Dead Cross – Dead Cross 31.5.2018 Cnuk  Prvotina Dead Cross vyšla v srpnu minulého roku a její recenzi jsem ukončoval postesknutím, že bych si rád za nějaký ten rok dal další nový materiál. No, neuběhl ani jeden rok a bez jakéhokoliv ohlašování je to tu. Vzhledem k sestavě (Crain, Pearson, Lombardo a Patton) a jejím dalším aktivitám jsem měl Dead Cross spíš za projekt než za regulérní kapelu. Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale EPčko možná lecčemus napovídá. Čtyřpísňová nahrávka nese, stejně jako debutové album, eponymní název a spojitost najdeme i při pohledu na obálku. Na ní je ruka s osmi prsty, která je podobná všem těm rukou z obalu první nahrávky, přestože se na ní nachází nanejvýš šestiprstá. Pod oběma výtvory je podepsán Eric Livingstone.
Alne – Opowieści krótszych dni 18.5.2018 H.  Vedlejší projekty metalových hudebníků mnohdy skrývají vysoce zajímavé záležitosti, které ani nemusejí mít cokoliv společného s metalem a v některých případech jsou dokonce zajímavější než samotné hlavní působiště (netvrdím, že to nutně platí i dnes). Konkrétně za Alne stojí, mimo jiné, lidé z Non Opus Dei, polské blackmetalové stálice. Zde se ovšem budeme bavit o muzice, jež je Non Opus Dei na hony vzdálená… Alne jste už mohli zachytit prostřednictvím bezejmenného debutu z roku 2012 anebo splitu „Warńija“ se Stworz, který vyšel na jaře loňského roku. Doposud poslední, bohužel pouze digitálně vydané EP „Opowieści krótszych dni“ ovšem udělalo další krok směrem k čistě folkovému výrazu. Debut byl ještě relativně kytarový a materiál na splitu také obsahoval momenty s rockovou rytmikou. O „Opowieści krótszych dni“ to už neplatí a není to vůbec špatně. Právě naopak.
Boia – Chivalry of Death 10.5.2018 H.  V dnešní malé (délkou, nikoliv významem) recenzi si představíme další nahrávku z produkce zámořského obskurního labelu Caligari Records. Tentokrát si posvítíme na italskou smečku Boia, která se v podzemí Apeninského poloostrova plazí už nějaký ten rok, ale svou prvotinu „Chivalry of Death“ vydala až na sklonku loňska právě pod Caligari. Dříve však borci fungovali pod jiným jménem Nevrotic Mass a dle dostupných informací produkovali death / grind. Aktuální podoba formace pod názvem Boia je ale trochu o něčem jiném. Do poslechu „Chivalry of Death“ jsem se pustil mimo jiné z toho důvodu, že se mi líbí vizuální prezentace Boia. Logo je skvělé, stejně tak i přebal „Chivalry of Death“ a docela k tomu sedí i doposud jediná fotografie skupiny. Celé mi to evokuje atmosféru starých zašlých hororů, což je něco, co mám skutečně ... Carpathian Forest – Likeim 5.5.2018 H.  Poslední roky to je s fungováním Carpathian Forest všelijaké, to není žádné tajemství. Od posledního alba „Fuck You All!!!! Caput tuum in ano est“ uplynulo už celých dvanáct let, během nichž kapela v některých chvílích prakticky nehrála. Léta vyplněná pouze nárazovými koncerty, které navíc ne vždy dopadaly přesvědčivě (vzpomeňme třeba na Brutal Assault 2013, kde byl Nattefrost totálně na plech), nakonec zapříčinila, že v roce 2014 odešli dlouholetí členové Tchort, Vrangsinn, Blood Pervertor a A. Kobro. V sestavě Carpathian Forest tedy zůstal osamocen Natteforst, jenž se obklopil novými spoluhráči, kteří se ze tří čtvrtin rekrutují ze Svarttjern, a společně konečně začali pracovat na tom, aby kultovní značku opět oživili. Už nějakou dobu se pracuje na nové desce „Likskue – Dødens arkitekur“ a přednedávnem vyšla první ukázka toho, jak by mohla znít – EPčko „Likeim“.
Grift – Vilsna andars boning 28.4.2018 Mythago  Myslím, že jméno Grift není třeba příliš představovat, jelikož na poli severského melancholického black metalu, toho švédského konkrétně, se jedná o dobře známý pojem. Na svém aktuálním počinu „Vilsna andars boning“ se však Erik Gärdefors představuje v pozici, která sice Grift nebyla úplně cizí ani v minulosti, nikdy ovšem nebyla tak výrazná. A já můžu hned ze začátku říct, že mi je opravdu líto, že tohle akustické EP je jen dvouskladbové. Obě písně jsou úzce spjaty se stolovou horou Kinnekulle nacházející se ve švédském Västergötlandu a s její přírodou, folklórem a tradicemi (její vyobrazení z počátku 19. století posloužilo také jako obal alba). Ostatně jako většina tvorby Grift. Kinnekulle má však být spíše jakousi metaforou pro neochvějný přelud, který člověka neustále přitahuje a tento motiv společně s hudbou by podle E. Gärdeforse měl dát posluchači prostor ... Dimmu Borgir – Interdimensional Summit 24.3.2018 H.  Nebudeme si nic nalhávat – Dimmu Borgir jsou co do hudební stránky už nějakou dobu po kolena ve sračkách. Úměrně tomu, jak rostl jejich věhlas a jak se zlepšovaly hrací sloty na velkých festivalech, ztrácela jejich muzika na ostrosti i kvalitě a blížila se zlatému nekonfliktnímu metalovému mainstreamu. Nějakým pentagramem už dneska nikoho nevystrašíte, i kdybyste si jich do svých kožených bombarďáků nasrali třicet naráz, hlavní je prostě hudba a v té Dimmu Borgir dlouhodobě tápou, jakkoliv se snaží tvářit jako fakt hustá kapela. Po vydání minulého alba „Abrahadabra“ se norské trio Shagrath – Silenoz – Galder odmlčelo na nebývale dlouhou dobu. Rovnou osm letopočtů již uběhlo, než se Dimmu Borgir zmohli na novou desku s názvem „Eonian“, která vyjde 4. května. Jak je zvykem, dlouho před vydáním byla vypuštěna ukázka v podobě singlu „Interdimensional Summit“ – a jestli ten má ... Verge – The Process of Self-Becoming 18.3.2018 Mythago  Verge se zpočátku zdáli být ideálním kandidátem pro poslech – hrají skandinávský black metal, který dlouhodobě preferuji, a mezi jejich vybavením nechybí harmonium, jež v blacku považuji za ultimátní atmosférotvorný nástroj. Už to, jak jsem začal, však napovídá tomu, že zdání někdy klame. A tohle je právě ten případ. Nejde o to, že by chalani z Verge neuměli hrát nebo se nebyli schopní sem tam vytasit s nějakým vcelku dobrým nápadem. Ne, provinili se zločinem mnohem horším – jejich hudba postrádá atmosféru. Což je o to trestuhodnější, když si vezmu, z jakého prostředí, z jaké krajiny mají možnost čerpat inspiraci. Všechny ty sypačky, riffy studenější než psí čumák a skřehot, z něhož bych si na místě hodil mašli, tak přicházejí vniveč, protože když je nezastřešuje něco, na základě čeho bych poznal, že těch několik skladeb ... Evoke Thy Lords – Lifestories 3.3.2018 Mythago  Evoke Thy Lords jsou další položkou v nikdy nekončícím zástupu čekajícího u svého dealera ještě na jednu čtvrtinku. Záměrně používám slovo “další”, poněvadž Evoke Thy Lord je přesně tím typem kapely, která je prostě jen „další“. V podstatě se nedočkáte ničeho, co jste už někde neslyšeli, což nemusí být nutně špatně, pokud provedení působí přirozeně a aspoň trochu čerstvě. To ale není tenhle případ. Ani ta jediná věc, u níž byste si možná řekli, že byste ji v tomhle žánru nečekali, zpěv, totiž není nic, nad čím by se dalo jásat. Tam, kde běžně uslyšíte trochu vyšší, možná mírně nakřáplý hlas s větším množstvím efektů než do kolika jsou zaobaleny všechny nástroje dohromady, se tentokráte nachází syrově působící deathový growl, který naopak těch efektů pár postrádá a celkově do nahrávky příliš nezapadá ... Horna – Kuolleiden kuu 24.2.2018 H.  Abych řekl pravdu, minulé album Horna s názvem „Hengen tulet“ kolem mě proplulo, aniž bych si ho nějak zásadně všimnul. Ne snad, že by bylo nutně špatné, akorát v době jeho vydání jaksi nebyla vůle ani motivace jej poslouchat, což je ostatně také důvodem, proč zde počin nebyl svého času zrecenzován. Nicméně si nemyslím, že by vynecháním jedné placky vznikly nějaké zásadní nedostatky v povědomí o tom, co Horna hraje za muziku a jak black metal v jejich podání zní. Finská smečka okolo Shatrauga totiž je a vždycky byla poměrně konzervativní. Nové EP „Kuolleiden kuu“ má slova potvrzuje. A to nejen z toho důvodu, že zdejší materiál byl natočen a smíchán společně s „Hengen tulet“. „Kuolleiden kuu“ ovšem není jediným počinem, jejž finská stálice stihla v letošním roce vydat. ... F V T V R E – M E S S 3.2.2018 Cnuk  Docela často si říkám, že se toho na naší hudební scéně moc neděje. Jestliže toužíte po něčem trochu smysluplném a kreativním, musíte většinou zalézt hluboko do undergroundu, kde se kvalita nachází, avšak nemá šanci oslovit širší publikum mimo žánr. Zůstává tak uzavřena pro několik zasvěcených a s „nadzemím“ nijak nerezonuje. To ostatně není nic překvapivého. Občas se ale objeví kapela, která má tu schopnost překonat bariéru těchto dvou světů a stát se povědomou i pro posluchače z jiných kruhů. F V T V R E o sobě dali vědět zhruba koncem léta, kdy se ven začaly šířit informace od Kaye Buriánka, a zanedlouho vyšly také první videoklip, a tedy i hudební vzorky. Ty pak byly zabaleny do digitálního balíčku jménem „M E S S“ a nyní jsou volně k poslechu a koupi na kapelním Bandcampu.
Barshasketh / Outre – Sein / Zeit 27.1.2018 H.  Těmi formálně zkušenějšími a déle hrajícími na tomhle splitu jsou Barshasketh, kteří pocházejí z Nového Zélandu, ale aktuálně sídlí ve Skotsku. Hrají od roku 2009 a na kontě již mají tři řadovky doplněné o standardní sbírku neřadových nosičů. Přesto bych řekl, že jsou to Outre, čí jméno bylo poslední roky víc vidět a slyšet. Polákům se po vydání debutu „Ghost Chants“ (2015) dařilo, počin vzbudil velkou pozornost, kapela odehrála dost koncertů a nakonec si ji pro další desku pod svá křídla stáhnul elitní francouzský label Debemur Morti. Takhle jsou karty papírově rozdány. Řekl bych však, že na splitku „Sein / Zeit“ (název placky obsahuje názvy skladeb od každé kapely, akorát v němčině) dostávají Outre lidově řečeno na frak. Barshasketh na split přispěli téměř osmiminutovou skladbou „Being“, která je sice oproti muzice Outre konzervativnější a ... Infernäl Mäjesty – No God 16.1.2018 Cnuk  Kanaďané Infernäl Mäjesty jsou jedním z těch případů, kdy se v počátku kariéry povede stvořit dílo, které je s postupem času vnímáno jako klasické a mezi vyznavači žánru takřka kultovní, avšak nikdy se na něj nepodaří navázat. Tím dílem je album z roku 1987, „None Shall Defy“. Na poli kanadského thrash metalu se nenajde moc výraznějších nahrávek té doby, a tak je jistě právem považováno za klasický vzorek tamního metalu. Poté Infernäl Mäjesty tak nějak vyzněli do ztracena a další studiovku vydali až po jedenácti letech. To už po nich neštěkl ani pes a obdobně tomu bylo i s následující plackou. Přesto kapela stále aktivně funguje, až je z toho další materiál vydaný pod názvem „No God“. A žádné velké překvapení se nekoná…
Funeral Harvest – Bunker Ritual Rehearsal 3.1.2018 H.  Funeral Harvest je nová blackmetalová smečka, jejíž sestava je mezinárodní, ale sídlo má v norském Trondheimu (respektive Nidarosu, jak říká sama kapela). Letos v létě pak vypustila do světa svůj první chrchel v podobě demosnímku „Bunker Ritual Rehearsal“, a to na audiokazetě limitované na pouhých 69 kusů (že by nenápadný dvojsmysl?). Tato edice byla samozřejmě velmi rychle rozprodána, ale našinec nemusí zoufat, poněvadž se demíčka ujali Iron Bonehead Productions, kteří vypustili další kazetu tentokráte limitovanou na 300 kopií (pokud byste o ni měli zájem, tak v tuto chvíli ještě vyprodáno není). Název „Bunker Ritual Rehearsal“ sice značí, že demo bude nejspíš záznamem ze zkoušky, čímž nepřímo slibuje záležitost kurevsky špinavého rázu. Skutečnost ale tak žhavá není. Nechápejte mě zle, Funeral Harvest – samozřejmě! – hrají syrové blackmetalové zlo, jak se na Nidaros sluší ... Hexis – XII 22.12.2017 H.  Dánové Hexis letos vyplivli do světa svou druhou řadovkou „Tando Ashanti“, která nebyla jen prvním albem kapely po třech letech, ale také prvním full-length počinem po zásadním přerodu sestavy. Ačkoliv onen v uvozovkách návrat dopadl uspokojivě, opravdu jsem nečekal, že neuběhne ani půlrok, než se smečka okolo zpěváka (nebo spíš: řvouna) Filipa přihlásí o slovo znovu. Už začátkem září totiž Hexis vypustili další nahrávku, byť tentokráte se již o dlouhohrající fošnu nejedná. Předmětem našeho dnešního povídání bude minialbum „XII“, které vyšlo jako průhledný desetipalcový vinyl, jehož součástí je i CD verze počinu.
NevBorn – Daídalos 16.12.2017 Mythago  Dvouminutový teaser mne navnadil, album jako celek stojí za hovno. Ano, omlouvám se, zkazil jsem překvapení a pointu vyzradil hned na začátku. Já sám bych si ale po nemnoha posleších s takovým tvrzením vystačil a popravdě se mi ho nechce nijak víc rozvádět, protože nové EP NevBorn za to nestojí. Bohužel jsou mezi vámi dozajista pikantních detailů chtiví zmetci (ačkoliv ničeho pikantního se v tomhle případě nedočkáte) a navíc by to neprošlo ani přes šéfa, takže… co se dá dělat. Můžu být vděčný snad jen za to, že jde akorát o minirecenzi a mé prsty i mozkové závity tak budou alespoň částečně ušetřeny. Dost ale zbytečných keců, jde se na věc. Možná… nebo (?)… ale dobřeee. Abych se přiznal, trochu přeháním. V zásadě se nejedná o nijak špatné album. Přesto je na něm přítomné určité cosi, co způsobuje, že ... Sutekh Hexen / BLSPHM – split 18.11.2017 H.  Co se dlouhohrajících desek týká, Sutekh Hexen mlčí již od roku 2012, kdy vyšlo „Behind the Throne“. S takovou prodlevou se příznivec jejich audio teroru chytá i neřadového stébla. Nahrávka, již si v dnešní minirecenzi představíme, ovšem není tak úplně čerstvá. Sutekh Hexen sice letos jedno splitko vydali, konkrétně s krajany Hissing, jejichž tvorba je rovněž zajímavá (možná si vzpomenete na naši malou recenzi jejich loňského s/t ípka), ale my se nyní podíváme na split s BLSPHM ze Seattlu. Splitko Sutekh Hexen a BLSPHM původně vyšlo již v roce 2014 na nepříjemně limitované audiokazetě pod značkou Dead Accents. Letos se ovšem objevila reedice na sedmipalcovém EP u Sentient Ruin Laboratories, jejímž prostřednictvím se tenhle skvělý materiál opět dostává do okruhu zájmu. Já sám jsem původní vydání nahrávky minul, a i když jsem si posléze zpětně na Metal Archives všiml, že takový ... Hagzissa – Demo 2017 25.10.2017 H.  V dnešní malé (nikoliv však druhořadé) recenzi se podíváme na další blackmetalové zlo-demo. Tentokrát svou pozornost zaměříme na začínající rakouskou formaci Hagzissa, která na jaře do světa vypustila svou prvotinu. Nejprve se tak stalo na Apríla vlastním nákladem limitovaném na pouhých 50 audiokazet pod názvem „Promo 2017“. Tato edice má černobílý obal, a pokud ji někdo vlastní, tak mu gratuluji a závidím. Pro nás komerční sráče pak počin znovu vydali Iron Bonehead Productions, jejichž kazeta má ten samý přebal vyvedený ve fialové barvě. Zde limitace činí 300 kopií a edice nese název „Demo 2017“. Zajímavý je pohled do sestavy Hagzissa, protože ono se nejedná o zas až tak začátečnickou formaci. Respektive jméno nové samozřejmě je, ale nestojí za ním muzikanti bez zkušeností. Hned dva členové se totiž rekrutují z blackmetalové kapely Kringa.
Israthoum – Channeling Death and Devil 15.10.2017 Metacyclosynchrotron  Portugalsko-nizozemští Israthoum nepatří mezi profláknuté blackmetalové spolky. Vzpomínám si, že jsem letmo zakopl o druhé album „Black Poison and Shared Wounds“ a seznámil se s příbuznými kapelami Ab Imo Pectore a Angrenost. Nejednalo se z mého tehdejšího pohledu o marné, ale ani o nijak zvlášť zajímavé nahrávky, a proto jsem k dalšímu hudebnímu snažení členů zůstal lhostejný. Moji pozornost ale nedávno přitáhlo v pořadí již třetí dlouhohrající album Israthoum – „Channeling Death and Devil“. Nebudu kecat, zaujal mě název. A ten obsah desky naštěstí vystihuje. Israthoum mi svou atmosféru, zvukem a přístupem připomněli triumfální ohnivou čerň korunní desky Watain „Casus Luciferi“ a také skvělé EP finských Cornigr – „Funereal Harvest“. Recenzovaná novinka není pochopitelně až tak výborná a hudebně je také poněkud jinde, protože postrádá například fanatickou dravost uvedených ... Katavasia – Daemonic Offering 8.10.2017 H.  Řecká formace Katavasia se zpočátku mohla tvářit jako jednorázová záležitost, protože se v ní potkávají muzikanti z hned několika jiných aktivních skupin. Konkrétně jde třebas o Varathron, Aenaon či Hail Spirit Noir, což je, jak jistě sami uznáte, docela silná sestavička. Naštěstí se ale ukazuje, že helénská pětice počítá i s dalšími aktivitami Katavasia. Říkám naštěstí? Jistěže ano, vždyť debutová deska „Sacrilegious Testament“ z roku 2015 byla kurva skvělá! Dokázala nabídnout přesně to, co máme na helénském black metalu všichni rádi – skladby, v nichž se mísí hymnický majestát, silná atmosféra i blackmetalová špinavost. Kam se na tohle serou třeba Rotting Christ, jejichž současnou tvorbu debut Katavasia převyšuje vskutku výrazně.
Toxik – Breaking Class 3.10.2017 Cnuk  Pravověrným vyznavačům thrash metalu asi netřeba blíže jméno Toxik představovat. Jejich logo zdobilo či stále zdobí, nejednu džísku, a to přestože dlouhých 28 let nepřišli s žádným novým materiálem. Klasická éra Toxik skončila rozpadem roku 1992 a k prvnímu oživení skupiny došlo až v roce 2007. To nemělo dlouhého trvání, a tak přišel o šest let později další pokus. Ten už byl ověnčen také oznámením o novém studiovém albu. Dokonce byl uveřejněn i název – „In Humanity“, obal a další info, avšak kde nic, tu nic. Po několika dalších odkladech tu nakonec máme alespoň EPčko „Breaking Class“ se třemi novými peckami. Posledním dosud vydaným albem Toxik je „Think This“ z roku 1989, jehož nahrávání se ze současné sestavy účastnili zpěvák Charlie Sabin a kytarista Josh Christian. Zbytek kapely, basák Shane Boulos a ...
|
