Foul Body Autopsy - So Close to Complete Dehumanization

Foul Body Autopsy – So Close to Complete Dehumanization

Foul Body Autopsy - So Close to Complete Dehumanization
Země: Velká Británie
Žánr: death metal
Datum vydání: 4.11.2014
Label: Grindscene Records

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Future PR

Uběhl sotva rok od vydání eponymního debutu britského jednočlenného projektu Foul Body Autopsy (mimochodem pojmenovaného podle skladby technických Necrophagist) a vychází nové dvouskladbové EP pojmenované “So Close to Complete Dehumanization”. Jeho vydání provázelo zveřejnění nového videoklipu, který podporuje koncept alba, který se věnuje podmínkám a praktikám ve zvířecích velkochovech a lidskému přehlížení této problematiky, za využití skutečných záběrů z daného prostředí. Žánrově bych pak hudbu zařadil někam mezi technický death metal a grind. To, že se jedná pouze o dvojici skladeb, naznačuje, že si mozek projektu na kvantitu zrovna nepotrpí. A jak je to s kvalitou?

Veškerou instrumentaci tedy za pomoci programovaných bicích zvládá Tom, který ovládá především svou kytaru celkem zručně. Baskytara má pak spíše podporující charakter a občas zde zazní i nějaké pravděpodobně také programované doprovodné smyčce. Po prvním poslechu úvodní skladby jsem byl překvapen, jak chytlavou formou nám servíruje tvrdý technický nářez. Možná na tom má zásluhu přeprogramování bicích, že si i přes kytarové výjezdy skladba zachovává přehlednou výstavbu, jíž dominuje specifický refrén, v němž growling nahrazuje hardcorová recitace. Oproti těm několika kouskům, jež jsem slyšel z dlouhohrajícího alba, slyším na novém EP větší příklon k melodice, což ovšem neubírá na agresivitě či propracovanosti, jen to dělá materiál konzistentnějším. Druhá skladba se nese v podobném duchu, v refrénu využívá hitového takřka symfonického podmazu za doprovodu klasicky tvrdých kytar. Samotný nápad je tentokrát sice obyčejnější, přesto vyznívá dostatečně naléhavě a EP slušně uzavírá.

Je celkem těžké hodnotit počin, který má dohromady pouze necelých devět minut, ovšem jako ukázka z tvorby tohoto maníka mě byla dvojice skladeb schopna celkem navnadit. Jistě, nic světoborného, ale přesto příjemné. Zvlášť v kontrastu s očekáváním, že se dočkám nějakého klasického drtícího death metalu či grindu, mě o to víc překvapilo, že se jedná o dostatečně propracovanou záležitost, jež má celkem potenciál zaujmout fanoušky například Cattle Decapitation.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.