Země: USA Žánr: thrash metal Datum vydání: 19.3.2013 Label: Megaforce Records Hodnocení: Kaša – bez hodnocení nK_! – 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (Kaša):

Legendární thrash metalisté Anthrax se v roce 2011 s velkou pompou vrátili na scénu, když vydali ceněné album “Worship Music”, a protože je nutné železo kout, dokud je pěkně žhavé, tak si pro své příznivce přichystali neřadový počin “Anthems”, který, jak už název okatě napovídá, obsahuje samé hymny. Ovšem ne ty původní, pod nimiž by byli podepsáni Scott Ian a jeho parta, ale jedná se o soubor převzatých verzí nesmrtelných klasik z let sedmdesátých a osmdesátých, takže řekněme písní, na kterých borci vyrostli.

Kolekce předělávek obecně není vůbec špatný nápad, ale způsob, jakým se k tomu postavili Anthrax, je z říše těch zbytečných pokusů. Výběr není zlý, ba naopak, hodně dobrý a originály klasik z dílny Rush, AC/DC či Journey mám hodně rád. Bohužel, verze od Anthrax znějí s malými rozdíly takřka stejně, a kdybych zavřel oči, tak třeba v případě “Smokin'” od Boston nebo “Keep on Runnin'” od Journey bych rozdíl (samozřejmě s výjimkou moderního zvuku) hledal horko těžko. Anthrax tak trochu rezignovali a rozhodli se, že nějaká vlastní vsuvka či posun skladby do svého hudebního stylu je zbytečný. Výsledek tak ale bohužel působí, jako kdyby své oblíbené skladby přehrál nějaký tuctový cover band, přičemž jeho největší tahák je zpěvák, v tomto případě Joey Belladona, který dokazuje, že hranice thrash metalu jsou mu malé a vůbec by se neztratil v nějaké glam rockové partičce. Výsledný dojem pak nenapraví ani “Crawl” z poslední desky, která se na “Anthems” objevila jak v originální, tak upravené verzi.

Těžko pro takové album hledám nějaké opodstatnění, takže snad pochopíte, že pro mě představuje zbytečný počin, který nemá trvanlivost delší než jednoho poslechu. Radši si počkám na novou studiovku, na níž by pánově měli obhájit znovuzískané pozice, jinak o mé dosavadní loajalitě můžou začít pochybovat.

Druhý pohled (nK_!):

Anthrax si volný čas mezi vydáváním studiových desek vždy rádi krátili natáčením všelikých épéček a nejinak je tomu i rok a půl od vydání zatím poslední řadovky “Worship Music”. Tentokrát došlo na rekonstrukci několika prastarých rockových hitů, o které se postaraly kapely, na kterých jednotliví členové současného Anthrax vyrůstali (a že je to už nějaký ten čásek). Bylo na co se těšit?

Abychom si vše hnedka ze začátku ujasnili – Anthrax nepřevedli nic do nově střiženého nebo snad originálně pojatého kabátku. Vůbec ne. Prostě vzali přelomové klasiky, do puntíku je replikovali a doplnili o mohutný vokál Joeyho Belladonny, který má u mě odedneška vyhrazenu speciální škatulku “flexibilní zpěvák”, protože dokazuje, že nevyniká pouze v thrashových vypalovačkách, ale klidně by si mohl z fleku střihnout i účinkování v některé heavíkové kapele. Většina coverů je tedy od originálu k nerozeznání, ale podle mého tady není vůbec nic na škodu. Vypiplaný moderní zvuk a precizní přepracování legendám docela sluší a nějak takhle bych si je dokázal představit, kdyby neměly poprvé vycházet před těmi dvaceti nebo třiceti lety, ale až letos. Především “Anthem” od veleznámých Rush nebo “Smokin'” původně od Boston stojí za to. “T.N.T.” nemůže samozřejmě chybět a ani zklamat. Kolekci doplňuje původní Anthrax song “Crawl”, který známe již z “Worship Music” a který se vyskytuje hned ve dvou kusech – klasika a remix. Bez toho bych se klidně obešel, protože mezi oběma verzemi je prachminimální rozdíl.

Jak tedy s “Anthems” naložit? Máte-li rádi prehistorickou klasiku a toužíte opět zavzpomínat na staré dobré časy, není co řešit a můžete mazat do obchodu. Někomu by mohla trochu vadit minimální inovativnost a spíše obyčejníčkové pojetí, ale mám pocit, že Anthrax se na novém EP vyřádili a vy se budete při poslechu bavit minimálně stejně dobře jako oni při nahrávání.