Země: Polsko Žánr: stoner rock Datum vydání: 11.10.2019 Label: selfrelease Hrací doba: 45:40 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Heavision

Jestli nemáte momentálně vyloženě hovno co na práci a chcete se raději věnovat něčemu užitečnějšímu, tak tohle můžete s klidným svědomím zavřít, protože v tomto povídání vás nic zajímavého nečeká. S kapelou Only Sons se setkávám poprvé. Vznikli v roce 2017 a pocházejí z Krakówa. Pětice muzikantů si loni na podzim udělala radost svojí první dlouhohrající fošnou, která dostala název „Lions and Unicorns“.

Only Sons by teoreticky mohli zaujmout vyznavače stoner rocku. Píšu teoreticky, protože jestliže máte na tento žánr alespoň nějaké nároky, pak vás „Lions and Unicorns“, stejně jako mě, jen stěží zaujme. Elementární kvalita tu je. Only Sons vlastně nehrajou blbě, o to je to možná horší, protože poslat takto jednoduše celou kapelu do hajzlu nejde. Hlavním problémem této nahrávky je, jak nezajímavě to celé zní. Jsem si jistý, že podobných kapel existuje na světě tisíce. Jedná se o to nejprůměrnější ztvárnění žánru, jaké si jen lze představit.

Jejich styl by se dal přirovnat k veličinám jako Clutch, Corrosion of Conformity nebo novějším Baroness. Není to jenom stoner rock. Celé je to dost prosáklé devadesátkovou alternativou a hard rockem nevalné kvality, a to do takové míry, že to onen primární žánr kolikrát výrazně přebíjí. Hudebně je to bezzubé, atmosféru to nemá žádnou, a když už se to nějakou snaží navodit, jako třeba v případě snové „Bonfire“, z propastného průměru to ne a ne vystoupit. Není to stoner do pouště, není to stoner ke konci světa, není to ani stoner k jointu.

Kdybych vlezl do hudební knihovny a chtěl podle štítku „stoner rock“ nalézt něco k volnému použití, myslím, že by vypadlo právě něco velice podobného hudbě Only Sons. Zkoušel jsem projet i EPčko „Love, Drugs, Treachery and Deceit“, které aktuální novince předcházelo, a to je na tom úplně stejně. I tam je produkce na podobně propracované úrovni, ale hudba stejně zaměnitelná a nudná.

Zkrátka, s Only Sons a jejich „Lions and Unicorns“ se nemá cenu zdržovat. V dnešní záplavě nové muziky už vůbec ne. Už si to nikdy nepustím a myslím, že za pár dnů na existenci této kapely zapomenu. Ještě dodám, že deska má docela zajímavou obálku, což je vzhledem k její náplni docela vtipný paradox. Ale tak alespoň něco.