Země: Švédsko Žánr: death metal Datum vydání: 14.5.2013 Label: Metal Blade Records Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook

Švédští Entrails jsou nezvyklý úkaz na severské death metalové scéně. Kapela, která vznikla v roce 1990, fungovala osm let, ovšem nezmohla se na jediné album, protože údajně nebyla spokojena se svou tvorbou, se po desetileté pauze vrátila na scénu, aby v aktuální dekádě začala sekat jednu skvělou desku za druhou. “Raging Death” navazuje na své úspěšné předchůdce a přináší poctivou tři čtvrtě hodinku chrastivého death metalu, jak jej kdysi zprofanovali At the Gates či Grave.

Za klasickou morbidní obálkou se skrývá ještě klasičtější chorobný death metal, ve kterém se mísí jeho severská dravost a rock’n’rollová přímočarost. Vzletných vyhrávek a melodií zde moc nenajdete, protože tady je hlavní náplní poctivá kytarová práce dvojice Jimmy Lundqvist a Mathias Nilsson. Ty doplňuje dvojice “nováčků”, kteří se přidali až po znovuzrození Entrails, přesněji řečeno basák/zpěvák Jocke Svensson a bubeník Adde Mitroulis, jenž jej ve vokálních partech tu a tam doplňuje. “Raging Death” je nadupaná, ortodoxní deska, na níž se jede od začátku do konce v rychlém tempu, v němž hrubý projev kapely získá na ještě větší intenzitě. Je škoda, že se nepodařilo uhlídat stopáž, protože takto jednostranně zaměřené album, i přes svůj neuvěřitelný tah na branku a drajv, mohlo skončit o pár minut dřív. Těžko se vybírají nejsilnější skladby, když všechny mají tu správnou dřevní atmosféru a zní jako od opravdových mistrů žánru, ale mě nejvíc zaujaly “Carved to the Bone”, kde je chroptič Jocke Svensson k nezastavení, a kraťoučká “Defleshed” s pravým oldschool nábojem.

Říká se, že třetí album je tím, na němž se ukáže skutečný potenciál kapely. Pokud je tomu skutečně tak, tak Entrails toto potvrzují, protože “Raging Death” je jejich nejvyspělejším dílem, jež se dotahuje na skvostný debut “Tales from the Morque”, jemuž hraje do karet prvek překvapení, který už další počiny mít nebudou, ale to neznamená, že by to bylo album horší. Další pořádná porce chrasticích kytar a smrtící rytmiky, takže není co řešit. Tohle album za osmičku stojí.