Země: Srbsko Žánr: black metal Datum vydání: 22.2.2016 Label: Possession Productions Hrací doba: 28:09 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Grand Sounds PR

Skoro by se mohlo zdát, že nemine rok, kdy by se neobjevil počin, na němž by se nepodílel srbský nezmar Kozeljnik. Přesto loni takový rok minul. Obě jeho hlavní působiště – The Stone a sólový projekt – mlčela, a i když se přidal k Ophidian Coil, na jejich loni vydaném ípku „Denial | Will | Becoming“ se ještě nepodílel. Letos už je ale situace jiná, protože už s kapelou Kozeljnik vypustil do světa půlhodinku nové muziky – „Death Gives Unto Life“.

Kozeljnik – myšleno skupina – nevydali desku už pěkně dlouho, je to celých šest roků od „Deeper the Fall“. Svou produkci před třemi lety prezentovali s EP „Null: The Acheron of Multiform Negation“ a letošní počin je rovněž jen ípko. Na druhou stranu, minialba jsou u Kozeljnik(a) co do stopáže výživná, tak alespoň něco.

Kozeljnik (fakt nesnáším, když se kapela a muzikant jmenují stejně – teď mám na mysli přímo toho borce) si ve svojí tvorbě udržuje konstantně vysokou kvalitu, což bezezbytku platí i na „Death Gives Unto Life“. Zatímco The Stone obecně vzato představují agresivnější podání black metalu (to samozřejmě není synonymem pro tupost), v rámci Kozeljnik se Kozeljnik (haha!) věnuje řekněme chytřeji pojaté formě stylu. Nové EP na tom nic nemění. Až sem naprosto v pořádku.

Přesto mám z nějakého důvodu s „Death Gives Unto Life“ menší problém. Formálně je ta nahrávka vlastně super, všechny čtyři skladby jsou dobře napsané, má to spoustu povedených momentů, spousta riffů i vyhrávek je vážně super. Pokud byste se mě zeptali, co je na té placce k vytknutí, tak pořádně ani nevím, vlastně asi nic… přinejmenším nic zásadního. A přesto všechno jsem zjistil, že mě „Death Gives Unto Life“ nebaví takovým způsobem, jak by papírově mělo. Dokonce mám problém při poslechu vůbec udržet pozornost, z letargie probírají jen ty nejsilnější chvilky, mezi něž typicky patří třeba čistý zpěv – ten je skvělý a má atmosféru.

Čas vše zahojí, říkává se, a samozřejmě pomohl i v tomto případě. Nadstandardní počet poslechů udělal své a ukázal, že ten materiál kvalitní skutečně je – což neberte jako nějaká zadní vrátka, kdybych si to nemyslel, tak bych si nedovolil to napsat. Ale i navzdory tomu je mi jasné, že si EP už asi znovu nepustím, nemám potřebu si jej kupovat a stále si myslím, že některé momenty v „’Tis the Soul on Wayward Path“ a „Scarring the Entities“ jsou poměrně obyčejné. Nemůžu ovšem neuznat, že přinejmenším finální skladba „Absence and Seclusion of Spirit“ je výborná a baví mě celá.

Nakonec tak úplně nevím, jak bych měl vlastně „Death Gives Unto Life“ hodnotit. V jádru je to dobrá nahrávka, jež svému autorovi nedělá ostudu. Vzájemně jsme se ale jaksi nedokázali sladit na jednu vlnu. Nicméně v žádném případě není vyloučeno, že vy nebudete mít větší štěstí.