Země: Řecko Žánr: black / death metal Datum vydání: 30.1.2015 Label: III Damnation Productions Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Against PR

Agos (anebo také ΑΓΟΣ, chcete-li) je úplně nové jméno na řecké black metalové scéně, přesto však není bez zajímavosti – a není to jen proto, kdo za tímto projektem stojí. Agos totiž nemají na svědomí žádná ucha – všech nástrojů i vokálů se ujal Van Gimot z kapely Virus of Koch (dříve působil i třeba v Acherontas), zatímco celý koncept kapely a texty obstarává Astrous, zpěvák Aenaon a jinak také majitel kazetového labelu Archetapes Industries. Dvojice koncem ledna vydala své debutové EP “Irkalla Transcendence”, jehož nemalé ambice potvrzuje i zajímavý způsob vydání – žádné CD, ale jen na černém LP v limitaci 200 kusů a barevném LP v limitaci 50 kusů.

Agos nabízejí black metal se znatelnou death metalovou patinou. Tento žánr v jejich podání není vyloženě chaotický, to zase ne, ale na několik prvních poslechů je ta hudba poměrně nepřehledná, jelikož Řekové nenabízejí nějaké chytlavé velké záchytné body. Přesto je v tom materiálu hned od začátku cítit vysoká kvalita, a když má člověk trochu trpělivosti a dá těm dvaceti minutám víc jak jednu nebo dvě šance, záhy se ukáže, že to o té kvalitě “Irkalla Transcendence” nebyl jen pocit. Sice je to klišé, ale rozhodně platí, že jakmile se ta muzika trochu usadí v uších a prokoukne, hned tam začnete slyšet spoustu zajímavých a chytrých nápadů. Toto vše platí zejména o prvních dvou skladbách “Akkadian Cenotaph” a “Of Salt and Blood: The Rabisu’s Rebellion”, jelikož třetí “Irkalla Transcendence” na to jde malinko jinak. Hudebně se sice pohybuje ve stejných mezích jako dvě předešlé kolegyně, přidává ale navíc ještě větší důraz na atmosféru, díky čemuž je na začátek trochu stravitelnější.

Tak jako tak, Agos se na svém prvním počinu představují jako docela zajímavá záležitost, jejíž případnou dlouhohrající desku si rád poslechnu. Skutečné kvality se totiž ukážou právě až na delším formátu, nicméně už jen tímhle minialbem si Řekové pozornost zaslouží – alespoň tedy mě “Irkalla Transcendence” dost baví, takže na další tvorbu budu dost zvědavý.