Země: Norsko Žánr: heavy metal / hard rock Datum vydání: 1.6.2012 Label: Frontiers Records Hodnocení: Ellrohir – 7/10 H. – 6,5/10 Kaša – 7/10 Průměrné hodnocení: 6,8/10 Odkazy: web / facebook

Norský heavy metalový zpěvák Jørn Lande do mého hudebního povědomí prvně pronikl velmi vydařeným coverem “I Walk Alone” od Tarji Turunen. Tím se u mě zapsal coby umělec s fantasticky zvučným hlasem. To však bylo asi tak všechno. Nehledal jsem další krásy jeho sólo tvorby, ani kapely Masterplan. Teprve teď, s vydáním nového alba “Bring Heavy Rock to the Land”, se tak Jørnovi dostávám na kobylku.

Dojem vynikajícího a zvučného zpěvu přetrvává. A neváhal bych označit hlas Jørna Landeho za hlavní přednost a sílu desky. Jednak by bylo asi divné, kdyby tomu na díle vokalistovy sólo kapely mělo být jinak, ale vedle toho – buďme k sobě upřímní – předvedená hudební složka jen těžko nabídne něco víc, nějaký hlubší zážitek než v podstatě kterákoliv hard rock/heavy metalová kapela. Netrhá to uši, sem tam to má i své momenty, ale nic úchvatného či vyčnívajícího. Nebo alespoň mě žádná z instrumentálních pasáží do kolen neposlala, a že se to občas některým kouskům povede.

Toho se ale člověk může spíš dočkat v sólo tvorbě některého z muzikálních virtuozů, kterým je malá jejich domovská kapela. Zpěváci tu spíš bývají od svého zpěvu. Ostatně třeba takové sólové kousky Bruce Dickinsona poslouchám taky jen a pouze kvůli Bruceovi a ničemu jinému. A na poli vokálním jde maestro Jørnovi jen těžko něco vyčíst. Konkrétně by to za mě byl snad jen cover “Ride Like the Wind”, kam mi Jørnův jinak skvělý a krásný hlas vyloženě nesedí, a během náslechů jsem tento song začal radši přeskakovat. Ono popravdě se mi tenhle song moc nelíbí ani v originále, zřejmě je to o vkusu a nevysvětlitelných osobních preferencí.

Jinak je ovšem na albu desítka dalších kousků, z nichž sice žádný vyloženě nevyčnívá, ale zato každý jeden představuje příjemně poslouchatelný hevík. Když to vezmu kolem a kolem, tak úplně nejvíc se mi líbí hned úvodní “My Road”, a to proto, že zde Jørnův hlas vyniká v tomto “intru” díky upozaděné hudbě ještě více než kde jinde, i když si na něj musíme počkat celou první minutu kytarového vybrnkávání. Pak taky není vůbec špatná balada “Black Morning”, která ve mně nesmírně evokuje “americkou” atmosféru, touhu sednout na Harleye a vyrazit na jízdu po Route 66. Možná to nebyl původní záměr songu, ale působí to na mě tak…

Když pak zvážím všechna pro a proti, jsme někde na průměru. Myslím, že sedmička bude tomuto albu slušet. Kapela Jorn, to je zpěvák Jørn Lande a jeho hlas. Není to nic převratného, nic nepopsatelně úžasného, ale zároveň se to dobře poslouchá a řekl bych, že žádný fanda hard rocku a heavy metalu poslechem neprohloupí.

Další názory:

Těžko hodnotit. “Bring Heavy Rock to the Land” v jádru špatná deska rozhodně není, přesto má jeden dosti zásadní problém – je přepříliš obyčejná. Album samotné je úplně v pohodě, poslouchá se náramně, člověk si při něm úplně automaticky klepe nohou do rytmu, ale jak se v něm pokusíte najít něco víc než jen pěknou kulisu k nějaké práci, zbyde vám ničím neobjevný heavy metálek křížený s hard rockem, který jste slyšeli už minimálně stokrát a mnohokrát i v lepším podání. Samotný hlavní protagonista Jørn samozřejmě zpívá opravdu skvěle, o tom, že má tenhle chlápek zlato v hrdle, není sebemenšího sporu, ale samotný výtečný hlas jinak obyčejný materiál prostě nevytáhne. Přesto nepopírám, že jsem “Bring Heavy Rock to the Land” několikrát s náramnou chutí poslechl.
H.

Jørn sází alba jak Baťa cvičky, je fuk, jestli jde o živák, album předělávek či největších hitů, tenhle charismatický zpěvák má své fanoušky omotané kolem prstu a já jsem jedním z nich. Na každou jeho desku se těším, byť si hned po prvním poslechu říkám, proč já to vlastně poslouchám. Kvůli Jørnovi. To je jediný důvod. I když nejsou jeho skladby hudebně kdovíjaká revoluce, ostatně na “Bring Heavy Rock to the Land” to platí jakbysmet, tak mi ten jeho nezaměnitelný a nádherný hlas dá na tento nedostatek vždycky zapomenout. Prostě si představte průměrný hard rock/heavy metal s geniálním zpěvákem, asi tak. Docela překvapivě působila předělávka jeho domovských Masterplan, která se mi líbí víc než originál, a jasným vrcholem je pro mě chytlavá titulka. “Bring Heavy Rock to the Land” nijak nevybočuje z osy, kterou si Jørn na předchozích deskách načrtl, a je fakt, že tohle po něm člověk chtít vlastně ani nemůže, to co dělá, dělá dobře.
Kaša