Země: USA Žánr: atmospheric / post-black metal Datum vydání: 26.2.2016 Label: selfrelease Hrací doba: 11:29 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Dewar PR

Ghost Horizon je dočista nové jméno na scéně. Jedná se o blackmetalové duo z Phoenixu v Arizoně, které se skládá z Daniela Stollingse (kytara, baskytara) a Uræuse (zpěv, bicí).  S nějakou podrobnější historií se pro dnešek nemá cenu zdržovat – jednoduše proto, že Ghost Horizon ještě žádnou nemají. Dle záznamů na Facebooku nějakou (koncertní) aktivitu nejspíš vyvíjeli již v průběhu loňského roku, ale to je vcelku nepodstatné. Důležitý je fakt, že Američané právě servírují svou vůbec první nahrávku, jíž se stalo minialbum s názvem „Astral Possession“. Tak se láskyplně chytněme za ruce a pojďme se společně podívat, zdali ono inkriminované EP stojí za nějakou pozornost.

Abych ten verdikt recenze tentokrát nevykecal hned na začátku, zastavme se nejprve u toho, do jaké podoby černého kovu se Ghost Horizon pustili. Američané jsou tak někde na půl cesty dvěma žánrovými formami, jimž se v příslušných kruzích odborně přezdívá atmospheric black metal a post-black metal. Jistě, zcela správně jste si pomysleli, že obě k sobě mají vlastně docela blízko a do jisté míry se i vzájemně překrývají. A právě tohle je také důvodem, proč zní „Astral Possession“ vcelku přirozeně.

Otázkou však zůstává, jak je na tom skladatelská úroveň. Naopak technická úroveň předmětem diskuze být nemusí, protože ta je vysoko; Američané rozhodně nedojíždějí na nějaký technický amatérismus, jelikož znějí dobře. Zvuk je kvalitní (docela potěší hezky slyšitelná baskytara), muzikanti hrát i zpívat umějí – tady si jednoduše není na co se stěžovat. Ohledně té skladatelské stránky to ovšem až tak jednoznačné bohužel není…

Ghost Horizon se poslouchají fakt příjemně, to se jim nedá upřít. Některé melodie jsou docela pěkné, pár povedených nápadů tomu rovněž nechybí a zejména hned úvodní píseň „Pale Apparition“ ukazuje, že nějaký ten potenciál tu asi dřímat bude, protože to zní asi lépe, než byste čekali od úplně prvních vteřin v celé tvorbě skupiny. Na druhou stranu, Ghost Horizon naneštěstí nijak nevybočují ani nevyčnívají z řady obdobně laděných formací, což je tak trochu odsuzuje do pozice jedněch dalších z mnoha. Ten jejich atmo black pocukrovaný trochou toho „poštovního“ rozjímání (nejvíce asi ve druhé skladbě „Spectral Threnody“) se sice poslouchá dobře, ale nemá to zas až takovou sílu, aby to Američany vytáhlo z bezejmenného davu podobných kapel. Nehledě na fakt, že právě ty post-vlivy lehce zavánějí generičností a takovýhle pocit dojem nikdy moc nevylepší.

Nicméně, není samozřejmě všem dnům konec, pořád je to jen prvotní nástřel. Jistý potenciál v tom cítit je, solidní úroveň to má bezesporu také, což na první pokus vlastně není zas až tak špatný výsledek. Citelně tomu ale schází alespoň náznak vlastního ksichtu, na čemž by dle mého Ghost Horizon ve své současné podobě měli zapracovat především. Na další tvorbu se třást nebudu, ani nebudu kapelu cíleně sledovat, ale když se mi někdy v budoucnu náhodou dostane do ruky další placka, klidně to zkusím.