Minirecenze

  • Odraza – Kir

    7.2.2016

    H.

    Odraza - Kir

    Poláci Odraza se předvedli ve vysoké formě hned na svém debutovém počinu „Esperalem tkane“, který vyšel na jaře roku 2014. Na něm nabídli inteligentně pojatý black metal, díky němuž rozšířili už tak početnou rodinu vedlejších projektů okolo kapely Massemord o další zajímavé jméno. Jak už tomu tak ale bývá, v případech takto povedených debutů se vcelku záhy začnou nabízet otázky, co bude dál a jestli se podaří laťku nastavenou prvním počinem vyrovnat… Odraza si jako odpověď na takové dotazy připravili EP s krátkým názvem „Kir“, jež obsahuje jednu jedinou skladbu. Nicméně, ona titulní kompozice není žádným drobečkem, protože trvá celých 20 minut, a navíc se za ní skrývá velice zajímavé pozadí. Jedná se totiž o živý záznam z vystoupení, které Odraza odehráli v někdejší továrně Oskara Schindlera v Krakově, kde se nyní nachází muzeum. Kapela zde vystoupila v rámci akce ...

  • Nocturnalia – Above Below Within

    5.2.2016

    Kaša

    Nocturnalia – Above Below Within

    A máme tady další retro rock ze Švédska, který pokračuje na vlně úspěchů kapel jako Ghost a Graveyard. Mladíci Nocturnalia se však nespoléhají jen na okultní atmosféru, ale sahají po podstatě rockové hudby, takže mají blíží spíše ke klasickému rockovému pojetí starých Deep Purple s občasným přídavkem psychedelických postupů Pink Floyd z dávných 70. let. To je dnes už tak provařený hudební námět, že se z toho pomalu a jistě stává (pokud již jí dávno není) módní vlna nepříliš vzdálená šílenosti po všem, co mělo někdy před 10 lety v žánrovém popisu metalcore. Z toho samozřejmě plyne určitá generičnost, kterou tyto kapely nevědomky tvoří a díky které se tvorba těch malých může leckdy i nespravedlivě slévat dohromady a zanikat za úspěchem těch několika vyvolených, kteří ke korytu přišli dříve. A totéž platí o tento švédský kvintent, jejichž „Above Below Within“ ...

  • Third Storm – Tarîtîya Me

    3.2.2016

    H.

    Third Storm - Tarîtîya Me

    Historie švédské smečky Third Storm je skoro žádná, a přesto docela zajímavá. Formace sice na podzim vydala svůj první větší počin, jímž je EP „Tarîtîya Me“ (právě na něj si teď jen tak mimochodem posvítíme), ale její kořeny se táhnou hluboko do minulosti. Konkrétně až do roku 1986, čili celých 30 let nazpátek. Tehdy Third Storm začali dělat undergroundový osmdesátkový bordel a stihli odehrát jen pár koncertů a natočit nějaký malý počet demíček, jejichž rozšíření bylo tak minimální, až vlastně skoro žádné. Pokud si myslíte, že vám doteď unikal nějaký dobře skrytý kult, buďte v klidu. Third Storm tehdy žádnou díru nikam neudělali, po dvou letech se rozpadli a ani zpětně nijak nezkultovněli. V biografii skupiny se dokonce píše, že tehdy to bylo všem okolo spíš k smíchu a mezi řádky ...

  • The Dystopian Project – Death Leaves an Echo

    29.1.2016

    Kaša

    The Dystopian Project - Death Leaves an Echo

    „Death Leaves an Echo“ je vůbec první hudební prezentací mladé skupiny The Dystopian Project, takže si pojďme ze všeho nejdřív alespoň v krátkosti toto těleso představit. Kapela vznikla v roce 2013 v irském Dublinu, a jak už jsem zmínil, EP „Death Leaves an Echo“ je jejich prvotinou, na níž představují svou verzi melodického metalu s tím, že u mikrofonu nestojí jeden borec, ale The Dystopian Project vsadili vše na karty dvě v podobě zpěvačky a zpěváka. Ti se ve vokálních povinnostech střídají dost pravidelně a bohužel velmi předvídatelně, což je samozřejmě škoda. Pokud si myslíte, že už teď víte, jak to asi zní, tak neházejte flintu do žita, protože se nekoná další variace na kombinování hrubého mužského vokálu s ženskými melodiemi. Po hudební stránce je na The Dystopian Project nejvíc potěšující fakt, že to totiž není klasický ...

  • Xaemora – Kingdom Venom I

    27.1.2016

    H.

    Xaemora - Kingdom Venom I

    V dnešní recenzi se podíváme na zoubek jedné mladé začínající formaci. Xaemora pocházejí ze St. Louis ve státě Missouri ve Spojených státch amerických a jedná se o (aktuálně) pětičlennou partu, která vznikla koncem roku 2012. Doposud má na kontě jeden krátký demosnímek („Demo 2013“ – nečekaně z roku 2013) a pak o něco ambicióznější počin v podobě EP „Kingdom Venom I“, které vyšlo v listopadu 2014. Právě na něj nyní zaměříme svou pozornost, nicméně by se slušelo zmínit, že Xaemora už pilně pracují na jeho pokračování s názvem „Kingdom Venom II“. Američané se pustili do black metalu, avšak spíše do takové té jeho umírněnější formy. Co tím mám na mysli? Jednoduše to bylo jen takové nepříliš rozklíčovatelné pojmenování toho, že Xaemora hrají klávesový black metal a navíc takový po všech stránkách nenáročný a stravitelný. Přestože se na „Kingdom Venom I“ nachází i docela velké ...

  • SoulspiryA – Stay Human

    24.1.2016

    Kaša

    SoulspiryA – Stay Human

    Vlastně ani nevím, jak přesně recenzi debutového alba „Stay Human“ od italského seskupení SoulspiryA začít. Tahle kapela mě totiž nechává tak zvláštně chladným, a přestože se o to svou hudbou, jež je svým křehkým vyzněním jasně cílená na emoce posluchače, snaží, tak si ze „Stay Human“ neodnáším nic z toho, co by si SoulspiryA přála. Ačkoli jsem se snažil dát nahrávce čas a prostor, aby si takříkajíc sedla, tak ve mně zanechává vlastně jen záporné dojmy, protože při každém poslechu, z nichž všechny pozdější se už staly vyloženě nucené, jsem se prostě nudil. Přestože k tomu žánr, jenž můžete vidět v boxu vedle textu nesvádí, tak italská SoulspiryA se od běžných rockových kapel vymyká už jen tím, že její sestavu netvoří klasická nástrojová čtveřice, jelikož se za rouškou SoulspiryA schovávají pouze dva multiinstrumentalisté. Ti se dali dohromady relativně nedávno, ...

  • Сивый Яр – Поминальные холсты

    23.1.2016

    H.

    Сивый Яр - Поминальные холсты

    Zdá se, že Vladimir, lídr ruského jednočlenného projektu Сивый Яр, se asi nerad fláká, a tak své posluchače pravidelně zásobuje novou muzikou. A tím „pravidelně“ mám na mysli každý rok. Od letopočtu s kódovým označením 2009 totiž s železnou pravidelností vychází nová muzika Сивый Яр každý rok, a když se náhodou stane, že není k mání nová dlouhohrající deska, objeví se alespoň nějaké EP. Ani rok 2015 nebyl v tomto ohledu výjimkou, protože právě zde Сивый Яр naservíroval již třetí album ve třech letech. Po „Как прежде плыли зори“ z roku 2013 a „Из тьмы вымерших деревень“ z roku 2014 se v září objevila deska s názvem „Поминальные холсты“, která si neklade menšího cíle, než posluchači nabídnout další cca 40 minut kvalitního pagan black metalu. Musím říct, že předchozí „Из тьмы вымерших деревень“ mě svého času ...

  • Firelord – Hammer of Chaos

    20.1.2016

    Kaša

    Firelord – Hammer of Chaos

    Italská trojice Firelord vznikla na základech dnes neexistující formace Saint Judas již v roce 2007, takže o naprosté mlíčňáky se nejedná, nicméně svou studiovou aktivitou zrovna nehýří, protože EP „Hammer of Chaos“ je teprve třetí ukázkou jejich společných aktivit. Vše odpálili v roce v 2011 prostřednictvím krátkohrajícího „The Burning“, na nějž navázal v roce 2013 plnohodnotný debut „Among the Snakes“. No, a právě jejich nejnovějšímu počinu, kterým je již zmíněné „Hammer of Chaos“, se podíváme pod poklici. Ještě předtím si ale představíme samotné Firelord respektive hudbu, kterou hrají. Z názvů kapel jako Saint Judas a Firelord bych já osobně čekal nějaký italský melodický hevík, ovšem pánové klamou tělem a na svém pětiskladbovém EP předkládají slušnou porci chlapského stoner metalu s burácejícími kytarami a drsným vokálem. Jako bonus pak po vzoru aktuální módy přihazují ...

  • Kaosophia – The Origins of Extinction

    18.1.2016

    H.

    Kaosophia - The Origins of Extinction

    Ukrajinská a vlastně vůbec východoevropská black metalová scéna je všeobecně považována za velice silnou. Proč ne – vždyť je tu dostatek žánrových smeček, jejichž vysoká kvalita takové rčení opodstatňuje. Tenhle stav, kdy je nějaká oblast považována za silnou scénu, však s sebou nese i jistá úskalí pro mnohé začínající skupiny – očekávání posluchače nejsou na bodu mrazu, naopak, tento doufá, že bude naplněn onen kvalitativní standard, na nějž je v rámci toho či onoho státu zvyklý. Avšak, ne všichni ten standard naplnit dokážou… Kaosophia zdánlivě nijak nevystupují z početného davu bezejmenných black metalových skupin. Tohle ovšem nemusí říkat vůbec, protože takových už bylo hodně a stejně se záhy ukázalo, že je jejich produkce skutečně výživná. Zrovna u Kaosophia se však ukáže, že z onoho početného davu bezejmenných skupin nevystupují jen zdánlivě, ale i reálně. Formace ...

  • Graveyard – Innocence & Decadence

    17.1.2016

    Kaša

    Graveyard - Innocence and Decadence

    Zdá se to jenom mně, nebo čtvrté album Graveyard proplulo tak nějak nenápadně a bez výraznější stopy? Samozřejmě jsem zaregistroval, že se blíží vydání a že samotné vydání proběhlo, ale ty tam jsou nadšené ohlasy z dob „Hisingen Blues“ a „Lights Out“, které tyto švédské milovníky staré tvorby Deep Purple a Creedence Clearwater Revival katapultovaly do závratných výšin módní vlny hard rocku s retro nádechem. Ještě před třemi lety jsem o Graveyard mluvil jako o nejlepším představiteli takto laděných kapel, kterých se zničehonic vyrojilo všude dostatek, ale po „Innocence & Decadence“ bych svůj názor mírně poopravil. Celkově čtvrté album Graveyard, „Innocence & Decadence“, postrádá lehkost a cit pro vkusné oživení starého hard rocku se špetkou psychedelie 60. let. Neříkám, že čtveřice začala znít nějakým způsobem nepatřičně a její novinka je neposlouchatelný blábol, ale k naprosté ...

  • Zalys – Reminiscences

    14.1.2016

    H.

    Zalys - Reminiscences

    Zalys je na první pohled vcelku nenápadný jednočlenný projekt, jehož zemí původu je Francie. Jistou zajímavostí, kterou by se však asi slušelo zmínit, je to, že onen jeden člen vlastně není člen, nýbrž členka­… ono to totiž jen dle jména není moc poznat, protože si říká jednoduše M… Dobrá, oč se tedy jedná? Popravdě řečeno, onen žánrový popis toho, co pod hlavičkou Zalys vychází za muziku, není ve své podstatě nijak zvlášť obtížný. Stačí jen zmínit klíčové pojmy – dark ambient, vesmír. Kdo není úplný hudební začátečník, měl by už pomalu mít představu, jak produkce Zalys asi bude znít, protože… prostě vesmírem prostoupený dark ambient, přesněji to snad ani popsat nelze. Vraťme se však ještě o kousek zpátky k představování Zalys, abychom měli ponětí o tom, jakou pozici má ...

  • Night Falls Last – Deathwalker

    12.1.2016

    Kaša

    Night Falls Last – Deathwalker

    Rakouští mladíci Night Falls Last se od svého vzniku v roce 2008 vzepřeli k vydání dvou demosnímků, kdy první „Decisions and Directions“ vyšel v roce 2010 a následující „Return of the Fallen“ v roce 2012. Druhý jmenovaný počin je již přímým předchůdcem loňského debutu „Deathwalker“, který nevyšel pod záštitou žádného velkého vydavatelství, a přesto mě Night Falls Last překvapili tím, jak profesionálně se jejich „novinka“ na první poslech tváří. Hned při prvních vteřinách, kdy spustí „Fear the Machine“, již uvádí zbytečná „Invasion“, jsem byl zaujat povedeným zvukem, kdy jsou všechny nástroje pevně sladěny do výsledné symbiózy, jíž chybí k dokonalosti jen čitelnější baskytara, která v rychlejších momentech dostává slušně na prdel. No, a pak je tady ještě jeden ohled, v němž mi Night Falls Last udělali radost, a tím je logicky jejich tvorba. Groove ...

  • Hinayana – Endless

    10.1.2016

    H.

    Hinayana - Endless

    V dnešní minirecenzi si tentokrát představíme velmi mladou a začínající skupinu. Ačkoliv, tohle je jeden z těch případů, kdy pojmenování „skupina“ asi není úplně na místě, jelikož uskupení Hinayana začalo jakožto jednočlenný projekt Caseyho Hurda, jenž v létě 2014 vypustil do světa prvotní ukázku své tvorby v podobě demosnímku s názvem „Endless“. Od té doby však dle všeho pracuje na tom, aby Hinayana povýšil na plnohodnotnou kapelu se stálou sestavou a formace se mohla vydat i koncertovat a také se pustit do příprav řadové desky. Na závěr naší obligátní úvodní omáčky dodejme ještě jednu věc, kterou je slušnost zmínit, a sice že domovinou Hinayana je město Austin v Texasu ve Spojených státech amerických. Než se ale věci v táboře Hinayana pořádně rozhýbou (prvního spoluhráče už Casey Hurd dle Facebooku kapely našel), pojďme se podívat na to, co naznačuje onen zmiňovaný demosnímek ...

  • Thurisaz – The Pulse of Mourning

    8.1.2016

    Atreides

    Thurizas - The Pulse of Mourning

    Belgická smečka Thurisaz je jednou z těch mnoha, ke kterým jsem dlouhou dobu nedokázal zaujmout nějaký výraznější postoj. Jejich hudbu jsem znal jen z pár skladeb a svého času mi to nepřišlo jako materiál, jímž bych chtěl plnit svůj playlist. Nicméně je i jednou z toho mála, k nimž jsem jej nedokázal zaujmout ani po důkladnějším seznámení s jejich tvorbou a to říkám i navzdory tomu, že je všechno, jen ne špatná. Předchozí tři alba, která má pětice ze Západních Flander na kontě, mě až na pár výjimek docela minula, proto se zaměřím pouze na letošní počin „The Pulse of Mourning“ a vynechám jakékoliv ohlížení do historie kapely. Na první pohled mě zaujala velmi čistá vizuální presentace – bílý přebal zdobí jednoduchý motiv větvoví, přičemž logo kapely jej nijak zvlášť nenarušuje, ačkoliv by se obálka obešla i bez něj. ...

  • Trivium – Silence in the Snow

    6.1.2016

    Kaša

    Trivium - Silence in the Snow

    Ačkoli si o hudbě, kterou v posledních letech američtí Trivium vypustili do světa, myslím svoje, tak jim nemůžu upřít fakt, že jejich poslední alba jsou vše, jen ne sázka na jistotu. Tou jistotou myslím jejich asi nejceněnější alba „The Crusade“ a „Shogun“. Ta totiž Matt Heafy a jeho parta dosud nepřekonala a mohla by se k nim vracet a umlčet tak všechny, kterým poslední dvě placky nevoní, protože „In Waves“ bylo ve všech ohledech krokem zpátky a „Vengeance Falls“ přes znatelný posun směrem k melodickému metalu skončilo tak nějak na půli cesty k zamýšlenému cíli. „Silence in the Snow“ už s předstihem slibovalo definitivní odklon od vyřvávaných vokálů a stalo se tak ihned po svém vydání s přehledem nejmelodičtějším počinem Trivium, které si z předchozích placek ponechává pouze instrumentální zručnost kytarové dvojice ve složení Matt Heafy a ...

  • Varathron – The Confessional of the Black Penitents

    4.1.2016

    H.

    Varathron - The Confessional of the Black Penitents

    Je to pouhý rok, co se řečtí veteráni Varathron blýskli excelentní deskou „Untrodden Corridors of Hades“. V jejím rámci tahle zkušená smečka okolo zpěváka Stefana Necroabyssiouse stvořila prvotřídní materiál s výtečnou helénskou atmosférou, kterou umocňovaly skutečně brilantní nápady. Ne nadarmo jsem na tohle album před nějakými těmi měsíci sepsal poměrně nadšenou recenzi – a i s ročním odstupem mohu s klidným srdcem prohlásit, že byla zcela oprávněná, jelikož „Untrodden Corridors of Hades“ si s chutí pořád sem tam pustím. Když nic jiného, tak skladby jako „Kabalistic Invocation of Solomon“ nebo „Death Chant“ jsou síla jako prase a skutečně stojí za to se k nim pořád vracet. Na druhou stranu, po takovéhle skvělé nahrávce mají Varathron sakra na co navazovat. S oním navazováním však Řekové příliš dlouho neotáleli a jen rok po „Untrodden Corridors of Hades“ se opět hlásí ...

  • The Winery Dogs – Hot Streak

    2.1.2016

    Kaša

    The Winery Dogs - Hot Streak

    Když Mike Portnoy opouštěl řady Dream Theater, bylo jasné, že nebude jen tak zahálet, ovšem to, že se jeho hlavním působištěm stanou The Winery Dogs, by řekl jen málokdo. Přeci jen se čekalo, že dá dohromady novou prog metalovou formaci, v níž se obklopí neméně váženými jmény, případně že se konečně vrhne na svůj milovaný thrash, jako tomu udělal až letos v řadách projektu Metal Allegiance. The Winery Dogs jsou totiž čistokrevně hard rockovou formací, která ctí klasické postupy, a Portnoy se musel spokojit s velmi úspornou hrou ve prospěch celku, kde na nějaké složité výplně není čas. A že jim to dohromady sluší, o tom se The Winery Dogs snaží přesvědčit na svém druhém albu „Hot Streak“. Přestože jsem začal povídání o Portnoyovi, tak vězte, že tou hlavní persónou je zde Richie Kotzen, jehož ...

  • Thy Worshiper – Ozimina

    30.12.2015

    H.

    Thy Worshiper - Ozimina

    Poláci Thy Worshiper patří k té poměrně početné enklávě skupiny, jejichž tvorba mi až doposud unikala, přestože se už roky chystám na to, že to konečně změním. Tenhle stav se nepodařilo zlomit ani loňské řadovce „Czarna dzika czerwień“, která byla teprve třetí v historii Thy Worshiper, přestože kořeny téhle skupiny sahají až hluboko do první půle 90. let. Ve své rané éře ovšem Poláci stvořili jen jednu desku „Popiół (Introibo ad altare dei)“ (1996), po jejímž vydání se nad nimi zavřela voda na téměř deset let. Na scénu se vrátili až v roce 2005, kdy také vyšlo jejich comebackové a celkově druhé album „Signum“. Na to pak loni navázalo již jmenované „Czarna dzika czerwień“, nicméně to bylo až letošní EP s názvem „Ozimina“, s nímž jsem muziku Thy Worshiper poprvé okusil podrobněji. Hned na začátek ovšem musím říct, ...

  • Nebiros – VII

    29.12.2015

    H.

    Nebiros - VII

    Je-li kapela nějakým způsobem zajímavá, určitě se vyplatí na začátku recenze ztratit pár slov o téhle zajímavosti. Jenže co když je kapela úplně nezajímavá? Nemůžu si pomoct, ale právě tohle je případ jistých Nebiros, kteří mě vůbec nijak nezaujali, a to ani hudebně, ani jakoukoliv jinou okolností… Smečka sídlí v Německu, nicméně všichni její členové jsou původem Poláci. Samotné jméno Nebiros se objevilo již ve druhé půli 90. let, ale následující desetiletku vycházel jen obrok jeden demosnímek (celkem čtyři). Ke svému dlouhohrajícímu debutu se Nebiros dopracovali až v roce 2008 za pomoci počinu s roztomilým názvem „Kurwa Satana“. S jeho pokračováním si pak kapela dala trochu načas, protože to zabralo dalších sedm let, než letos konečně vyšlo druhé album s poměrně jednoduchým jménem „VII“… Jaké tedy „VII“ je? Jedním slovem – průměr. Ne však ...

  • Keith Richards – Crosseyed Heart

    27.12.2015

    Kaša

    Keith Richards – Crosseyed Heart

    Při pohledu na kadenci, s níž Keith Richards chrlí své sólové počiny, které v minulosti fungovaly i jako prostředek vzdoru k Micku Jaggerovi, jenž v určitém okamžiku kariéry zanedbával domovské The Rolling Stones, musí být jasné, že Keith Richards nikam nespěchá. Novinka „Crosseyed Heart“ je teprve jeho třetí sólový počin, který navíc vychází po dlouhých 23 letech od posledního „Main Offender“ z roku 1992. Tato prodleva tak minimálně mé maličkosti slibovala záruku, že by na albu nemusela být zastoupena žádná hloupá vata, protože jakmile má jeden z největších kytaristů hudební historie dvě dekády na ukládání vlastního materiálu do šuplíku, který jednoho dne musí vyprázdnit, tak to musí být na výsledku znát. Víte, nikdy jsem nepatřil k zarytým fanouškům The Rolling Stones a při naposlouchávání jejich tvorby jsem se vždy spokojil s výběrem největších hitů, přičemž ještě o poznání chladnější ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy