Země: Řecko Žánr: black metal Datum vydání: 30.4.2016 Label: Iron Bonehead Productions Hrací doba: 16:06 Odkazy: –

Ithaqua je sice nová skupina v tom smyslu, že nefunguje příliš dlouho, ale rozhodně není nová v tom smyslu, že by snad byla moderní a její hudba byla současná. V tomto ohledu je to přesně naopak, jelikož Ithaqua páchne starobou a tradicemi nejstaršího helénského black metalu. Kapelu tvoří dvojice řeckých muzikantů, kteří spolu hráli již v několika projektech (tím nejznámějším – resp. tedy jediným, o němž jsem já slyšel – je Caedes Cruenta). Jedním z této dvojice pak je současný baskytarista Kawir.

Ithaqua v loňském roce vydali MC demosnímek „Initiation to Obscure Mysteries“, na nějž letos navázali sedmipalcem „The Black Mass Sabbath Pulse“. Letošní EP přináší dvě nové skladby a také o poznání menší porci hudby v porovnání s půlhodinovým demíčkem. Na „The Black Mass Sabbath Pulse“ se totiž nachází jen 16 minut muziky. Tak se pojďme podívat, jestli za to těch 16 minut stojí…

Co přesně tedy od Ithaqua čekat? To je vcelku jednoduché – myslete na kapely jako Varathron či Rotting Christ, konkrétně tedy na rané kousky z jejich diskografií. Ithaqua jdou proti proudu času a svou tvorbou míří do hloubi 90. let, do časů alb jako „His Majesty at the Swamp“ či „Thy Mighty Contract“. Těšte se tedy na syrový black metal s majestátními momenty, z nichž pramení ona pověstná helénská atmosféra.

Tenhle retro výlet v podání Ithaqua má ovšem jednu nevýhodu a zpátečnictví to není. Nijak mě netrápí, že vlastní forma je ve své podstatě docela jednoduchá. Vadí mi však, že Ithaqua jdou v té jednoduchosti tak daleko, až jsou některé riffy regulérně jalové a primitivní. Což o to, primitivnost sama o sobě nemusí být myšlena v negativním slova smyslu – naopak, v jistém ohledu to může plus, protože to podpoří animálnost, jaká k takovémuhle black metalu jaksi patří. Zde je ovšem primitivnost myšlena v tom nelichotivém smyslu.

Zejména v úvodním titulním tracku „The Black Mass Sabbath Pulse“ mi některé riffy přijdou až zbytečně ohlodané na kost a bez jakékoliv snahy zahrát cokoliv nad rámec úplně základního kytarového hoblování. Dvojka „Walpurgis, The Flight of Spectral Witches“ z toho naštěstí vychází o něco lépe, byť i zde je několik pasáží, z nichž jsem se na prdel úplně neposadil. Naopak lze v obou písních pochválit atmosférické motivy, jelikož plíživé tóny kláves v pozadí nebo dokonce tympány (?) v závěru titulního songu fungují velice dobře. Stejně tak je nutno dodat, že ani to blackmetalové rouhání není v podání Ithaqua špatné skrz naskrz, kritika míří jen vůči nějakým konkrétním momentům. V jiných se totiž daří vyvolávat ducha starých Rotting Christ docela obstojně.

Mé pocity jsou ve finále trochu rozporuplné. Rozhodně nemohu výskat nadšením, ale v jistém ohledu je mi počínání Ithaqua sympatické i navzdory zmiňovaným neduhům. Asi bych to ukončil prohlášením, že k „The Black Mass Sabbath Pulse“ se již vracet nebudu, ale jméno kapely si zapamatuji a případné další počiny nejspíš zkusím.