Země: Polsko Žánr: death metal / grindcore Datum vydání: 19.2.2014 Label: Selfmadegod Records Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Selfmadegod Records

Kuriózně nazvaní vyznavači grindcoru z Polska Ass to Mouth letos oslaví deset let existence. K narozeninám si nadělili novou (v pořadí druhou, nepočítaje splitko s našinci Jig-Ai a demíčko z roku 2006) studiovou desku s názvem “Degenerate”, na níž se narozdíl od debutu “Kiss Ass” podílel “nový” zpěvák Qboot namísto původního Jankese. Po šestileté odmlce je posun celkem evidentní. Mnoho neposluchačů žánru asi přestane v tomto momentu číst, ale musím říct, že půlhodinka (na ploše dvaceti skladeb) strávená ve společnosti Ass to Mouth rozhodně nepatřila k těm promarněným.

Oproti debutovému albu lze vývoj ihned slyšet především díky plnému a šťavnatému zvuku, který dává pěkně vyniknout i basovým linkám, což je počínání více než sympatické. Samozřejmě není třeba čekat bůhvíjaké dechberoucí instrumentální výkony, v rámci žánru jde o rozumný standard. Nejde o bezhlavý mazec, spíš o grind s deathovými ostny v klasickém stylu, i když nechybějí typické prvky à la blast beaty či stopáž jednotlivých skladeb, které nejsou delší, než je nezbytně nutné. Vokály jsou pěkně uřvané, ubylo značně různých kanálních pazvuků a pig squealů a ke slovu se dostává spíše brutální zpěv, přesto nejsou plně zrušeny. Není výjimkou, že se z nahrávky ozvou dva vokály naráz, to když Qboota podpoří svým hrdlem baskytarista Jarek. Riffy se pohybují na pomezí death metalové hrubosti a hardcorové nasranosti, tedy vlastně základ každého správného grindcoru. Melodické kličky opravdu neočekávejte.

Jak bývá častým zvykem, ani kapele Ass to Mouth nechybí smysl pro humor, což je prezentováno názvy skladeb, i mnohými vtipně nasamplovanými intry z různých filmů. Za vše mluví dialog ze slavného “Leaving Las Vegas” s Nicolasem Cagem v hlavní roli v úvodu skladby “Alcowhore”. Takových štěků se po celý hrací čas najde více. Hudebně skutečně nejde o žádné překvapení, ale jednotlivé skladby mají odpich a jejich struktura rozhodně nenudí, přestože málokdy přesahují hrací dobu minutu a půl. Kvituju absenci pasáží, které by svým neustálým monotónním opakováním nudily. Poláci umí koktejl riffů a rytmů namíchat do správného poměru.

Témata textů vynechávají tolik oblíbený gore a jedou spíše v lidské rovině a ve věcech, které známe snad každý. Od chlastu a drog, přes humor až po společenská témata. Dalo by se říci, že by si v nich našel své asi každý. I když je potřeba přiznat, že opravdu nejde o zrovna originální dílo (o což v grindcoru nikdy příliš nešlo), rozhodně patří “Degenerate” k těm nadprůměrným nahrávkám v rámci svého žánru. Debut také patřil k nadprůměrným nahrávkám, ale řekl bych, že se ho podařilo v mnoha ohledech překonat. Musím totiž říci, že na mě dokázala předchozí deska občas působit právě ubíjejícím dojmem tam, kde novinka dokáže neustále nakopávat a bavit i po několik posleších. Vůbec bych se nezlobil, kdyby někoho napadlo kapelu pozvat do Čech na pár koncertů nebo na nějaký festík, podle všeho by mohla mít blízko k místní scéně prolezlé grindcorovými maniaky.