Země: Bělorusko Žánr: goregrind Datum vydání: 15.3.2013 Label: Bizarre Leprous Production Hodnocení: 5/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Bizarre Leprous Production

Další kapelka věnující řádně krvavému goregrindu. Tentokrát z Běloruska. Tečka. Tím bych asi mohl skončit. Tahle deska totiž nepřináší na grindové pole nic nového ani nikterak vzrušujícího. Jen miliontou variaci na miliontou variaci milionté variace. Grind jako okrajový žánr má u nás celkem zažitou tradici a scéna je dost rozvětvená a tím pádem má taky dost fanoušků. Ti pak nadšeně vyposlechnou téměř jakýkoliv “bordel”. Já osobně mám grind radši naživo, kdy se člověk vážně může vyblbnout a vybít při pořádném pogu. Na desku se pak takové koule ale přenášejí těžko a tím pádem pro mě spousta desek postrádá kouzlo. To je případ i “Supreme Heterozis”, které vyšlo v březnu u českého vydavatelství Bizarre Leprous.

V rámci žánru je deska relativně dlouhá, bezmála 35 minut, a skladby většinou dosahují téměř dvou minut. A nic moc se v nich neděje. Riffy a pasáže jsou na sebe nakupené bez ladu a skladu a postrádám nějaké silné momenty. Struktura skladeb je jednoduchá, stejně jako motivy, asi aby se to dobře hrálo i pod vlivem pivek (úsměv). Stejně jako u nedávno recenzovaných Japonců Go-Zen mě tady vyloženě sere beztextový vokál, jenž je tvořen jen kanálovými guturálními pazvuky nebo kvičením. Tohle mi prostě nic nedává a spíš mě to obtěžuje. Nejsem vyloženě odpůrce podobných vokálních stylů, ale to prostě do té muziky musí zapadnout, jako to umí třeba naši Ahumado Granujo. Tady to působí jako rušivý element. Občas se objeví experimenty s elektronikou (tucavý rytmus a občasné distorční ruchy), které ale celkem zapadnou v prach a nějak postrádám jejich logiku. Hoši hrající grind jsou většinou veselé kopy, o čemž se určitě dá přesvědčit i v případě tohoto alba, nějaké skryté vtípky se tu najdou.

Výslednému dojmu příliš nepomáhá ani zvuk. Připadá mi takový zvláštně plochý a bicí zní vyloženě vtipně. Já vím, že nazvučení u podobného druhu alb nehraje důležitou roli, ale řekl bych, že plný zvuk může pomáhat přenést tu energii, která z toho určitě sálá naživo. Já se hrozně nerad opakuju, ale o téhle desce můžu v bleděmodrém říkat to, co jsem napsal již u stájových kolegů Go-Zen. V rámci žánru pro mě průměr. Je mi jasné, že mě někdo může osočit z toho, že tomuhle stylu nerozumím, ale nedá se nic dělat, já to tak prostě slyším. Není to tak, že bych od nich čekal nějaké vysoké umění, o tom to přece jen není, ale na poslech mě tohle album prostě nedokáže zabavit, jde mi jedním uchem dovnitř, druhým ven. Pobavit především sebe a pak fanoušky pod pódiem, v tomto je subkultura grindu relativně jasně vyprofilovaná a dovedu to pochopit. Já jako pozorovatel ne tolik zabředlý do žánru, bych si to naživo určitě užil taky, ale z desky to pro mě nijak valný zážitek není. Moje hodnocení tedy rozhodně neznamená, že odsuzuji kapelu Bradi Cerebri Ectomia do hlubin, jen že mě jejich album “Supreme Heterozis” příliš nebaví.