Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 4.4.2015 Label: selfrelease Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook / bandzone

Bloody Lair je undergroundová black metalová smečka z Prahy, která letos v dubnu vydala svoje první album “Vzestup zla”. Jak již název i s obalem napovídají, v tomto případě se nedá očekávat nic jiného než porci zuřivého black metalové oldschoolového zla…

Desku otvírá titulní song “Vzestup zla”. Opravdu pěkné, zhruba minutové, intro se zvrhne ve více než solidní black metalovou hoblovačku. Následný přechod do středního tempa a zase zpátky k sypačce mému sluchu sedí. Něco podobného se děje i v následujících dvou peckách “Rasa ohně” a “Nastává válka”, takže zase prolínání středně rychlých valivých kousků s dvojkopákovými nájezdy. Ano, ano, takhle to mám rád. Zvláště pak v druhé jmenované (nebo vlastně spíš třetí jmenované) si Bloody Lair okolo jedné a tři čtvrtě minuty vystřihnou naprosto devastující pasáž, ze které jsem na mrtvici. Přestože se nejedná o žádnou festovní originalitu, kapela nemá špatné nápady a rozhodně se to neposlouchá špatně.

Ani následující pecky nejsou nijak špatné, odehrávají se ale podle relativně podobného vzorce, což svádí k jisté kolovrátkovitosti, ale vzhledem ke stopáži alba (rovná půlhodinka) to zase tolik nevadí. Za zmínku stojí třeba ještě taková “Prokletí krve”, jejíž začátek zní… ehm, skoro stejně jako začátek songu “Sacrifice unto Sebek” od Nile. Nechtěl bych Bloody Lair nařknout z plagiátorství, to vůbec ne, ale podobnost je tak velká, že by se muselo jednat o kurevsky velkou náhodu, jestli víte, jak to myslím (smích).

Největší zlo přichází až téměř u samotného konce – předposlední skladba “Yperit”, která z alba vyčnívá stejně, jako by vyčníval kaktus na oholené řiti. Přirovnání možné blbé, ale je to tak. Jako jediná se totiž pohybuje v celé své délce ve střední rychlosti a táhne se stejně jako mrak smrtelného yperitu. Tahle pecka mi trhá koule, to vám teda povím. Jenom víc takových songů, jednoznačný vrchol desky!

Trochu větší potíž je se zvukem. “Vzestup zla” je totiž docela garáž. Ale co taky čekat, když se za a) jedná o debut a za b) se jedná o totální underground. Ne, že by se to nedalo poslouchat, to netvrdím (také by bylo umění nenazvučit dva nástroje a zpěv do poslouchatelné podoby, že ano), ale v dnešní době ultra vyleštěných produkcí to může leckoho odradit.

Co vám budu dále povídat… Je to spíš pro fandy žánru než pro “normálního” posluchače, pokud byste ale dostali chuť na nějakou solidní black metalovou prasečinu od ne tolik profláklého jména, Bloody Lair by nemuseli být špatnou volbou. Kdyby náhodou někoho zajímal můj názor, mně se to celkem líbí, takže nezbývá nic jiného, než očekávat druhou fošnu, která by podle slov samotné skupiny měla být o hodně agresivnější a brutálnější. Každopádně se na debut jedná o slušnou práci.