Minirecenze

  • Psychedelic Witchcraft – Black Magic Man

    9.8.2015

    H.

    Psychedelic Witchcraft - Black Magic Man

    U skupiny jako Psychedelic Witchcraft se lze jen těžko ubránit pomyšlení o trendovosti, jelikož tahle italská parta je naprosto ukázkovým příkladem jedné z nejvýraznějších módních vln posledních let. Připadá vám, že není zrovna slušné označit kapelu hned v první větě recenze jako čirý trend? Inu, možná máte pravdu, avšak považte sami: Psychedelic Witchcraft produkují stoner / doom / rockové retro s holkou za mikrofonem a s přetěžce okultní prezentací – textovou i vizuální. To jsou dvě nejdůležitější věci, které byste si měli v případě těchto Italů zapamatovat – takřka vše, co dělají, je occult a retro jak noha. V této chvíli se asi může zdát, že vše spěje k tomu, abych Psychedelic Witchcraft potažmo jejich debutové EP „Black Magic Man“ strhal a – jak se dnes moderně a neretro říká – zdissoval. Nicméně ...

  • Lambs – Betrayed from Birth

    6.8.2015

    H.

    Lambs - Betrayed from Birth

    Lambs není zrovna nejoriginálnější název. Ani nemusíme počítat singulární tvar slova, pod nímž se skrývá poměrně známé elektronické duo z Velké Británie, protože si vystačíme jen s plurálem – pod jménem Lambs najdeme kupříkladu rockovou skupinu z Anglie, pankáče z Německa nebo heavy metalovou formaci z Finska. A ke všem těmto jménům se před nedávnem přidali další Lambs, kteří pocházejí z Itálie. Naštěstí však lze říct, že oč méně si tahle čtyřčlenná parta dala práci s vymýšlením názvu, o to více se soustředila na samotný hudební výsledek, byť učiněná přehlídka originality to taktéž není. Italští Lambs se pustili do vod hutného dunění post-hardcoru, ale aby to nebyla úplná nuda, je tenhle žánr v jejich podání ještě trochu líznutý závany z hájemství sludge a black metalu, přestože v obou případech se do jisté míry jedná jen o pocitovou záležitost.

  • Odota – Fever Marshal

    30.7.2015

    H.

    Odota - Fever Marshal

    Odota je debutující smečka… tedy, vlastně byla debutující smečka, protože ono debutování vlastně proběhlo již koncem minulého roku, tudíž by možná bylo vhodnější použítí minulého času. Vlastně ani s tou smečkou to není zas tak žhavé, neboť smečky povětšinou mívají víc členů, kdežto Odota je jednočlenným projektem, za nímž stojí jistý Jarmo Nuutre (jehož doposud asi nejznámějších působištěm byli stoner / doomoví Talbot, jejichž řady před dvěma lety opustil). Podle muzikantova jména jste si nejspíš tipnuli, že zemí původu by mohlo být Finsko, ale není tomu tak. Trefili jste se však do správné ugrofinské jazykové rodiny a co do kilometrů to vlastně také není zas tak daleko – Odota totiž pochází z Estonska.

  • Viranesir – Suffering, Fear, Lucifer | Survival / Viranesir – Unity / Solaris

    20.7.2015

    H.

    Viranesir - Suffering, Fear, Lucifer

    Možná si vzpomenete, že se zde před nějakým časem objevila recenze na debutové album experimentálně black metalového projektu s prapodivným názvem Blliigghhtted, který pocházel z Turecka. Dnes se do této země vrátíme, dokonce i do stejného žánru… a dokonce i k úplně stejným lidem… Jádro veškerého dění tkví ve vydavatelství Merdümgiriz, pod jehož křídly nachází útočiště jen velice omezený počet (v řádu jednotek) skupin a projektů, přičemž takřka všechny jsou vzájemně personálně propojeny skrze tři lidi, jimiž jsou Merdümgiriz (ano, říká si stejně jako onen label), Ruhanathanas (což je jen tak mimochodem dívka, ačkoliv to tak podle pseudonymu nemusí na první pohled vypadat) a nakonec Emir Toğrul, který všechny nosiče vydávané pod onou firmou vyrábí ručně.

  • Hybrid Nightmares – The Second Age

    11.7.2015

    Zajus

    Hybrid Nightmares - The Second Age

    Začínám mít dojem, že bychom měli více sledovat australskou metalovou scénu, neboť ta v posledních letech vyvrhla hned několik zajímavých kapel. Pokud snad čekáte, že Hybrid Nightmares jsou další v řadě, máte bohužel pravdu jen částečně. Co si však zaslouží pozornost každopádně je forma, jakou se Australané rozhodli svou hudbu vydávat. „The Second Age“ je druhé ze čtyř EP, které se ukáží světu letos a které dohromady tvoří čtveřici „dob“, doprovázených souvislým příběhem (což nemohu potvrdit ani vyvrátit) a působivou grafikou. Pokud však čekáte, že po vydání čtvrtého disku alba seřadíte za sebe a dostanete jeden dlouhý opus, asi vás zklamu. „The Second Age“ totiž je až příliš podobné prvnímu dílu „The First Age“ a navíc mezi prvními dvěma díly naprosto chybí přirozené přemostění a těžko říci, ...

  • Thine – Demo 2015

    9.7.2015

    Zajus

    Thine - Demo 2015

    Je to vlastně jen pár měsíců, co tu mezi minirecenzemi proběhlo i debutové eponymní EP rakouských black metalistů Thine. V něm jsem byl z kapely natolik nadšený, že jsem se rozhodl ujmout i jeho nástupce – dvouskladbového dema. Pokud vás „Thine“ zaujalo a doufáte v nálož nového materiálu, doufáte marně. Ze dvou skladeb je totiž jen jedna nová, zatímco druhá je téměř nepozměněnou, opětovně nahranou verzí starší skladby „Precious Mind“. Když jsem oněch deset minut několik dní protáčel v uších, cosi mi úplně nesedělo. Na jednu stranu je zde stále ona skladatelská sebejistota, kterou oplývalo zmíněné EP, na druhou stranu to však tentokrát na zábavný poslech nestačí. Vrátil jsem se proto k „Thine“ a rychle zjistil, v čem je problém. Stačily dva roky a nejspíše více peněz na pořádné studium a Thine zcivilněli a ztratili ...

  • Zeit – Trümmer

    6.7.2015

    H.

    Zeit - Trümmer

    Je to až s podivem, že za tak dlouhou dobu žádnou metalovou skupinu nenapadlo se pojmenovat Zeit, tedy německým výrazem pro čas, ačkoliv třeba já osobně bych tipoval, že podobné slůvko nebude mít s uplatněním ve světě názvů tvrdě-kytarových skupin sebemenší problém. Nicméně, do roku 2010 se nikdo, kdo by se chtěl takto jmenovat, skutečně nenašel, a tak právě v této době přijala Zeit jako svůj název německá trojice, která do světa vyrazila pod black metalovým praporem. Do dnešního dne mají Zeit na kontě tři počiny – jeden demosnímek a dvě minialba. Demo a první EP vyšly svorně v roce 2013, poslední počin byl pak vypuštěn letos v dubnu – jeho jméno zní „Trümmer“ a právě ten nyní bude hlavním předmětem našeho povídání…

  • Nienör – Nienör

    23.6.2015

    H.

    Nienör - Nienör

    Když člověk vidí kompletně černý minimalistický přebal, na němž kromě švabachem napsaného názvu kapely (a zároveň i EP) není vůbec nic, asi by tipoval, že půjde o nějakou black metalovou špínu – ostatně i v kontextu toho, co tu recenzujeme nejčastěji. V případě Nienör je však takový předpoklad nesprávný, protože realita je úplně někde jinde. Nienör je portugalské duo, které tvoří bratrská dvojice Diogo a Francisco Ferreirovi. První výsledky svého hudebního snažení začali do světa pouštět na jaře loňského roku a v prosinci pak tři již vydané skladby doplnily o dvě zbrusu nové a v této podobě svou muziku pustili do světa v podobě bezejmenného, téměř čtvrthodinového EP. A hudebně se tedy jedná o co? Inu, o čistokrevný neofolk.

  • Augurs / Deathgrave – split

    15.6.2015

    H.

    Augurs / Deathgrave - split

    Split alb vychází obrovská spousta a nějaký zvláštní důvod, proč ze všech podobných nahrávek, na nichž se podílejí nějaké neznámé smečky, věnovat pozornost zrovna tomuhle kousku, asi není. Přesto je tenhle bezejmenný nosič, který společně okupují dvě zámořské (v obou případech oblast Bay Area) smečky Augurs a Deathgrave, nakonec zábavnější a lepší, než co jsem očekával, než jsem si to pustil poprvé. Jako první se slova ujmou Augurs, kteří na tento split přispěli jedním songem dlouhým čtyři a půl minuty, jehož název zní „From Maggots to Flies“, a hned na začátek mohu říct, že právě ten je tím nejzajímavějším, co celý split nabízí.

  • Burnt Offering – Беснование

    14.6.2015

    H.

    Burnt Offering - Besnovanie

    V dnešní minirecenzi se po nějaké době opětovně vydáme do vod demáčového black metalu. Formace s názvem Burnt Offering ovšem tak trochu klame tělem, a jakkoliv se může zdát, že žádným způsobem nevybočuje z hordy podobně laděných staromilsky black metalových kapel, jež do světa pouštějí svůj první demosnímek, v jistém ohledu je přece jen zajímavá. Když se člověk na Burnt Offering podívá z dálky, asi by si tipnul, že zemí původu bude Rusko… ostatně, co jiného by tak člověk tipoval, když je v logu napsáno Всесожжение (což prý znamená Burnt Offering rusky) a veškeré texty skupiny jsou v ruštině. Přesto však tahle smečka nepochází z Ruska, nýbrž z Německa. Jenže tohle není to, co jsem myslel onou zajímavostí, jelikož za pozornost stojí – přinejmenším z mého pohledu – především sestava, v níž se nacházejí hned dva členové formace

  • Malphas – Occult Propaganda

    9.6.2015

    H.

    Malphas - Occult Propaganda

    Malphas jsou dalším novým jménem na nekonečném seznamu black metalových kapel, které se jednoho krásného dne rozhodly, že by měly začít šířit nějaké to zlo prostřednictvím zlé muziky. Malphas tedy čapli nástroje do ruky a začali páchat black metal, výsledkem čehož je dvacetiminutové debutové EP o třech písničkách s názvem „Occult Propaganda“. Otázkou ovšem zůstává, jestli snažení Švýcarů natolik zajímavé, aby mu věnoval pozornost i někdo jiný než jejich přítelkyně a pekelné mocnosti. Odpověď na tuhle otázku vlastně není zas až tak složitá, nicméně aby to bylo nějaké pořádné drama (heh), necháme si to až na konec. Sami o sobě nejsou Malphas špatní a dá se vlastně tvrdit, že jim to hraje poměrně solidně. Je docela sympatické, že jsou stále takříkajíc „true“, což dokazují jak svou řádně undergroundovou prezentací (warpaint ...

  • Harrow – Fallow Fields

    30.5.2015

    Onotius

    Harrow - Fallow Fields

    Máte rádi atmosferický black metal s výraznější folkovou složkou? Ráno se rozplýváte nad vikinskou tvorbou Bathory, odpoledne cestou ze školy či práce přemýšlíte při poslechu Agalloch a večer usínáte za zvuků Alcest? Kapela Harrow z Britské Kolumbie vás jistě potěší. Je ovšem otázka, zda dlouhodoběji zabaví. Tato čtveřice hudebníků rozvíjí především onu atmosféru, v níž kombinuje melancholické folkové pasáže s trochu zvláštně nazvučenou black metalovou složkou, to vše prostřednictvím povětšinou minimalističtějších a instrumentálně prostších nápadů. Mám-li mluvit o formě desky, nemohu nezmínit fakt, že byla fyzicky vydána pouze na kazetách v omezeném nákladu 150 kusů. Ačkoliv to dodává desce jistý punc výjimečnosti, pokud většina lidí narazí na materiál v digitální podobě, stejně budou oproštěni o ten oldschoolový aspekt a zbude jim pouze podivně plochý zvuk.

  • Kevel – Hz of the Unheard

    20.5.2015

    Onotius

    Kevel - Hz of the Unheard

    Při poslechu některých desek mám občas pocit, jako bych se dostával do konfliktu sám se sebou. Zatímco někdy je to zapříčiněno čistě ambivalentním vztahem k materiálu, jindy se jedná o kontrast mezi objektivními aspekty v konfrontaci se subjektivním pocitem, jenž tu více, tu méně našeptává, že tomuhle něco chybí. V případě debutové desky řecké kapely Kevel se ocitám spíš ve druhé zmíněné situaci, a to především kvůli tomu, že ačkoliv zde slyším jistý potenciál především co se týče instrumentálních výkonů hráčů, popřípadě dílčích nálad, samotný materiál působí jako celek tak trochu jednotvárně. A co teď? Shodit snažení hudebníků, ačkoliv mám pocit, že si to vlastně tak úplně nezaslouží. Dobrá, trochu objasním situaci. Žánrové území, na němž se tito hudebníci ocitají, leží někde na pomezí post a sludge metalu s progresivním způsobem vrstvení kompozic a hraním si ...

  • Funerary Bell – Graveyard Séance

    17.5.2015

    H.

    Funerary Bell - Graveyard Séance

    Co si budeme povídat, okultismus v black metalu v posledních letech frčí ohromným způsobem, takže není divu, že člověk pořád naráží na nové a nové smečky, jež něco podobného produkují. Přesně do této sorty spadají rovněž finští Funerary Bell, kteří fungují od roku 2007 a kromě nějakých těch obligátních splitů, EPček a demosnímků mají na kontě prozatím jednu dlouhohrající desku. Ta se jmenuje „The Coven“ a vyšla v březnu 2011. Bylo by vcelku logické očekávat, že nyní prohlásím, že Funerary Bell aktuálně na svůj debut navazují druhou řadovou fošnou, ale není tomu tak. Na letošek si totiž finská pětice s vysoce zábavnými pseudonymy (hlavně jméno kytaristy, jenž si říká Not of This World, má fakticky grády) připravila další minialbum, které se jmenuje „Graveyard Séance“.

  • Perdition Winds – Aura of Suffering

    13.5.2015

    H.

    Perdition Winds - Aura of Suffering

    Je to docela zábavné, jak si mohou být dvě absolutně nesouvisející alba od dvou naprosto rozdílných skupin podobná. Je tomu sotva pár dnů, co se zde objevila minirecenze na nahrávku „Nailing Shut the Sacrosanct Orifice“ od Američanů Sovereign. Věřte tomu nebo ne, ale s nadsázkou řečeno bych ten článek mohl v podstatě vzít, překopírovat a po změně názvu kapely a alba a výměně Spojených států za Finsko bych měl hotovou recenzi na nahrávku „Aura of Suffering“ od severské smečky Perdition Winds. Fakt, že i Perdition Winds vydali svůj dlouhohrající debut loni v říjnu, je ovšem zcela podružný. Ta hlavní podobnost z mého pohledu totiž tkví v tom, že obě desky od sebe nejsou hudebně moc vzdálené, jsou na přibližně stejné úrovni a především z nich mám takřka totožný pocit. I Finové hrají black metal, pro nějž by jakékoliv další ...

  • Sovereign – Nailing Shut the Sacrosanct Orifice

    9.5.2015

    H.

    Sovereign - Nailing Shut the Sacrosanct Orifice

    Jestli něco Američané Sovereign skutečně nevychytali, tak je to zcela jistě výběr nějakého originálního názvu. Budeme-li se bavit pouze o metalu, všude po světě lze vystopovat rovnou 16 kapel totožného jména (včetně těch našich Sovereign, o nichž se nyní budeme bavit), přičemž hned čtyři smečky z tohoto počtu pocházejí ze Spojených států amerických. Konkrétně tihle Sovereign by podle všeho měli pocházet z Arizony a drhnou black metal, který je patřičně zlý až za roh a ještě dál. Ostatně, už jen při pohledu na ně je docela zřejmé, že očekávání nějaké sluníčkové muziky na místě asi není. Co se ovšem nějaké hudební historie týče, není moc o čem povídat, jelikož Sovereign toho za sebou ještě příliš nemají. Hoši loni v říjnu pustili do světa svoji debutovou placku s názvem „Nailing Shut the Sacrosanct Orifice“

  • Darvulia / Sektarism – split

    6.5.2015

    H.

    Darvulia / Sektarism - split

    Existují různé druhy splitů. Například split jazyka je taková ta sranda, kdy si necháte rozpůlit jazyk, abyste vypadali jak ještěrka a mohli lízat dvě zmrzliny najednou, což je asi tak jediná výhoda tohohle, co mě napadá. Existují dokonce labužníci, co jsou schopni si tuhle šílenost nechat udělat i na svoje nádobíčko, což mi teda hlava nebere už vůbec. Budeme-li se však bavit pouze v hudebním kontextu, pak splitem samozřejmě myslíme nosič, na němž se podílejí většinou dvě, ale někdy i více skupin. A jak jistě zcela správně tušíte, právě na jeden takový split se dnes podíváme… samozřejmě ten hudební, protože chce-li někdo vidět rozpůlené klacky, bohužel jej musím zklamat, na to se musíte jít podívat jinam. Tenhle konkrétní split se nese ve znamení hodně podzemního metalu z Francie. Stranu A okupuje black metalové svinstvo ...

  • Abysmal Grief / Runes Order – Hymn of the Afterlife / Snuff the Nun

    5.5.2015

    H.

    Abysmal Grief / Runes Order - Hymn of the Afterlife / Snuff the Nun

    Prvním účastníkem splitu, o němž si dnes budeme povídat, jsou okultní Italové Abysmal Grief, kteří fungují již pěknou řádku let, přestože na svém kontě mají doposud pouze tři dlouhohrající alba (poslední „Feretri“ vyšlo v únoru 2013). Ve své obvyklé tvorbě předvádějí poměrně dřevní doom metal, nicméně na téhle nahrávce, na niž přispěli pozitivně pojmenovanou skladbou „Hymn of the Afterlife“, se představují v docela jiném světle. Snad pod vlivem druhých kolegů, k nimž se ještě dostaneme níže, se totiž Abysmal Grief v tomto téměř čtvrthodinovém opusu pohybují v mnohem experimentálnější rovině. Na „Hymn of the Afterlife“ mají Abysmal Grief blíže spíš k jakémusi dronu a podobným záležitostem. Po temném intru postaveném především na klávesových nástrojích hodí Italové své posluchače do neutěšeného pomalého bahna, jemuž vládnou především mohutné údery bicích, mohutná baskytara a působivé sbory. Tu a tam se pak přidávají ...

  • The Corona Lantern – MMXV

    3.5.2015

    H.

    The Corona Lantern - MMXV

    The Corona Lantern je zbrusu nové jméno na české scéně, za nímž ovšem nestojí úplně neznámí hudebníci. Polovinu sestavy totiž tvoří polovina sestavy death metalové kapely Diligence, jmenovitě zpěvačka Dahlien a kytarista Igor Krakhmalev, které v The Corona Lantern doplňuje na baskytaře Dimitrij Borovkov, někdejší člen další death metalové smečky smečky Sepsis, a bubeník Šimon Hajdovský, jenž má toho z celé čtveřice na triku zatím asi nejvíc, ale jako jediný mimo tvrdou muziku, protože se až doteď pohyboval spíš ve vodách popu a rocku. Vzhledem k tomu, odkud se tři čtvrtiny sestavy The Corona Lantern rekrutují, by bylo docela logické očekávat, že půjde o další death metalovou řezničinu, jenže chyba lávky, jelikož debutové EP „MMXV“ pluje ve značně pomalejších vodách a víc než tahem na bránu či brutalitou sází spíše na atmosféru.

  • Vargsang – In the Mist of Night

    29.4.2015

    H.

    Vargsang - In the Mist of Night

    Vargsang je dalším z obrovského zástupu undergroundových muzikantů, o jejichž existenci člověk nemá ani ponětí, přesto toho mají na triku už spoustu. Konkrétně tento Němec již vytvořil slušnou řádku různých projektů a kapel, z nichž největšího (v hodně relativním měřítku) věhlasu se dočkala kapela Graven, což je také jediná formace z jeho portfolia, s níž jsem se někdy v minulosti setkal. Mnozí z vás si tuhle smečku mohou pamatovat kupříkladu jako jednu z kapel, v nichž řval Zingultus, než se přidal k Endstille, ale to jen tak na okraj, protože hlavní postavou našeho dnešního povídání je přece jenom Vargsang. Ten po svém odchodu z Graven (který se udál hned po jejich první řadovce „Perished and Forgotten“ z roku 2002) založil svůj sólový projekt, který byl pojmenován naprosto nečekaně Vargsang. Od této doby Vargsang funguje výhradně v rámci Vargsang (uff), a i když se v průběhu let ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy