Overkill – Ironbound 2.3.2010 Earthworm  Jste připraveni na trochu pořádného thrash metalu? Na hudbu, která vás nabije energií a pořádně vám nakope prdel, i kdyby vám toto odvětví metalu nic neříkalo? Jste připraveni na Overkill? Tato kapela patří spíše k méně známým bratříčkům velikánů, jako jsou Slayer nebo Megadeth, ale to neznamená, že jejich hudba je méně kvalitní. Právě naopak, dovolím si říct, že album “Ironbound” překonalo jen o trošku starší album “Endgame” od už zmíněných Megadeth, které bylo prostě super. Zlatá a nejklasičtější éra Overkill proběhla kolem roku 1990, kdy mladé (i starší) metalisty smetla jejich alba “The Years of Decay” nebo “Horrorscope”. Od té doby kapela vydala několik horších i lepších alb, každopádně nikdo si nemyslel, že se Overkill vzchopí a připraví si pro nás něco tak delikátního jako “Ironbound”. Album vás zavede právě do zlaté ... Orphaned Land – The Neverending Way of ORwarriOR 22.2.2010 H.  Jak jsem se již sám mohl přesvědčit, hudba Orphaned Land je z pódia naprosto úžasná. To samé však nemohu tvrdit o její studiové podobě. Nemůžu pomoct, zkoušel jsem to mnohokrát, ale z desky mě to prostě nebaví. Nebavila mě stará tvorba, nebavil mě ani tolik oceňovaný “Mabool”. A novinka “The Neverending Way of OrwarriOR”? Ano, ta mě nebaví také. Co mi možná vadí, je fakt, že produkce Orphaned Land je až “nechutně pozitivní”. To je zřejmě ten kámen úrazu, neboť já jsem od přírody člověk, který si libuje v hudbě depresivní. To není ani tak chyba, kapela prostě takhle hraje a mně to prostě nesedí, já si ale doopravdy nemůžu pomoct. Je to takové lehké, provzdušněné, ale strašně vlezlé. Je to až “moc příjemné”, takové pohádkové, ... Shatter – Black Comedy 17.2.2010 Seda  Domácí metalová scéna je velice kritizována a odsuzována, že u nás kvalitní tvrdá hudba prostě nevzniká. Těmto “haterům” by bylo dobré říci, že se pletou a v našich končinách se toho najde spousta kvalitního. Shatter patří mezi ně, tato smečka hraje převážne metalcore, který není typickým moderním metalcorem. Jejich hudba se často pohybuje na pomezí hardcore a thrashe. Shatter mají za sebou celkem bohatou historii, na scéně pohybují už zhruba jedenáct let a jako jejich největší úspěch se dá hodnotit předskakování Soulfly v roce 2003. “Black Comedy” je třetím studiovým albem a určitě se budou chystat další. Jeden ze členů skupiny nám ještě před časem poskytl rozhovor, který můžete číst zde. Celé album v sobě skrývá velkou porci agrese a energie, hned první song “Epitaph E11” napoví, jak se “Black Comedy” bude vyvíjet. Toto tempo nepouští, ... Shining – Blackjazz 14.2.2010 H.  Tomuhle já říkám avantgarda! Označovat norské Shining (pozor, neplést s depress blackovými Švédy stejného jména) jako metal by podle mě hodně zavádějící, i když je pravda, že jejich právě vydávaná (a zrovna teď i právě recenzovaná) novinka “Blackjazz” je zřejmě ten nejkytarovější materiál, jaký kdy stvořili. Kdo ví, jestli má na tom podíl i přechod pod metalovou firmu Indie Recordings (která má pod svými křídly i švédské jmenovce, aby to bylo správně zamotané)… Přestože má deska v názvu slovíčko “jazz”, v porovnání s předchozími deskami “Grindstone” (2007) a “In the Kingdom of Kitsch You Will Be a Monster” (2005) je tam té jazzové složky o poznání méně. Oukej, já jsem přece jenom metalista, ne jazzman, ale o špetku víc takového saxofonu bych si klidně líbit nechal (kromě druhé “Fisheye” zaznívá ve větší ... Abigor – Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint… 8.2.2010 H.  Tak tyhle rakouské blázny jsem měl vždycky hodně rád. A to ať už se jedná o jejich starší tvorbu klasičtějšího ražení, nebo jejich současnou podobu chladně misantropického post-black metalu. Novinku “Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint…” jsem tedy celkem logicky očekával s napětím, to, co však na ní Abigor zplodili, mě totálně posadilo na prdel. “Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint…” je halucinogenní výlet mimo normální vnímání. Dvě 20 minutové ódy na chaos a obrovskou černou nicotu, která vcucne váš mozek a vrátí vám jej rozbombardovaný proudy ničeho z hlubokého vesmíru. Jako kdyby vám někdo místo krve nalil do žil písek, který zevnitř dře vaše smysly a trýzní vědomí strachem z nekonečné prázdnoty, času, který nezačíná a nekončí, který jen plyne ... Cruadalach – V rytmu staré krve 6.2.2010 H.  Pokud jste o téhle kapele ještě neslyšeli, tak nezoufejte nad svojí nevědomostí. Cruadalach mají za sebou zatím jen přibližně rok brázdění českými koncertními pódii, se začátkem roku letošního však vypouštějí premiérové třískladbové promo “V rytmu staré krve”, jemuž se dnes budeme věnovat. Nemyslete si ale, že jde o nějaké amatéry! Při bližším ohledání zjistíte, že například za bicí soupravou sedí Michal Rak, který prošel skupinami jako Silent Stream of Godless Elegy nebo Dissolving of Prodigy a v současné době tluče mimo jiné třeba i u výborné doomovky Et Moriemur. Kytaru v ruce zase třímá Ax z Return to Innocence, a to ani nemluvím o zbytku sestavy, která má také bohaté zkušenosti. Co je však pro naší recenzi nejdůležitější, teď všichni tito lidé spojili své síly a pod hlavičkou Cruadalach se pustili na pole pagan, nebo chcete-li folk ... Mnemic – Sons of the System 30.1.2010 Seda  Mnemic mi vždycky přišli jako kapela, které se nikdy nepodařilo vylézt ze stínu Fear Factory. Momentální deska “Sons of the System” možná někoho zaujme, dle mého opět ale zaleze s příchodem “Mechanize” od Cazaresovy party. Mnemic zřejmě u sebe nemá takové osobnosti jako právě Fear Factory. Navrát Cazarase a přichod Hoglana lidi zkrátka potáhne. Hudba Mnemic se více než podobá té od Fear Factory, je tu vidět značná inspirace. Snaží se znít zhruba stejně, takže modernější zvuky kytar, rychlé bicí a zpěv měnící se z growlu do klasického čistého.
“Sons of the System” je čtvrtá deska této dánské party, všechny byly vydány pod Nuclear Blast. Poslední album se jmenovalo “Passenger” a vyšlo před třemi roky. Na “Sons of the System” bude právě nejzajimavější, jak si obstojí v souboji s konkurentem “Mechanize”, desky vychází v rozmezí ani ne měsíce. ... Akercocke – Antichrist 25.1.2010 Earthworm  Chtěl jsem se vzdálit od všeho toho progu typu Shadow Gallery a Dream Theater, tak jsem se podíval úplně na druhou stranu, k black metalu a death metalu, ovšem jsem narazil (nebo jsem byl naražen Monsterfuckem) na kapelu, která se dá taky označit jako progresivní a avantgardní. Akercocke je, dámy a pánové, prostě bordel a prasárna. Satanisté, kteří hrají zásadně ve stylu “suit up!” (v obleku) a tvoří kombinace všemožných stylů, nejen metalu. Už myslíte, že máte představu, jak ta hudba může znít? Já si zase myslím, že se pletete. Hlavním tahounem kapely je podle mého názoru zpěvák, který je opravdu univerzální a v čistých pasážích zní jako Mikael Åkerfeldt (Opeth), někdy zase může připomínat Fernanda Ribeira (Moonspell), ale kromě toho dokáže snad všechny brutálnější druhy zpěvu/vokálního projevu a nebojí se je ... Divinity – The Singularity 13.1.2010 Seda  Divinity, jedna z dalších mnoha kapel, které hrají moderní verzi thrash metalu. Tyto skupiny jsou často kritizovány, že se hrají pořád to stejné dokola a dokola. Ani Divinity nejsou výjimkou, jedná se o ohrané věci, přesto se stále dobře poslouchají. Skupina pochází z Kanady a jedná se o její druhé album. První se jmenovalo “Allegory” a vyšlo roku 2008. “The Singularity” už bylo dlouho před vydáním celé ke streamu na jejich MySpace, toto umístění na internet považuji za dobrý tah. Nemám rád, když vás kapela nutí do koupě CD a jinde legálně si tuto hudbu neseženete. Takhle si můžete nejdříve desku nejdříve poslechnout, a pokud se vám bude líbít a i kapela vám padne do oka, nic neřešíte a desku si objednáte. “The Singularity” obsahuje devět písní. Ze začátku se mi album libílo víc a víc, teď ale počáteční euforie ... Lunatic Soul – Lunatic Soul 7.1.2010 André  Ještě předtím, než se dnes už známá polská progress-rocková kapela Riverside chystala vydat svoje čtvrté studiové album “Anno Domini High Definition”, rozhodl se její baskytarista a zpěvák Mariusz Duda vydat svůj první sólový počin svého projektu se stejným názvem – Lunatic Soul. Pokud jste čekali hudbu podobnou jeho domovské kapele Riverside, tak budete vyvedeni z omylu a překvapeni, ať už mile a příjemně, nebo s obavami a zklamáním. Nedočkáte se žádného progressivního rocku, natož metalu. Život Lunatic Soul totiž nabírá docela odlišný směr než život Riverside. Na albu není ke slyšení ani jeden tón elektrické kytary, čímž Duda posluchačům nabízí jiný hudební svět a otvírá jakési hudební neznámo, které má v plánu představit v celé své kráse. Album “Lunatic Soul” posluchače zavádí do skoro padesátiminutové tajemné darkambientní, psychedelické až, nebál bych ... Shadow Gallery – Digital Ghosts 4.1.2010 Earthworm  Shadow Gallery, prog metal z Ameriky, pro naše čtenáře asi další z neznámých kapel, o které dnes bude vyprávět strýček Earthworm. Další jedinečná kapela, která je zvláštní hlavně sborovými zpěvy a vynikajícím vokalistou Mikem Bakerem. Počkat… vlastně byla zvláštní vynikajícím Mikem Bakerem. Ten totiž 29. října 2008 zemřel (R.I.P.) a nahradil ho Brian Ashland. A jakže dopadl nováček v kapele? Moc dobře… Jeho hlas je hodně podobný tomu, co měl Mike Baker, Brian se asi taky trochu snaží znít jako on, navíc má i dobrý rozsah, takže zvládá hlubokého drsňáka i vysoký zpěv. Fanoušci Shadow Gallery by podle mě neměli být Brianem zklamáni. Jaké máme další změny kromě zpěváka? Shadow Gallery měli vždy hlavně silné refrény a chytlavost a většinu tvorby táhnul hlavně Mikeův zpěv, instrumenty zůstávaly víc vzadu. ... Amorphis – Skyforger 1.1.2010 André  Finští Amorphis patří již nějaký ten pátek ke stálicím ne jenom finské hudební scény. Pro rok 2009 si tito severští kouzelníci připravili další ukázku své tvorby v podobě devátého studiového alba “Skyforger” a také zároveň třetího studiového alba, na kterém je u položky “Vocals” napsán charismatický pěvec Tomi Joutsen, který se v kapele definitivně zabydlel. Nové album jde ve stopách desky předešlé, “Silent Waters”, která byla v roce 2007 milým překvapením. “Skyforger” (jako každé album) čerpá z národního eposu Kalevala a to, že je jakýmsi pokračovatelem “Silent Waters”, neznamená nic jiného, než že se posluchač může těšit z melodického celku, chytlavých refrénů a příjemné atmosféry, která může klidně vést k tomu, že se ba jen myšlenkou ocitne na území země tisíců jezer. Joutsen se na novince více věnuje čistému zpěvu, který mu opravdu velmi svědčí, ale samozřejmě ... System Divide – The Collapse 29.12.2009 Seda  System Divide je velice mladá kapela. Byla založena minulý rok a na kontě má zatím pouze jedno EP. Skupina již podepsala smlouvu s Metal Blade Records a momentálně tráví veškerý čas ve studiu. Plánované datum vydání nového alba je červen roku 2010. Kapela by měla mít na triku ještě jeden videoklip, ale ten se asi někde ztratil, protože už zhruba od října nám ho System Divide slibují a stále nic. Vyšel pouze 30 vteřinový trailer, ve kterém se navíc ukazuje pouze 7 sekund vůbec z natočeného materiálu! Celá verze ještě není oficiálně venku, a kdo ví, kdy bude. Hudba System Divide se se dá popsat celkem lehce. Skupina hraje styl velice podobný DevilDriver, tedy modernější verze thrash metalu. Občas si do něj pronikne některý prvek metalcoru. System Divide do Devildriver zvuků zabudovali ještě ... Månegarm – Nattväsen 27.12.2009 H.  O Månegarm jsem měl vždy povědomí, ohlasy na jejich hudbu jsem zaznamenával v podstatě jen kladné, vše mi vždy nasvědčovalo, že jde o kvalitní uskupení. Přesto jsem se k poslechu jejich hudby nikdy tak nějak nedostal. Byli “v pořadí”. Znáte to, je prostě tolik dobrých kapel, že nejde poslouchat úplně všechno. S vydáním nové desky “Nattväsen” jsem se však konečně dokopal k okoštování jejich produkce a hned ze začátku předesílám, že jsem spokojen. Od prvního soustředěného poslechu na mě Månegarm působí jako vyspělá kapela na svém místě, která ví, co chce a jak toho dosáhnout. Ono se není čemu divit. Vždyť už za sebou má 14 let a šest dlouhohrajících alb včetně novinky. Každopádně jde ale o první krok k vytvoření dobré nahrávky, kterou “Nattväsen” bezpochyby je. Månegarm se pohybují na hranici progresivní kombinace black metalu a folk metalu. ... Alice in Chains – Black Gives Way to Blue 5.12.2009 H.  Hned na začátek musím předeslat jednu věc a bylo by dobré, kdybyste ji po dobu psaní recenze měli na paměti, abyste mě pak jako případní příznivci Alice in Chains nekamenovali. Tahle kapela šla vždycky tak nějak mimo mě, samozřejmě že vím, o koho se jedná, co alespoň přibližně hrají a v jaké byli pozici před vydáním aktuálního “Black Gives Way to Blue” (první deska po 14 letech, navíc s novým zpěvákem, protože ten původní se předávkoval), ale že bych jejich hudbu nějak hlouběji poslouchal? To ne. Určitě vás tedy napadne otázka, proč album recenzuji. Důvod je jednoduchý – vzhledem k tomu, že zde máme recenze na každou volovinu, co vychází, byl by celkem trapas nemít také recenzi na jedno z nejvíce očekávaných alb letošního roku. A proč zrovna já? Řekněme, že nikomu z redakce se do toho ... Converge – Axe to Fall 4.12.2009 Seda  “Axe to Fall” je sedmé studiové album amerických Converge, tato skupina hraje velice zajímavou hudbu. Dohromady se spojil hardcore punk a metalcore. Ve finále je to skutečně zajimavý poslech, který není jen tak pro někoho. Občas to vypadá, jako by sešla parta lidí a začala jen mlátit do nástrojů. Pokud ale proniknete do podstaty této hudby, nebudete se moci odtrhnout. Na této kapele mě vždy nejvíce zaujme vokál hlavního zpěváka. Znám málo lidí, kteří by to zvládli stejně jako on, sice mu není rozumnět ani slovo, ale ke zbytku hudby to perfektně pasuje. Obal alba vytvářel také zpěvák skupiny, který covery dělal i mnoha jiným kapelám. Na svědomí má např. skupiny typu As I Lay Dying, Fall Out Boy nebo Rise and Fall. Nestará se tedy pouze o vokální a lyrickou část alba. Album ... Hypocrisy – A Taste of Extreme Divinity 26.11.2009 Seda  Hypocrisy, jedna z prvních skupin, co se snažila dát dohromady zvuky melodiky a death metalu. Kapela debutovala před 17 lety s deskou “Penetralia”, na kontě má celkově 11 alb včetně “A Taste of Extreme Divinity”. Hypocrisy si s každým albem drží vysoký standard a fanoušky skoro nikdy nezklamou. Toto album není výjimkou. Hypocrisy určitě zvolili dobrou cestu, jak své album propagovat. Na svém YouTube kanálu postupně zveřejňovali videa ze studia a s ukázkami, které by se na albu mohly objevit. Je to dobrý způsob, jak fanoušky ke své tvorbě nalákat, a pokud je Hypocrisy skupina vašeho srdce, určitě vám to musí udělat radost. Album otevírá song “Valley of the Damned”, podle tohoto songu poznáte, ve kterém duchu se zbytek nahrávky ponese. Tvrdé riffy, rychlé bicí, zkrátka to, na co jste od Hypocrisy zvyklí. Druhou písní na albu ... Pain of Salvation – Linoleum 24.11.2009 Earthworm  Jste připraveni na recenzi, kde si nemůžete být jisti ničím? Nevím, asi nedokážu zkritizovat cokoliv, co Pain of Salvation vydají, i kdyby to bylo bůhvíco. Tato kapela je moje srdcovka a na novinku jsem se těšil jak hladové děcko na mámin prs. Po “Scarsick”, které mě pořád moc nechytlo (oproti ostatním kouskům), jsem se bál kterým směrem se Pain of Salvation vydají. Podle Daniela Gildenlöwa se na novince pokusil přiblížit zvuku 70. let, který si ale nedokážu představit, takže hodnotit nemůžu. Co ale můžu říct hned je, že narozdíl od “Scarsick” mě “Linoleum” chytlo už na první poslech a nepustilo a asi ještě dlouho nepustí. Jaké jsou změny? Asi hlavní novinkou je, že v hudbě se klade větší důraz na riffy, kytara a další nástroje mají trochu větší slovo a hlavním tahounem už není tolik zpěv. ... Slayer – World Painted Blood 22.11.2009 Earthworm  No dobrá… původně jsem chtěl napsat, že poslech bude možná trochu bolestivý pro uši, a dát hodně nízké hodnocení, ale po několika dalších posleších jsem se rozhodl, že to zas tak hrozné není. Ale stále jsem asi jediný na světě, komu přijde “World Painted Blood” průměrné až slabé. “Návrat velkých Slayer!” Ale prosím vás. Vždyť se to pořád opakuje a tohle je prostě znovu Slayer, žádný návrat. Dobře, takže už jsme si vyjasnili, že moc nadšený nejsem, tak teď kde jsou ty zápory, Earthworme? Přeskočíme drobnosti jako hoblování pořád dokolečka a k tomu ne moc chytlavých riffů a přejdeme k hlavnímu viníkovi. Jsou to kytarová sóla, vlastně “sóla”. Tahle sóla dokážou zesrat i jinak celkem v pohodě titulní song, který jako otvírák bohatě stačí. Poměrně zapamatovatelný, s dobrými riffy a ... Swallow the Sun – New Moon 18.11.2009 H.  Se Swallow the Sun mám prostě problém. Když se mě někdo zeptá, jestli je to dobrá nebo špatná kapela, vždycky řeknu dobrá. Jejich hudbě v podstatě nemám co vytknout. Mají vlastně všechno, co by dobrá skupina mít měla. Mají veškeré předpoklady, aby mě jejich muzika posadila na prdel. Přesto to tak ale není. S každým jejich albem čekám, kdy se to ve mně zlomí a já si konečně řeknu, že je to něco výjimečného. Zas a znova ale slyším kvalitní hudbu, z objektivního hlediska naprosto skvělou, ale stále u nich nemůžu najít to “něco navíc”. A stejně je to i s jejich novinkou. “New Moon” jsem slyšel už hodněkrát. A poslouchal jsem opravdu pečlivě. Ať se na to dívám z kterékoliv stránky, nemám prostě kde strhávat body. Zvuk – čistý a dynamický. Instrumentální ...
|
