Disharmonic - Il rituale dei non morti

Disharmonic – Il rituale dei non morti

Disharmonic - Il rituale dei non morti
Země: Itálie
Žánr: occult doom metal
Datum vydání: 2.7.2014
Label: Beyond… Productions

Hodnocení: 5,5/10

Odkazy:
facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Masterpiece Distribution

Disharmonic je na první pohled docela zajímavá formace. Už jen podle fotek, ale i podle oficiální škatulky “occult ritualistic doom metal”… nevím, jak to působí na ostatní, ale třeba já jsem hned zvědavý, jaké to bude. Disharmonic navíc nejsou žádní začátečníci, protože fungují již od 90. let… v roce 2003 se sice po vydání první velké desky “The Black Dance of Evil Spirits” rozpadli, nicméně v roce 2011 přišla obnova a druhé album “Carmini Mortis”, na které nyní okultní Italové navazují novým minialbem “Il rituale dei non morti”.

Pokud je stěžejní otázkou každé recenze, jestli je ta hudba dobrá nebo špatná, v případě Disharmonic se nebojím vcelku jednoznačně říct – dobrá. Tedy, v zásadě. Je tu totiž několik docela výrazných “ale”. Začněme ovšem u toho dobrého – “Il rituale dei non morti” má opravdu solidní atmosféru, což je velice pozitivní. Tuto atmosféru pak vydatně podporuje i lehce zastřený sound, jenž podobnému stylu sedí. Stejně tak je super, že i navzdory několika neduhům (k nimž se hned dostaneme) se jedná o svým způsobem docela zábavnou nahrávku. Rovněž se nedá tvrdit, že by Disharmonic neuměli přijít s dobrým motivem, protože i takové tam jsou.

Problém ovšem tkví v tom, že Italové celé “Il rituale dei non morti” vystavěli okolo jedné konkrétní pasáže s takovým “opilým” riffem. Ten sám o sobě není špatný, nicméně zůstává otázkou do pranice, jestli je tak geniální, aby bylo nutné, aby se v hudbě vždy po pár minutách vracel jak bumerang, a to v každé skladbě. Vážně, tenhle motiv Disharmonic bez ostychu narvali do všech třech písní a dávají si pořádně záležet na tom, aby jej posluchači omlátili o hlavu. To ve výsledku znamená, že tenhle jeden riff může odhadem klidně tvořit i polovinu celkové stopáže… a to je prostě moc. Jediné, co si tak z poslechu pořádně zapamatujete, je právě tento riff, přičemž vám ještě díky jeho neustálému omílání za chvíli poleze krkem. A to je velká škoda, protože jinak je v té hudbě dost slušný potenciál…


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.