Země: Itálie Žánr: progressive / power metal Datum vydání: říjen 2013 Label: selfrelease Hodnocení: 3/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Cyrax

Někdy je hudba prostě za trest. Debut italských Cyrax “Reflections” je přesně tím případem. Už dlouho jsem totiž nenarazil na desku, která by se snažila oplývat tolika různými tvářemi zároveň, a přitom selhávala v podstatě v každé z nich. Cyrax skáčou od žánru k žánru stejně přesvědčivě, jako se Vladimir Putin distancuje od ukrajinských “rebelů”, a aby toho nebylo málo, za základ veškeré té míchanice si zvolili právě power metal.

Úvodní skladba “Doom Against True Hell” tak začíná jakousi technem nasáklou elektronikou (zatím dobrý), aby po chvíli přešla na rádoby epický mírně symfonický rozjezd (už horší), který vyústí ve stokrát opakovaný power metalový riff (mnohem horší) a vše završí úděsný falešný vokál (a sakra!). To byly prosím první dvě minuty alba, a kapela takto skáče neustále, nahoru dolů, zleva doprava, bez jakékoli koherence. Největší peklo však nastává jinde než v úvodu. Taková “My Kingdom for a Horse” je dobrým kandidátem; tak infantilní, stupidní, vlezlý a nezapomenutelný refrén už jsem dlouho neslyšel. Nic však nemá na poslední píseň “Feel the Essence of Blues”, kde se kapela opravdu snažila znásilnit i bluesové postupy.

Přitom když se kapela se svou nekonečnou škálou změn drží na uzdě a alespoň chvíli podrží v hlavě jeden motiv, nemůžu tvrdit, že bych se nebavil. Instrumentálně jde o velice schopné pány a zejména strunné nástroje jsou obsluhovány s důstojností. Jasně tak vede skladba “Fight”, v níž je méně vokálů než obvykle, v závěrečné instrumentální sekci se pak blýskne povedeným sólem kytara a k mému velkému potěšení i baskytara. Jsem na baskytarová sóla vysazený, to je pravda, a protože jich slýchám jen málo, pak lze argumentovat, že mezi slepými jednooký králem. Ale stejně, to, co na “Reflections” předvádí basa, žádná ostuda není.

“Reflections” je jako Stockholmský syndrom. Ze začátku si přejete, aby už bylo po všem, ale když dopíšete a můžete album s radostí smazat, je vám z toho smutno a ani nevíte proč.