Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 24.3.2013 Label: Indie Recordings Hodnocení: H. – 8/10 Ježura – 8,5/10 Odkazy: –

První pohled (H.):

Když Nachtmystium v loňském roce vydali desku “Silencing Machine”, spoustu lidí tehdy docela zklamal návrat z experimentálnějších vod předchozích dvou počinů “Assassins: Black Meddle Pt. I” a “Addicts: Black Meddle Pt. II” zpátky do black metalového bahna, opiový opar vystřídala agrese a špína. Komu tento přístup příliš nesedl, v žádném případě by se neměl pouštět do první desky “Scars” projektu Hate Meditation, na níž Blake Judd, hlavní postava Nachtmystium, v tomto ohledu zašel ještě mnohem dále.

Samozřejmě, v porovnání se svými dvěma předchůdci bylo “Silencing Machine” bordel a špína (v tom dobrém slova smyslu), ale stále zde byla alespoň náznakem cítit touha po malých experimentech. Na “Scars” ovšem Judd odboural i tohle a v rámci (staro)nové kapely vytvořil ještě větší humus než na “Silencing Machine”. Na “Scars” už totiž není žádné místo pro jakékoliv byť jen minimální experimentování, jedná se o čistou agresi toho nejhrubšího zrna, o muziku, která je přesně v duchu názvu Hate Meditation prostoupena nenávistí a misantropií. Zvuk je skoro až kanální, zahuhlaný, skoro až demáčový, zde to ovšem není dáno technickou nedokonalostí nebo nedostatkem prostředků, nýbrž se jedná o zjevný záměr, který vyšel na jedničku, jelikož k celkové kompoziční náladě a atmosféře “Scars” to pasuje naprosto dokonale a právě i díky prasáckému soundu je aura hnusu dotažena do naprostého finále.

Stále se však nejedná prachsprostou rubanici bez mozku, do toho má i přes nepopiratelnou extrémnost cokoliv, co Judd stvoří, hodně daleko. Vlastně je “Scars” docela dost prostoupeno melodie, ale ve zvukovém kanále vám to na první poslech vlastně ani nepřijde, protože i ty melodie jsou mnohdy schované v okolním bahně, takže je člověk musí objevovat, což poslech činí ještě náročnějším, ale jsou lidi, kteří to tak mají rádi, což je přesně můj případ. Příkladem budiž dlouhá titulka “Scars”, jež jako jediná jede v pomalejším tempu, nebo třeba úžasné sólo v “End Times”. Podle mě doslova skvělá deska.

Druhý pohled (Ježura):

Dočasný útlum činnosti zámořských Nachtmystium, který přišel v dubnu letošního roku, asi mnoha fanouškům kapely – mě nevyjímaje – moc vrásek nevyhladil, avšak o to větší naděje se tehdy upnuly k ohlášené desce “Scars” oživeného projektu Hate Meditation. A to, co se ze “Scars” nakonec vyklubalo, dává za pravdu všem informacím, které jeho vydání předcházely, protože Blake Judd, ústřední mozek Nachtmystium i Hate Meditation, skutečně přišel s deskou, která je co do extrémního výrazu a neotesanosti produkce ještě mnohem mnohem dál než cokoli, co nám za poslední roky naservírovali Nachtmystium. “Scars” je ztělesněná vyprahlost, chorobnost, jedovatost a přehlídka negativních emocí v jejich krystalické podobě. Valnou měrou k tomu přispívá neskutečně zahulený a špinavý zvuk, v němž se nástrojové linky všemožně prolínají, díky kterému Blakeův vokál zní až nelidsky řezavě, a který si vyloženě žádá, aby případná živá produkce probíhala v prostředí, ve kterém nebude na muzikanty přes hustou kouřovou mlhu pomalu ani vidět…

Ačkoli se ale na první poslech zdá být hudba Hate Meditation primitivním zvířeckým rámusem, který staví akorát na snaze o co největší extrém, není to tak docela pravda. Zdánlivě primitivní agrese je totiž jen jedním ze základních kamenů “Scars”. Tím druhým je typická melodika a inteligentní, nezaměnitelný a nesmírně působivý způsob, jakým Blake Judd skládá. Jsou to přesně ty samé postupy, které dělají hudbu Nachtmystium tak uhrančivou, jen jsou zde předvedeny v mnohem neotesanější, hrubější a syrovější podobě, jako by se pan Judd snažil – a ono to tak dost určitě bylo – oholit svůj skladatelský jazyk na samou dřeň. Právě proto není “Scars” jen pouhopouhá agresivní rubanice beze smyslu, ale ve svém extrémním výrazu velmi inteligentní a podmanivá deska, které stačí přijít na chuť a pak už si jen užívat dlouhé hodiny v její společnosti. Zkrátka a jednoduše vynikají počin, který dostál mým nárokům v plné šíři a za který dám ruku do ohně.