Eggs of Gomorrh - Outpregnate

Eggs of Gomorrh – Outpregnate

Eggs of Gomorrh - Outpregnate

Země: Švýcarsko
Žánr: death / black metal
Datum vydání: 18.3.2019
Label: Krucyator Productions

Hrací doba: 16:38

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Qabar PR

Švýcarští dobytci Eggs of Gomorrh si se svým novým materiálem dali relativně na čas. Slovo relativně je samozřejmě důležité, jelikož od dlouhohrajícího debutu „Rot Prophet“ uběhly jen tři roky, což není zas až tak závratná mezera, ale jeden by skoro čekal, že u muziky tohohle typu nebude potřeba tří let k tomu, aby vznikl materiál o třinácti minutách doplněný jednou předělávkou od Arkon Infaustus. Nicméně přesně tohle a nic navíc EP „Outpregnate“ pod svým hnuso-obalem skrývá.

Co se agresivity materiálu týká, novinka oproti předešlé řadovce nijak moc nezaostává. Není na místě očekávat, že by Eggs of Gomorrh ustupovali z nastoleného směru. Opět se tedy připravte na zběsilý black/deathmetalový námrd, kde není moc prostoru pro nějaká zvolnění nebo snad ty vole ozvláštnění. Po většinu času se nepříčetně sype. Zkušenější ucho sice brzy zachytí i občasný valivější moment, ale to jsou skutečně jen detaily, protože všeobecné dojmy hovoří jednoznačně – Eggs of Gomorrh do toho jebou hlava nehlava.

Nejvýraznější posun lze tedy pozorovat ve zvukové rovině. „Outpregnate“ zní oproti „Rot Prophet“ čitelněji a co do soundu „stravitelněji“, byť tezi o stravitelnosti samozřejmě neguje samotné ladění materiálu. S tím se pojí i další věci. Riffy jsou jasněji rozpoznatelné, což můžete brát jako plus i jako mínus, záleží na subjektivním vkusu. Zato u bicích mi přijde docela jednoznačné, že tentokrát už nekopou do prdele s takovou intenzitou. Obecně pak ustoupil feeling black metalu a víc navrch má death metal.

Dokážu si v pohodě představit, že všechny tyhle úpravy si najdou svoje příznivce a že to někteří posluchači ocení. Je-li vám death metal bližší než black metal, pak se to asi týká vás, byť nechci tvrdit, že by black metal na „Outpregnate“ vymizel úplně. Mně osobně nicméně víc vyhovovaly větší špína a hnus na „Rot Prophet“. Tohle minialbum je pro mě tím pádem slušná jednohubka, kterou jsem si párkrát pustil, nevadilo mi to poslouchat, ale nic moc to po sobě nezanechalo. Vracet se nehodlám, pamatovat nejspíš taky ne.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.