Země: Řecko Žánr: ambient raw black metal Datum vydání: 20.8.2020 Label: selfrelease Hrací doba: 22:44 Odkazy: facebook / bandcamp

Animal Man Machine je nový blackmetalový projekt z Řecka, jenž pustil do oběhu svůj první demosnímek „The Cruelty of Life“. Hned od prvního pohledu se od toho asi nedá očekávat nic prudce originálního, když obal dema zdobí ten samý výjev, který se objevil třeba už na kultovním „The Priest of Satan“ od The Black v roce 1994.

Vlastní muzika na tom s originalitou není o moc lépe. Jedná se o syrověji laděný black metal, jenž nápadně pokukuje po postupech mnohem známějších jmen. Nic se nevymýšlí a jede se tu žánrový standard bez sebemenší snahy o jakékoliv vybočení či snad dokonce vlastní ksicht. Chtít od „The Cruelty of Life“ cokoliv takového by bylo prudce naivní.

Nicméně i navzdory téhle neoriginalitě a i navzdory skutečnosti, že se jedná o první demosnímek Animal Man Machine, pár konkrétních momentů má svoje kouzlo. Nejvýraznější je v tomto ohledu hned úvodní skladba „Enter the Darkness“. I ta sice obsahuje jednu trochu jalovou pasáž, ale jestli si z ní něco odnesete, bude to jistě pomalý atmosférický riff doplněný ambientními klávesami. Samozřejmě v tom snad ani nejde neslyšet okatou inspiraci u Burzum, ale funguje to. Kdyby se celé demo neslo v tomto duchu, tak by se snad dalo mluvit i o rezervované spokojenosti.

„Enter the Darkness“ ovšem představuje jednoznačný vrchol dvacetiminutového počinu, jehož další průběh už za pozornost nestojí. Druhá „Obscurity“ předvede něco lepšího až v poslední minutě, kdy se opět Animal Man Machine opět uchýlí k vykrádání Burzum. Titulní „The Cruelty of Life“ nedokáže nabídnout ani to a platí za nejslabší kytarový song demosnímku. O trochu lépe působí minutová vichřice „Telos“ a ambientní mezihra „Walk Through the Fields of Sorrow“, ale ani zde se nebavíme o žádném zázraku. Poslední „The Lament“ je outrem, které nic nezkurví, ale ani nevylepší.

Vzato kolem a kolem se tu tedy bavíme o sice poslouchatelném, ale jinak bolestivě průměrném a nevýrazném demu, jichž v průběhu jednoho roku vycházejí desítky, ne-li dokonce stovky. Já jsem se k tomu dostal, když mi to náhodou nabídl YouTube, když jsem v práci hledal nějakou muziku k programování. Vy to ale poslouchat nemusíte. To nejlepší, co „The Cruelty of Life“ nabízí, jste už beztak dávno slyšeli na „Filosofem“.