Země: Tunisko Žánr: black metal Datum vydání: 30.11.2018 Label: Sentient Ruin Laboratories Hrací doba: 21:18 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sentient Ruin Laboratories

Jedním z primárních důvodů, proč se pustit do poslechu doposud neznámé skupiny, jsou – přinejmenším tedy v mém případě – ochutnávky náhodných ukázek. Po letech poslouchání už si člověk tak nějak vycvičí svůj čich (tedy sluch), aby v docela krátké době poznal, jestli by ta která kapela mohla být kompatibilní s jeho vkusem, anebo to ani nemá smysl zkoušet.

Podobné rychlo-námluvy u mě proběhly i s Ayyur. Z ukázek mě ovšem tahle formace úplně nezaujala. Přesto jsem se rozhodl jí nakonec dát šanci. Líbil se mi vizuál (konkrétně tedy fotka kapely, obálka aktuálního počinu už o poznání méně) a svou roli sehrál i původ, protože blackmetalové kapely z Tuniska člověk přece jenom neposlouchá každý den. K tomu jsem si ještě všimnul, že na bicí v Ayyur hraje Shaxul, tedy bývalý vokalista Deathspell Omega, jenž u známé francouzské smečky působil v její rané éře. Nakonec mě k vyzkoušení Ayyur přesvědčila i skutečnost, že EP „The Lunatic Creature“ vydali Sentient Ruin Laboratories, jejichž vkusu docela věřím.

Všechny tyhle zajímavé okolnosti nicméně nezaručují výsostný hudební zážitek. Vlastně jsem docela chtěl, aby se mi „The Lunatic Creature“ líbilo, ale ani to nakonec nepomohlo. Minialbum není špatné, ale nenašel jsem si v něm žádné hlubší zaujetí.

Ayyur produkují atmosférický black metal s množstvím kytarových melodií, nikoliv však melodický black metal. V předkládaném dvacetiminutovém materiálu ovšem nacházím jen minimum motivů, které by na mě dýchly nějakou výraznější atmosférou a rozvibrovaly pomyslné vnitřní struny. Ne snad, že by se „The Lunatic Creature“ nedalo poslouchat. Po technické stránce je nahrávka vyvedena kvalitně, také mi přijde, že Ayyur samotní mají docela ucelenou vizi o tom, co a jak by vlastně chtěli hrát. Mně osobně to však přijde vcelku obyčejné a nijak zásadně záživné.

„…soul-tearing atmospheric black metal shrouded in malevolent mysticism and superbly impenetrable atmospheres,“ navnazuje na „The Lunatic Creature“ průvodní řeč vydavatelství. Osobně v tom ale neslyším nic, co by takový popis ospravedlňovalo či podporovalo. Všehovšudy „The Lunatic Creature“ vnímám jako dobře odvedený průměr, který mě nezaujal vůbec ničím. Doufal jsem v něco výrazně lepšího.