Cloak of Organs – Cloak of Organs

9.10.2016

H.

Co si budeme povídat, jedna z nejlepších reklam, jaké kapela může mít, je sestava. Když se totiž v nějakém novém projektu angažují již zaběhnutí muzikanti ze zajímavých uskupení, zcela jistě se o to bude zajímat mnohem víc lidí, zpravidla ti, kdo sledují i ty původní skupiny. To je případ Cloak of Organs, o něž bych asi nejspíš ani nezakopl (a kdyby zakopl, tak jen těžko jim věnoval pozornost), pokud tu nepůsobili hned dva členové – jmenovitě kytarista Charles French a baskytarista Neil Keener – Wovenhand. Vedle dvou zmiňovaných hudebníků v Cloak of Organs působí další tři lidé, kteří mají rovněž zkušenosti z mnohých dalších kapel; tyhle dva jsem vyzdvihl zejména proto, že právě jejich přítomnost pro mě byla hlavní motivací k poslechu bezejmenného debutového EP. To vyšlo nejprve v červnu digitálně a potom ...

Ithaqua – The Black Mass Sabbath Pulse

3.10.2016

H.

Ithaqua je sice nová skupina v tom smyslu, že nefunguje příliš dlouho, ale rozhodně není nová v tom smyslu, že by snad byla moderní a její hudba byla současná. V tomto ohledu je to přesně naopak, jelikož Ithaqua páchne starobou a tradicemi nejstaršího helénského black metalu. Kapelu tvoří dvojice řeckých muzikantů, kteří spolu hráli již v několika projektech (tím nejznámějším – resp. tedy jediným, o němž jsem já slyšel – je Caedes Cruenta). Jedním z této dvojice pak je současný baskytarista Kawir. Ithaqua v loňském roce vydali MC demosnímek „Initiation to Obscure Mysteries“, na nějž letos navázali sedmipalcem „The Black Mass Sabbath Pulse“. Letošní EP přináší dvě nové skladby a také o poznání menší porci hudby v porovnání s půlhodinovým demíčkem. Na „The Black Mass Sabbath Pulse“ se totiž nachází jen 16 minut ...

Celestial Grave – Burial Ground Trance

28.9.2016

H.

Demo nahrávky bývají mnohými ignorovány a jsou média, která se jich nejspíš štítí, protože zde člověk o recenzi na nějaké podzemní zlo ani nezakopne. A přitom spousta demosnímků dokáže nabídnout i vysoké hudební kvality podpořené autentickou syrovostí. Existují i takové, které svou atmosférou dokážou předčit leckteré zavedené smečky. A v neposlední řadě – co jiného by mělo odhalovat případný potenciál a talent nových skupin než právě demosnímky? Pro někoho příjemným bonusem pak může být, že díky poslouchání demáčů později bude mít možnost poskakovat kolem dokola a řvát, že on to znal jako první, až se dané kapele podaří utvořit si nějaké jméno. Tak či onak, snad se shodneme, že dema není radno ignorovat. A počiny jako „Burial Ground Trance“ pravdivost takové teze jen podporují. Celestial Grave pocházejí z Finska a „Burial ...

Karmanjaka – I törnrosdalen

20.9.2016

H.

Formace s divným názvem Karmanjaka je zcela novým jménem na poli black metalu, které se navíc chlubí tím, že pochází z „nejsevernější, nejchladnější a nejopuštěnější“ části Švédska. To zní jako patřičně metalové místo původu. Když řeknete, že pocházíte z nějakého velkoměsta, tak je to každému u análu, ale když někdo pochází ze severské zamrzlé pustiny, kde (polární?) lišky dávají dobrou noc, tak je to kurva metal. O poznání méně metal je ale textové zaměření Karmanjaka, protože Metal-Archives uvádí, že Švédové opěvují „Bröderna Lejonhjärta“ (česky „Bratři Lví srdce“), což je fantasy knížka pro děti, kterou napsala Astrid Lindgren. Ééé… dokázal bych si teda představit i hustší věc než toto. Ty vole, to už rovnou mohli zhudebnit dobrodružství Pipi Dlouhé punčochy… No, nejhorší na tom je, že tomu odpovídá i vlastní hudební produkce. Karmanjaka ...

Somnium Nox – Apocrypha

17.9.2016

H.

Patříte-li mezi ten druh lidí, kteří rádi vyhledávají nová a neokoukaná jména, pak tato minirecenze je určena právě vám, jelikož nabízí jeden relativně zajímavý tip. Somnium Nox je dvoučlenná formace z Austrálie, jež má aktuálně na kontě svůj debutový kraťas „Apocrypha“ – a samozřejmě právě o něm si budeme povídat. Nutno říct, že Australané se hned na pilotní ukázce své tvorby nešetří. „Apocrypha“ totiž ve své podstatě není album, nýbrž skladba, jejíž délka přesahuje čtvrt hodiny… Somnium Nox produkují monolitičtější black metal s jasným důrazem na atmosféru. Právě v těch nejhutnějších pasážích je „Apocrypha“ nejlepší, protože se v nich Australanům daří tvořit příjemnou naléhavost a nátlak. Kapela mnohdy jen opakuje daný motiv, ale postupně jej zahušťuje přidáváním dalších linek, což ve výsledku funguje více než dobře a nijak tomu nevadí ani skutečnost, ...

Kozeljnik – Death Gives Unto Life

11.9.2016

H.

Skoro by se mohlo zdát, že nemine rok, kdy by se neobjevil počin, na němž by se nepodílel srbský nezmar Kozeljnik. Přesto loni takový rok minul. Obě jeho hlavní působiště – The Stone a sólový projekt – mlčela, a i když se přidal k Ophidian Coil, na jejich loni vydaném ípku „Denial | Will | Becoming“ se ještě nepodílel. Letos už je ale situace jiná, protože už s kapelou Kozeljnik vypustil do světa půlhodinku nové muziky – „Death Gives Unto Life“. Kozeljnik – myšleno skupina – nevydali desku už pěkně dlouho, je to celých šest roků od „Deeper the Fall“. Svou produkci před třemi lety prezentovali s EP „Null: The Acheron of Multiform Negation“ a letošní počin je rovněž jen ípko. Na druhou stranu, minialba jsou u Kozeljnik(a) co do stopáže výživná, tak alespoň něco. Kozeljnik (fakt ...

Ritual Death – Ritual Death

4.9.2016

H.

Sledovat slavné kapely je jednoduché. Jsou všude vidět, všude se o nich píše. Ve většině případů ani není nutno tento stav dále přiživovat a psát o nich dál, když už bylo napsáno takřka a když už to dělají jiní. Naopak hledat v zapadlých končinách prohnilého podzemí je mnohem více vzrušující a zajímavější. Dá to práci, ale jsou i případy, kdy to nese své ovoce a vykoukne na vás něco skutečně dobrého, leckdy i lepšího než ta navoněná velká jména, jaká na vás koukají z obálek časopisů a headlinerských slotů festivalů. A přesně to se týká Ritual Death. Na druhou stranu, v tomto případě to možná trochu přeháním, protože nebyl zas takový problém Ritual Death nalézt. Jistě, jedná se o tajemnou formaci z mrazivého severu; sestava – neznámá (hádám však, že půjde o nějaké zkušené muzikanty); status – ...

Isgärde – Jag enslig skall gå

28.8.2016

H.

Isgärde je jednočlenným projektem se vším všudy. Za touhle skupinou stojí jistý Somath, který debutovou desku „Jag enslig skall gå“ kompletně složil, nahrál i vyprodukoval. Pouze mastering svěřil do rukou někoho jiného a na nemetalové intro „Isgärde“ a outro „Korpen“ si pozval hosty. Aby toho nebylo málo, tak hned zadní obal nahrávky hrdě křičí do světa, že domovinou Isgärde není kontinentální Švédsko, nýbrž ostrov Öland, jemuž je nakonec celá nahrávka i věnována. Vcelku amatérský přebal „Jag enslig skall gå“ (vůbec bych se nedivil, kdyby si i ten Somath vyrobil sám) věští, že zde půjde buď o blackmetalovou nudu, anebo nenápadnou podzemní chuťovku, jež v sobě skrývá víc, než se na první pohled může zdát. Poslech ovšem ukáže, že správně je bohužel ta první možnost, jelikož „Jag enslig skall gå“ je vcelku průměrným cvičením ...

Disharmonic – Carmini mortis [Omicron Omega]

25.8.2016

H.

S italskými okultisty Disharmonic se na našich stránkách nesetkáváme prvně. Již v minulosti jsme si zde posvítili na minialbum „Il rituale dei non morti“ a desku „Magiche arti e oscuri deliri“ z loňského roku. Dneska se zaměříme na jejich další počin „Carmini mortis “. V jeho případě ovšem bude docela zásadní si nejdříve objasnit, co je tahle nahrávka vůbec zač. A v předstihu mohu prozradit, že v tom svou roli bude hrát i jmenované EP. Pro plné objasnění okolností si dejme historické okénko. Disharmonic začali hrát na konci 90. let a posléze se rozpadli v roce 2003 s jedním albem na kontě a s rozpracovaným následovníkem, k jehož vydání už ovšem nedošlo. Obnova činnosti přišla v roce 2011, kdy Disharmonic navázali na rozdělaný materiál, počin dokončili a vydali jej pod názvem „Carmini mortis“. Šlo o koncepční desku o smrti… nebo ještě lépe řečeno: ...

Khanus – Rites of Fire

21.8.2016

H.

Některým skupinám to chvíli trvá, než se vyhrají do skutečně zajímavé podoby. Jiným se to nepovede nikdy. A pak je tu ještě ta sorta kapel, jež nabízejí hodně kvalitní muziku již od svého debutu. Do poslední jmenované množiny patří i finští Khanus – byť je pravda, že zde v pozadí nestojí teenageři, co právě vzali do ruky svoje první kytary, ale třicátníci, kteří už mají zkušenosti a něco nahráno. To ale nic nemění na tom, že debutové EP „Rites of Fire“ za pozornost stojí. Abychom si rozuměli – nejedná se o perfektní a bezchybnou záležitost, to skutečně ne. Rozhodně však není sporu o tom, že se pod krásně zpracovanou obálkou (!) skrývá vysoce zajímavý materiál věštící veliký potenciál do budoucna. A to lze tvrdit i při vědomí toho, že Khanus na své prvotině předkládají jen necelých 14 minut ...

The Hexagram – Demo MMXVI

18.8.2016

H.

Přestože je „Demo MMXVI“ – ostatně jak už jeho název napovídá – demosnímkem, projekt s názvem The Hexagram není úplně čerstvou záležitostí, jež by vznikla třeba letos nebo loni. Počátky formace se datují do roku 2013, ale tehdy šlo o trochu něco jiného co do stylového zaměření. Slyšel jsem EP „Other Kingdom“, jež vyšlo v březnu 2014, a jednalo se o typického zástupce neurvalé black/hardcorové větve, namátkou něco ve stylu The Secret, Hexis nebo s přivřenýma očima Celeste. „Demo MMXVI“ lze tedy považovat za cosi jako nový začátek – vlastně je tak i prezentován přímo skupinou. Jednak jde o restart žánrový, druhak i o restart geografický. Zemí původu The Hexagram je totiž Ukrajina, ale veškeré indicie nasvědčují, že v mezičase se jediný člen (ano, jde o jednočlenný projekt), který si jen tak mimochodem říká velice úsporně D. (to ...

Gandalf’s Owl – Winterfell

14.8.2016

H.

Abych pravdu řekl, tak když jsem prvně viděl jméno kapely Gandalf’s Owl, docela jsem se rozesmál. Stejně tak ani obal debutového EP a jeho název „Winterfell“, zjevně odkazující na seriál „Game of Thrones“ případně jeho knižní předlohu (nevím), což je dneska jakože cool na to čučet, ve mně příliš velká očekávání nevzbuzoval. A když k tomu navíc přihodím skutečnost, že za Gandalf’s Owl stojí jistý Gandolfo Ferro, tedy současný zpěvák powermetalových Italů Heimdall, tak to na natěšenosti alespoň u mě také zrovna nepřidá. Přesto všechno jsem si „Winterfell“ nakonec pustil, protože žánrová kolonka slibovala dark ambient. Jen díky tomu jsem se rozhodl, že velkoryse přehlédnu lehce nablblý název i mdlý obal (vzhledem ke zvolené hudební formě dost nevhodný, řekl bych) a přece jen to zkusím. Ale na rovinu říkám, že kdybych věděl, ...

Anthropoid – Sběrné surovosti

11.8.2016

H.

Projekt Anthropoid prý sice vznikl už v roce 2011, ale já osobně jsem o jeho existenci až donedávna neměl tušení. To se změnilo až s příchodem nového, celkově třetího EP „Sběrné surovosti“, které údajně „první vážně míněné“ a zároveň poslední. Mohlo by se na první pohled zdát, že ono prohlášení, že jde o první vážně míněnou nahrávku, je jen nějakým specifickým smyslem pro humor, ale poté, co jsem si poslechl oba předcházející počiny „Enneagram“ (2011) a „Urbi et orbi“ (2012), s tím musím bezezbytku souhlasit. První dvě ípka jsou totiž regulérně příšerná, amatérismus z nich táhne na sto honů a… nebudeme chodit kolem horké kaše, prostě se to nedá poslouchat ani za zlaté prase a je to tak špatné, že to pomalu nelze omluvit ani statusem začínajícího muzikanta. Nejnovější „Sběrné surovosti“ jsou oproti ...

The Leaving – Faces

7.8.2016

Atreides

O švýcarských chasnících Zatokrev jste už v našich končinách mohli párkrát slyšet. Doom/sludgová smečka funguje už nějaký ten pátek a na kontě se jí už pár řadovek povaluje. Ptáte se, jak to souvisí s dnešní recenzí? Nu, personálně. The Leaving je totiž projekt kytaristy Frederyka Rottena… nicméně na rozdíl od jeho domovské kapely to na své sólové dráze vzal docela jinou cestou. Agresivní, atmosférické bahno vyměnil za akustiku a elektrickou kytaru bere do ruky jen výjimečně. Pár let nazpět jste o něm mohli zaslechnout, když vydal album „Even If We Sleep“ pod jménem Freddy Rotten, nicméně svůj projekt později přejmenoval a letos vydal album „Faces“. Necelých padesát minut nabízí desítku baladických písní, které mají s Frederykovou domovskou skupinou vlastně jednu věc společnou: důraz na atmosféru. Pod hlavičkou The Leaving se rozhodně neskrývá bujará ...

The Shiva Hypothesis – Promo 2015

3.8.2016

H.

Vždycky mě bavilo vyhledávat a objevovat nové kapely. A to ať se budeme bavit o již zavedených jménech, která mi do té doby unikala, anebo začínajících talentech. Na druhou stranu, u začínajících formací onen talent může být leckdy docela diskutabilní a často se člověku stane, že spíš sáhne do hovna. Nizozemci The Shiva Hypothesis patří právě do té druhé jmenované sorty a my si teď zkusíme povědět, jak jsou na tom s talentem… zdali je to dobré, anebo se jedná o sáhnutí do vy-víte-čeho… The Shiva Hypothesis jsou skutečně teprve na začátku své cesty a dodnes za sebou mají jen koncertní činnost a loňský třískladbový kraťas, na nějž se zaměříme (ačkoliv kapela již aktuálně pracuje na svém dlouhohrajícím debutu). Nicméně ani tyto okolnosti The Shiva Hypothesis nijak nebrání v ambicích. Skupina se hned na první pohled snaží působit dojmem, že se nejedná ...

Wrath of the Weak – Weight

28.7.2016

Skvrn

Drtivou většinu veškerých námi recenzovaných nahrávek tvoří aktuální desky. Od momentu vydání články dělí zpravidla menší počet měsíců, v tom lepším případě (a uznávám, že většinou ne v tom mém) jen pár týdnů. Je tedy nanejvýš logické, že inkriminovaná hudba pochází od aktivních, v době recenzování nahrávky hrajících a skládajících spolků. Nicméně existují i výjimky a jedna z nich přichází právě dnes. Americký alternativně black metalový projekt Wrath of the Weak sice ukončil činnosti v roce 2010, avšak jeho poslední počin, EP „Weight“, vyšel až letos, šest let od ohlášení rozpadu. Důvody pro tento krok bych vám sdělil rád, jenže veškeré pátrání skončilo bez valnějšího úspěchu, a spokojit se je třeba jen s odhadováním. Vše naznačuje, že na letošní nahrávku zřejmě žádný následovník nenaváže.

Behewrath – Grim Echoes of the North

24.7.2016

H.

Formací – ideálně jednočlenných – které se obrací za zlatým věkem pravověrného black metalu a i v dnešní době do světa pouštějí zašpiněné garáže, je nepřeberné množství. A přece se stále vynořují další a další projekty s tím samým záměrem. Jeden takový, Behewrath, se před nějakou dobou vyskytl i v Litomyšli a aktuálně vypustil svůj první demosnímek. Už samotný jeho název dostatečně výmluvně říká, oč zde půjde – jmenuje se totiž „Grim Echoes of the North“. Samotný poslech žádná velká překvapení nepřinesl, protože se skutečně jedná o black metal v ortodoxně primitivní formě, jež jaksi odmítá přijmout skutečnost, že rok 1990 už je dávnou v trapu. Očekávat jakoukoliv originalitu není na místě, ale už jen z prezentace Behewrath je na první pohled patrné, že o nic takového autorovi ani nešlo, naopak je nepřehlédnutelné, že „Grim Echoes of the North“ vzniklo ...

Zā Lä Thü – Psychotronic Generator

20.7.2016

H.

Před několika měsíci se zde objevila recenze na eponymní desku formace s prapodivným názvem Zā Lä Thü. Článek se tehdy nesl ve velmi pozitivním duchu, jelikož to, co americká dvojice předváděla, bylo velmi zajímavé. Šlo o sympaticky šibnutou kombinaci, kde se mezi sebou třískala okultní prezentace, strojově technické „meshu“ riffování a expresivní ženský vokál. Výsledek ale zněl lépe, než by se dle popisu mohlo zdát, a já osobně jsem se při poslechu bavil – obzvláště díky tomu, že Zā Lä Thü nechyběly ani dobré skladatelské schopnosti, důkazem čehož bylo hned několik regulérně výborných skladeb. Když tedy Zā Lä Thü na loňskou řadovku nedávno navázali čerstvým EP „Psychotronic Generator“, nijak jsem se poslechu nebránil. Vlastně jsem byl i docela zvědavý, zdali Američané nastavenou laťku udrží a jestli opětovně půjde o tak povedenou záležitost, jakkoliv tentokrát ...

Häxenzijrkell – Der Lasters der Zauberey

17.7.2016

Metacyclosynchrotron

Häxenzijrkell z Německa se na scéně uvedli teprve letos, za to ale již se dvěma demo nahrávkami, které dohromady nabízejí víc než 30 minut blackmetalovém hudby. A jaké! Nebudu zde plýtvat slovy na demo číslo jedna, není nic jednoduššího než si ho prostě pustit na bandcampu, i ono za poslech stojí. Ale zde si představíme čerstvější nahrávku: Dvouskladbové EP „Der Lasters der Zauberey“. Kdybych měl zdejší hudbu představit pomocí klasického srovnání, tak bych zprvu jmenoval Burzum a Urfaust, a to kvůli tomu, jak s málem tvoří tak mnoho. Ale je jasné, že Häxenzijrkell díky své atmosféře osloví i fanoušky takových Mare či Cultes des Ghoules. Kdyby vám „Der Lasters Der Zauberey“ někdo pustil bez jakýchkoliv dodatečných informací, pevně věřím, že by vaši představivost zaplnily obrazy bosorek a sabatů. Navzdory jednoduchému receptu (a nebo ...

Infernal Diatribe – Videha Mukti

13.7.2016

H.

Indie nepatří a nikdy nepatřila k metalovým velmocím, nicméně už jen z pozice druhé nejlidnatější země na planetě je jasné, že i tady se tvrdá muzika hrát bude. Nepochybuji o tom, že nějaká jména byste jistě dohromady dali, ostatně hned několik jsme si jich zde již v minulosti představili, z Indie i obecně z této oblasti včetně okolních států. A nyní se krátce podíváme na další takovou smečku. O Infernal Diatribe, jejichž domovinou je metropole Kalkata v Západním Bengálsku, toho moc k povídání ještě není. Myšleno tedy co do historie skupiny. Pětice totiž minulý měsíc debutovala se svým úplně prvním počinem, jímž se stalo minialbum „Videha Mukti“, na němž se nacházejí čtyři songy o souhrnné délce necelé půlhodinky. Nemusíte mít zrovna doktorát z matfyzu, abyste si spočítali, že při necelé půlhodině hrací doby a čtyřech skladbách nepůjde o krátké vypalovačky. Infernal Diatribe se toho nebáli ...