Minirecenze

  • Funerary Bell – Graveyard Séance

    17.5.2015

    H.

    Funerary Bell - Graveyard Séance

    Co si budeme povídat, okultismus v black metalu v posledních letech frčí ohromným způsobem, takže není divu, že člověk pořád naráží na nové a nové smečky, jež něco podobného produkují. Přesně do této sorty spadají rovněž finští Funerary Bell, kteří fungují od roku 2007 a kromě nějakých těch obligátních splitů, EPček a demosnímků mají na kontě prozatím jednu dlouhohrající desku. Ta se jmenuje „The Coven“ a vyšla v březnu 2011. Bylo by vcelku logické očekávat, že nyní prohlásím, že Funerary Bell aktuálně na svůj debut navazují druhou řadovou fošnou, ale není tomu tak. Na letošek si totiž finská pětice s vysoce zábavnými pseudonymy (hlavně jméno kytaristy, jenž si říká Not of This World, má fakticky grády) připravila další minialbum, které se jmenuje „Graveyard Séance“.

  • Perdition Winds – Aura of Suffering

    13.5.2015

    H.

    Perdition Winds - Aura of Suffering

    Je to docela zábavné, jak si mohou být dvě absolutně nesouvisející alba od dvou naprosto rozdílných skupin podobná. Je tomu sotva pár dnů, co se zde objevila minirecenze na nahrávku „Nailing Shut the Sacrosanct Orifice“ od Američanů Sovereign. Věřte tomu nebo ne, ale s nadsázkou řečeno bych ten článek mohl v podstatě vzít, překopírovat a po změně názvu kapely a alba a výměně Spojených států za Finsko bych měl hotovou recenzi na nahrávku „Aura of Suffering“ od severské smečky Perdition Winds. Fakt, že i Perdition Winds vydali svůj dlouhohrající debut loni v říjnu, je ovšem zcela podružný. Ta hlavní podobnost z mého pohledu totiž tkví v tom, že obě desky od sebe nejsou hudebně moc vzdálené, jsou na přibližně stejné úrovni a především z nich mám takřka totožný pocit. I Finové hrají black metal, pro nějž by jakékoliv další ...

  • Sovereign – Nailing Shut the Sacrosanct Orifice

    9.5.2015

    H.

    Sovereign - Nailing Shut the Sacrosanct Orifice

    Jestli něco Američané Sovereign skutečně nevychytali, tak je to zcela jistě výběr nějakého originálního názvu. Budeme-li se bavit pouze o metalu, všude po světě lze vystopovat rovnou 16 kapel totožného jména (včetně těch našich Sovereign, o nichž se nyní budeme bavit), přičemž hned čtyři smečky z tohoto počtu pocházejí ze Spojených států amerických. Konkrétně tihle Sovereign by podle všeho měli pocházet z Arizony a drhnou black metal, který je patřičně zlý až za roh a ještě dál. Ostatně, už jen při pohledu na ně je docela zřejmé, že očekávání nějaké sluníčkové muziky na místě asi není. Co se ovšem nějaké hudební historie týče, není moc o čem povídat, jelikož Sovereign toho za sebou ještě příliš nemají. Hoši loni v říjnu pustili do světa svoji debutovou placku s názvem „Nailing Shut the Sacrosanct Orifice“

  • Darvulia / Sektarism – split

    6.5.2015

    H.

    Darvulia / Sektarism - split

    Existují různé druhy splitů. Například split jazyka je taková ta sranda, kdy si necháte rozpůlit jazyk, abyste vypadali jak ještěrka a mohli lízat dvě zmrzliny najednou, což je asi tak jediná výhoda tohohle, co mě napadá. Existují dokonce labužníci, co jsou schopni si tuhle šílenost nechat udělat i na svoje nádobíčko, což mi teda hlava nebere už vůbec. Budeme-li se však bavit pouze v hudebním kontextu, pak splitem samozřejmě myslíme nosič, na němž se podílejí většinou dvě, ale někdy i více skupin. A jak jistě zcela správně tušíte, právě na jeden takový split se dnes podíváme… samozřejmě ten hudební, protože chce-li někdo vidět rozpůlené klacky, bohužel jej musím zklamat, na to se musíte jít podívat jinam. Tenhle konkrétní split se nese ve znamení hodně podzemního metalu z Francie. Stranu A okupuje black metalové svinstvo ...

  • Abysmal Grief / Runes Order – Hymn of the Afterlife / Snuff the Nun

    5.5.2015

    H.

    Abysmal Grief / Runes Order - Hymn of the Afterlife / Snuff the Nun

    Prvním účastníkem splitu, o němž si dnes budeme povídat, jsou okultní Italové Abysmal Grief, kteří fungují již pěknou řádku let, přestože na svém kontě mají doposud pouze tři dlouhohrající alba (poslední „Feretri“ vyšlo v únoru 2013). Ve své obvyklé tvorbě předvádějí poměrně dřevní doom metal, nicméně na téhle nahrávce, na niž přispěli pozitivně pojmenovanou skladbou „Hymn of the Afterlife“, se představují v docela jiném světle. Snad pod vlivem druhých kolegů, k nimž se ještě dostaneme níže, se totiž Abysmal Grief v tomto téměř čtvrthodinovém opusu pohybují v mnohem experimentálnější rovině. Na „Hymn of the Afterlife“ mají Abysmal Grief blíže spíš k jakémusi dronu a podobným záležitostem. Po temném intru postaveném především na klávesových nástrojích hodí Italové své posluchače do neutěšeného pomalého bahna, jemuž vládnou především mohutné údery bicích, mohutná baskytara a působivé sbory. Tu a tam se pak přidávají ...

  • The Corona Lantern – MMXV

    3.5.2015

    H.

    The Corona Lantern - MMXV

    The Corona Lantern je zbrusu nové jméno na české scéně, za nímž ovšem nestojí úplně neznámí hudebníci. Polovinu sestavy totiž tvoří polovina sestavy death metalové kapely Diligence, jmenovitě zpěvačka Dahlien a kytarista Igor Krakhmalev, které v The Corona Lantern doplňuje na baskytaře Dimitrij Borovkov, někdejší člen další death metalové smečky smečky Sepsis, a bubeník Šimon Hajdovský, jenž má toho z celé čtveřice na triku zatím asi nejvíc, ale jako jediný mimo tvrdou muziku, protože se až doteď pohyboval spíš ve vodách popu a rocku. Vzhledem k tomu, odkud se tři čtvrtiny sestavy The Corona Lantern rekrutují, by bylo docela logické očekávat, že půjde o další death metalovou řezničinu, jenže chyba lávky, jelikož debutové EP „MMXV“ pluje ve značně pomalejších vodách a víc než tahem na bránu či brutalitou sází spíše na atmosféru.

  • Vargsang – In the Mist of Night

    29.4.2015

    H.

    Vargsang - In the Mist of Night

    Vargsang je dalším z obrovského zástupu undergroundových muzikantů, o jejichž existenci člověk nemá ani ponětí, přesto toho mají na triku už spoustu. Konkrétně tento Němec již vytvořil slušnou řádku různých projektů a kapel, z nichž největšího (v hodně relativním měřítku) věhlasu se dočkala kapela Graven, což je také jediná formace z jeho portfolia, s níž jsem se někdy v minulosti setkal. Mnozí z vás si tuhle smečku mohou pamatovat kupříkladu jako jednu z kapel, v nichž řval Zingultus, než se přidal k Endstille, ale to jen tak na okraj, protože hlavní postavou našeho dnešního povídání je přece jenom Vargsang. Ten po svém odchodu z Graven (který se udál hned po jejich první řadovce „Perished and Forgotten“ z roku 2002) založil svůj sólový projekt, který byl pojmenován naprosto nečekaně Vargsang. Od této doby Vargsang funguje výhradně v rámci Vargsang (uff), a i když se v průběhu let ...

  • ShitKill – The New Breed

    25.4.2015

    Kaša

    ShitKill - The New Breed

    Newyorská formace ShitKill si dává pěkně na čas, protože od svého eponymního debutu, který vyšel v roce 2011, zásobuje své posluchače neřadovými počiny v podobě dvou koncertních záznamů a dvou EP, kdy tomu poslednímu se nyní podívám pod pokličku. Začněme však troškou historie. Tato čtveřice vznikla v roce 2009 pod tíhou lokálního NYHC, ovšem v současné hudební formulce, jak ji parta kolem tahouna Joshe Musta předvádí, si na čistokrevný hardcore nechte zajít chuť, protože ShitKill postupem let inklinovali spíše k modernější verzi thrashe, jenž je po vzoru groove metalových part spíše zatěžkaný a skočný, než neurvale rychlý. A právě takto se ShitKill prezentují na “The New Breed”. “The New Breed” má jednu obrovskou výhodu, s níž však přichází na přetřes nevýhoda, která celý počin strašně dehonestuje.

  • Bestial Invasion – Silent Wonders

    24.4.2015

    Kaša

    Bestial Invasion - Silent Wonders

    Mladá ukrajinská čtveřice Bestial Invasion se s tím na svém vůbec prvním počinu, jímž se stal singl “Silent Wonders”, příliš nemaže a poplatně svému jménu na posluchače vyrukuje s pořádně rychlou thrashovou rubanicí, která na první poslech zní jako třicet let staré žánrové poklady. Pokud byste však čekali partu borců, kteří si v okovech a kožených bundách plní sen a vzdávají holt ranným Exodus a Slayer, tak jste trochu mimo, protože v čele této čtveřice stojí kočka, která si říká Unknown Nastya. Tím však to zajímavé na této skupině končí, protože hudebně je jejich singl věc těžce nezajímavá. Ačkoli jsem jako žánr, v němž se Bestial Invasion pohybují, uvedl technical thrash metal, tak nečekejte žádné hody ve stylu Coroner, nebo Dark Angel. Na tohle rovnou zapomeňte. “Silent Wonders”, která je ústřední věcí tohoto ...

  • Conclave – Breaking Ground

    22.4.2015

    Kaša

    Conclave - Breaking Ground

    O historii americké trojice Conclave se toho příliš najít nedá, ovšem vzhledem k faktu, že toto EP, které se jmenuje “Breaking Ground”, je jejich první veřejně prezentovanou nahrávkou, tak soudím, že toho za sebou moc mít nebudou. To jim však nebrání v tom, aby hned na své prvotině, jež čítá tři skladby, zněli zatraceně soudržně a vyhraně. Svou roli v tom určitě hraje fakt, že Conclave na “Breaking Ground” vlastně neobjevili nic nového a znějí jako kopie těch největších jmen z amerického jihu, jenž je zatěžkanými tempy pověstný, ale neberte to jako výtku, protože Conclave se podařilo do dvaceti minut autorské tvorby nacpat překvapivě velké množství silných motivů, které skladby pozvedají nad rámec běžného průměru. Začíná se skvělou “Footprints in Blood”, která definuje to, jak Conclave budou na ploše dalších dvou písní znít, ...

  • Triumvir Foul – An Oath of Blood and Fire

    20.4.2015

    Kaša

    Triumvir Foul - An Oath of Blood and Fire

    Kapela s naprosto nečitelným logem. Takhle budu mít od prvního dne vzájemného seznámení zafixované americké old-school death metalisty Triumvir Foul, kteří v loňskem roce, jenž je zároveň prvním rokem jejich krátkého života, vydali demo “An Oath of Blood and Fire”. Je to sice titul, ze kterého křičí klišé jako prase na všechny strany, ovšem po prvotní skepsi jsem uznal, že poctivý chrastivý death metal, jak jej prezentují Triumvir Foul, má něco do sebe. Nevím, jakou mírou se o to postarala opravdu dřevní atmosféra, která z jejich dema dýchá, ale ten přímočarý death má v jejich útočném pojetí pořádnou sílu. Všechno je podřízeno stylovým pravidlům, takže vedle klasického kytarového burácení je hlavním nositelem nálady hluboký growling zpěváka, jenž se skrývá za přezdívkou Ad Infinitum. Je škoda, že na úkor kytar je trochu upozaděná rytmika, ovšem ...

  • Thrashing Machine – Insight

    19.4.2015

    Kaša

    Thrashing Machine - Insight

    Šestajovičtí mladíci Thrashing Machine nejsou nikterak profláklou sebrankou, od níž by posluchač čekal vyloženě zajímavé věci a jejíž jméno by nosil v hlavě automaticky když se řekne thrash metal. Zvláště s přihlédnutím k nízkému věku jejich členů, kdy se očekává, že v prvních letech se kapely mnohdy teprve hledají, ovšem krátkohrající debutový počin Thrashing Machine, jímž se stalo pětiskladbové EP “Insight”, přináší překvapivě ucelenou formu kombinace pomalejšího, techničtěji laděného thrash metalu s moderním groove metalem a letmými výlety do rockových vod prostřednictvím poklidných instrumentálních pasáží. A musím uznat, že to nezní vůbec špatně. Celkově moderní nádech nahrávky, která má k old-schoolovému ohlížení zpět do historie zatraceně daleko, pomáhá řízný sound, jenž už je sice i u nás standard, ale k takto laděné hudbě si nedokážu představit klasickou kytarovou brusku, takže palec nahoru.

  • Nigredo – Facets of Death

    16.4.2015

    H.

    Nigredo - Facets of Death

    Nigredo je čerstvé jméno na řecké black metalové scéně, za nímž stojí jistý A. (zpěv, kytara, baskytara) a Maelstrom (bicí). Zatímco ten první má za sebou jen vokální povinnosti u nepříliš znamé thrashové sebranky Exarsis, portfolio kolegy na bicí sesli je zajímavější, jelikož tenhle týpek v současnosti hraje i u jmen jako Thou Art Lord, Dodsferd či Ravencult. Duo v půlce února vydalo svůj debutový počin v podobě EP “Facets of Death”, tak se pojďme podívat na to, jak výsledek dopadl… Chtěl-li bych být demagogický, suše bych prohlásil, že “Facets of Death” není žádný velký zázrak. Protože je to však tvrzení dosti vágní a může znamenat takřka cokoliv od naprostého průseru až lehký nadprůměr, trochut to ještě rozviňme, protože překládám, že lidé, kteří se obtěžují se čtením recenzí, se s vágními výkřiky do tmy úplně nespokojí…

  • Itnuveth – The Way of the Berserker

    15.4.2015

    Skvrn

    V konkurenci viking metalů z Jižní Ameriky dnes Itnuveth nejvyšší příčky bizarnosti neatakují, nicméně nordický pagan black metal “made in Spain” taktéž zůstává nad mé chápání. Ačkoliv to dost dobře nejde, pokusím se barcelonský původ přehlédnout a zaměřit se jen a pouze na hudbu. Nebo ještě lépe přiznám, že touhou vzdát skandinávské mytologii hold může být zasažen i obyvatel slunné Barcelony. Třeba Itnuveth křivdím a dvě pohádkové postavičky z katastrofálně vyvedeného obalu opravdu vyběhly ze španělské koridy, sníh a název alba však tuto teorii zřejmě definitivně vyvrací. Konec stesků, vydejme se, vybaveni dávkou recenzentské objektivity, na cestu. Když si člověk “The Way of the Berserker” pustí, ani na chvíli nezapochybuje, že jde o úplně první nahrávku, se kterou Itnuveth vylezli. Pravda, oba členové (respektive člen a členka), si nějakými lokálními kapelami ...

  • Nocturnal Art – Под покровом ночи

    13.4.2015

    H.

    Nocturnal Art - Pod pokrovom noci

    Než se vrhneme na samotnou muziku, nejspíš by se pro začátek slušelo kapelu, jíž se bude minirecenze týkat, trochu představit, jelikož asi málokdo ji bude znát. Nocturnal Art je totiž skupina, k níž se člověk v současné době opravdu může dostat jen náhodou. Jedná se o dvoučlenný (jeden chlápek, jedna holka) black metalový projekt ze středoasijského Kazachstánu. Co se týče historie Nocturnal Art, vlastně žádná není… formace vznikla na sklonku roku 2013 a před nedávnem vydala svůj první demosnímek “Под покровом ночи”, na němž se nacházejí celkem čtyři písničky o souhrnné délce 25 minut. Samozřejmě, od debutového dema začínající kapely z Kazachstánu člověk asi nečeká žádné velké zázraky. A světe div se, opravdu se jich ani nedočká. Leckoho může překvapit, že ačkoliv je “Под покровом ночи” po zvukové stránce underground jak noha, ve skutečnosti je ten počin vlastně úplně v pohodě poslouchatelný a ...

  • Kav – Kav

    26.3.2015

    H.

    Kav - Kav

    Black metalu se spousta lidí posmívá, že je to žánr, který někteří jedinci hrají jen proto, aby mohli skrýt svou neschopnost pořádně hrát a pořádně vyprodukovat album, což je v reálu samozřejmě blbost. Přesto existují formace, jejichž zvuková a leckdy i hráčská úroveň skutečně je na pováženou (což lze ovšem najít asi v každém stylu a odpůrci black metalu navíc tyto “klenoty” beztak neznají), a dnes se na jeden takový kousek podíváme. Kav je úplně nový projekt, který vznikl teprve v letošním roce a za nímž stojí človíček, který si říká prostě jen N. Přesto za tak krátkou dobu, co uplynula od začátku letošního roku, stihl vyprodukovat již čtyři nahrávky – jeden demosnímek a tři split alba. My se zaměříme právě na ono eponymní demo, jež vyšlo jako jednostranná kazeta v limitaci 30 kopií.

  • Cvinger – The Enthronement ov Diabolical Souls

    24.3.2015

    H.

    Cvinger - The Enthronement ov Diabolical Souls

    Když člověk kapelu jako Cvinger před poslechem zlehka omrkne, nejspíš tak trochu přestane mít chuť si její album pustit, protože z prezentace téhle slovinské smečky prostě smrdí nejhorší black metalové klišé na sto honů a ještě dál. Bafomet v logu, rádoby zlé fotky, které působí spíš kinder black metalovým dojmem, silně digitální kozlík na obálce debutového alba “The Enthronement ov Diabolical Souls” a navrch magické “ov”. Co si budeme povídat, jednoduše jsem čekal, že tahle věc bude těžká hovadina. Když se ovšem “The Enthronement ov Diabolical Souls” skutečně rozehrálo, tak musím říct, že jsem si pomyslel něco o tom, že předsudky byly nejspíš zbytečné, jelikož se ten materiál tvářil docela solidně. Jistě, ani omylem to nebylo nic výjimečného, ale poslouchalo se to více než dobře, občasné jakoby sbory tomu ...

  • Hannes Grossmann – The Radial Covenant

    24.3.2015

    Kaša

    Hannes Grossmann - The Radial Covenant

    Hannes Grossmann není žádná kapela, jak jsem se původně domníval, ovšem jedná se o bubeníka, jenž ničí škopky v kapelách Obscura či Blotted Science, nicméně největší jméno si udělal jako dnes už bývalý člen Necrophagist. Vzhledem k tomu, na jakých územích se všechny uvedené party pohybují, není žádné překvapení, že jeho sólový debut “The Radial Covenant” spadá víc než cokoli jiného do škatulky technický death metal. Přestože se Grossmann ujal krom bicích ještě kytar, tak si na album pozval nějaké ty zvučné hosty, kteří mu pomohou hudebně a (ne)vědomky zajistí taky trošku té publicity, protože zrovna já jsem k albu přičichl až po zjištění, že některé sólové kytary nahrával Jeff Loomis (ex-Nevermore). Krom něj se na albu podílelo několik dalších jmen, přičemž za zmínku stojí určitě Per Nilsson ze Scar Symmetry a taky dvojice zpěváků Florian Magnus ...

  • Caelestia – Beneath Abyss

    23.3.2015

    Zajus

    Caelestia - Beneath Abyss

    Mívám poněkud špatně zkušenosti s kapelami, které hrají nějakou tu přístupnější odnož death metalu a za mikrofonem se jim střídá chrčícího řvoun s něžnou slečnou. V podstatě existují dva scénáře. Buď se tyto kapely snaží tvářit vážně a výsledkem je gotikou zavánějící kýč, nebo se snaží tvářit přístupně, přičemž vše skončí jako bezduchá diskotéka v metalovém hávu. Jak asi tušíte, Caelestia má směřuje kamsi do popsaných vod, je tu však jedno ale: mladé řecké kapele se podařilo najít jakousi střední, sympatičtější cestu. V čem tkví jejich recept? V diverzifikaci. I když základ je žánrem daný, rozhodně nesázejí na jednu kartu. Na jedné straně máme onen gotický konec (“Mi ultima vida”), který v těch tvrdších chvílích opravdu šlape a v měkčích ( = když zpívá slečna) se dá docela dobře snést.

  • Torturerama – It Begins at Birth

    14.3.2015

    H.

    Torturerama - It Begins at Birth

    Torturerama se na první pohled tváří jako mladá a nezkušená kapela, ve skutečnosti ji však tvoří muzikanti, kteří se na belgické undergroundové scéně již nějaký ten pátek pohybují. Asi nejznámějším z nich je kytarista Raf Meukens, který hrával na basu u dnes již bohužel nefungujících progresivních black metalistů Gorath a nově baskytaru drhne i u Death Penalty, což je nedávno rozjetý projekt Garyho Jenningse z Cathedral. Nicméně zpátky k Torturerama. Ti už pár let fungují a doposud mají na kontě ípko “Left as Remains” z roku 2010, na nějž vloni navázali druhým minialbem “It Begins at Birth” – to vyšlo nejprve v únoru vlastním nákladem na kazetě a posléze v září na CD už pod firmou. Náplní celého počinu není nic jiného než death metal jak noha – řádně špinavý a řádně staroškolský, jak death metalový zákon káže.


Od hudebních fandů pro hudební fandy