Minirecenze

  • Twilight Fauna / Jennifer Christensen – split

    23.11.2015

    H.

    Twilight Fauna / Jennifer Christensen - split

    Musí se nechat, že když nic jiného, tak se na tomto splitku potkává poměrně zvláštní kombinace žánrů. Twilight Fauna je jednočlenný black metalový projekt USA, který začal své první nahrávky vydávat v roce 2012 a od té doby stihl Ravenwood (což je onen jediný člen) vytvořit a vydat pět dlouhohrajících alb a ještě o něco málo větší počet neřadových počinů, především splitů… Zatím to asi nezní jako něco, co by na našich stránkách mělo být nějak ojedinělé, nicméně ona zvláštní žánrová kombinace přichází s druhým účinkujícím. Tím je americká (mimo jiné) cellistka Jennifer Christensen, jež zde vystupuje vůbec poprvé sólově pod svým vlastním jménem. Jejím asi nejznámějším působištěm je ovšem neofolková skupina Disemballerina, která má v současnosti na kontě dvě desky (ta aktuální, „Poison Gown“, je venku opravdu čerstvě – ...

  • Yuri Gagarin – Sea of Dust

    17.11.2015

    H.

    Yuri Gagarin - Sea of Dust

    Yuri Gagarin – nebo také počeštěle Jurij Gagarin, případně úplně správně rusky Юрий Гагарин – je samozřejmě jméno, které nikomu z vás nemusím představovat, protože ponětí o tom, kdo tenhle člověk byl, snad patří k úplně elementárním obecným znalostem. Tento sovětský kosmonaut, který žil v letech 1934-1968, se proslavil jakožto první člověk, který vzlétl do vesmíru. A právě po něm se pojmenovala i jedna švédská skupina, jejíž název tedy zní – teď to nebude moc velké překvapení – Yuri Gagarin. Asi je vcelku zřejmé, že když se někdo pojmenuje zrovna po Gagarinovi, tak jeho muzika nejspíš bude mít co do činění s vesmírem – a taky, že ano, neboť Yuri Gagarin (formální poznámka: odteď dál kdykoliv tohle jméno zmíním, tak už mluvím švédské kapele, nikoliv sovětském astronautovi) se vrhli na pole space rocku a obecně ...

  • Desecration / Holocausto Canibal – Intravisceral Necropsia

    14.11.2015

    H.

    Holocausto Canibal - Necropsia Cadaverina

    Jedna věc je zřejmá – „Intravisceral Necropsia“ není nahrávkou pro nějaké slečinky. Přestože hrací doba nedosahuje ani osmi minut, tak to není určeno lidem, kteří považují power metal za docela tvrdou muziku. Naproti tomu, pokud si libujete v death metalovém potažmo grindovém hoblování, kde kytary pářou břicha a střeva lítají všude kolem, pak tohle bude záležitost přesně dle vašeho gusta. Ostatně – také se na tomhle splitku nepotkávají žádní amatéři, neboť obě zúčastněné smečky jsou zavedenými undergroundovými jmény, o něž jste už jistě museli přinejmenším zavadit, pokud se o tuhle scénu nějakým způsobem zajímáte. Nicméně i přesto, že až po kotníky vězíme v kaši z vnitřností, nejsme nekulturní hovada a víme, že je slušnost alespoň formálně představit, tak pojďme na věc. Jednu stranu tohoto obrázkového sedmipalce, jenž vyšel v limitované edici 500 kopií a ...

  • Pospolite ruszenie – Pospolite ruszenie

    10.11.2015

    H.

    Pospolite ruszenie - Pospolite ruszenie

    No, musím se přiznat hned na začátek, že bezejmenné debutové album polské formace Pospolite ruszenie mi dalo docela zabrat. Nicméně i navzdory tomu, že jsem se k nahrávce snažil přistupovat férově a dát jí odpovídající prostor a čas, snažení nakonec nebylo úspěšné, ačkoliv se několik málo pozitivních věcí na „Pospolite ruszenie“ najde, jako celek mi to těžce nesedlo. Než se ale dostaneme k jádru pudla, pojďme si tuhle skupinu nejprve trochu představit… Pospolite ruszenie se vrhli na vcelku specifické pole míchání rockové a středověké hudby. To je dle mého názoru poměrně těžká disciplína, kterou jen zlomek interpretů zvládne pojmout takovým způsobem, aby to neznělo jako zoufalost a utrpení v notách. Kamenem úrazu číslo jedna bývá, že to je prostě hovno středověk, že je to jen taková pseudo-středověká hudba a že se na tenhle pojem ...

  • All Seeing Eyes – Trinity Road

    8.11.2015

    H.

    All Seeing Eyes - Trinity Road

    Dvojalbum je dle mého názoru poměrně těžká disciplína. Vlastně mi přijde trochu zvláštní, že si na tuhle výzvu troufne tolik kapel, jelikož většina z těch, jejichž díla se mi dostanou do rukou (anebo přesněji řečeno do přehrávače), si na tom vyláme zuby. Stvořit takové dvojalbum, aby skutečně mělo smysl a aby se na něm nacházel kvalitativně vyrovnaný a poutavý materiál po celou hrací dobu, to je prostě strašně těžké. Případy, kdy je třeba první disk v pohodě a druhý už nudí, jsou ještě relativně snesitelné oproti případům, kdy taková nahrávka trvá přes 100 minut a je nudná po celou dobu. Bohužel, počin, o němž si nyní budeme povídat, patří do té nepříliš lichotivé sorty. Utáhnout dvojalbum je totiž fuška i takových těch, řekněme, umělečtějších žánrech, natožpak jedná-li se o heavy metal – byť je vybaven přídomkem ...

  • Ruin – Spread Plague Hell

    5.11.2015

    H.

    Ruin - Spread Plague Hell

    Ruin je hned na první pohled zajímavá smečka. Kořeny těchto Američanů sahají až do počátku 90. let, kdy ovšem fungovali jen nějaké dva roky a zanechali po sobě pouze jeden kazetový demosnímek. Nyní, po více jak dvaceti letech, se formace opět vynořila z hlubin, aby vyvrhla další kazetové demo s názvem „Spread Plague Hell“. V sestavě Ruin se prý nacházejí členové jiných zavedených kapel, nicméně jejich identity nebyly a prý ani nebudou odhaleny a údajně i informace, které lze o skupině nalézt na stránkách jako Metal-Archives, nejsou úplně přesné a pravdivé. Jediné, s čím si tedy asi máme vystačit, je jedna zrnitá fotka a jeden hodně animální demáč… Nebudeme chodit kolem horké kaše – Ruin hrají nepřátelské death metalové zvěrstvo. Nečekejte žádné melodické pidlikání, žádné groovy riffy nebo jakékoliv jiné podobné srandičky pro vyměklé sráče. ...

  • Nangilima – The Dark Matter

    24.10.2015

    H.

    Nangilima - The Dark Matter

    Nevím, jestli je to nějaký žánrový trend, anebo mám prostě jen to štěstí (smůlu?), že mi tolik takových věcí přichází do cesty, ale přijde mi, že za poslední rok, dva jsem poslouchal nadměrné množství doom metalových projektů, jejichž členové se rekrutují z vícera zemí (a mnohdy i z různých kontinentů, ale není dnešní případ). Jak asi tušíte, jen těžko bych o tom mluvil, kdyby se to netýkalo i skupiny Nangilima, v jejíchž řadách najdeme (alespoň soudě dle informací na oficiálním Facebooku) muzikanty ze Švédska, Španělska a Bulharska. Ale to je jen taková zajímavost na začátek, v reálu je mi popravdě vcelku šumák, jestli si ta která kapela dává zkoušky jenom skrz Skype, anebo to hobluje pěkně postaru v garáži. Ten druhý způsob je mi sice sympatičtější, nicméně hlavní slovo má stále finální podoba vlastní hudby. ...

  • Human Bodies / Leather Chalice – split

    20.10.2015

    H.

    Human Bodies / Leather Chalice - split

    Abych řekl pravdu, ani jednu z kapel, které se účastní tohoto splitu, jsem až doposud neznal. Nicméně se není moc co divit, jelikož obě formace prozatím žádnou velkou díru do undergroundové scény neudělaly… Human Bodies i Leather Chalice jsou na tom vlastně docela podobně. Obě kapely vydaly své první, demáčové počiny v roce 2013, obě mají na kontě jeden řadový počin z loňského roku („No Life“ v případě Human Bodies, „Sweet Perfume of Coffin Air“ v případě Leather Chalice), ale vzhledem k počtu odkroucených let je diskografie obou relativně bohatá díky množství demosnímků, splitek a dalších neřadovek. I stylově jsou si obě skupiny blízké, protože obě produkují špinavý a neurvalý black metalový underground, který své vlivy chlemtá i z misek s nápisy punk nebo crust. Snad jediný rozdíl tedy tkví v tom, že Human Bodies dle všeho ...

  • Coil Commemorate Enslave – Maxima moralia sovraumanità

    17.10.2015

    H.

    Coil Commemorate Enslave - Maxima moralia sovraumanità

    Formace Coil Commemorate Enslave není žádným známým pojmem, ani to není nějaká podzemní kultovka nebo snad dobře skrytý klenot black metalové scény… je to prostě normální kapela, která nefunguje nijak zvlášť dlouho, ani nijak zvlášť krátce a do širšího (byť žánrového povědomí) se jednoduše (ještě?) nedostala… První známky života Coil Commemorate Enslave sahají do roku 2008, kdy skupina také vypustila svůj první demosnímek. Pak ovšem co do nové tvorby nastalo na nějakou dobu ticho, jež bylo prolomeno až v loňském roce za pomoci dlouhohrajícího debutu „L’infinita vanità del tutto“, který vyšel nejprve vlastním nákladem krátce nato i v reedici u zavedeného labelu Aeternitas Tenebrarum Musicae Fundamentum. A právě na ten nyní tito Italové navazují novým EP „Maxima moralia sovraumanità“ (někde psaném jako řadové album, nicméně sama kapela jej označuje jako EP). ...

  • Black Flame – The Origin of Fire

    14.10.2015

    H.

    Black Flame - The Origin of Fire

    Black Flame je kapela, kterou mám v hledáčku už delší dobu a dlouho jsem plánoval, že se na její tvorbu podívám podrobněji. To, že má člověk chuť se těmhle Italům podívat na zubní protézu, by ale nemělo být nijak zvlášť překvapující – Black Flame sice nepatří mezi nějaké vyloženě kultovní záležitosti, ale mají za sebou již ranec roků aktivní činnosti (vznik se datuje do konce 90. let), několik desek a v neposlední řadě mají v rámci undergroundu docela solidní jméno. Jenže znáte to – lenost je lenost, pořád je co poslouchat, takže některé skupiny prostě neustále zůstávají opomíjeny, což byl u mě mimo jiné právě případ Black Flame. A jak už tomu tak bývá, byla to právě nově vydaná deska, kvůli níž konečně nastal zlom – tato deska nese název „The Origin ...

  • Kerker – A Dime for the Bleak Faces

    11.10.2015

    H.

    Kerker - A Dime for the Bleak Faces

    Jsou kapely, které se hned na první pohled tváří velice zajímavě a člověk má chuť si jejich muziku poslechnout. A pak jsou tu kapely, které jsou na tom zcela opačně a při pohledu z dálky naopak vypadají tuze obyčejně a nezajímavě. Němečtí Kerker se v mém případě zařadili do té druhé zmiňované kategorie… Řekněme si to upřímně – tahle bavorská smečka skutečně na první pohled nevypadá jako něco, co by člověku mělo způsobit hudební orgasmus. Tváří se to jako tuze neobjevný syrový oldschoolový black metal, v němž nebude místo byť i jen pro ždibíček inovace. Nedůvěru navíc zvyšuje i prapodivná obálka alba „A Dime for the Bleak Faces“, jež mi k tomuto druhu muziky příliš nesedí. A přesto je tahle skupina, jejíž valná část se rekrutuje ze zavedenější (ale ne o moc) formace Todeskult, poslouchatelnější, než jsem předem ...

  • Dementia Senex / Sedna – Deprived

    7.10.2015

    H.

    Dementia Senex Sedna - Deprived

    Po nedávné minirecenzi na spolupráci Abaton a Viscera/// tu máme další společnou nahrávkou dvou zajímavých formací z Itálie. V tomto případě se jedná o kapely Dementia Senex a Sedna, z nichž možná ani jedna ještě neudělala díru do hudebního světa, nicméně ti, kteří sledují i undergroundovou „tichou poštu“, již na obě narazit mohli. Tím o malinko zajímavějším účastníkem tohoto nosiče je z mého subjektivního úhlu pohledu Sedna. Tahle tříčlenná formace na sebe prozatím nejvýrazněji upozornila na podzim loňského roku, kdy vydala velice zajímavý bezejmenný dlouhohrající debut, na němž nabídla více jako 50minutovou black / sludgovou atmosféru o čtyřech chodech. Oproti tomu Dementia Senex prozatím žádný velký počin na kontě nemají, a jejich doposud nejvýraznější nahrávkou tak stále zůstává minialbum „Heartworm“, jež vyšlo v dubnu roku 2013. V případě, že již obě skupiny znáte, vás možná zaujalo, že k sobě ...

  • Archagathus – Dehumanizer

    4.10.2015

    H.

    Archagathus - Dehumanizer

    Pokud si dobře pamatuju, tak když jste ve škole při písemce opisovali od spolužáka a byli jste u toho přistiženi, dostali jste pětku. Hudební scéna ovšem funguje jinak. Zde můžete opisovat zcela beztrestně a ještě se tím veřejně chlubit prostřednictvím vydávaných cédéček – a sere to jen málokoho. Jedněmi z ukázkových opisovačů jsou i zámořští kaňouři Archagathus. A od koho že tahle parta z Winnipegu opisuje? Inu, hoši to vlastně nenápadně říkají už názvem svojí kapely. Archagathus byl syrakuský princ, který žil ve 4. století před naším letopočtem. A jeho otec se jmenoval – Agathocles. Ano, je to tak, Američané se zakoukali právě do tvorby belgické grindcorové kultovky Agathocles, na což odkazují nejen názvem, ale i velice podobným logem (na první pohled jsem si fakt myslel, že to je notoricky známé logo Agathocles) a v neposlední řadě samozřejmě i muzikou. ...

  • Maleficentia – Finis gloriae mundi

    29.9.2015

    H.

    Maleficentia - Finis gloriae mundi

    Po světě běhá poměrně solidní množství výborných kapel. Zároveň však po něm běhá i množství špatných kapel – ta mrška statistika jednoduše skutečně funguje. Posluchač se většinou snaží vyzobávat ty první zmiňované, to dá rozum, ale občas se prostě stane, že vám do přehrávače zavítá i nějaká nudná kravina. A přesně ta do mého přehrávače nedávno zavítala prostřednictvím francouzské skupiny Maleficentia… Maleficentia nejsou žádní nováčci – fungují již od konce 90. let a loňský počin „Finis gloriae mundi“, o němž si nyní budeme povídat, je jejich čtvrtou řadovou nahrávkou. Přesto jsem o nich poprvé slyšel až teď a hned na rovinu říkám, že by mi bylo lépe, kdyby se tak nestalo. Zdálky se Maleficentia netváří jako něco, co už od pohledu zavání průserem… papírově by zkušenosti měli mít a kombinace symfonického metalu a francouzského původu ...

  • Altarage – MMXV Demo

    26.9.2015

    H.

    Altarage - MMXV Demo

    Vzhledem k tomu, že jsou Altarage doposud zcela neznámým pojmem, asi by se slušelo pro začátek tuhle smečku trochu představit. Takže – kdo to tedy je? Popravdě řečeno… nevím, a jestli mi náhodou něco neuniklo, tak to vlastně neví nikdo, a to včetně labelu, který tenhle počin vydal. Jediné, co je o Altarage známo, je původ a samotná hudba. Tahle záležitost pochází ze Španělska a hraje ukrutné death metalové zvěrstvo. „MMXV Demo“ je prvním počinem, jenž pod hlavičkou Altarage vychází, ale nenechte se zmást tím, že se jedná o pilotní demosnímek, který nabízí jen dvě skladby o hrací době nějakých deseti minut, protože tohle za slyšení rozhodně stojí i tak. Tedy – za předpokladu, že si libujete ve skutečně chlíváckém death metalu. Zapomeňte na nějaký klasický oldschool death metal nebo nějakou krkolomnou techniku – ...

  • City of Echoes – Wishful Thinking

    22.9.2015

    H.

    City of Echoes - Wishful Thinking

    Recenzuje-li člověk nějakou známou, neřkuli legendární skupinu, tak to nutnost není, ale když se recenze týká nějakého málo známého (případně takřka neznámého) projektu, asi by se slušelo jej na začátku v krátkosti představit – a právě to bude i dnešní případ. Tak tedy – přivítejte City of Echoes. Jedná se o jednočlenný projekt pocházející z jihozápadní části Ruska. Nemýlím-li se, jméno City of Echoes se vynořilo teprve v letošním roce, kdy také vyšel první počin v podobě minialba „Wishful Thinking“ (bystře tušíte, že právě o něm si budeme povídat). Jak už tomu tak ale bývá, za kapelou stojí člověk, jenž už za sebou něco málo má, byť nějaká díra do světa to také není. City of Echoes je totiž dítkem Alexe Buharina, který už vytvořil pár počinů pod hlavičkami skupin Winds with Hands a One ...

  • Kratherion – Mantra Lucifer Flagelantes

    19.9.2015

    H.

    Kratherion - Mantra Lucifer Flagelantes

    Dejme si na začátek malý kvíz – co dostanete, když vezmete Therion a přidáte k nim „kra“? Ano – Kratherion. Se svými slavnějšími skoro-jmenovci ze Švédska ovšem tahle chilská smečka nemá společného zhola nic… I když… jak tak nad tím přemýšlím, tak trochu kecám, protože něco malinko ty dvě kapely společného mají, jen se nesmíme bavit o současných Therion. Pamatujete se na raná alba, která vyšla ještě předtím, než se Švédové vydali na symfonickou dráhu? Ano, myslím přesně tu dobu, kdy drhnuli syrový death metal. Kratherion totiž také drtí špinavý death metal značně oldschoolového střihu. Tím ovšem spojitosti končí, protože tohle pseudo-vtipné intro tu je jen jako chabá náhražka solidního úvodu recenze a vzniklo jen díky relativně podobným názvům. Sami Kratherion vznikli začátkem aktuálního tisíciletí, což už vlastně není tak úplně ...

  • Macerie – Macerie

    16.9.2015

    H.

    Macerie - Macerie

    V posledních letech se docela rozmohly kapely, které do jednoho kotle v různém poměru házejí black metal, sludge, post-hardcore, případně i crust nebo doom metal a míchají z toho jednu kurevsky hutnou špinavou směsici kytarového humusu. Přesně do téhle sorty se v nedávné době zařadila také mladá italská parta Macerie, jež je naprosto ukázkovým produktem této vlny. Jenže jakkoliv se z téhle muziky stal pomalu trend, já jsem ochoten ji vzít za svou, je-li to pořádně hutný náhul s těžkou atmosférou a odkapává-li z reproduktorů hnus po litrech. V tomhle žánru mi to ke štěstí stačí… dokázali něco takového vyprodukovat i Macerie? Tahle čtveřice z Florencie vznikla v loňském roce a poprvé se o slovo přihlásila letos na jaře, kdy vydala (digitálně a na kazetě) své první bezejmenné ípko, jemuž – když nic jiného – nechybí alespoň zajímavý přebal. Vlastní obsah už však ...

  • Iwrestledabearonce – Hail Mary

    13.9.2015

    nK_!

    Iwrestledabearonce - Hail Mary

    Louisianská nejen deathcorová smečka s crazy názvem Iwrestledabearonce vydala koncem června své čtvrté řadové album jménem „Hail Mary“. Nejen deathcorová? Tahle banda ve své muzice mixuje prvky metalcoru, mathcoru, avantgardy a právě deathcoru. Jakže to zní, ptáte se? Bez vytáček můžu říct, že opravdu šíleně. Hudba Iwrestledabearonce nebyla nikdy úplně jednoduše přístupná a s „Hail Mary“ stoupá její feeling na úplně nový level hraničící s bezbožnou sebetrýzní. Ono poslouchat třičtvrtěhodinovou nahrávku, na níž se v jednom kuse bez přestání mění tempo postrádající hlavu a patu, může být solidní očistec přirovnatelný k výplachu mozku savem.

  • Abaton & Viscera/// – Diade(ms)

    6.9.2015

    H.

    Abaton & Viscera - Diade​(​ms)

    Abaton je kapela, jež by českému posluchači nemusela být neznámá. Už nejednou vystoupili v České republice a také se našinci dobře pamatují díky shodě jména s někdejším pražským klubem. Oproti tomu formace se zvláštním lomítkovým názvem Viscera/// pro mě osobně byla až doposud neznámým pojmem – byť nepopírám, že může jít pouze o mou nevědomost. Nicméně je to paradoxní, protože z těchto dvou skupin je to právě Viscera///, kdo má víc zkušeností, víc odkroucených let, víc vydaných nahrávek… Tak či onak, nyní se tyto dvě stylově i zeměpisně (obě z italského regionu Emilia-Romagna) nepříliš vzdálené kapely spojily na jednom nosiči, jehož název zní „Diade(ms)“. Je však nutno zmínit, že se nejedná o obyčejné split album… mnohem přesnější by bylo zařadit „Diade(ms)“ do šuplíčku kolaboračních počinů, přestože o typickou kolaboraci, kdy se sejdou dva projekty a dají dohromady ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy