Země: Kanada Žánr: progressive death metal Datum vydání: 17.7.2019 Label: Nuclear Blast Hrací doba: 55:02 Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Už je to dávno, co jsem se s vámi, věrnými čtenáři, podělil o pár slov, a tak jsem si pro vás připravil recenzi na nové album kanadské smečky Augury. Ti se s ničím neserou a připravují opravdu brutální projížďku, která ale rozhodně není žádná proplachovačka mozku a vyžaduje 100% soustředení, protože do jedné skladby dokážou nacpat tolik nápadů a riffů, že to může vypadat jako absolutně nesmyslná směs.

Přesně to mě napadlo při prvním poslechu, znělo to docela dobře, ale prostě to byl bordel a chvílemi mi přišlo, že si každý instrument hraje svoje a dohromady to nedává žádný smysl. Musel jsem celou desku poslechnout hodněkrát, abych objevil všechno co v sobě skrývá. Je to opravdu skvělý instrumentální zážitek, každý nástroj je dobře slyšet – hlavně baskytara, kterou slyším hodně rád -, ale po čase může hudba splynout do nudy. Opravdu jsem se občas přistihl, že mě hudba nebaví a já ji vlastně vůbec nevnímám, ale bylo to jen ojediněle.

Vlastně by to mohlo být absolutně průměrné deathové album s řádnou špetkou brutality a skvělé techniky hraní muzikantů, jenže Augury mají pár es v rukávu. Chlapci experimentují vskutku šíleně, prvních pár skladeb zní vcelku normálně, střídání growlu s jiným dalším skřekem během chvíle, tady zase zapěje jednu větu čistě, to není nic neobvyklého. Ale s čím jsem se ještě v této branži nesetkal, je implantování tzv. “power” vokálu do death metalové hudby. Nejdřív jsem koukal celkem vyjeveně, ale tento power/death zní opravdu dobře a perfektně se to tam hodí. V jedné skladbě si zase chvíli zazpívá zpěvačka avantgardní skupiny Unexpect, což je jeden z mých oblíbených momentů, protože jí do toho ještě growluje borec z Augury, a doplňuje se to vážně výtečně.

To ode mě bude vše. Je to výjimečné album, které asi nesedne každému, já u něj občas taky usínal, ale pokud by opravdu někdo chtěl risknout poslech, tak hlavní je trpělivost. Trpělivost a soustředění dokáže rozkrýt všechna tajemství alba “Fragmentary Evidence”, ale kdo se nebude snažit, asi ochutná šílenou směs všemožných zvuků a riffů, kde jedna melodie chvíli nepostojí a hned ji vystřídá druhá a u posluchače to může vyvolat znechucení. Držím palce s poslechem.