Hortus Animae - Secular Music

Hortus Animae – Secular Music

Hortus Animae - Secular Music
Země: Itálie
Žánr: progressive black metal
Datum vydání: 24.3.2014
Label: Flicknife Records

Hodnocení: 5,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Against PR

Italské progresivní black metalisty Hortus Animae jsem měl v hledáčku již před hodně dlouhou dobou, ale k samotnému poslechu jsem se nikdy pořádně nedostal. Poté se skupina rozpadla a přesně dle hesla sejde z očí – sejde z mysli jsem na tuto formaci z města Rimini tak trochu zapomněl, abych se po pár letech mohl opětovně rozpomenout s ohlášením obnovy činnosti v loňském roce. A z této obnovy vzešla i comebacková deska “Secular Music”, s níž jsem se k poslechu Hortus Animae konečně dostal i já.

Vždy jsem tak nějak žil v přesvědčení, že Hortus Animae je sice nepříliš známá, nicméně kvalitní skupina, jejíž muzika bude jistě zajímavá. Přesně s tímhle jsem šel do poslechu “Secular Music” – že dostanu nahrávku, která bude inteligentní, nápaditá a bude mít sílu mě pohltit. Tím pádem to vlastně měli Italové předem trochu usnadněné, ale o to větší bylo zklamání, když jsem si “Secular Music” pustil poprvé a zjistil, že onu inteligenci a nápaditost album sice splňuje, avšak jen formálně.

Hortus Animae opravdu hrají členitou a progresivní hudbu, v níž se střídá množství zajímavých motivů, ale i přes všechnu snahu, kterou jsem “Secular Haze” věnoval, jsem se nedokázal dostat do bodu, kdy by mě to opravdu bavilo. Jsou momenty, v nichž Hortus Animae umí nabídnout i excelentní nápady… třeba jeden motiv v “Dystopian Apocalypse” je doslova úžasný, čisté vokály v “The Poison of the Naga” stejně tak a i v dalších skladbách není problém najít poutavé pasáže. Na druhou stranu je tu však i spousta momentů, které mi prostě nelezou do uší a takřka vůbec mě nebaví. Jinde mi zase vadí až násilné zlomy, což je případ právě “The Poison of the Naga”, kde se výtečné chvilky s čistým zpěvem a klávesami doslova bijí s přechody do extrémního metalu. Úplně stejný pocit však mám třeba i z hned úvodní “God and His Disgusting Children”.

Ačkoliv jsem albu věnoval dost času, stále jsem si k němu nedokázal najít cestu a je pro mě zklamáním. Třeba to někoho z vás zaujme více, to je klidně možné, protože jalová hudba to není ani omylem, já však půjdu zkusit štěstí ke starší tvorbě… třeba si potykáme víc.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.