Země: Česká republika Žánr: metalcore / crossover Datum vydání: 2012 Label: selfrelease Odkazy: bandzone K recenzi poskytl: Last Presence

Kapela Last Presence byla založena v loňském roce a ve velmi krátké době čtveřice vypustila do světa dvouskladbové demo “Obsessed with Blood”. To by mělo nastínit hudební řeč uskupení. Nahrané svépomocí ve zkušebně samozřejmě neoplývá nijak perfektním zvukem, nicméně i tak se dá říct, že je kvalita ucházející natolik, aby se to dalo bez problémů poslouchat víc jak jednou. Jak to tedy souboru šlape?

Na jejich profilu na serveru Bandzone se dozvíme, že hrají metal/crossover, což není zas tak daleko od pravdy. Jejich muzika je opravdu totiž kombinací hardcoru, metalcoru a čistě metalových ozvěn. Lepším dojmem na mě působí první ze skladeb, pojemenovaná stejně jako demo samotné. Po výpravnějším úvodu to totiž Last Presence napálí v plném tempu, nelení ani jeden z členů ansámblu. Na tomto místě musím pochválit pohotové změny tempa, které se tu střídá opravdu často, aniž by docházelo k pocit násilného lámání přes koleno. Na druhém místě nemohu nezmínit nápaditou a přitom technickou (ale ne na úkor skladby) hru kytary – té se totiž daří vyplňovat prostor trefnými riffy, vyhrávkami a po zlomu skladbu opepřit skvělým sólem.

V podobném duchu se lze vyjádřit i o druhé skladbě “Life Eternal”, která v úvodu zabíhá do trochu techničtějších vod. Ve výsledku ale bohužel neoplývá takovou zajímavostí jako skladba titulní. Bohužel ji v mých uších dost potápí části s čistým zpěvem, které na mě působí vyloženě otravně. Bohužel musím říct, že zpěv považuju za největší slabinu dema. Snaha tam určitě je, proti štěkotu vlastně vůbec nic nemám, i když postrádá osobitost. Ale jak zaběhne zpěv do čistých poloh, tak to mi přes uši neleze ani trochu. Tahle unylá střední poloha mě nikdy moc nebrala a dle mého to výsledek dost sráží. Určitě jsem schopen chápat jistou nejistotu, tak je potom třeba na tom čistém zpěvu máknout, nebo si ty polohy vymyslet jinak. Ještě mám někdy dojem, že ta anglická výslovnost také není úplně perfektní (především část “…Tear down the walls…”). Hudební složce toho nemám moc co vytknout.

Pokud na sobě budou Last Presence neustále makat a pravidelně koncertovat (koncertní debut proběhl 23. března), můžeme se na dalších nahrávek dočkat ohromného zlepšení a vycizelování projevu. Na mě totiž jejich hudební projev působí vcelku originálně, protože jsem si během poslechu vyloženě nedokázal vybavit, jestli mi to vůbec připomíná nějakou konkrétní kapelu. Uvidíme, co bude dál, do budoucna určitě příslib navzdory vadám na kráse.