Země: Norsko Žánr: black / death metal Datum vydání: 29.4.2016 Label: Terratur Possessions Hrací doba: 16:13 Odkazy: –

Sledovat slavné kapely je jednoduché. Jsou všude vidět, všude se o nich píše. Ve většině případů ani není nutno tento stav dále přiživovat a psát o nich dál, když už bylo napsáno takřka a když už to dělají jiní. Naopak hledat v zapadlých končinách prohnilého podzemí je mnohem více vzrušující a zajímavější. Dá to práci, ale jsou i případy, kdy to nese své ovoce a vykoukne na vás něco skutečně dobrého, leckdy i lepšího než ta navoněná velká jména, jaká na vás koukají z obálek časopisů a headlinerských slotů festivalů. A přesně to se týká Ritual Death.

Na druhou stranu, v tomto případě to možná trochu přeháním, protože nebyl zas takový problém Ritual Death nalézt. Jistě, jedná se o tajemnou formaci z mrazivého severu; sestava – neznámá (hádám však, že půjde o nějaké zkušené muzikanty); status – debutové EP. Nicméně v kolonce vydavatele tohoto eponymního debutového EP se skví Terratur Possessions, což je label, jehož činnost je radno sledovat, což asi většina těch, kdo to s black metalem myslí vážně, také činí. A rozhodně je potěšující, že „Ritual Death“ je natolik kvalitní, že dostává věhlasu značky Terratur Possessions.

Svým způsobem hudbu Ritual Death vystihuje už jen název skupiny, jelikož tato čtvrthodinka je skutečně rituální a smrtící. Norové (Nor?) hrají syrový black metal, který je tuze špinavý a podzemní, ale v tom nejlepším slova smyslu. Sálá z toho temnota a oddanost černému umění. Agresivní momenty jsou surové a zničující a vokál je záhrobnější než prostor těsně za náhrobkem. Ritual Death ovšem s odzbrojující přesvědčivostí dokážou servírovat i mocné hymnické pasáže, v nichž je smrt stále přítomna, ale dává prostor i kýženému rituálnu. Bez laciných póz, ale o to uhrančivěji.

Z minialba táhne krásně hnilobná atmosféra, která je ďábelsky silná. A ačkoliv počin trvá jen lehce přes čtvrthodinku, jedná se o výživný poslech, jejž lze opakovat možná až překvapivě často. Nicméně skladby jako „Ceremonial Crypt Desecration“ či „Charnel Aura“ jsou jednoduše mocné a ani desítky přehrání jim neubírají na poutavosti. Nemůžu si pomoct, ale „Ritual Death“ se mi prostě trefilo do noty a zkurveně moc mě to baví. Nevím, kdo za tím stojí, ale první prezentace pod hlavičkou Ritual Death se mu vyvedla skvěle. Rozhodně budu číhat na další počínání projektu.