Země: Finsko Žánr: death metal Datum vydání: 6.4.2016 Label: I, Voidhanger Records Původní vydání: 11.2.2016, selfrelease Hrací doba: 13:44 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: I, Voidhanger Records

Některým skupinám to chvíli trvá, než se vyhrají do skutečně zajímavé podoby. Jiným se to nepovede nikdy. A pak je tu ještě ta sorta kapel, jež nabízejí hodně kvalitní muziku již od svého debutu. Do poslední jmenované množiny patří i finští Khanus – byť je pravda, že zde v pozadí nestojí teenageři, co právě vzali do ruky svoje první kytary, ale třicátníci, kteří už mají zkušenosti a něco nahráno.

To ale nic nemění na tom, že debutové EP „Rites of Fire“ za pozornost stojí. Abychom si rozuměli – nejedná se o perfektní a bezchybnou záležitost, to skutečně ne. Rozhodně však není sporu o tom, že se pod krásně zpracovanou obálkou (!) skrývá vysoce zajímavý materiál věštící veliký potenciál do budoucna. A to lze tvrdit i při vědomí toho, že Khanus na své prvotině předkládají jen necelých 14 minut hudby rozdělených do čtyř písní.

Úvodní „Womb of the Larger Self“ patří k tomu slabšímu, co se na minialbu nachází. Na první poslech zní její lámaná melodie vcelku zajímavě, nicméně zanedlouho jsem zjistil, že mě ten motiv začal malinko iritovat a že mám vlastně chuť úvodní dvouminutovku přeskakovat. Hned následující „Orgone“ je ovšem o poznání výživnější a předvádí inteligentně pojatý death metal, který se svou náladou blíží spíš k okultním black metalům než ke Cannibal Corpse a jim podobným. Skladba je poskládaná chytře, a ačkoliv se ve své podstatě točí okolo několika základních riffů, Khanus pořád dokážou držet posluchačovu pozornost a nabízet povedené nápady v melodiích či zvratech.

To samé se dá vlastně říct i o následující „The Daughters of Fire“ – akorát s tím rozdílem, že tato dokáže nabídnout i v rámci mezí chytlavé a zapamatovatelné motivy. Právě tenhle kus je dle mého tím nejlepším, co Khanus na „Rites of Fire“ předvádějí. Finální „The Rites of Sacred Ecstasy“ má blíže k „Womb of the Larger Self“ v tom smyslu, že shodně působí jako předehra resp. dovětek. „The Rites of Sacred Ecstasy“ je ale výrazně lepší, snaží se především o atmosféru a rituálnější vyznění, což se jí vlastně i docela daří.

Jak již padlo, „Rites of Fire“ není tak silné, aby bylo nutno se okamžitě poklonit a začít jej uctívat. Jednoznačně však jde o zajímavý a nadprůměrný počin, který má co říct a který hlavně představuje Khanus jako formaci s vysokým potenciálem do budoucna. Vůbec bych se nedivil, kdyby Finové za nějakou dobu vydávali desku, jež v undergroundovém metalu udělá docela vítr. Nicméně už „Rites of Fire“ je popravdě na takové úrovni, že to stojí i za koupi. Pokud byste tak chtěli učinit, doporučuji si pospíšit, jelikož EP vyšlo jen na 50 kazetách (ty už jsou všechny fuč) a jako digipak o 300 kusech. CD je aktuálně ještě k mání, ale nikdy prý nedojde k repressu, takže až bude pryč i tato emise, bude pryč napořád…