Minirecenze

  • Thurisaz – The Pulse of Mourning

    8.1.2016

    Atreides

    Thurizas - The Pulse of Mourning

    Belgická smečka Thurisaz je jednou z těch mnoha, ke kterým jsem dlouhou dobu nedokázal zaujmout nějaký výraznější postoj. Jejich hudbu jsem znal jen z pár skladeb a svého času mi to nepřišlo jako materiál, jímž bych chtěl plnit svůj playlist. Nicméně je i jednou z toho mála, k nimž jsem jej nedokázal zaujmout ani po důkladnějším seznámení s jejich tvorbou a to říkám i navzdory tomu, že je všechno, jen ne špatná. Předchozí tři alba, která má pětice ze Západních Flander na kontě, mě až na pár výjimek docela minula, proto se zaměřím pouze na letošní počin „The Pulse of Mourning“ a vynechám jakékoliv ohlížení do historie kapely. Na první pohled mě zaujala velmi čistá vizuální presentace – bílý přebal zdobí jednoduchý motiv větvoví, přičemž logo kapely jej nijak zvlášť nenarušuje, ačkoliv by se obálka obešla i bez něj. ...

  • Trivium – Silence in the Snow

    6.1.2016

    Kaša

    Trivium - Silence in the Snow

    Ačkoli si o hudbě, kterou v posledních letech američtí Trivium vypustili do světa, myslím svoje, tak jim nemůžu upřít fakt, že jejich poslední alba jsou vše, jen ne sázka na jistotu. Tou jistotou myslím jejich asi nejceněnější alba „The Crusade“ a „Shogun“. Ta totiž Matt Heafy a jeho parta dosud nepřekonala a mohla by se k nim vracet a umlčet tak všechny, kterým poslední dvě placky nevoní, protože „In Waves“ bylo ve všech ohledech krokem zpátky a „Vengeance Falls“ přes znatelný posun směrem k melodickému metalu skončilo tak nějak na půli cesty k zamýšlenému cíli. „Silence in the Snow“ už s předstihem slibovalo definitivní odklon od vyřvávaných vokálů a stalo se tak ihned po svém vydání s přehledem nejmelodičtějším počinem Trivium, které si z předchozích placek ponechává pouze instrumentální zručnost kytarové dvojice ve složení Matt Heafy a ...

  • Varathron – The Confessional of the Black Penitents

    4.1.2016

    H.

    Varathron - The Confessional of the Black Penitents

    Je to pouhý rok, co se řečtí veteráni Varathron blýskli excelentní deskou „Untrodden Corridors of Hades“. V jejím rámci tahle zkušená smečka okolo zpěváka Stefana Necroabyssiouse stvořila prvotřídní materiál s výtečnou helénskou atmosférou, kterou umocňovaly skutečně brilantní nápady. Ne nadarmo jsem na tohle album před nějakými těmi měsíci sepsal poměrně nadšenou recenzi – a i s ročním odstupem mohu s klidným srdcem prohlásit, že byla zcela oprávněná, jelikož „Untrodden Corridors of Hades“ si s chutí pořád sem tam pustím. Když nic jiného, tak skladby jako „Kabalistic Invocation of Solomon“ nebo „Death Chant“ jsou síla jako prase a skutečně stojí za to se k nim pořád vracet. Na druhou stranu, po takovéhle skvělé nahrávce mají Varathron sakra na co navazovat. S oním navazováním však Řekové příliš dlouho neotáleli a jen rok po „Untrodden Corridors of Hades“ se opět hlásí ...

  • The Winery Dogs – Hot Streak

    2.1.2016

    Kaša

    The Winery Dogs - Hot Streak

    Když Mike Portnoy opouštěl řady Dream Theater, bylo jasné, že nebude jen tak zahálet, ovšem to, že se jeho hlavním působištěm stanou The Winery Dogs, by řekl jen málokdo. Přeci jen se čekalo, že dá dohromady novou prog metalovou formaci, v níž se obklopí neméně váženými jmény, případně že se konečně vrhne na svůj milovaný thrash, jako tomu udělal až letos v řadách projektu Metal Allegiance. The Winery Dogs jsou totiž čistokrevně hard rockovou formací, která ctí klasické postupy, a Portnoy se musel spokojit s velmi úspornou hrou ve prospěch celku, kde na nějaké složité výplně není čas. A že jim to dohromady sluší, o tom se The Winery Dogs snaží přesvědčit na svém druhém albu „Hot Streak“. Přestože jsem začal povídání o Portnoyovi, tak vězte, že tou hlavní persónou je zde Richie Kotzen, jehož ...

  • Thy Worshiper – Ozimina

    30.12.2015

    H.

    Thy Worshiper - Ozimina

    Poláci Thy Worshiper patří k té poměrně početné enklávě skupiny, jejichž tvorba mi až doposud unikala, přestože se už roky chystám na to, že to konečně změním. Tenhle stav se nepodařilo zlomit ani loňské řadovce „Czarna dzika czerwień“, která byla teprve třetí v historii Thy Worshiper, přestože kořeny téhle skupiny sahají až hluboko do první půle 90. let. Ve své rané éře ovšem Poláci stvořili jen jednu desku „Popiół (Introibo ad altare dei)“ (1996), po jejímž vydání se nad nimi zavřela voda na téměř deset let. Na scénu se vrátili až v roce 2005, kdy také vyšlo jejich comebackové a celkově druhé album „Signum“. Na to pak loni navázalo již jmenované „Czarna dzika czerwień“, nicméně to bylo až letošní EP s názvem „Ozimina“, s nímž jsem muziku Thy Worshiper poprvé okusil podrobněji. Hned na začátek ovšem musím říct, ...

  • Nebiros – VII

    29.12.2015

    H.

    Nebiros - VII

    Je-li kapela nějakým způsobem zajímavá, určitě se vyplatí na začátku recenze ztratit pár slov o téhle zajímavosti. Jenže co když je kapela úplně nezajímavá? Nemůžu si pomoct, ale právě tohle je případ jistých Nebiros, kteří mě vůbec nijak nezaujali, a to ani hudebně, ani jakoukoliv jinou okolností… Smečka sídlí v Německu, nicméně všichni její členové jsou původem Poláci. Samotné jméno Nebiros se objevilo již ve druhé půli 90. let, ale následující desetiletku vycházel jen obrok jeden demosnímek (celkem čtyři). Ke svému dlouhohrajícímu debutu se Nebiros dopracovali až v roce 2008 za pomoci počinu s roztomilým názvem „Kurwa Satana“. S jeho pokračováním si pak kapela dala trochu načas, protože to zabralo dalších sedm let, než letos konečně vyšlo druhé album s poměrně jednoduchým jménem „VII“… Jaké tedy „VII“ je? Jedním slovem – průměr. Ne však ...

  • Keith Richards – Crosseyed Heart

    27.12.2015

    Kaša

    Keith Richards – Crosseyed Heart

    Při pohledu na kadenci, s níž Keith Richards chrlí své sólové počiny, které v minulosti fungovaly i jako prostředek vzdoru k Micku Jaggerovi, jenž v určitém okamžiku kariéry zanedbával domovské The Rolling Stones, musí být jasné, že Keith Richards nikam nespěchá. Novinka „Crosseyed Heart“ je teprve jeho třetí sólový počin, který navíc vychází po dlouhých 23 letech od posledního „Main Offender“ z roku 1992. Tato prodleva tak minimálně mé maličkosti slibovala záruku, že by na albu nemusela být zastoupena žádná hloupá vata, protože jakmile má jeden z největších kytaristů hudební historie dvě dekády na ukládání vlastního materiálu do šuplíku, který jednoho dne musí vyprázdnit, tak to musí být na výsledku znát. Víte, nikdy jsem nepatřil k zarytým fanouškům The Rolling Stones a při naposlouchávání jejich tvorby jsem se vždy spokojil s výběrem největších hitů, přičemž ještě o poznání chladnější ...

  • Dys Inbunden – One with Morbidity, the Opus Misanthropy

    25.12.2015

    H.

    Dys Inbunden - One with Morbidity, the Opus Misanthropy

    Švédský projekt Dys Inbunden patří spíše k těm novějším záležitostem – na kontě má doposud dvě desky, přičemž debutová „Pandemonium Unchained“ vyšla v létě 2013 a její následovník „One with Morbidity, the Opus Misanthropy“, o němž nyní v krátkosti pohovoříme, je venku od letošního dubna. Perličkou pak je, že novinka byla natočena v českém studiu Hellsound pod dohledem Honzy Kapáka z Avenger, jenž na desku v roli hosta přispěl i baskytarou a bicími. Ještě než se ale pustíme do samotné nahrávky, určitě by se slušelo jednat, že Dys Inbunden je „původním povoláním“ jednočlenný projekt, jehož hlavní mozkem je Gefandi Ör Andlät, nicméně postupem času se rozrostl na plnohodnotnou skupinu. Dys Inbunden je synonymem pro vcelku klasický black metal, verze zlá, avšak ne přehnaně syrová. Koho baví třeba takoví Ondskapt, může si klidně představit něco na tenhle způsob. Proč ...

  • Cowards – Rise to Infamy

    23.12.2015

    Kaša

    Cowards – Rise to Infamy

    Na francouzském kvintetu Cowards a jeho druhé desce „Rise to Infamy“ mi hned od počátku přišlo nejzajímavější zjištění, že i oni potvrzují fakt, že francouzské kapely jsou schopny na svá alba propašovat takovou tu nepopsatelnou francouzskou chaotičnost a atmosféru ve stylu Blut aus Nord či Peste noir. A to i navzdory faktu, že nespadají svou žánrovou příslušností ani k jedné ze zmíněných skupin. Jen jsem si po chvíli poslechu uvědomil, že ačkoli patří Cowards k moderněji laděným partám, jež kombinují chaotický hardcore se zatěžkaným sludge metalem, což je mimochodem velmi zajímavá fúze, která je v podání Cowards velmi nátlaková, že by se mnohé zaoceánské party mohly lecčemu přiučit, tak ten nádech výše zmíněných tam nelze úplně ignorovat. „Rise to Infamy“ je totiž albem tak znepokojujícím, jako je jeho samotný obal, u něhož lze jen ...

  • Sar Nath – Epilogue Eternal

    21.12.2015

    H.

    Sar Nath - Epilogue Eternal

    Popravdě, název projektu Sar Nath se mi fakt líbí… člověk se totiž jen trochu splete a je z toho „Srát na“. Otázkou ale je, jestli ta vlastní muzika je k posrání dobrá, nebo jen k posrání… Ale teď už vážně. Za tímhle jednočlenným projektem stojí ze Spojených států amerických jistý chlapík, který má v občance napsáno Travis Niemeyer, ale v black metalovém podsvětí si říká Lord Sar Nath Hypnosia. Hned na první pohled je to docela trhlý cápek – ostatně, stačí si jen projet fotky na Facebooku Sar Nath, kam cpe jedno svoje über-zlé selfíčko focené webkamerou za druhým. To evidentně naznačuje, že to asi bude nějakým způsobem jebnuté i hudebně… což vlastně je, ale tentokrát to nemyslím zrovna v pozitivním slova smyslu. Sar Nath má na kontě dvě alba, „Freshly Skinned and Left for ...

  • Saxon – Battering Ram

    19.12.2015

    Kaša

    Saxon - Battering Ram

    Když britští harcovníci Saxon oznámili vydání svého již 21. studiového počinu, který nese jméno „Battering Ram“, řekl bych, že to nebylo pro nikoho nikterak zásadní překvapení. Tato legenda NWOBHM se totiž stejně jako Motörhead nenechává mladšími spolky nijak zastrašit a ani ve svém pokročilém věku se nebojí sypat placky z rukávu se sympatickým dvouletým odstupem, a přitom si ponechává vysoký standard, který je pro Saxon v aktuálním tisíciletí zcela typický. „Battering Ram“ je snad ve všech ohledech tou úplně nejmíň překvapivou deskou, kterou si letošní podzim pro příznivce metalové hudby nachystal, a přesto nelze říct, že by to byla jen prachobyčejná rutina, kterou tato legenda nahrála jen proto, že se po ní očekává, a po níž za dva týdny neštěkne pes. Saxon naplnili očekávání jak co do hudební náplně, která je oproti minulému „Sacrifice“ více kytarová ...

  • Matubes – The Return of Black Metal

    17.12.2015

    H.

    Matubes - The Return of Black Metal

    „Návrat black metalu“ – asi jen těžko byste vymýšleli víc hrdý název pro black metalovou nahrávku. Nejedná se však o první takový případ. Vzpomínám si, že přesně touhle rétorikou svého času propagovali třeba i Watain své album „Lawless Darkness“. Když ale nic jiného, u nich se dá alespoň říct, že něco za sebou mají a že jejich jméno má nějaký respekt. Co když si ale „The Return of Black Metal“ zvolí za název svého debutové EP bezejmenná začínající kapela z Bulharska? Klidně si to přečtěte ještě jednou, vážně to nebyl vtip. Matubes je začínající bulharská smečka, jejíž členové dle dostupných zdrojů nikde nehráli. Pojmenovat nahrávku „The Return of Black Metal“ je o držku vždycky, i u zavedených formací, ale v takovéhle konstelaci je to vůbec troufalost, již lze obhájit skutečně jen špičkovým materiálem. ...

  • Diablerets / Inner+Black – split

    14.12.2015

    H.

    Diablerets / Inner+Black - split

    Je hudba, která prostě není pro měkké sráče. A věřte mi, že tím rozhodně nemám na mysli heavy metal. Dnes se zaměříme na jeden počin, který je určen těm z vás, kdo si libují ve zvukové depresi a mají rádi, když se je hudba snaží terorizovat… Tento bezejmenný počin je splitkem (vydání jen tak mimochodem proběhlo na sedmipalcovém vinylu v limitaci 100 kopií) dvou prapodivných formací. Začněme třeba u Diablerets, což je projekt operující někde mezi Velkou Británií a Švýcarskem. Tohle duo má prozatím na kontě jednu desku s úsporným názvem „I“ a na aktuální split přispělo skladbou „Soul Adrift“. Jedná se o mrazivý dark ambient, do něhož se postupně zanoří i další dronově-noisová vrstva pazvuků, nad níž se stále vznáší ústřední monotónní hypnotická melodie. Je nutno zmínit také to, že k tomuto Diablerets navrch přihazují i maniakální extrémní vokál, nad ...

  • Mord’A’Stigmata – Our Hearts Slow Down

    12.12.2015

    H.

    Mord'A'Stigmata - Our Hearts Slow Down

    S Poláky Mord’A’Stigmata jsme kolem sebe relativně dlouho kroužili, aniž by se naše cesty proťaly, a to i přesto, že jsem tak nějak cítil, že by mě jejich tvorba bavit mohla. Nakonec jsem si je poprvé pořádně poslechnul s minulou deskou „Ansia“, která vyšla v říjnu 2013, výsledkem čehož se mi můj dojem potvrdil, protože mě to vážně bavilo. Od té doby již uběhly dva roky (a jak už to tak bývá, uběhly jako voda) a Mord’A’Stigmata jsou zpět s novým počinem… „Our Hearts Slow Down“ však není regulérní deskou (v takovém případě by byla celkově čtvrtá), ale „pouhým“ minialbem. Na druhou stranu, hrací doba tohoto EP není úplně nejkratší a o pár vteřinek se vyšplhala nad hranici půl hodinky, takže se nejedná o nějaké nedomrlče, které za pozornost nestojí. I díky té délce se nakonec ...

  • South of Hell – Rising of Hate

    7.12.2015

    H.

    South of Hell - Rising of Hate

    South of Hell je na první pohled další obyčejná a takřka neznámá undergroundová death metalová kapela… a na ten druhý vlastně taky a na jakýkoliv další pohled taky, protože to takhle prostě je. Jedná se o smečku z východní Francie, která (myšlena ta smečka, ne ta Francie) se rozhodla, že přispěje svou troškou do death metalové mlýnice. Inu, proti tomu nic, proč by ne… kdyby se tak ale nestalo, hudební svět by nebyl ochuzen vůbec o nic. Zcela záměrně jsem hned v první větě použil slovo „obyčejná“, protože přesně takoví South of Hell bohužel jsou. Budeme to ilustrovat na jednom hezkém faktu, a sice jakým způsobem Francouzi, jak to sami nazývají, „definují svůj hudební styl“. South of Hell totiž tvrdí, že každý jejich člen disponuje „rozdílnými hudebními vlivy, které nám umožňují vytvářet ...

  • Gestalt – Infinite Regress

    4.12.2015

    H.

    Gestalt - Infinite Regress

    Gestalt je mladá zámořská kapela, v jejímž případě o nějakých velkých vydobytých ostruhách prozatím hovořit nelze. Tohle trio ze St. Louis se totiž dalo dohromady teprve v loňském roce a letos na jaře se přihlásilo o slovo vůbec poprvé prostřednictvím pilotního ípka s názvem „Infinite Regress“, na nějž si hoši nachystali 25 minut materiálu… Gestalt se pustili na black metalové kolbiště, a i když se nedá tvrdit, že by jejich produkce byla nějak skutečně inovativní a zvukově ojedinělá, přece jenom je na „Infinite Regress“ znát, že Američané ten žánr nechtějí pojímat tím úplně nejběžnějším a nejklišovitějším způsobem. To je samozřejmě velice pozitivní věc a podle mě je nutno ji přičíst k dobru. Jenže na druhou stranu, šlechetný záměr ještě není automatickou cestou k tomu, jak dosáhnout působivého výsledku. Američané produkují relativně čistokrevný black metal, jemuž ovšem nechybějí ani ...

  • Christ Agony – Black Blood

    28.11.2015

    H.

    Christ Agony - Black Blood

    Přestože si egoisticky myslím, že nemám ten úplně nejhorší hudební rozhled, pořád je spousta kapel, jejichž muziku neznám, ačkoliv se nejedná o úplně malá jména. Jedním z nich jsou i polští veteráni Christ Agony, kteří fungují již od začátku 90. let a mají na kontě pěknou řádku desek. Samozřejmě registruji fakt, že ta skupina existuje, protože na ně vůbec nenarazit by byl docela výkon, ale muziku podrobněji neznám. A sice je to klišé jako hrom, ale jak už tomu v takových případech bývá, byl to právě aktuálně vydaný počin, s nímž jsem se to konečně rozhodl zlomit. Motivace byla větším tím spíš, že Christ Agony nyní nevydali album, nýbrž jen EP, tudíž i v případě, že by to člověka nevzalo, se to dá díky nižší stopáži přežít… Nicméně, zklamání se naštěstí nekoná, jelikož minialbum „Black ...

  • Twilight Fauna / Jennifer Christensen – split

    23.11.2015

    H.

    Twilight Fauna / Jennifer Christensen - split

    Musí se nechat, že když nic jiného, tak se na tomto splitku potkává poměrně zvláštní kombinace žánrů. Twilight Fauna je jednočlenný black metalový projekt USA, který začal své první nahrávky vydávat v roce 2012 a od té doby stihl Ravenwood (což je onen jediný člen) vytvořit a vydat pět dlouhohrajících alb a ještě o něco málo větší počet neřadových počinů, především splitů… Zatím to asi nezní jako něco, co by na našich stránkách mělo být nějak ojedinělé, nicméně ona zvláštní žánrová kombinace přichází s druhým účinkujícím. Tím je americká (mimo jiné) cellistka Jennifer Christensen, jež zde vystupuje vůbec poprvé sólově pod svým vlastním jménem. Jejím asi nejznámějším působištěm je ovšem neofolková skupina Disemballerina, která má v současnosti na kontě dvě desky (ta aktuální, „Poison Gown“, je venku opravdu čerstvě – ...

  • Yuri Gagarin – Sea of Dust

    17.11.2015

    H.

    Yuri Gagarin - Sea of Dust

    Yuri Gagarin – nebo také počeštěle Jurij Gagarin, případně úplně správně rusky Юрий Гагарин – je samozřejmě jméno, které nikomu z vás nemusím představovat, protože ponětí o tom, kdo tenhle člověk byl, snad patří k úplně elementárním obecným znalostem. Tento sovětský kosmonaut, který žil v letech 1934-1968, se proslavil jakožto první člověk, který vzlétl do vesmíru. A právě po něm se pojmenovala i jedna švédská skupina, jejíž název tedy zní – teď to nebude moc velké překvapení – Yuri Gagarin. Asi je vcelku zřejmé, že když se někdo pojmenuje zrovna po Gagarinovi, tak jeho muzika nejspíš bude mít co do činění s vesmírem – a taky, že ano, neboť Yuri Gagarin (formální poznámka: odteď dál kdykoliv tohle jméno zmíním, tak už mluvím švédské kapele, nikoliv sovětském astronautovi) se vrhli na pole space rocku a obecně ...

  • Desecration / Holocausto Canibal – Intravisceral Necropsia

    14.11.2015

    H.

    Holocausto Canibal - Necropsia Cadaverina

    Jedna věc je zřejmá – „Intravisceral Necropsia“ není nahrávkou pro nějaké slečinky. Přestože hrací doba nedosahuje ani osmi minut, tak to není určeno lidem, kteří považují power metal za docela tvrdou muziku. Naproti tomu, pokud si libujete v death metalovém potažmo grindovém hoblování, kde kytary pářou břicha a střeva lítají všude kolem, pak tohle bude záležitost přesně dle vašeho gusta. Ostatně – také se na tomhle splitku nepotkávají žádní amatéři, neboť obě zúčastněné smečky jsou zavedenými undergroundovými jmény, o něž jste už jistě museli přinejmenším zavadit, pokud se o tuhle scénu nějakým způsobem zajímáte. Nicméně i přesto, že až po kotníky vězíme v kaši z vnitřností, nejsme nekulturní hovada a víme, že je slušnost alespoň formálně představit, tak pojďme na věc. Jednu stranu tohoto obrázkového sedmipalce, jenž vyšel v limitované edici 500 kopií a ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy