Minirecenze

  • Illness – Trvmna

    21.2.2016

    H.

    Illness - Trvmna

    Smečka s názvem Illness již v black metalovém podzemí pobíhá nějakou dobu a v průběhu posledních deseti let postupně vyplivla celkem čtyři dlouhohrající desky – z nichž jsem doposud neslyšel ani jedinou. Poprvé jsem se s Illness totiž setkal až předloni na podzim, kdy vydali splitko s polskou kultovkou Arkona. A ačkoliv jsem od toho tehdy nic moc nečekal, Illness své proslulejší kolegy překonali a právě jejich skladba „Zaraza“ byla tím zajímavější, co sedmipalec nabízel. Sice jsem v tehdejší minirecenzi prohlásil, že se díky tomu na starší tvorbu Illness rád podívám, nicméně, musím si nasypat popel na palici, doposud k tomu ještě nedošlo. A v mezičase už tahle kapela složená z Poláků, z nichž minimálně část přebývá v Norsku, stihla do světa vypustit nové ípko. A víte, jak to chodí – ke starším počinům se člověk ne a ne dokopat, ale ...

  • Beneath the Storm – Devil’s Village

    19.2.2016

    H.

    Beneath the Storm - Devil's Village

    Se slovinským jednočlenným projektem Beneath the Storm jsme se tu již setkali, a to prostřednictvím recenze na loňskou (sakra, teď už vlastně předloňskou) druhou desku s názvem „Evil Reflection“. Igor Shimon, jenž za Beneath the Storm stojí, tehdy předvedl až nečekaně vysokou kvalitu a jeho přístup k extrémnímu doom metalu mě tehdy zaujal. Když jsem tedy zjistil, že se v letošním roce objeví pokračování (už třetí řadové album během tří let), docela jsem se na to i těšil a doufal jsem, že novinka „Devil’s Village“ za svým povedeným předchůdcem nebude nijak zaostávat. Bohužel, právě tohle se stalo, a kdybych musel zvolit vítěze v pomyslném duelu, nemusel moc dlouho přemýšlet nad upřednostněním „Evil Reflection“. Nechci tím tvrdit, že je „Devil’s Village“ nepovedenou nahrávkou, ale předcházející počin byl zejména díky své působivé druhé půli silnější. Nicméně, ...

  • Riverside – Love, Fear and the Time Machine

    17.2.2016

    Kaša

    Riverside – Love Fear and the Time Machine

    Jestli se ještě do vydání minulého alba s titulem „Shrine of New Generation Slaves“ dali polští Riverside úspěšně přikrýt žánrovou škatulkou progressive rock / metal, která je provází po celou dobu trvání jejich kariéry, tak mi dovolte říct, že nyní, v souvislosti s uvedením nejnovější desky „Love, Fear and the Time Machine“ na trh, to už není tak úplně pravda. Riverside potvrzují cestu, na níž minule nastoupili, a pomalu a jistě opouštějí progresivní stavbu kompozic a elementy, které skupinu do této žánrové příslušnosti pasovaly, jsou pomalu a jistě eliminovány na naprosté minimum. Riverside s Mariuszem Dudou v čele se zaměřují více na atmosféru a budování nálady, již na posluchače přenášejí, což s sebou nese ruku v ruce relativně přístupnější a k orientaci jednodušší materiál. Riverside se zkrátka mění. Vyvíjí. A stejně jako se proměňuje samotná hudba, začíná se Mariusz cítit mnohem ...

  • Kaeck – Stormkult

    15.2.2016

    H.

    Kaeck - Stormkult

    Kaeck je poměrně novým projektem na nizozemské black metalové mapě, na němž se podílí několik místních uličníků. Ti za sebou nemají působení v žádných vysloveně zásadních kapelách, které by se mohly chlubit mezinárodním uznáním, ve všech případech se jedná o formace spíše lokálního významu, ale to nic nemění na tom, že to jsou dle všeho ostřílení borci, kteří se v tom metalovém undergroundu už nějaký ten pátek pohybují. Jak se sami chlubí, účelem Kaeck je tvořit black metal v „nejčistší a původní formě“, a aby toho nebylo málo, debutový počin s názvem „Stormkult“ byl spíchnutý během sedmi týdnů. Fotky členů jsou patřičně podzemní (byť se obešly bez paintů – v tomhle případě mi to přijde jako dobrý tah), obal zase patřičně okultní, tak se na to pojďme podívat. I když, už jen podle první věty předešlého odstavce asi tušíte, jak „Stormkult“ ...

  • The Way I Am – Apocalypse? No Way!

    13.2.2016

    Kaša

    The Way I Am – Apocalypse No Way

    Francouzští The Way I Am vydali své debutové EP „Apocalypse? No Way!“ sice již koncem roku 2014, ale to není překážka v tom, abychom si jej alespoň v krátkosti nemohli představit i s více než ročním zpožděním. O samotné kapele jsem toho nic moc nevypátral, takže se obejdu bez klasických úvodních keců o skupině a její historii a pojďme rovnou na „Apocalypse? No Way!“. Šest skladeb, melodický rock se silným melancholickým nádechem a do toho moderněji střižený alternativní metal s pokusem o growling. To je asi ten úplně nejprostší popis, jímž můžu The Way I Am nějak rozumně představit, a přesto by mohlo být vcelku zřejmé, jak to asi bude znít. Tedy až na jednu maličkost. Taky vám tam nějak nepasuje ten growling? To nejste sami, protože jsem měl stejné pochybnosti, které nezmizely a mám je ...

  • Pale from Sunlight – Love Was Never an Option

    11.2.2016

    H.

    Pale from Sunlight - Love Was Never an Option

    Black metal je styl, který můžu vždy a všude a na všechny způsoby, depresivní odnož nevyjímaje. Nejsem však nekritickým příznivcem stylu a tak nějak pořád (doufám, že relativně střízlivě) vnímám, že ta mrška statistika funguje i tady, takže ta největší žánrová masa patří do okolí průměru a těch podprůměrných věcí je cca stejně jako těch nadprůměrných. Proč o tom mluvím, je asi nasnadě – připravuji si půdu pro prohlášení, že dnes recenzovaná deska „Love Was Never an Option“ do nadprůměrných hodnot zrovna nepatří… Duo Pale from Sunlight pochází ze Spojených států amerických a jedná se o velice mladou formaci. Rokem vzniku je totiž letošek. Američané ovšem nijak nelení a ihned začali přidávat nové položky do své diskografie. Nejprve tak vzniklo pilotní eponymní minialbum z února, na nějž v dubnu navázal řadový debut „Love ...

  • The Sword – High Country

    9.2.2016

    Kaša

    The Sword – High Country

    Americká parta The Sword se vcelku rychle vypracovala v jednu z mladých nadějí slibující budoucnost zámořské kytarové muziky. Přesně takhle na ně bylo v dobových článcích nahlíženo někdy v období jejich třetího alba „Warp Riders“, pro nějž se nebáli vytvořit si vlastní sci-fi lyrický koncept, který jednotlivé skladby splétal dohromady. Kousek jistě ambiciózní, ovšem zároveň si na sebe The Sword upletli bič, protože nejen v mých očích bude už navždy každé jejich album podrobeno křížovému srovnání právě s třetí plackou, která naplnila pověry a ukázala se jako opravdu přelomová pro tuto čtveřici. S přibývajícími alby se The Sword vzdalují svým metalovým počátkům, což je fakt, který i přes nepříliš klesající kredit od minulého „Apocryphon“ neslyším úplně rád, protože to byla právě kombinace heavy metalové drsnosti se vzletností starého hard rocku a špetkou stoneru, která na prvních třech albech odzbrojovala ...

  • Odraza – Kir

    7.2.2016

    H.

    Odraza - Kir

    Poláci Odraza se předvedli ve vysoké formě hned na svém debutovém počinu „Esperalem tkane“, který vyšel na jaře roku 2014. Na něm nabídli inteligentně pojatý black metal, díky němuž rozšířili už tak početnou rodinu vedlejších projektů okolo kapely Massemord o další zajímavé jméno. Jak už tomu tak ale bývá, v případech takto povedených debutů se vcelku záhy začnou nabízet otázky, co bude dál a jestli se podaří laťku nastavenou prvním počinem vyrovnat… Odraza si jako odpověď na takové dotazy připravili EP s krátkým názvem „Kir“, jež obsahuje jednu jedinou skladbu. Nicméně, ona titulní kompozice není žádným drobečkem, protože trvá celých 20 minut, a navíc se za ní skrývá velice zajímavé pozadí. Jedná se totiž o živý záznam z vystoupení, které Odraza odehráli v někdejší továrně Oskara Schindlera v Krakově, kde se nyní nachází muzeum. Kapela zde vystoupila v rámci akce ...

  • Nocturnalia – Above Below Within

    5.2.2016

    Kaša

    Nocturnalia – Above Below Within

    A máme tady další retro rock ze Švédska, který pokračuje na vlně úspěchů kapel jako Ghost a Graveyard. Mladíci Nocturnalia se však nespoléhají jen na okultní atmosféru, ale sahají po podstatě rockové hudby, takže mají blíží spíše ke klasickému rockovému pojetí starých Deep Purple s občasným přídavkem psychedelických postupů Pink Floyd z dávných 70. let. To je dnes už tak provařený hudební námět, že se z toho pomalu a jistě stává (pokud již jí dávno není) módní vlna nepříliš vzdálená šílenosti po všem, co mělo někdy před 10 lety v žánrovém popisu metalcore. Z toho samozřejmě plyne určitá generičnost, kterou tyto kapely nevědomky tvoří a díky které se tvorba těch malých může leckdy i nespravedlivě slévat dohromady a zanikat za úspěchem těch několika vyvolených, kteří ke korytu přišli dříve. A totéž platí o tento švédský kvintent, jejichž „Above Below Within“ ...

  • Third Storm – Tarîtîya Me

    3.2.2016

    H.

    Third Storm - Tarîtîya Me

    Historie švédské smečky Third Storm je skoro žádná, a přesto docela zajímavá. Formace sice na podzim vydala svůj první větší počin, jímž je EP „Tarîtîya Me“ (právě na něj si teď jen tak mimochodem posvítíme), ale její kořeny se táhnou hluboko do minulosti. Konkrétně až do roku 1986, čili celých 30 let nazpátek. Tehdy Third Storm začali dělat undergroundový osmdesátkový bordel a stihli odehrát jen pár koncertů a natočit nějaký malý počet demíček, jejichž rozšíření bylo tak minimální, až vlastně skoro žádné. Pokud si myslíte, že vám doteď unikal nějaký dobře skrytý kult, buďte v klidu. Third Storm tehdy žádnou díru nikam neudělali, po dvou letech se rozpadli a ani zpětně nijak nezkultovněli. V biografii skupiny se dokonce píše, že tehdy to bylo všem okolo spíš k smíchu a mezi řádky ...

  • The Dystopian Project – Death Leaves an Echo

    29.1.2016

    Kaša

    The Dystopian Project - Death Leaves an Echo

    „Death Leaves an Echo“ je vůbec první hudební prezentací mladé skupiny The Dystopian Project, takže si pojďme ze všeho nejdřív alespoň v krátkosti toto těleso představit. Kapela vznikla v roce 2013 v irském Dublinu, a jak už jsem zmínil, EP „Death Leaves an Echo“ je jejich prvotinou, na níž představují svou verzi melodického metalu s tím, že u mikrofonu nestojí jeden borec, ale The Dystopian Project vsadili vše na karty dvě v podobě zpěvačky a zpěváka. Ti se ve vokálních povinnostech střídají dost pravidelně a bohužel velmi předvídatelně, což je samozřejmě škoda. Pokud si myslíte, že už teď víte, jak to asi zní, tak neházejte flintu do žita, protože se nekoná další variace na kombinování hrubého mužského vokálu s ženskými melodiemi. Po hudební stránce je na The Dystopian Project nejvíc potěšující fakt, že to totiž není klasický ...

  • Xaemora – Kingdom Venom I

    27.1.2016

    H.

    Xaemora - Kingdom Venom I

    V dnešní recenzi se podíváme na zoubek jedné mladé začínající formaci. Xaemora pocházejí ze St. Louis ve státě Missouri ve Spojených státch amerických a jedná se o (aktuálně) pětičlennou partu, která vznikla koncem roku 2012. Doposud má na kontě jeden krátký demosnímek („Demo 2013“ – nečekaně z roku 2013) a pak o něco ambicióznější počin v podobě EP „Kingdom Venom I“, které vyšlo v listopadu 2014. Právě na něj nyní zaměříme svou pozornost, nicméně by se slušelo zmínit, že Xaemora už pilně pracují na jeho pokračování s názvem „Kingdom Venom II“. Američané se pustili do black metalu, avšak spíše do takové té jeho umírněnější formy. Co tím mám na mysli? Jednoduše to bylo jen takové nepříliš rozklíčovatelné pojmenování toho, že Xaemora hrají klávesový black metal a navíc takový po všech stránkách nenáročný a stravitelný. Přestože se na „Kingdom Venom I“ nachází i docela velké ...

  • SoulspiryA – Stay Human

    24.1.2016

    Kaša

    SoulspiryA – Stay Human

    Vlastně ani nevím, jak přesně recenzi debutového alba „Stay Human“ od italského seskupení SoulspiryA začít. Tahle kapela mě totiž nechává tak zvláštně chladným, a přestože se o to svou hudbou, jež je svým křehkým vyzněním jasně cílená na emoce posluchače, snaží, tak si ze „Stay Human“ neodnáším nic z toho, co by si SoulspiryA přála. Ačkoli jsem se snažil dát nahrávce čas a prostor, aby si takříkajíc sedla, tak ve mně zanechává vlastně jen záporné dojmy, protože při každém poslechu, z nichž všechny pozdější se už staly vyloženě nucené, jsem se prostě nudil. Přestože k tomu žánr, jenž můžete vidět v boxu vedle textu nesvádí, tak italská SoulspiryA se od běžných rockových kapel vymyká už jen tím, že její sestavu netvoří klasická nástrojová čtveřice, jelikož se za rouškou SoulspiryA schovávají pouze dva multiinstrumentalisté. Ti se dali dohromady relativně nedávno, ...

  • Сивый Яр – Поминальные холсты

    23.1.2016

    H.

    Сивый Яр - Поминальные холсты

    Zdá se, že Vladimir, lídr ruského jednočlenného projektu Сивый Яр, se asi nerad fláká, a tak své posluchače pravidelně zásobuje novou muzikou. A tím „pravidelně“ mám na mysli každý rok. Od letopočtu s kódovým označením 2009 totiž s železnou pravidelností vychází nová muzika Сивый Яр každý rok, a když se náhodou stane, že není k mání nová dlouhohrající deska, objeví se alespoň nějaké EP. Ani rok 2015 nebyl v tomto ohledu výjimkou, protože právě zde Сивый Яр naservíroval již třetí album ve třech letech. Po „Как прежде плыли зори“ z roku 2013 a „Из тьмы вымерших деревень“ z roku 2014 se v září objevila deska s názvem „Поминальные холсты“, která si neklade menšího cíle, než posluchači nabídnout další cca 40 minut kvalitního pagan black metalu. Musím říct, že předchozí „Из тьмы вымерших деревень“ mě svého času ...

  • Firelord – Hammer of Chaos

    20.1.2016

    Kaša

    Firelord – Hammer of Chaos

    Italská trojice Firelord vznikla na základech dnes neexistující formace Saint Judas již v roce 2007, takže o naprosté mlíčňáky se nejedná, nicméně svou studiovou aktivitou zrovna nehýří, protože EP „Hammer of Chaos“ je teprve třetí ukázkou jejich společných aktivit. Vše odpálili v roce v 2011 prostřednictvím krátkohrajícího „The Burning“, na nějž navázal v roce 2013 plnohodnotný debut „Among the Snakes“. No, a právě jejich nejnovějšímu počinu, kterým je již zmíněné „Hammer of Chaos“, se podíváme pod poklici. Ještě předtím si ale představíme samotné Firelord respektive hudbu, kterou hrají. Z názvů kapel jako Saint Judas a Firelord bych já osobně čekal nějaký italský melodický hevík, ovšem pánové klamou tělem a na svém pětiskladbovém EP předkládají slušnou porci chlapského stoner metalu s burácejícími kytarami a drsným vokálem. Jako bonus pak po vzoru aktuální módy přihazují ...

  • Kaosophia – The Origins of Extinction

    18.1.2016

    H.

    Kaosophia - The Origins of Extinction

    Ukrajinská a vlastně vůbec východoevropská black metalová scéna je všeobecně považována za velice silnou. Proč ne – vždyť je tu dostatek žánrových smeček, jejichž vysoká kvalita takové rčení opodstatňuje. Tenhle stav, kdy je nějaká oblast považována za silnou scénu, však s sebou nese i jistá úskalí pro mnohé začínající skupiny – očekávání posluchače nejsou na bodu mrazu, naopak, tento doufá, že bude naplněn onen kvalitativní standard, na nějž je v rámci toho či onoho státu zvyklý. Avšak, ne všichni ten standard naplnit dokážou… Kaosophia zdánlivě nijak nevystupují z početného davu bezejmenných black metalových skupin. Tohle ovšem nemusí říkat vůbec, protože takových už bylo hodně a stejně se záhy ukázalo, že je jejich produkce skutečně výživná. Zrovna u Kaosophia se však ukáže, že z onoho početného davu bezejmenných skupin nevystupují jen zdánlivě, ale i reálně. Formace ...

  • Graveyard – Innocence & Decadence

    17.1.2016

    Kaša

    Graveyard - Innocence and Decadence

    Zdá se to jenom mně, nebo čtvrté album Graveyard proplulo tak nějak nenápadně a bez výraznější stopy? Samozřejmě jsem zaregistroval, že se blíží vydání a že samotné vydání proběhlo, ale ty tam jsou nadšené ohlasy z dob „Hisingen Blues“ a „Lights Out“, které tyto švédské milovníky staré tvorby Deep Purple a Creedence Clearwater Revival katapultovaly do závratných výšin módní vlny hard rocku s retro nádechem. Ještě před třemi lety jsem o Graveyard mluvil jako o nejlepším představiteli takto laděných kapel, kterých se zničehonic vyrojilo všude dostatek, ale po „Innocence & Decadence“ bych svůj názor mírně poopravil. Celkově čtvrté album Graveyard, „Innocence & Decadence“, postrádá lehkost a cit pro vkusné oživení starého hard rocku se špetkou psychedelie 60. let. Neříkám, že čtveřice začala znít nějakým způsobem nepatřičně a její novinka je neposlouchatelný blábol, ale k naprosté ...

  • Zalys – Reminiscences

    14.1.2016

    H.

    Zalys - Reminiscences

    Zalys je na první pohled vcelku nenápadný jednočlenný projekt, jehož zemí původu je Francie. Jistou zajímavostí, kterou by se však asi slušelo zmínit, je to, že onen jeden člen vlastně není člen, nýbrž členka­… ono to totiž jen dle jména není moc poznat, protože si říká jednoduše M… Dobrá, oč se tedy jedná? Popravdě řečeno, onen žánrový popis toho, co pod hlavičkou Zalys vychází za muziku, není ve své podstatě nijak zvlášť obtížný. Stačí jen zmínit klíčové pojmy – dark ambient, vesmír. Kdo není úplný hudební začátečník, měl by už pomalu mít představu, jak produkce Zalys asi bude znít, protože… prostě vesmírem prostoupený dark ambient, přesněji to snad ani popsat nelze. Vraťme se však ještě o kousek zpátky k představování Zalys, abychom měli ponětí o tom, jakou pozici má ...

  • Night Falls Last – Deathwalker

    12.1.2016

    Kaša

    Night Falls Last – Deathwalker

    Rakouští mladíci Night Falls Last se od svého vzniku v roce 2008 vzepřeli k vydání dvou demosnímků, kdy první „Decisions and Directions“ vyšel v roce 2010 a následující „Return of the Fallen“ v roce 2012. Druhý jmenovaný počin je již přímým předchůdcem loňského debutu „Deathwalker“, který nevyšel pod záštitou žádného velkého vydavatelství, a přesto mě Night Falls Last překvapili tím, jak profesionálně se jejich „novinka“ na první poslech tváří. Hned při prvních vteřinách, kdy spustí „Fear the Machine“, již uvádí zbytečná „Invasion“, jsem byl zaujat povedeným zvukem, kdy jsou všechny nástroje pevně sladěny do výsledné symbiózy, jíž chybí k dokonalosti jen čitelnější baskytara, která v rychlejších momentech dostává slušně na prdel. No, a pak je tady ještě jeden ohled, v němž mi Night Falls Last udělali radost, a tím je logicky jejich tvorba. Groove ...

  • Hinayana – Endless

    10.1.2016

    H.

    Hinayana - Endless

    V dnešní minirecenzi si tentokrát představíme velmi mladou a začínající skupinu. Ačkoliv, tohle je jeden z těch případů, kdy pojmenování „skupina“ asi není úplně na místě, jelikož uskupení Hinayana začalo jakožto jednočlenný projekt Caseyho Hurda, jenž v létě 2014 vypustil do světa prvotní ukázku své tvorby v podobě demosnímku s názvem „Endless“. Od té doby však dle všeho pracuje na tom, aby Hinayana povýšil na plnohodnotnou kapelu se stálou sestavou a formace se mohla vydat i koncertovat a také se pustit do příprav řadové desky. Na závěr naší obligátní úvodní omáčky dodejme ještě jednu věc, kterou je slušnost zmínit, a sice že domovinou Hinayana je město Austin v Texasu ve Spojených státech amerických. Než se ale věci v táboře Hinayana pořádně rozhýbou (prvního spoluhráče už Casey Hurd dle Facebooku kapely našel), pojďme se podívat na to, co naznačuje onen zmiňovaný demosnímek ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy