Země: Česká republika Žánr: death metal Datum vydání: 25.6.2011 Label: Brutal Bands Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: Destroying Divinity

Destroying Divinity rozhodně dělají čest svému názvu. Dechovka to určitě není. Od první vteřiny svého posledního dlouhohrajícího počinu “Dark Future”, který vyšel v červnu loňského roku, nasadí drtící tempo brutálního death metalu toho nejhrubšího zrna. Nezaměňujte však pojmy – brutální se nerovná bezmyšlenkovitě. Destroying Divinity dokážou mezi tu svojí extrémní hoblovačku narvat i pěkných pár výborných překvápek…

Na první poslech vás smete hutný sound, těžká kytarová stěna a “cit” pro brutalitu. Za některé pasáže v hned úvodní “To Live in Gloom of the Beyond” by se nemuseli stydět ani takoví řezníci jako Deicide, to vám povídám. A že Bentonovci nejsou žádná ořezávátka, což? Ale nic není tak jednoduché, jak se napoprvé může zdát. Destroying Divinity totiž umí to své peklo – jak jsem již nakousl výše – i dost hezky okořenit. To, že tam fiknou perlivé sólo na kytaru nebo nějakou pomalejší valivou pasáž, to člověka jistě potěší, ale nezvedne ze židle překvapením. Vychytávek je tam však mnohem více. Opravdu jsem valil bulvy, když na mne v některých skladbách – dobře slyšitelné je to například v “At War with Two Worlds” nebo “Cult” – vykoukly absolutně ujeté melodie, které z dálky připomínají schizofrenní kytarové hrátky francouzské post-black metalové školy Blut aus Nord nebo Deathspell Omega. Vážně nekecám! Rozhodně podobné momenty nejsou stěžejními prvky “Dark Future”, spíše se jedná o velice chytře udělané ozvláštnění těch dřevorubeckých klepaček, každopádně je to ale jedna z věcí, které tomuhle matroši dodávají ten správný šmrnc. Když už jsme u té Francie, jisté vztyčné body lze nalézt například i s takovými Arkhon Infaustus – především v tom smyslu, že extrémní forma death metalu není jen bezhlavou rubanicí, ale má v sobě i jakousi brutálně chorobnou atmosféru (pokud chcete konkrétní příklad z “Dark Future”, zkuste třeba závěr “Prophecy”). Jen aby to čistě náhodou nevypadalo, že Destroying Divinity si jen půjčující prvky jiných uskupení a následně je slepují dohromady, upozorňuji, že všechna ta přirovnání jsou spíše pro představu – “Dark Future” totiž pořád zní dostatečně “původně”.

Nějaké vrcholy “Dark Future” podle mě nemá cenu vyzdvihovat. Všechny položky jsou nasekány v jedné soudružné linii – přijít, nadrtit, rozemlít, zničit a zase odejít. Půlhodinka a nějaké drobné a šlus. Asi takhle to vypadá. Pokud hledáte extrémní a brutální muziky, která není bez mozku, mohu vám Destroying Divinity jenom doporučit. Netvrdím, že je to to nejlepší album, jaké jsem kdy slyšel, ale s jistotou mohu tvrdit to, že na české death metalové scéně, kde je znát kvantita na úkor kvality, patří Destroying Divinity se svou třetí deskou “Dark Future” k tomu lepšímu. A rozhodně to není vítězství typu jednooký králem mezi slepými.