Země: Česká republika / Rusko Žánr: post-hardcore / post-metal Datum vydání: 14.3.2014 Label: Skin & Bones Records / Monotonstudio / Naše Desky / SAVRVS Brothers / Holy Goat Records / Negation Records / Eastrain Records / Terror Night / Gorgona Records Hodnocení: H. – 6,5/10 Atreides – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy Drom: web / facebook / bandcamp / bandzone Odkazy Moro Moro Land: web / facebook / bandcamp

První pohled (H.):

Na Drom jsem svého času narazil čirou náhodou na koncertě v jednom libereckém klubu, kam jsem vlastně šel kvůli úplně jiné kapele, ale už tehdy, aniž bych o nich předtím vůbec slyšel, mě takřka okamžitě zaujali tím, s jakou intenzitou a uvěřitelností tu svou muziku předávali nepříliš početnému hloučku lidí. To bylo v době, kdy bylo akorát venku první album. “I”, jak se tohle první album jmenuje, a o rok mladší “Hectop” jsem si pak sehnal a oběma dal poslech už hezky v domácím prostředí, ačkoliv musím říct, že jsem vlastně s ani jednou z obou desek nestrávil tolik času, jak by si možná zasloužily. Oproti tomu Moro Moro Land, druhý účastník aktuálně vydaného splitu, pro mě byli až doposud velkou neznámou…

Nosič otvírá příspěvek právě Drom s dvojicí kompozic “Věčný hlad” a “Kopí v zádech zabodlé”. Obě skladby víceméně hravě naplňují standard, jaký Drom sami sobě nastolili na předcházejících počinech, tak pokud se vám Liberečtí na “Hectop” nebo “I” líbili, zcela jistě vás jejich muzika osloví i zde. To znamená, že je to kvalita a že je to v tom cítit, že Drom zjevně mají jasnou představu o tom, co a jak chtějí hrát, což je samozřejmě jenom dobře. Na druhou stranu s tím mám obdobný problém jako s řadovkami a prostě to pro mě není tak trvanlivé, jak by asi mělo. Možná to bude tím, že mi zde trochu chybí nějaké opravdu vrcholné nebo působivé momenty, jaké špičky podobných žánrů ve svých písních vybudovat umí, což je trochu škoda, protože jinak mají Drom potenciál obrovský. Ale možná to bude chyba jen u mě.

Moro Moro Land mě zaujali o malinko více. Jejich dva songy “Endless Parade” a “Speak” se nesou ve více či méně podobném žánrovém duchu jako Drom, ale jsou hutnější a přímočařejší, zároveň jsou i výrazně kratší a tím pádem i jakoby intenzivnější. Především právě díky tomuhle to u mě Moro Moro Land o malinký chlup vyhráli, ačkoliv jinak se jedná o solidní nahrávku jako celek.

Druhý pohled (Atreides):

Liberečtí Drom mají na kontě dvě řadovky a jedno splitko s Naiadou. Zatím naposledy se ozvali předloni v srpnu, když pustili do světa svojí druhou desku “Hectop”, která vzbudila nemalý zájem. Osobitá, atmosférická směska post-hardcoru, emocoru a já nevím jakého ještě coru si svoje posluchače našla a jistě nejsem sám, kdo vyhlížel nový materiál. Ten se nakonec dostavil v podobě dvou skladeb na splitku s ruskými Moro Moro Land, kteří se ubírají podobnými cestami.

Rusové už taky nějaký ten zářez na kontě mají, nicméně kolik jich přesně je a v jaké podobě, se mi dohledat nepodařilo. Čtenáři tak bude muset stačit ujištění, že tohle splitko není jejich naprostá prvotina. Obě kapely jsou na něm zastoupeny dvěma skladbami, ačkoliv ze stopáže čtyřiadvaceti minut si pro sebe Drom utrhli celé dvě třetiny, každou skladbou jednu. Do zbytku se potom nacpaly dvě kratší písně Moro Moro Land. A nutno podotknout, že ve všech případech se skutečně jedná o kvalitní materiál.

Drom k se své hutné atmosféře a zasněnosti přidali i notnou dávku temnoty a depresí. Struktura skladeb se podle mě až tak daleko neposunula, stejně tak jádro výraziva zůstává víceméně stejné. Ve dvou skladbách “Věčný hlad” a “Kopí v zádech zabodlé” najdete charakteristické znaky, přesto jsou hutnější a podstatně depresivnější. Obě skladby se pěkně doplňují: “Věčný hlad” je plný kvílících kytar a silných riffů, druhá skladba je naopak atmosféričtější a staví na postupné gradaci.

Druhou tváří splitka je právě těch osm minut patřících Moro Moro Land. Neméně depresivní, ale mnohem tvrdší a post-metalovější. V nejlepších momentech mi připomněli tvrdé pasáže Cult of Luna, až jsem si říkal, že je vážně škoda, že skladby jako by se bály rozmáchlejších kompozic, protože sílu na to Moro Moro Land rozhodně mají a nápady očividně taky – rozhodně nejde o nějakou kopírku. Takže ačkoliv splitka kdovíjak nemusím, tohle rozhodně není nějakým výkřikem do tmy, nýbrž uceleným, vyváženým a silným materiálem.