trochu vybočovaly ze zaběhlého ...

  • Disturbed – Indestructible

    22.7.2008

    KoRnouT

    Disturbed – Indestructible

    Skupina Disturbed se začala formovat v roce 1996. Jejími zakladateli byli Dan Donegan, Steve “Fuzz” Kmak, Mike Wengren. Zpěvák David Draiman se k ostatním přidal v listopadu roku 1997. Od té doby funguje tato čtyřka ve stejné sestavě. Za dobu svého působení stihli prodat přes 10 milionů desek a patří mezi jedny z nejlepších nu-metalových skupin současnosti. S prvním vydaným albem “The Sickness” (2000) prorazili na Ozzfestu 2001. O následujícím albu “Believe” (2002) se hovoří jako o nejpovedenějším. Následovala deska “Ten Thousand Fists”(2005) a letošní “Indestructible”. O něm můžete dále číst o kousek níž… Jak řekl zpěvák a hlava chicagské nu-metalové skupiny David Draiman v rozhovoru pro hudební stanici MTV, inspirací pro nové album byla smůla, která jej naneštěstí potkala od vydání posledního alba “Ten Thousand Fists”. Jeho nehoda na motorce, sebevražda dlouholetého kamaráda, požár v jeho garáži, který mu zničil téměř všechna ...

  • Keep of Kalessin – Kolossus

    22.6.2008

    H.

    Keep of Kalessin - Kolossus

    Norští Keep of Kalessin stáli v období svých prvních dvou alb “Through Times of War” (1997) a “Agnen: A Journey Through the Dark” (1999) spíše ve stínu těch opravdu “velkých” severských black metalových kapel. Zlom přišel v roce 2000, kdy se rozsypala celá sestava a ve skupině zůstal jen kytarista Obsidian Claw, který sám pokračoval ve skládání nového materiálu. Nakonec se mu podařilo přesvědčit ke spolupráci známé hudebníky black metalové scény – zpěváka Attilu Csihara (Mayhem, Sunn O))) a spousta dalších) a bubeníka Frosta (Satyricon, 1349, …). Výsledkem jejich snažení bylo v roce 2003 vydané EP “Reclaim”, jež znamenalo nárůst zájmu o Keep of Kalessin. Obsidianovi se povedlo obnovit stálou sestavu (ve složení Thebon – zpěv, Wizziac – basa, Vyl – bicí ...

  • Belphegor – Bondage Goat Zombie

    17.6.2008

    H.

    Belphegor - Bondage Goat Zombie

    Starší tvorba Belphegor není nikterak uchvacující, ale od alba “Lucifer Incestus” (2003) tihle rakouští maniaci svou hudbou doslova zabíjejí. Našli si svůj styl a svůj na první poslech rozpoznatelný zvuk, který teď neustále zlepšují a zlepšují. Jejich poznávacím znamením byly vždy rychlé songy, v současné době však čím dál tím víc přidávají pomalejší a středně rychlé pasáže (nebo celé písně, viz “Bluhsturm Erotika” z posledního alba “Pestapokalypse VI” či “Sexdictator Lucifer” a “The Sukkubus Lustrate” z aktuální desky). Rozhodně se ale nedá říct, že by zpomalovali, naopak tím ještě zvýrazňují brutální sypačky. To však není jediná inovace stylu Belphegor, kterou “Bondage Goat Zombie” přináší. Zpěvák a kytarista Helmuth již dlouho dopředu před vydáním sliboval, že na albu uslyšíme akustické kytary (začátek třetí písně “Armageddon’s Raid”), samply (poschovávané různě po celé desce) ...

  • Moonspell – Night Eternal

    14.6.2008

    H.

    Moonspell - Night Eternal

    Jsou tomu již dva roky, kdy Moonspell vydali své poslední album “Memorial”. Loni sice kapela vydala počin “Under Satanae” se znovu nahranými staršími skladbami (z EP “Under the Moonspell” a dema “Anno Satanae”), na novou desku jsme si však museli počkat až do letošního května. Stylový vývoj Moonspell je velice zajímavý. Ve svých začátcích produkovali atmosférický black / gothic metal. V této době nahráli úžasný debut “Wolfheart”(1995). O rok starší “Irreligious” už bylo o poznání slabší (album sráží především “měkká” produkce). Na dalších dvou deskách “Sin/Pecado” (1998) a “The Butterfly Effect” (1999) si Moonspell prošli svým experimentálním obdobím. Výrazné zlepšení přišlo v roce 2001 s albem “Darkness and Hope”. Následující nahrávka “The Antidote”(2003) už znamenala definitivní návrat k původnímu zvuku a poslednímu album album před letošním novinkou – “Memorial” – v něm pokračovalo. A ...

  • Drowning Pool – Full Circle

    30.9.2007

    Tommy

    Drowning Pool - Full Circle

    Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré. Pokud tomu nevěříte, tak si pojďte poslechnout následující příběh o jedné kapele z texaského Dallasu. V roce 1996 se právě ve výše zmíněných končinách sešla skupinka lidí, která začíná nahrávat svou první desku v duchu tehdejšího nu-metalového boomu s příměsí hard rocku. Píší se léta Páně 2001 a na světe je “Hříšník”. Tedy v angličtině “Sinner”. Tento název nese jejich první oficiální nahrávka. A věci nám berou rychlý spád. Jejich singl “Bodies” proletí hitparádami, deska samotná je oceněná platinou šest měsíců po vydání. Zdá se to až nemožné, ale věci jsou ještě dál. Jejich popularity si všimne Ozzy Osbourne, který jim umožní hrát na Ozzfestu. Zatím to byla pohádka jako od Němcové, nyní však na scénu vstupuje spíše Hans Christian Andersen, a příběh nám nekončí dobře. 14. srpna ...

  • Dimmu Borgir – In sorte Diaboli

    2.7.2007

    Tommy

    Dimmu Borgir - In sorte Diaboli

    Temnota se vrátila do lesů v divočině! Ano, je to tak, jedna z nejznámějších, nejrozporuplnějších a možná i jedna z nejlepších black metalových kapel vůbec, Dimmu Borgir, je po čtyřleté pauze opět mezi námi, konkrétně se svým novým počinem “In sorte Diaboli”. Nikdy jsem nebyl velký black metalový fanoušek, ale tihle norští chlapíci mají něco, co mě vždy na jejich tvorbě přitahovalo. Onen úžasný cit spojit tvrdý black metal s naprosto úžasnou a vypracovanou symfonickou hudbou. Vychvalování už bylo dost, tak jak tedy tato nová pekelná nahrávka dopadla? Jejich předchozí deska “Death Cult Armageddon” nasadila laťku pěkně vysoko a tedy první otázka je, zdali se tato kapela dokázala vymámit ze stínu své starší nahrávky, popřípadě v nejlepším případě tuto laťku i překonat. To se však bohužel nepovedlo. Přibijte mě na obrácený kříž, jestli tvrdím, že “In ...

  • Arch Enemy – Doomsday Machine

    12.6.2007

    Tommy

    Arch Enemy - Doomsday Machine

    Nedávno jsme zde zveřejnili informaci, že kapela Arch Enemy se zavírá do studia, aby nám opět mohla ukázat druhou (a velmi zajímavou) stranu death metalu. Proč druhou? Inu, nestává se tak často, aby v takovéto hudbě vokály osedlala žena, a co si budeme povídat, ani samotná hudba neoplývá klasickými death metalovými prvky. Proto jsem se rozhodl, že si pěkně zrekapitulujeme jejich zatím nejnovější počin “Doomsday Machine”. Tak když ne tedy klasický death metal, co nám to tahle švédská pětka servíruje do našich uší? Je to opravdu takový dortík upečený pejskem a kočičkou. Texty se nám velmi často dotýkají témat jako vítězství, odpor, pravda a hlavně chuť bojovat, tedy celkem jasné power metalové znaky, a hudba nám hlavně svými kytarovými sóly připomíná v některých částech heavy metal. Tak ingredience ...

  • Linkin Park – Minutes to Midnight

    8.6.2007

    Tommy

    Linkin Park - Minutes to Midnight

    Není tomu tak dávno, co se zde rozhořela poměrně zajímavá diskuze kolem prezentování informací o nové desce Linkin Park. Tento podnět mě přivedl na myšlenku, že i když Linkin Park nejsou zrovna klasickou metalovou bandou, jsou přeci jen dost známí a články na jejich osoby se prostě čtou. Proto jsem se rozhodl (ač Linkin Park už dlouho neposlouchám) sehnat si ten jejich nový kousek “Minutes to Midnight” a sám se přesvědčit, co je na jejich úspěchu pravdy. Pokud jste žili minulých pár měsíců v jeskyni, nebo jste se právě probrali po těžkém úrazu mozku, tak pro připomenutí, tato deska má úžasné prodeje, všude z rádií slyšíme její singl “What I’ve Done” a 14-leté “metalistky” mají opět o důvod víc, proč šáhnout po svém extra cool metalovém oblečení. Takže komerce je spokojena, ale co si má o tomto dílku ...

  • Slayer – Christ Illusion

    4.6.2007

    Tommy

    Slayer - Christ Illusion

    Doufám, že jste si všichni naladili chutě na kapelu, která zde byla nedávno prezentována v rubrice New Shit, protože každý nějak začínal a šanci se projevit by měli dostat všichni. Nicméně, dneska žádný nový experiment nebude, protože se společně podíváme na nejnovější desku hvězdy metalu, která na nás už přes 20 let působí svými tvrdými riffy, úžasnými thrash metalovými sóly, a to vše okořeněné pěkně ostrým hlasem, kterému není nic svaté, od politiků až po samotného Boha. Jak už titulek napovídá, jedná se o americkou smečku Slayer s jejím novým počinem “Christ Illusion”. Slayer nikdy neměli nouze o fanoušky a i když už 20 let hrají pořád “jen” to samé, zapálených thrash metalistů se vždycky našlo spousta. Je sice pravda, že pár ústřelů už měli, například jejich starší počin “South of Heaven” byl přijat ...

  • Mushroomhead – Savior Sorrow

    31.5.2007

    Tommy

    Mushroomhead - Savior Sorrow

    Každý asi známe ten pocit přesycenosti. Z médií se na nás valí spousta hudby, která místo na kvalitu dbá spíše na kvantitu a počet vydělaných zelených papírků. To bohužel někdy platí i na poli tvrdšího soundu. Netvrdím, že některé kapely nehrají dobrou muziku, ale je to bohužel pořád o to samém, žádné experimenty, žádné novinky. Pokud jste tak přehlceni, není nic lepšího, než sáhnout po nějakém tom alternative kousku. A myslím, že formace Mushroomhead takovou určitě je. Velmi příjemná kombinace hlasů dvou různých zpěváků s naprosto odlišným rozsahem, sbírka kvalitních samplů, trocha toho DJingu podporovaného úžasnými klávesami, a to vše zabalené do příjemné metalového balíčku, kde najdeme solidní kytary a bicí. Není to tak dávno, co kapela překvapila nejen fanoušky, ale i sebe sama. Jejich předchozí album “XIII” dostalo výborné kritiky a ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy