Země: Česká republika Žánr: melodic black metal Datum vydání: 20.6.2011 Label: Pařát Magazine Hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook / bandzone

Co tak již delší dobu zaznamenávám ohlasy na tvorbu jihočeských Mater Monstifera, takřka všichni považují tuhle kapelu za stálici domácí scény, s čímž bych i souhlasil, která tvoří kvalitní muziku, o čemž už bych však já osobně docela polemizoval. Nemám samozřejmě nic proti samotné skupině, ale musím předeslat, že mi jejich hudba nikdy moc nelezla do uší a nešmakovala mi. I když, ono je nejspíš říct, že mi tahle hudba nikdy moc nejela, trochu přehnané, protože Mater Monstifera vydali za nějakých těch deset roků, co fungují, prozatím jen jedno velké album “Zrozen z hříchu” v roce 2005. Tím chci říct, že jsem k aktuálně vydávané novince “Na zrcadlech lží” nepřistupoval s nějakým despektem nebo s očekáváním něčeho vyloženě špatného. Bral jsem to tak, že debut mě nebral, takže dvojka mě může jenom překvapit.

Jenže se stalo to, že i “Na zrcadlech lží” na mne působí jaksi rozpačitě. Poslouchal jsem desku mnohokrát, pečlivě, tam i zpátky, ale za celých 35 minut jsem nenašel nic, co by mě zbavilo dojmu, že je tenhle melodický klávesový black metal zkrátka průměrná záležitost.

Jediné plus “Na zrcadlech lží” je to, že je o mnoho lepší než předchůdce “Zrozen z hříchu”. Zvuk je o poznání čistší a čitelnější, což je zrovna u téhle odnože black metalu dobře, a kompoziční postupy a celkové vyznění jsou “dospělejší”, jestli mi rozumíte. Toliko k porovnání s debutem. Vezmu-li však “Na zrcadlech lží” v obecném kontextu, stále na mne muzika Mater Monstifera působí tak trochu naivně a jaksi nijace.

Ze všech nástrojů, co jich na “Na zrcadlech lží” je, mě v podstatě nezaujala práce ani jednoho z nich, vokálu nevyjímaje. Veškeré melodie, ať už kytarové nebo klávesové, vyznívají nezajímavě a do ztracena. Nebude tedy asi žádné překvapení, když řeknu, že jsem si na albu nevšiml žádné vyloženě dobré skladby. Nechci tvrdit, že je muzika Mater Monstifera skrz naskrz špatná, jenže z mého pohledu ani dobrá ne, spíše… průměrná.

Což o to, čert vem zvuk, ať už je jakýkoliv, nezajímají mě ani nějaké excelentní výkony. Za ten nejdůležitější atribut hudby – a zrovinka u black metalu to platí minimálně dvojnásob – já osobně považuji především atmosféru. Pokud ta je silná a působivá, jsem ochoten bez váhání odpouštět jakékoliv jiné nedostatky. Problém “Na zrcadlech lží” je však ten, že ani tu atmosféru jsem tam nikde nenašel. Nějaké zajímavější nápady vykukují opravdu sporadicky, takřka vůbec. Jinak album až na jednu mezihru a jedno outro plyne v naprosto stereotypním tempu.

Nechci samozřejmě nijak hatit něčí úsilí, ale “Na zrcadlech lží” je prostě jedna z těch desek, které mi vůbec nic neříkají. Možná tak grafika se povedla, zejména přebal, ale upřímně řečeno, ani pěkný design hudbu nezachrání. “Na zrcadlech lží” tak skončí mezi těmi alby, které sice mám doma na originálním nosiči, nikdy je však z police nevytáhnu…