Země: Francie Žánr: metal / world music Datum vydání: 9.4.2014 Label: Dooweet Records Hodnocení: 5,5/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Dooweet

Osobně jsem docela fanda tvrdé hudby, která pojímá za vlastní vlivy různých kultur, nevyjímaje ani ty, jež takto zachází s orientálními vlivy. Zejména turecké řezníky Seth.ECT chovám v oblibě, a pokud dostanu chuť na exotický industrial black s prvky blízkého východu, vím, kam sáhnout. Francouzští Human Fate jsou kapelou podobného ražení – jen namísto industrialu přidávají ještě více arabské hudby, a to do takové míry, že jde o směs jedna ku jedné a není se moc co divit, že sami sebe na “Part I” škatulkují coby “world metal”.

Směska je to řádně energická. Jádrem je řízný melodeath na který se nabalují další a další prvky, písně tak docela utěšeně rostou a gradují – zejména dva ústřední songy “Yehusalem” a “Seed of Creation” v tomto ohledu vynikají. Skládání skladeb zvládli Human Fate na výbornou, tedy alespoň co se týče celkové stavby skladby. Umístění nosných riffů, silných reférnů, klidných pasáží, přechody mezi nimi, tomu všemu nemám co vytknout. Díky bohatým orientálním aranžím, několika druhům zpěvu (growl, ženský vokál, chorály) jsou zejména refrény a gradující pasáže velmi povedené. O to víc pak zamrzí, že pod tím vším řve dost obyčejný a nenápaditý melodeath, který (naštěstí) funguje v kombinaci s arabskou složkou, sám o sobě je ale dost o ničem.

Jalový jsem ale z celého pojetí desky, která se prezentuje jako řadovka, rozsahem šestadvaceti minut však jde spíš o EPko. Tím spíš, že se tu bavíme o znovuvydání pět let starého alba, jehož tracklist se oproti původní verzi výrazně odlišuje. Schválně zkuste porovnat se záznamem na Metal-Archives. K tomu mám dojem, že písním chybí nějaké výraznější propojení, které je jen tu a tam dost prapodivně naznačeno a třeba nepřirozeně utnutý závěr songu “In Fate” jsem nepochopil už vůbec. Takže ačkoliv skladby samy o sobě nejsou vůbec špatné a jednotlivě fungují dost dobře, “Part I” jako celek pro změnu nefunguje ani omylem a víc než řadové album připomíná jakýsi nedodělek. Což je, když přihlédnu ke kvalitě hudby, docela škoda.