Země: Česká republika Žánr: power metal Datum vydání: 12.12.2013 Label: selfrelease Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Andragona

Andragona je sice na naší hudební mapě mladou formací, protože svůj vznik datuje teprve ke konci roku 2011, ovšem její debutový krátkohrající počin s titulem “End of the Prophesied Dawn” si nic nezadá s běžnou žánrovou produkcí melodického metalu, který je sice plný klasických postupů, jež se časem změnily v klišé, ale v podání této šestičlenné party působí hezky přirozeně a nenuceně.

Celkem čtveřice skladeb dle mého názoru dostatečně představuje tvář, již Andragona chce prezentovat. Power metal plný melodií, které jsou dohromady propleteny rockovými kytarami a skoro až operním zpěvem Veroniky Plškové, (i díky kraťoučké stopáži) odsýpá jedna báseň. Pokud pominu závěrečnou instrumentálku “Fort Boyard (metal cover)”, která, jak už název napovídá, je předělávkou titulního hudebního motivu legendární soutěže, tak máme co do činění s trojicí písní, kterým dominuje úvodní vál “Fight for Your Praise”. Kostelní klávesy si k sobě nabalí kytarový dvojblok a poté, co se šlapavá sloka přerodí v power metalovou smršť v refrénu, je skladba k nezastavení. Hrozně se mi líbí zpěvná vokální linka Veroniky, která se sice drží pouze ve vyšších polohách, ale i tak zní dost energicky a dokresluje seversky melodickou atmosféru, která je na “End of the Prophesied Dawn” cítit. Dalo by se říct, že totéž platí i o speedové “Bury Me Softly”, která, stejně jako zmíněná předchůdkyně, uhání v rychlejším tempu, ovšem mě nejvíc zaujala kytarová pasáž, jež začíná po prvním zaznění refrénu. Palec nahoru pak směřuje k vyvedenému sólu, jež uvede sborový závěr. No, a na konec jsem si nechal baladickou “Miss You”, která sice nijak nevyčnívá z řady běžných power metalových balad, ale refrén se mi zažral hodně hluboko pod kůži, takže jí to s radostí prominu.

Nakonec jsem od “End of the Prophesied Dawn” dostal mnohem víc, než jsem čekal. Sice se nejedná o světovou extratřídu a hudbu, která tady ještě nebyla, ale těch 17 minut prostě šlape natolik dobře, abych mohl o Andragona hovořit jako o překvapení.