![]() |
Země: Česká republika Žánr: post-black metal Datum vydání: 15.1.2013 Label: selfrelease Hodnocení:
|
První pohled (H.):
Jak asi může vypadat muzika kapely s tak prapodivným jménem jako ██████… tedy vlastně bez názvu, jen nečitelný útvar, jemuž se někdy z technických důvodů říká prostě nic. Ve skutečnosti může jít o opravdu výtečnou záležitost… vlastně ani ne může jít, ale opravdu jde, jak dokazuje letos vydaný demosnímek s názvem stejně prostým, jako je název samotné skupiny, čili v podstatě žádným.
Vezměme to ale od začátku. Ačkoliv se v podstatě jedná o post-black metal, svým vyzněním má demo ██████ relativně daleko k hudbě, kterou si pod tímto pojmem já osobně představím – a to i přesto, že se to zde formálně nachází. Mám tím na mysli – mimo jiné – třeba střídání klidnějších pasáží, které tvoří takové ty typické zvukomalebné plochy, díky nimž jsou všechny ty post-záležitosti tak zajímavé, s black metalovými výbuchy… a zejména obrovský důraz na atmosféru. ██████ jsou ovšem špinavější, uřvanější, neučesanější, neurvalejší. Pokud si pod post-black metalem představíte spíše něco na způsob britských Fen, tak ██████ mají svým vyzněním i myšlenkově a filozoficky mnohem blíže k záležitostem, jakou je například další podobně podzemní domácí projekt Marnost, jemuž se už na Sicmaggot dostalo relativně slušné pozornosti. V překladu to vlastně znamená, že se jedná o black metal silně ovlivněný HC/punk scénou; black metal, který nehrají black metalisté, ale spíš hodně alternativní lidé právě ze scény HC/punku.
Ve výsledku je to ale jedno, protože mnohem důležitější je totiž jiná věc, a sice to, že má demosnímek ██████ obrovskou sílu a nádherně hutnou a uhrančivou atmosféru, která se táhne celým počinem a z oněch 25 minut činí opravdu excelentní zážitek. Silné jsou sice všechny čtyři kusy bez jediné výjimky a vlastně by bylo dost hloupé vyzdvihovat jeden konkrétní z tak soudržného celku, přesto musím zmínit fantastickou “III”, která mě dostane při každém poslechu.
Záležitosti jako ██████ jasně dokazují, že se tu u nás pořád dělá výtečná muzika – stačí mít jen otevřené oči a sledovat i demosnímky.
Druhý pohled (Skvrn):
Plzeňští ██████ hýří pozoruhodnostmi, kam se jen podíváte. Začněme u toho do očí bijícího shluku znaků vyplňující kolonku interpreta. Výborný nápad se však nemá rád v lásce s internetem, která se na takový černý obdélník tváří poněkud nedůvěřivě. Tak podivnému názvu letos nemůže konkurovat ani krkolomně nazvaná deska Duobeticus Homunukulus. Obal je impozantní záležitostí, která se s jistotou stane jedním z hlavních aspirantů na artwork roku. (Mimochodem, jak se takový přebal vyráběl, můžete zhlédnout zde.) Zatím opravdu interesantní záležitost, navíc z našich luhů a hájů, a co samotná hudba?
Ano, termín post-black metal na hudbu ██████ pasuje patrně nejpřesněji, hlavně hutností zahuhlaného zvuku a běsnící atmosférou je tohle demo černému kovu velice blízko. Kapela těží ze souhry různě se prolínajících tří kytar, které a tu a tam utíkají od hutnosti black metalu k post-rockovým náladám, které však za nedlouho vždy odbočí vstříc blacku. Zpěv je zřejmě nejzajímavější složkou dokazující, že hudebníci ██████ zdaleka netvoří jen v black metalových vodách. EP svěže plyne a i já si nedovolím nevyzdvihnout třetí skladbu, v tomto případě pojmenovanou jednoduše “III”. Tohle demo je jako blesk z čistého nebe, nedá se mu prakticky nic vytknout, ale přesto mi tam něco chybí. Možná nějaký větší úlet, delší akustické vložky nebo nějaké ozvláštňující intermezzo, nevím.
Zůstanu tedy spíš při zemi a hodnotím trochu níž než nadšený kolega nademnou. Faktem zůstává, že stále hodnotím kvalitní čtyřskladbové EP, a to při konečném zúčtování pominout nemůžu, i když necelá půlhodinka uplyne jako nic. Pokud ██████ nastavenou laťku udrží a vydají dlouhohrající desku srovnatelných nebo lepších kvalit, jsem připraven hodnotit ještě výše. Jsem si jist, že toto nebylo zdaleka naposled, kdy o ██████ slyšíme, naopak jsem nabyl přesvědčení, že tahle kapela má před sebou víc než zajímavou budoucnost.